chat

Akce roku 2009

Náš diář

--- páteční fotky ---

od čtvrtka 9. do neděle 12. července

      Těžko popsat, co se stalo. Snad začala Zlatuše číst naše Thájmsy nebo kritiky bylo vloni větší než malé množství ze všech stran. Loni jsem tady Zlatuši spílal a na Barvách nenechal nit suchou. V podstatě, kam se člověk podíval nějaká závažná chyba. Snad jen drsně nepřístupná (myšleno přístupové cesty) Divadelní scéna na Kališti, ale to je drobnost. A letos? Zlata se nepoložila, naopak poučila a přinesla do Ostravy čtyřdenní nůši plnou Barev tak hodnotnou a kvalitní, že jsme po loňských zkušenostech skutečně nestíhali. Počínaje slušnou ochrankou, vynikajícím ozvučením všech scén, kvalitně upraveným line-upem tak, aby se kapely na sousedních pódií navzájem neumlátily vlastním zvukem či výběrem (dovozem, chcete-li) samotných účinkujících. Na Barvy letos budu pět chválu, neboť si ji plně zaslouží! Jestliže před rokem jsme museli oficiální program nahrazovat individálním, letos na něj nezbyl vůbec čas a tak si Lenka Delegace sfárá dolů do dolu snad příště. Teď je den po Barvách, v ozvěnách mám stále skvělou vzpomínku na koncerty i atmosféru jako takovou. Jen nám ten prodloužený víkend zatraceně rychle utekl!

TOP of COLOURS 2009:
Čtvrtek: TATABOJS a AHN TRIO
Pátek: VĚRA a ŠPINAROVÁ
Sobota: JAROMÍR NOHAVICA a STEREO MC´S
Neděle: DAVID KOLLER a KAZACHSTÁN a KSINDL X

den první - čtvrtek 9. července

      Začít nasávat zážitky letošní barevné Ostravy v hospodě Na přívozské, kde mají jako v jediném ostravském restauračním zařízení čepovanou Požahu (toho času nejlepší pivo na celé planetě!), se ukázalo jako mimořádně šťastný nápad, neb nám oběma zachutnala. Kdo byl tím druhým? Vendelajn, který po dlouhé době opět navštívil MOM.
      Před sedmou hodinou jsme se začali přesouvat k centru hlavního dění - na Černou louku. Fronta na oobojkování byla na čtvrtek nemile velká a pořadatelé se snažili čekající částečně odklonit ke Hradu pomocí tramvaje. Na tenhle fór jsme naletěli jenom my, poáč ostatní hudbynáruživí asi věděli, že nejbližší trambus jede za dvacet minut a asi se nevyplatí z fronty vystoupit. I tak jsme si poradili a v nedalekém sportbaru jsme posečkali, až fronta přece jen ustoupila.
      Pozdním příchodem jsme bohužel přišli o koncert estonsko-ukrajinské formace Svjata Vatra, což však naštěstí můžeme ještě dneska napravit na jejich druhém koncertu. Michaela Nymana a jeho band jsme vychutnali jen částečně, nebo filmová hudba není tak úplně náš šálek čaje, ale i to málo, co jsme zaslechli rozhodně stálo za pozastavení. Bohužel jsme se neprobojovali do Tentu na koncert Moniky Načevy a Michala Pavlíčka a podruhé jsme nestíhali, jak velké množství lidí se přišlo vybarvit již ve čtvrtek.
      Jednoznačným vrcholem čtvrtečních Barev byl koncert Tatabojs a Ahn Tria - českých matadorů hudební scény a šikovných korejek, kterým smyčce i klapky šly báječně od ruky. Tatabojs předvedli retro celou svou tvorbou od Jara až ke Kluci, kde jste? Aranžmá skladeb v naprosto jiných polohách doplněné Ahn Triem nás dostalo. Neskutečné! Famózní! Vynikající! Když k tomu přidáme vynikající Bublajsův hlasový projev (vážně!!!), musím konstatovat, že celý večer dostal třešničku, jakou si rozhodně zasloužil.
      Nemůžu nezmínit organizaci samotnou. Zlatuše podle všeho čte naše Thájmsy, protože ochranka je letos mnohem lidštější, pár věcí, které loni vadilo, zmizelo. Inu, jen tak déle. Ale teď už sorry, Špinarka, Fleret a mnoho dalších nás už dnes čeká. Pivko i Delegace jsou už taky za chvíli s námi.

