chat

Akce roku 2009

Náš diář

Den první, první letní: Okříšky - Slavonice, co více si přát?

      Konečně! Konečně dovolená! Moc jsem se na ní těšil, byť mne sobotní pičasí vykolejilo. Ale nedal jsem se. Přemluvil jsem se a vstal před čtvrtou ranní. Přežil cestu SC Rožmberk, byť jsem si chvíli připadal jako Fünf při (ano, opět!) diskuzi na téma kolo a ČD. Vydržel jsem nechat po sobě řvát drahnou chvíli, než jsem začal řvát i já. Byla to učiněná kráva. Uznávám, už jsem slíbil, že podobné termíny tady nebudu používat,k v tomhle případě musím udělat výjimku:-))) Vystoupil jsem v Okříškách za totálně azůrového nebe. Byť hladov, odmítl jsem na snídani Hostana a vyrazil vstříct Vysočinovým kopcům. Ano, na tohle jsem se těšil už dva měsíce a dva měsíce mne tohle drželo v rovnováze. Je to tady!!!

Itinerář: OKŘÍŠKY - - Heraltice - Opatov - Brtnička - Dlouhá Brtnice - Pavlov - Nevcehle - Urbanov - Žatec - Telč - Kostelní Myslová - Zadní Vydří - Kostelní Vydří - Hostkovice - Lipolec - Markvarec - Český Rudolec - Vlastkovec - SLAVONICE, 76km

Za sedmero horami a sedmero řekami...       Ano, už vím! Vím, kde spisovatel na začátek svých pohádek přišel. Jednoduše jel na kole Vysočinou. Stejně jako já. Na kopci najdete maximálně les, všechny vsi, dědiny, obce i města najdete všude dole mezitím. Nedělám si legraci. Heraltice jsem ještě čekal, Opatov byl milým překvapením a Žatec již samozřejmostí. Divné, co? Názvy z půlky republiky a já ujel teprve dvacku. V Telči už to bylo skoro třicet a po drahných letech jsem zastavil na náměstí. Dávno tomu, co v Okříškách ze všech stran svítilo slunce, tahle idyla začala brát za své možná už u Opatova, ale já jsem vděčen tomu, že těch pár kapek bylo vrcholem deštného umění všemohoucího. Teď tady v Besídce ve Slavonicích, kde mi teče z nosu u vím, že jsem měl bundu nasadit už před Telčí, ale vykládejte to někomu, kdo se teď kochá staletími. Mají pravdu, náměstí v Telči je jedno z nejhezčích u nás, dokonce i v temných mracích vypadá kouzelně. A já střílím jako o duši. Vzpomínky se vrací. Tady jsme seděli s Vačkem a Zippem mtenkrát v devadesátém čtvrtém. Karamba, to je let!
      Ale lávka přes zámecký rybník tu tenkrát nebyla. Ani ti mladí korejci ne. Nevadí, proč taky? To kdyby někdo zase uvažoval. Tady taky střílím a užívám si Telče. Jojo, kůlna. Kůlna? Jedu dále. Přes několik Kostelních až do Vydří. Malebná vesnička v jinak zde nezvykle prudkých stráních, starý most, který jen prosvištím a klášter naproti v, kua, prudké stráni. No, nezastav se: "Á, pán cyklista si bude přát turistickou známku," jak jinak.
      Co Dačice? Sere pes! Tam je jenom kostka cukru a nic-moc zámek. Jinak panelákov bývalých PéeSáků. Míjím. Až cedule v Lipolci "Buduj vlast, posílíš mír" hutně vykovaný do - na místní poměry - extrémně předimenzované agitační "ceduli" mne zastavuje: "Tohle musím mít!" Kór, když hned v pozadí stojí kostel. Komunisti byli cynici, zdejší obzvláště. Dnes v krajině plné křížů něco podobného působí nadmíru bizardně.
      Nezdržuji se, Rudolec - český, čeká. Jdu se snažit oživit dávné vzpomínky na Pohon. Kdesi koncem minulého století jsme tohle magické místo se Zippem navštívili. Hospoda, která byla v téhle díře tenkrát zjevením a konkurovala maximálně Černému Pavouku (ano!) ve Stodolní, dnes šedne a bledne stejně jako nedaleká Malá Hluboká. Škoda obou a momentální přebarvená pouť (vedou Hanka Zagorka s Míšou Davidem...) jejich smutný osud ještě zdůrazňuje. Ale zastavit musím. Změna přece jen za těch deset let přisla. Jediný Pohon dnes vystřídaly hned tři hospody. Ta nejvzdálenější je má. Zagorku snad, Davida vůbec!
      Do Slavonic (jak jinak?) přes Kopec. Spíš tři. Vlastkovec dýchne jihočeskou klasikou (jsem na Moravě!) a už zpoza lánů na mne kouká stará známá. Městká hláska Slavonických měšťanů. Poslední dva kilometry si užívám. Nejen proto, že jsou z kopce. Tohle místo mám rád.
      Bydlím na náměstí. Jako "vždy." Spím tady po druhé. Jinak nelze. Náměstí je přes tento víkend rozpůleno obrovskou autobusovou zastávkou. Z jedné strany 1944 až 1967, z druhé 1968 až 1990. Zadýchám se už ve čtvrtce, a to mám za sebou luxusní sprchu. Přehled komunismu se nedá jen tak jednoduše rozdýchat. Kór v téhle koncentraci se spřáteleným NDR, MLR a PLR. Znáte? Už vidím, jak se Zipp osypává a i já to musím jít rozdýchat na věž. A to je žůžo! Nádhera! Minule mi nevyšel krok a i tentokrát po sedmdesátce těžce dýše. Madam na kase (až nahoře) však se mnou nesoucítí a "jen" mi prodává propustku na ochoz. Jojo, tady jo! Opět střílím a opět si to TADY užívám. Jen houšť, mám přece dovolenou.
      Oběd se moc nepovedl. Nechal jsem se (dnes poněkolikáté) svést nostalgií a byla to chyba. Naštěstí tady mají Besídku a tam se vše spraví. Doslova. Třeba takový štrůdl ke kávě s čerstvým ovocem... Karamba! Tady jsem měl zajít rovnou! Jo, přátelé, Slavonice mají medvídci rádi, třeba i proto, že tady jde psaní samo. I jinak:-)

