chat

Akce roku 2009

Náš diář

Den čtvrtý: Vzhůru na Brod! - 24. června

      Už nezbytný ranní bazén mne varuje, že dneska bude těžko. Znáte to, poslední - rozlučková noc v penzionu, kde bylo tak dobře. Stejně nezbytná snídaně, balení a ... první dnešní kapky akorát, když se chystám na cestu. Jsem měkoň a měním jihozápadní směr za severní. Jistota vlastních sil je vystřídána nejistotou služeb ČD a náhradní aqutobusovou popravou jako bonus. V autobusu trpím a úlevně vyhlížím blížící se budějovický bahnhof. Do rybníka vlak sviští - kdeže šest let staré vzpomínky na rozdrncanou dráhu od Velenic. Pivko by koukal!

Itinerář dne: NOVÉ HRADY - žst. Nové Hrady / České Budějovice / Rybník - Vyšší Brod - Loučovice - Lipno - Vyšší Brod - Studánky - (a pro změnu) VYŠŠÍ BROD, 72km
      "Tak jak? Hned odjezd nebo polívčička v nedaleké a sympatické nádražce?" Sám si řeším a při vidině dalších nekonečných kapek raději mířím společně s hodně originální vlakovou soupravou kolem Lipenky. Co to? Romantická pótrať mířící pod stejnojmennou hráz přehrady. Prvních šest kilometrů si doslova užívám. Cesta s náhorní plošiny lehce klesá k vltavskému údolí a s vlakem tady klidně závodím. Právě k rozcestí jednoznačně vedu. Pak se vše mění a já namlsán chvíli uvažuji, zda nezajet do Rožmberku. Hezky stylově.
      Nakonec vítězí pochyby a pokračuji dále. Však i těch 15 kilometrů dneska stačí. Jenže Vyšší Brod projíždím. Koukám, že najít kemp, kde zakufrují za pár hodin Klenbaři není žádný problém. Jedu však dále, láká mne vidět Lipno. Aspoň na chvilku. Zatímco obdivuji výhled z Čertovy skály na protější kamenné moře, nechápu z Loučovic, které vypadají stejně drsně jako moravský Adamov (rozuměj panelákov) a šlapu dále. Ještě pár zatáček a už koukám na korunu přehradní hráze. Co nevidět jsem na ní a koukám na to jezero přede mnou. Přiznám se, čekal jsem větší plochu! Vzpomínky opět lhaly.
      Dojet do resortu Lipna už není problém. Tahle továrna na turistické sny evidentně šlape. Slapy jsou proti nim prt. A čtyřsedačková lanovka na hodně somárský kopeček už působí jako špatný vtip. Stejně jako celá nekoncepčnost areálu. Kočkovu lunaparku by rozhodně mohl svou barevností konkurovat. Kua, ale co to dělá tady? Příroda úpí daleko pod lesy, tady se koná turistický masakr. Jen majitelé všech těchto "udělátek" asi zoufale vzhlíží na oblohu plnou nacucaných mraků. Poprvé si připouštím, že mám pocit, že je spíš konec září než začátek letní sezóny. Vše tady leží v totální ospalosti. Kdy se asi probudí tenhle cukrkandl?
      Užívám si aspoň luxusní liduprázdnou cyklohájvej. Stejně jako nečekaně začala, nečekaně končí. Ve vodě! Přistavená bárka na jejím konci působí na překvapeného cyklistu jako docela povedený vtip. A kde je asi převozník? Tady žádná hospoda široko daleko není:-) Obracím se a přes téměř posezónně opuštěnou Lipno marínu (nevím, proč se nemůže jmenovat hezky česky - přístaviště) se vracím zpátky k hrázi.