den druhý - pátek 10. července

      Pátek. Dejme tomu dvě hodiny odpoledne. Čekáme ve svaté mužské trojici příjezdu Delegace. Nejede z daleka, pouze z Přerova. Tedy ze Strážnice, ale z Přerova používá služeb ČD. Neshodli jsme se v možnostech postupu: "Mě budeš přesvědčovat, že Janáček stojí v Hranicích a ty tam na něj budeš přestupovat," bláhově povídám pár hodin předtím. Nic nedokáže vykolejit člověka více než Černá Díra hlášením, že vlak, ve kterém očekáváte Delegaci je zrušen! Černé chmury v člověku na dráze uvyklým ledasčemu jsou nezadržitelné a snad i pochopitelné. Jen Delegace se zviklat nenechá ani rozdílnými tvrzeními těžkodrážních zaměstnanců a stojí si za svým: "Jsem v Janáčkovi, přestoupila jsem v Hranicích, čemu se divíš?" U cestování Černou Dírou je jediná možnost uchovat zdravý rozum: Nasypat prachy a neřešit. Však vždycky nějak dojedeš. Naštěstí chmury, že Špinarku díky ČD neuvidíme, přestaly kolem třetí odpoledne. Delegace dojela! Co na tom, že cesta trvala bezmála dvě hodiny, však je to celých 79km a po koridoru! V Hranicích jsem vážně dlouho nepřestupoval...
      Začínáme! Je pátek odpoledne, relativně dobré počasí a vynikající sprcha na stavědle, pardón v mé práci, za námi. Jsme živí a hraví, těšíme se na zážitky. V Medvědově doupěti se zdržíme jen chvíli, usteleme, dáme po kalíšku a jedeme. Věra nepočká!
      Nepočkala, ale my jsme v areálu byli vyjímečně včas. S Vendelínem už víme, že ochranka je tady konečně od slova ochránit návštěvníky a do areálu proklouzneme bez zbytečných průtahů. Však je čas, pane učiteli! Kapela ladí, my se ladíme taky a Delegace se nechá vést: "No, když říkaj, že ta Špinarka bude stát za to?" A? Měli pravdu! Jen jsme netušili, že první koncert bude dnešním vrcholem. "Tedy, pánové, když vylezla na pódium, normálně jsem se lekla, ale pak už to bylo dobrý," povídá Delegace a mne jen mrzí, že jsem nevydržel ještě jednu píseň, poáč když jste na raketě a slyšíte: "Raketou na Mars," burácejícím Věřiným hlasem, jste tam mnohem rychleji! Říkejte si, co chcete, tahle dáma schová Vondráčkovou stokrát do kapsy. Ona ví! Za to Fleret byl o.k. než přišla Jarmila a našla mikrofon v Czech stagi. Né, Jarmilo, promiň, né!
      La-33 na hlavní stagi nás nějak neoslovili. Jo, dobrý, takhle s odstupem, ve vzdálenosti, kdy lze v klidu pokecat, poáč nám třeba, to rozhodně. Však jsme se, kua, mnozí neviděli měsíce! Jamie Cullum nás nějak taky moc nevzal, mnohem lepší byli Amíci, kteří musí být vždycky pořádně slyšet a TentStan vibruje v jejich rytmu a mé uši úpí. Odcházím nezávisle na Vendelínovi a stíhám příjemnou ohňovou šou In Narvah přímo na Hradě. Jojo, mystika, funguje a je fajn. Užívám!
      Asian Dub Fundation a jejich šou na hlavním stanu? Paráda! Splnili, co od nich my festivalové vykopávky očekávaly. Super zážitek. Ale šupinky šupinky na trambus na Zárubek. Jede speciální colourstramvaj a tu musíme chytit. Málem nám v tom zabránil (snad) jediný ochrankový prudič, který nás (karamba!) nechtěl pustit z areálu. Však jsem mu taky slíbil, že mu tu jeho unylou tlamu rozbiju, jestli nám barevná tramvaj ujede. Měl štěstí, neujela. A my se mohli pořádně vyspat na nejnáročnější den celého festivalu. Ještěže nám Pivko k odchodu tak báječně zatroubil!

