Náš diář

FREE´D´LANDy

      O půl desáté ráno nastupuji do pendolina ve Sviňákově a očekávám, že kolo vzbudí pozornost dotyčného (jak říkají) stewarda. To byl krutý omyl. Někam si to tam dejte a upravte si to tam. Tak na tenhle přístup nehodlám za 230 Kč přistoupit a konflikt je na světě. Nicméně mrzákovi nezbývá než se mi věnovat a kolo uspořádat tak, jak má. Zbytek cesty už je celkem v pohodě (stewardova kolegyně byla mnohem přívětivější) a tak před dvanáctou hodinu vystupuji (koukám, že i s Nohavicou) z vlaku a vydávám se na cestu po své ose...

      Je vedro. Jak by řekl Charlie, zkurvené vedro a tak už jsem ve vlaku vymýšlel, kudy se vydat. Jako ideální se mi jeví cyklotrasa 24 pěkně kolem Labe. A musím říct, že jsem byl cestou velmi mile překvapen. Kvapem opuštím Pardubice kolem Labe, o pár kilometrů dále jej přejíždím na druhou stranu a ani si nestačím uvědomit, že jej vidím na dlouhou dobu naposledy. Až do Přelouče se cyklotrasa vine překvapivě malebnými vesničkami s veskrze opravenými staveními a tak mi vlastně k úplné spokojenosti chybí nějaké to občerstvení. Ve Valech u Přelouče mne mrzí, že musím přes hlavní cestu, ale do samotné Přelouče už vjíždím po pohodové cestě. Skoro pořád v lese, cesta ubíhala, takže prvních dvacet kilometrů jako nic. Za Přeloučí opět přejíždím Labe, o chvíli později i jeho mnohem hezčí staré koryto a o ještě malou chvilku později zastavuji na zaslouženou Plzničku v Semíně. Za 25,50. No nekup to. K tomu ještě šikovná a usměvavá šenkýřka - jednoduše příjemné zastavení.
      Další cesta do Chlumce vede přes Lesy, v Kolesách mne zaskočilo množství lidí kolem hipodromu, takže raději jedu dále kolem Pamětníku do Lučic. Odtud už je to do Chlumce jenom kousek a beru to starou známou zkratkou přes pole. Míjím Karlohrad, cestou kolem Říháku nabírám síly, aby mé antree bylo pořádné. K areálu BOPAKu přijíždím pěkně kvapem a zastavuji až na rampě v dílně: "Přezout na letní, volové!" Jak se dalo čekat, neuspěl jsem a raději šel načepovat Plzničku. Jak se ukázalo, poslední ze sudu, karamba!
      Marťas s Charliem se na první přirozeniny své firmy připravili víc než dobře. Na rožni se opékalo prase, piva i dalšího pití bylo dostatek a krom toho si každý mohl vybrat s dalších pochutin včetně sladkých. Pro mne bylo překvapení, kolik drobotiny všude kolem polétávalo (nebo pochrupovalo - dle svého mládí) a i o ně se dokázali postarat. Hraček bylo dost. Když později přijel na své čtyřkolce ještě Lukas Blaha, který by příjemným překvapením, bylo postaráno i o dospělé, protože lepší hračku už vlastně ani vymyslet nemohl a hned ji mnozí vyzkoušeli včetně evidentně šťastných oslavenců.
      Navečer se zvedl vítr, s nimi všechna drobotina a očekávali jsme i blahodárný déšť. Marně. Všude kolem se blýskalo, ale tady spadlo pár kapek. Jen tak symbolicky. Věnovali jsme se tedy zábavě a poslední hosté odcházeli kolem druhé ráno. Zůstala už jen svatá trojice (Marťas, Charlie a já) a s postupujícím časem a alkoholem v krvi jsme s Marťasem stále více hučeli do Charlieho. Snad nám odpustil. V pět ráno jsme se smířlivě rozešli domů. Svítalo...
      Zkurvené vedro! Vzbudil jsem se v devět s čůrky potu na čele. Opruz. Studená sprcha a dolů do obýváku. Pepa ještě dospává, Lenča Delegace plotní kolem plotny a Alenka hraje hry na počítači. Jak jinak. Všichni ostatní koukáme bezvládně na blikající bednu a já pomalu sbírám sílu na zpáteční cestu. O půl druhé se nakonec skutečně loučím a odjíždím stejnou cestou do Pardubic. Jen Přelouč jsem tentokrát vynechal. Jde to těžce. V Semíně se zastavuji na stejném místě, za pultem stejná usměvavá šenkýřka se ptá: "Ještě jedno?" Koukám, že nejen já mám dejá-vu. Škoda, že druhé už nemohu dát, je tady skutečně příjemně. Docela mmne mrzelo, že nikde před Pardubicemi už jsem nenarazil na nějakou sympatickou hopspůdku a tak jsem dojel rovnou na nádraží. Jeden plech to spravil. Od Třebové se nebezpečně začalo mračit a sotva jsem nastoupil do vlaku, přišla slušná bouřka. Vyšlo mi to parádně:-)

Marťas a Charlie - Díky!
-md- 29.06.08

fotogalerie

chat

Akce roku 2008