W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2009
Náš diář
pátek 4. září
Využíváme se ségrou dobrodiní naší mamky, která pohlídá drobotinu (Bobby je dneska v práci) a sami dva vyrážíme vzhůru do velkoměsta. Do přístavu vyrážíme kousek dřív na americkou snídani a po ní už se jen zastavíme pro lístky na fast-ferry. Podruhé nevěřícně koukám, když dostáváme obálku na jméno a v ní dva lístky. Je krásný den, nebe vymetené, radost fotit. Pochopitelně neváhám ani chvilku, protože Provincetown je fotogenický ažaž. Cesta do Bostonu je otevřená, fastferry nabírá na mne nezvyklou rychlost a objíždíme nejvzdálenější cíp Cape Codu, kam se musíme zajít rozhodně podívat. Fantastické místo! Ségra náhodou potkává známého Slováka, tak i já si mohu konečně trochu poklábosit. Vzácná to příležitost:-)
Přístavy (letecký i vodní) v Bostonu spolu těsně sousedí a chvíli po vynoření mrakodrapů a průmyslových objektů nám nad hlavami sviští jedno letadlo za druhým. Už jsem psal, že přistávání na moře má své kouzlo, teď jej poznáváme i z opačné strany. Naše loď parkuje po dvou hodinách super jízdy u World Trade Centera (jak symbolické...:-)) a my se můžeme vydat do Downtownu. Použijeme místní socku (za dva dolary) a já nestíhám z provedení místního metra. První trasa, kterou zkoušíme, je totiž podzemní trolejbus! Tunel není o nic širší než v klasickém metru, takže řídit kloubák chce asi trochu cviku. Redline už je klasika, která šviháka lázeňského rozhodně nepřekvapí:-) Popojedeme jenom kousek a vysedáme na okraji místního městského parku a v infocentru zjišťujeme, odkud a kdy odjíždí dutch-bus, což je exkluzivní obojživelné vozidlo pro turisty. Ideální seznamka s velkoměstem. Času máme dost a na místo se vydáváme po svých. Park uprostřed města není nic neobvyklého, Charles street na mne překvapivě dýchá starou dobrou anglií a neomylně nás přivádí ke stejnojmenné řece, na níž Boston leží.
Za řekou s padacím mostem stojí Vědecké muzeum, kde je zároveň i nástupní místo na dutchbus. Ty jsou různých typů a vizáží, my fasujeme drsného Elvise Presleyho a vyrážíme křižovat centrem města. Musím říct, že díky této jízdě člověk sezná hned dvě věci. Za prvé se již dokáže vyznat v celém středu města a za druhé zjistí, že Boston je vlastně pidi město. Trvale prý zde žije jedno Brno, "zbytek" (šest krát tolik) tvoří studenti. Samozřejmě nikomu nemůže uniknout bizardnost staveb včetně zcela skrytých věží kostelů, které už vážně nemají sebemenší šanci se tyčit jako dominanta. Stejně tak člověk znalý kroutí hlavou nad architekturou, která dává vzpomenout na rodnou Leninovu třídu v Porubě. Pravda, zde je vše ještě velkolepější. Díky dutch-busu vím taky, o co tady šlo při Boston-Tea-Party (to pro Skoumala!) a co vše tady vlastně začalo. Bonus v podobě plavby na Charles river ségra moc nezvládala hlavně v okamžicích, kdy Elvis předal řízení "kachny" dobrovolníkům. Nutno říct, že kachna je vážně vymazlená atrakce:-)
Od Vědeckého muzea jdeme už opět po svých. Nestíhám z joggingujících lidí po hlavních dopravních tepnách stejně jako z poměrně agresivních cyklistů (normálně bych tady byl ten z pomalejších!). Zkoušíme se projít ještě jednou některými místy, Skoumal obzvláště ocení návštěvu nejstaršího hřbitova, který se absolutně krčí mezi mrakodrapy v prachu nedaleké dopravní tepny a prachu z pod našich bot, který nemá šanci zmizet. Vzduch se tady ani nehne a oproti jiným hřbitovům je zde poněkud dusno:-)
Na tržišti za Starou radnicí zcházíme se ségrou do předem vytipované hospůdky (baru) Black Horse (Bobby je původem Bostoňák, takže ví, kam nás poslat), kde máme jen chvilku v napjatém programu na kus jídla a piva. Jídlo bylo fantastické - z porce neuvěřitelně chutného hovězího bychom se u nás nadlábli tři!, o pivu tohle říct rozhodně nemůžu. Času málo, vydáváme se zpátky do přístavu. Skvělým nápadem posledních let je "zakrtkování" hlavních dopravních tepen místo nichž vznikl parádní zelený pás, který se zde ve velkém využívá. Město žije! Fór s letadlem a WTS vznikl zcela náhodou, když už spěcháme na náš fast-ferry. Je pátek večer a loď je zaplněná. Jako bonus cestou zpátky zažíváme západ slunce do moře a já si "užívám" skenovacích pohledů hošánků, co jsi jdou na víkend do Provincetownu užít: "Ségra, kde jsi? Nevzdaluj se moc!" Jak za chvíli - už opět na souši - zjišťuji, nejsem rozhodně zvyklý potkávat milenecké dvojice mužského pohlaví. Pozvánky do gay klubů rozdávají všudypřítomní tranvestité a transsexuálové. Charlie by si tady určitě parádně užil:-) My však jdeme rovnou domů, užít si spánku...
galérka