den třetí - sobota 11. července

      Nechat si sobotní festivalové dění na závěr? Proč ne? Vždyť jde o nejnabitější den, což jsme pochopili nejen podle line-upu, ale ještě důrazněji třeba někde mezi Morcheebou a Jaromírem, kdy se pohyb neustálých kolon mezi Hradem a Loukou téměř zastavil. Dokonce se stalo problémem tenhle špalír na nějakém místě prorazit.
      Jsme však na začátku dne. Vstáváme před jedenáctou a chvíli po promnutí očí zvoní dole Vendelín, v rukou držíc slibovanou skývu chleba a knedlík. Proč knedlík? Protože Jirka plní svůj slib a chytá se plotny, aby uvařil naprosto vynikající gulášek. Samozřejmě jsme den začínali nezbytným vývarem, který nám udělal dobře (abych si také přihřál svou polívčičku:-) Mále poměrně hodně času, program nás nutí navštívit barevný areál až na večer, takže proč nezkusit zajít na něco mimořádného. Pravda, hospoda Na Přívozské snad kromě perfektního akvárka v roli slušné plazmy nenabízí nic mimořádného, nebýt však Požahy, kterou jsme okusili již před dvěma dny s Vendelínem a nyní - po gulášku, musela zákonitě potěšit i druhou půlku osazenstva. Povedlo se? Zeptejte se jich, já byl spokojen:-)
      Cestou na festival jsme nemohli minout náměstí. Jednak neukázat Delegaci vodoplivy, na kterých si vloni ujížděla, by bylo velmi troufalé, a výstava fotek planet, slunce, hvězd a galaxií na velkých panelech by byla také škoda. Jen Pivko prudil, že jsme tady přece přišli za něčím úplně jiným. Ale držel se statečně:-)
      Do Barevného areálu přicházíme někdy po šesté hodině večerní, kdy na Barvy stanku předvádí své umění Jape z Irska. Jurovi by se svým stylem rozhodně trefil do gusta, jenže by musel přeci jen šetřit svá nevymáchaná ústa. V okamžiku, kde celé (nejen) Colours vyfakoval, neměli jsme ani my pro něj špetku pochopení. Inu, zase umělec, který se rozhodl nám předvézt, co je to umění. Never more, Jape. Fuck!
      Na českém stanku se chystalo hned poté něco jiného, pohodového, mimořádného a musel jsem oba pány společníky přesvědčovat, že Švihadlo rozhodně stojí za malé hodinové zdržení se. K jejich cti třeba říci, že mi dali za pravdu hned po prvních skladbách a Zelený list, po němž i tady vzduchu jednoznačně zavládl specifický, nám všem dobře známý - ba důvěrný - "zápach" trávy pálený, byl dostatečně přesvědčující pro Vendelína, že se rozhodl zakusit letos atmošku jednoho nejmenovaného festivalu pod Krkonošema. Ano, Zelený list roztančil do pohody i barevné posluchače.