      Jestliže nahoru jsem to vzal po hlavní silnici a zastavil na Čertově vyhlídce, cestou zpátky kopíruji již zmíněnou Lipenku a užívám si vltavského kaňonu. Ale jen co rozmáčená cesta dovolí. Jeden dokonaný a jeden skoro držkopád mi byli dostatečným ponaučením, že kochat se tady kvapem rozhodně nelze:-)
      Do Vyššího Brodu přijížím po levém břehu Vltavy a po chvíli hledání nacházím ideální zázemí pro spočinutí a restauraci těla - hospůdka U Hastrmana. Domácí kuchyně, plznička, fotky z poslední plavby vorařů Sipalových v roce 1966 (starý pán sedí hned vedle), pohoda. To je přesně to, co teď potřebuji. Symbolicky se tady vlastně přelívá jedna akce do jiné. Končí mé deštěm poznamenané cykloputování a začíná voda. Zatím byla ze shora, zítra bude i ze spoda. Je jí tak akorát a vinou počasí vodáků na místní poměry minimálně. Tuším, že si užijeme hodně nezvyklou jízdu na prázdné a vodácky profláklé dálnici. Sledoval jsem ji pozorně. Láká!       Jenže Klenbaře nevidět. Odhadované čtyři hodiny jsem vážně přehnal. Prosedět se u Hastrmana do jejich příjezdu odmítám a vyrážím. Venku přestalo pršet a na vodou nacucané mraky kašlu a šlapu Vyšnobrodským náměstím strmě vzhůru hledaje nějaké budoucí zázemí. Hospoda M.A.S.H., kam se později s Klenbaři uklidíme, působí až příliš drsně. Mezi trpajzlíky a dalšími vietnamskými kýči šlapu stále výše ke Studánkám. K trpajzlíkům přibývají červená srdíčka na mnoha domech, nezbytný supermarket a další laskominy. Jojo, čára se evidentně nebezpečně přiblížila. Tak ještě kousek za ní, zamávat dolů do Rakouska ašup zase dolů do Brodu.
      Škoda. Škoda, že penzion U Candrů neměl volné pokoje. Příjemný penzion v horní části náměstí s ještě příjemnějším Budvarem12. Vyloženě mi zachutnal a dávám jim stříbrnou medaili. Hned za Ladou v Soběslavi. Jojo, tady by to šlo! Jenže už volá Rejže, že jsou pár kilometrů před konečnou. Mířím ke kempu pěkně svižně z kopce a nestíhám, jak se ještě před pár hodinami prázdný kemp neuvěřitelně zaplnil nejen vodomilci. Postupně přijíždějí všechny posádky a začíná první stavění. Koukám, že všichni jsou unavenější než já. Že by byla cesta tak vysilující?
      Na M.A.S.H. alias sportbar alias U dvou rozhádaných maníků skutečně došlo. Menší stůl střídáme po chvíli za větší a čekáme, někdy až příliš dlouho, na vysněné pivko. Věrkou cuká, ale do práce se nežene: "Ať si řeknou, jestli chtějí pomoct!" Zatímco Strunu zajímá Alkotest visící hned nad naším stolem, jeden ze dvou rozhádaných to sere a práská dveřmi. Už ho tady dneska neuvidíme a zbývajícímu členu obsluhy začíná peklo na zemi. K standardním pivkům totiž přibývají spermóše. Však máme dneska Svatojánskou noc, ne?
      K naším dnešním ubikacím se trousíme postupně, poněkud roztříštěně a roztříštěnost se stane symbolem celé Vltavy. Podle neověřených informací došli někteří opozdilci po návštěvě dalšího podniku až brzy nad ránem...

md:-)