fotky

poZvánka

      Česká Kanada? Že vám nic neříká? Minimálně Npor je již mnoho let v obraze. A co ostatní klenbovní cyklomaniaci? REjže prý nestíhá (jednoduše vyměkl...:-))) a mně nezbývá doufat, že se přeci jen někdo přidá. A co jde? O třídenní cyklovýšlap za krásami jižních Čech. S největší pravděpodobností vše propukne nedělním opuštěním paluby Supercity Rožmberk v Okříškách, což bude jednoznačně nejdrsnější část prvního dne. Kompenzace však přijde záhy, neboť do Telče z Okříšek coby kamenem dohodil. A dále?
      Když už jsme to Evropě osladili, je třeba mrknout k první kostce cukru na světě v Dačicích. Klášterní Vydří také nelze vynechat a noc přijde k nám ve Slavonicích. Podle mne nejkrásnější město široko daleko, neboť vinou komunistického hraničního pásma byly zcela nepřístupné. Nejen lidem, ale i financím a tak zde (naštěstí) chybí jinde nepřehlédnutelné výdobytky socialismu. Věřte, že pohled z kostelní věže nikoho nenechá chladným. K tomu si zajdeme do Sklepácké Besídky na Vávrovu kávu. Co více si přát?
      Druhý den středověký Landštejn nebo třeba kousek nostalgie úzkokolejky v Nové Bystřici. Nedaleko je Kámen republiky a nejsevernější bod Rakouska. Jestli zkusit pohodlí jeho cyklostezek nebo cestovat po českých signálkách, je jen na nás. Přes Chlum u Třeboně a šílený Suchdol nad Lužnicí pak podruhé přespíme na Nových Hradech. Mají zde nejen hrad, zámek, krásné okolí, ale i penzion s bazénem a mořskou vodou. Příjemný relax po další cca 80 kilometrech.
      Třetí den je připravena lahůdka: zapadlý konec Novohradských hor s nejstarším pralesem Žofín u nás, těžce se obnovující Pohoří na Šumavě a hlavně panenská příroda, kde potkáme zřejmě jen medvěda či jinou havěť. Náhorní rašeliniště jsou okouzlující, stejně jako nekonečné planiny. Třetí den si už budeme pomalu pomáhat k Vyššímu Brodu, poáč právě tam následujícího dne dorazí klenbovní vodomilové a vodomilky. Tak co, kdo se přidá? Indurajn:-)

Předpokládaný itinerář:

1. den: neděle 21. června: OKŘÍŠKY - Telč - Dačice - Kostelní Vydří - Český Rudolec - Maříž - SLAVONICE, cca 65km,
2. den: pondělí 22. června: SLAVONICE - Landštejn - Albeř - Nová Bystřice - Chlum u Třeboně - Suchdol nad Lužnicí - NOVÉ HRADY, cca 80km,
3. den: úterý 23. června: NOVÉ HRADY - Hojná Voda - prales Žofín - Pohoří na Šumavě - VYŠŠÍ BROD, cca 75km,
4. den: středa 24. června: OKOLO LIPNA (Vítkův Kámen, Lenora, Schwarzenberský kanál...), km? podle chuti a nálady.