      Netuším proč, ale z nostalgie jsem zatoužil po MCH Bandu. Vystupovali na Hradě v Tentu a my vlastně poprvé a naposledy dnes použili (jsa rozhoupáni Zeleným listem) rozhoupanou lávku Unie. Jenže Chadima se z nějakých důvodů rozhodl předvést, jak je němčina zvukomalebný jazyk. Když toho nenechal ani u druhé skladby, odešli jsme. Vocamcaď pocamcaď! Delegace se pustila do šopingování, my ostatní jsme zaujali strategické místo nedaleko hlavní stage, kde se měl odehrát první vrchol večera.
      Morcheeeba! Ano, dočkali jsme se. Jenže s novou zpěváčkou, spíše kuňkou, která jen velmi cudně sekundovala kapele. Sorry, náboj byl v tahu a nás něco táhlo někam úplně jinam. Jestli má smysl zachovat si lepší vzpomínky, nemusela nám zrovna Morcheeba známý fakt dokazovat. Škoda, kapela šlapala obstojně.
      Zkusili jsme opět Tent. Do něj zavítal americký Kaiser Band s pořádně uřvaným rockem, až celý stan vibroval a mé bubínky nestíhaly. Vydržel jsem jeden zářez a šel ven. Zaujali, ale mám se rád. Boron mi stačí jednou za rok a letos ještě nebyl:-) Odcházím skouknout samotný Hrad, kde jsme ještě nestačili zajít, a kde zrovna vystupuje In Narvah skupina se svou ohňovou šou. Hudba o poznání tupější, ale tady nehraje hlavní roli. Tady jde o oheň a (nejen) divoženky šikovně pracující s loučemi. Paráda, pastva pro oči. Dal jsem celé vystoupení a Vendelín, který Kaiser nářez také nevydržel, může jen litovat. Zbytek amíků jsem si střelil vedle stanu a zaujali. Už jsem je našel i na netu a jsou ve sbírce. Jo, dobrý.
      A pak to přišlo. Potemnělá scéna, jen pár reflektorů a na pódium vešel pán s heligonkou a kytarou. Delegace s Pivkem rozhodně nejásali při představě strpět celý JAromírův koncert. Snad jen mé jiskry v očích, jasnoucí v očekávání dalšího neuvěřitelného zážitku s tímhle pánem, je přesvědčil. Odchod je přešel s prvními tóny. Nebyli jediní, kteří podlehli. Podlehli úplně všichni a zpívajíc s Jaromírem staré známé fláky (Tři čuníci budou až na konec! Nebyli...:-))), kdy jsme pro změnu s Delegací po sobě hodili očko: "Ano, tenhle koncertní náboj známe. Z Trutnova!" A i tady se rozhostilo nádherně, jak ten pán s kytarou a heligonkou do nás nonstop pumpoval v extrémních dávkách pozitivní energii. Možná, jsa ovlivněn včerejší návštěvou ruských Varů, či nedávným pobytem v USA, se jeho tvorba posunula trošku jinam. Ke zkratkám - jak velí doba - se módně vydal. Jenže ve zkratkách vypointovaných, dokonale cizelovaných. Díky, Jaromíre! Zůstal jsi v našich srdcích.
      Stereo MC´s. Jasný Pivkův favorit a náš návrat blíže k prenatálu. Jasan, super, dobré aranžmá, vynikající zvuk, mraky pohupujících se lidí. Další hudební pastva. Co napsat více? Snad jen, že tramvaj u půl čtvrté byla naše a návrat domů byl krutý: neuvěřitelná zima. To jen v centru dění čloévěku nepříjde, že léto přeci jen vypadá malinko jinak...:-)