Den pátý: Vyšší Brod - Veverky - Rožmberk aneb Vzhůru na raft! - 25. června

      "... vidím jenom výjevy, nic než výjevy," chce se mi říct ve vzpomínce na letošní Vlatavu s cimrmanovskou hrou Vizionář. "Tak tam přihoďte polínko, mladý pane, a vy se podívejte, co v troubě vidíte..."
      Tak třeba: první jez hned za Vyšším Brodem. Jak se ukázalo, Vyšnobrodský černý pivní speciál na mě zanechal více destrukčních stop než se zpočátku zdálo. Už můj nástup do raftu nepůsobil dvakrát důvěryhodně, což obzvláště zcela nezkušená posádka (samozřejmě maskota Poldu vyjímaje) nekvitovala s povděkem. Má následná koupel pod jezem tak byla zcela nevyhnutelná, byť jsem vlastně ani nevěděl, jak jsem svůj "výsadek" dokázal. Jak se později ukázalo, koupel mi zachránila zbytek dne a posádka si měla aspoň o čem vykládat. Jen jim pořád hlava nebrala, jak jsem se i pod vodou mohl pořád smát. Mám snad nad sebou brečet. Kdepak! Zadák musí ukázat, co v něm dřímá a že je na něj za všech okolností spoleh...:-)

      Ranní lenošení končí až příliš brzy. Cvrkot všude kolem neprobudí snad jen notorické spáče jakými jsou Věrka s Bartičem. Zatímco ostatní za sebou máme už snídani a chystáme se navštívit ještě jednou centrum Vyššího Brodu, tihle dva se teprve probouzejí. Motel Inga je naším zázemím pro druhou snídani: "Polévky podáváme k obědu, do půl jedenácté jsou pouze snídaně," informuje nás číšník a vysvětluje, proč v 10:24 polévka rozhodně nebude. Inu, lepší podnik... Komicky se tak rozdělujeme na snídaře a později příchozivší obědáře. Má to ale někdo štěstí!
      Nenavštívit vyšnobrodský malý pivovar by bylo troufalé a Rejžem těžko odpustitelné gesto. Je jasné, že jindy než nyní dopoledne jsme neměli šanci. Prostor ne nepodobný Klenbě o mnoho více lidí nepojme. Spolehlivě obsazujeme polovinu míst a to zdaleka nejsme všichni: "Tak jaké, černé nebo světlé?" Dělíme se na dvě skupiny a ochutnáváme. Černý speciál za odporných 17 kaček (!!!) se jeví jako příznivější volba a někdy tady začíná můj budoucí problém s gravitací. Dávám dvě, dohromady tři, tedy nejvíce ze všech.
      Organizace nám dnes nijak závratně nejde, scházíme se postupně u půjčovny podvodního vybavení, která co nevidět bude pod vodou. Právě proto se fasung přesouvá do našeho kempu. Tím lépe, odpadá problém s přenášením. Věrka začíná být tradičně nervózní a všichni už se těšíme na první výplav. Odpouštění z Lipna se evidentně proti včerejšku zvětšilo, pod hrází voda už pěkně burácí. Však jsme také místo kánoí vyfasovali rafty a dvě Pálavy. Jediná možná a použitelná plavidla. Ahóóóój!!!
      První jez jsem popsal na začátku. K mé cti je třeba říci, že následná koupel mi zachránila zbytek dne. U Veverek jsem byl už ve formě a tahle zastávka se stala možná naši skutečně poslední společnou. Dále už se dělíme na Drtiče a Pohodáře. Význam slov je jasný a tempo, kterým dojíždíme do Rožmberka také. Ještě poslední jez a přistáváme pod známou siluetou hradu. Kemp malý, tudíž sympatický, doprovodné vozidlo samozřejmě dávno na místě. V kempu se příliš nezdržujeme a odcházíme do jedné z místních hospod. Její mohutné Klenby nás přitahují stejně jako šikovná šenkýřna. Ano, tady nám bude dobře.
      Rejže s Pižwovcema ještě stačil vyběhnout ku hradu a nastřílet několik set snímků, čímž mi přibude dalších pár vrásek při jejich eliminaci. Později se snažím fotit také a se svými třemi fotkami jsem téměř spokojen. Po návratu (tedy už opět mám jen sporadické výjevy - jsem v troubě) je již hladové okénko naštěstí pevně uzavřené, což však nelze říct o stále dobře rozpité chlastací partě mladých pražáků (Kdepak je ten náš?), do které zapadáme, kecáme i zpíváme. Je dobře...