den poslední - neděle 12. července

      Přeskočit celé dva festivalové dny a pokoušet se popsat den poslední, je sice malinko troufalé, ale vedou mne k tomu hned dva důvody. Tím prvním je samozřejmě paměť, poáč řidne a druhým je den samotný. Upřímně jsme od něj zhola nic neočekávali, spíše jsme plánovali "udělat nějakou tu kulturu" a projít kus města. Radniční věž se přímo nabízela, neboť viditelnost slibovala mnohé. Myslíte, že jsme ji dali? Ne. Začali jsme totiž úplně jinak...
      Vzhledem k tomu, že během brzkých odpoledních hodin nás opustil Pivko - jedouc s rodinou a přáteli na dovolenou na Slovensko - a nám (možná symbolicky) ufrčela tramvaj do centra dění, popojeli jsme s ním pár zastávek a zašli s Delegací spočinout do zdí zábřežského zámku. Jak jest známo, vaří na zámku pivo Pikard a po dobrém vývaru (aspoň jak tvrdili mí hosté...:-))) se hodí zapít k dobrému trávení dobrou krmi. Navíc, nepochlubte se dalekým hostům něčím takovým, sic je zámek obklopen jedním velkým panelákovem. Na nádvoří je vše nemalebné elegantně skryto vysokou zdí a třemi trakty zámku samotného. Že zde rekonstrukci vzali i přes neustálého prudění památkářů s fortelem hodného svého názvu (v dnešní době tak vzácném) netřeba zdůrazňovat a malou exkurzi jsem si neodpustil. Delegace byla spokojena.
      Nejen krmí a pivem je člověk živ. Navíc Vendelín již opustil rovni a vrhnul se festivalového víru, takže my také opouštím zámeckou oázu a míříme tamtéž. Vstup přes Černou louku nám spestřil jistý Kalousek. Pozor, neplést s bývalým ministrem! Přijde mi, že ten rozhodně svou práci zvládal lépe, zatímco zde vystupující exkluzivně vytuněný metrosexuál Jan pěl vykopávky. Netušil jsem, až jak daleko může mít člověk patu. Kór, když se z ní - marně - snaží vytáhnout pěvecké umění. Tohle vážně nebrat a raději kvapíkem v rytmu jeho hudby míříme dále na Hrad. Delegace až dnes naplno poznává, že houpání lávky Unie je větší než malé a neustálé kroky do prázdna ji dělají nemile. Jako doprovod samozřejmě nenechávám na sobě nic znát a statečně se držím. Vlastně Delegace se drží mě:-)
      Těšili jsme se až za městkou dálnicí zmizí poslední Kalouskovy tóny a budou vystřídány něčím jiným. Lepším. Jenže na hlavní scéně hraje Mňága Revival Band. Jiná slova pro Mňágu nemám. V tuhle chvíli ještě nemám srovnání - přijde nečekaně mnohem později večer - ale vykrádat sám sebe s takovou razancí a dělat ze sebe vlastní karikaturu, nebojím se napsat - Zombie, to jsem vážně nečekal. Fiala by se měl věnovat raději pořadu Ladí-Neladí a já si raději v paměti zachovám daleké vzpomínky, kdy vystupovali v námořnických oblečcích a já jim to baštil. Jak jsme s Delegací (coby festivalové vykopávky) zjistili, jsme asi příliš nároční. Vendelín i Míša z Kopru ("Kde máte Pisu? Zase to předčasně zabalil???") byli spokojeni. Pojďme od Mňágy jinam. Jenže kam? Podle povrchních soudů není kam. Jak překvapivé bylo, když po útrpném přechodu přes lávku nacházíme Kazachstán!
      Jak jsem psal, od neděle jsem čekal pohodový dojezd. Kazachstán je ostravská kapela mezi (jméno vzniklo dle země, kam jejich bubeník obvykle utíká před pro kapelu důležitým koncertem...) Etc... a Jehtro Tull. Hrají v současné sestavě od roku 2005 a svou hrou nás dostali. Konečně, překvapených obličejů bylo mnohem více. Poprvé využívám na fesťáku Google a hledám aspoň základní informace, protože pánové skutečně zaujali. Že by Vlodzymjerz Myškin a Etc... měli své nástupce? Tahle kapela způsobila chaos a zmatek v mnoha hlavách a hlavně pobavili hudební milce kvalitním rockecem. Paráda! Tohle je fádní neděle??? Bravo, pánové!
      A co teď? Objevuji kouzlo gyrosu v tortille, Vendelín také, Delegace zůstává u tradiční housky. Vracíme se přes rozhoupanou lávku ku Hradu. Ovšem bez Vendelína, který předčasně (bude litovat!) opouští barevnou bárku a mizí do jakéhosi Brniska nad Svratkou (Kazachstán také ví!). Táhnu Delegaci poprvé na Kaliště, kde diskutuje s přítomnými Honza Šibík. Byl jsem na něj hodně zvědav. Jednak TOPfoťák u nás, druhák šílenec, který se vrhá do míst, kam já bych ani nepomyslel. Nezklamal a Delegaci šokoval. Samodeci může takovou práci dělatm jenom blázen a těch pár fotek, co ukázal, nás dost rozebralo. Ať žije Paroubek, kdyby byl v levelu jako Mugabe, máme se na co těšit. S čím jsem u Šibíka souhlasil? Zlatá evropská civilizace! Lidstvo si vážně dokáže zatápět samo sobě a nepotřebuje nic na víc. Síla...
      Ale vraťme se z Kaliště zpátky na Hrad. Vždyť už za chvilku začíná preludovat první tóny David Byrne! Yes, máte pravdu. Koukáme, že na festivaly začala chodit i generace našich rodičů. Věkový průměr se viditelně posunul stejně jako my v Byrnově třetí skladbě přes lávku zpátky na Louku. Toleruji, že tohle někdo má rád, mně to v uších prudí stejně jako když mi po budíku den co den háže do ucha ABBU. Sorry, jediná vzpomínka na nosánek nahoru a pořádné "umění" madam Sinead. Nene, raději jinam.
      A vyplatilo se. Na Czech stagi totiž již chvíli hraje jistý Xindl X. Že neznáte? Ale znáte! Skladba Anděl tak totálně vybočující z nudy hudebního mainstreamu kdejakého Ráááádia i Tíví. Už víte? Tak tenhle "pacient" (v dobrém slova smyslu) nás dnes podruhé rozebírá! A to ještě nevíte, že profláklý Anděl má soft (ráááádio) a hard verzi. Živočich na entou, bohém, napadá mne vzpomínka na Marťase Beneše (A propos, že ní se! Víte to?). Anděla Xindl X vybalil ke konci, celou dobu jsme se bavili jeho chytrými a naprosto úúúúžasnými texty a uvažovali, kde jsme ho už slyšeli. Live nikdy a chcete-li, hoďte ho do kulturního diáře. Mazec!
      Slunce zapadá za Barvy stage, už jen dlouhé stíny dělí neoddalitelný konec Barev a Delegace mne táhne na Kollera: "Neblbni, Mňága ti nestačila?" Ale, prosím tě, taky jsem na něj nechtěl na Rokfóru jít. "Vydrž, spěcháš někam," povídá a já vím, že už ne, poáč zítra mám dofču. A? Třetí překvapení posledního dne. Možná by se Fiala and his boys měli občas kouknout, že se dá z vlastní minulosti žít. Samozřejmě Koller nevynechal Sex je náš a další perly od Lucie v naprosto jiném aranžmá a s koulema. Valil jsem boule a nestíhal, že pán i zpívá. Inu, komu čest, tomu čest. V půlce koncertu se před nás postavil pán výzoru a věku á-la dědek Homolka. Co bylo divné? Byl vysmátý a bavil se všudepřítomnými a neustálými chorály nás "mladých" festivalových vykopávek. Zřejmě Lucii nebo Kollera zaslechl na rádiu Wave:-)
      Jsme na konci, za zvuku poslechních tónů Lucie odcházíme na předpůlnoční tramvaj, která nás nezadržitelně odváží. Colours 2009? Smekám před Zlatuší. Programově vrátila fesťák tam, kde byl předloni a dříve, vylepšila chování ochranky, po posledních zprávách dokonce i komerce nebyla tak zdaleka drahá jako ve Vizovicích a hlavně zanechala vynikající dojem v Delegaci. A o to celý víkend šlo především!

medvěd:-)