W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2009
Náš diář
Liptákov a Nový York, města má nejmilejší, chce se mi říct společně s Járou Cimrmanem teď, když si sedím v 17. patře našeho hotelu za řekou Hudson v New Jersey a koukám na druhou stranu na věčně tepující město měst. I teď o půlnoci, kdy se u nás nehne ani kolo a tady stále jezdí auta tam a zpátky. Právě začíná 11. září, osm let po té a v místě Bodu Nula dva sloupy světel naznačují původní místa Dvojčat. Je zvláštní, ocitnout se právě tady v den, který se bude stále připomínat jako útok na naši pidlivizaci. Asi by se tady měl zajet podívat každý, kdo uznává naše hodnoty, aby viděl, jak velká apokalypsa to byla. Projeví se na New Yorku dnešní vzpomínání?
Zcela určitě. I když večer si někde na pomezí Čínské čtvrti a Soho na nic podobného nevzpomenu. Teď ráno však cestujeme na naši ambasádu a první jazyk, který uslyším cestou metrem je polština. Tady? Přirozeně! Není asi jiného místa na světě tak národnostně mnohočetné. A svobodné, tepující, nikoli však bezohledně jako u nás, lidé vnímají své okolí i cestou do práce, stejně jako naši malou cestovatelku Madlenku, která stále nedokáže vstřebat to množství lidí všude kolem nás.
Vystupujeme z metra za 72. ulici (Manhattan je v tomhle mimořádně geniální!) a leje jako z konve. Potřebujeme přejít přes Central park a o moc příjemný zážitek vinou pršení rozhodně nejde. Ambasádu chvíli hledáme (kdo by si přece pamatoval adresu, že?) a ségra po chvíli vychází s novým pasem. Paráda, můžeme vyrazit na lunch, což je trošku problém, protože je na NY pořád ještě brzy. Naštěstí však nemusíme nijak daleko a 1. avenue jedno klasické místo nabízí. Klasická americká snídaně, co jiného?
Posíleni odjíždíme metrem k Rockefelerovu centru, odkud odjíždí jedna ze dvou společností provozující okružní jízdy NY. Za páďo, nekup to. A počasí? Londýnské, podle pana Komárka chčije a chčije, nicméně jsme drsní a přece jen na zásadní část cesty usedáme na otevřené druhé patro. S focení moc nebude, avšak Times square mám zdokumentováno dokonale. Byli jsme na něm pouze čtyřikrát...
New York je město kontrastů: staré a malé se střídá s novým a vysokým, rozkopané cesty s tím málem souvislým, jde cítit tep města. Můžete ho milovat či nenávidět, ale jemu je to úplně fuk. Jede si svým životem nezávisle na všem. Ani na 11.9., které mu udělalo pořádný šrám, nikoli na duši. U bodu nula vystupujeme unaveni a promočeni. Toužím po Soše svobody a kdesi v dáli a mlze ji tuším. Škoda. Jdeme k Bodu nula. Jak působí všechna newyorská náměstí male a trapně, tahle obrovská ohrazená díra vyrazí dech každému. Mrknout dovnitř je zapovězeno, jen občas nějaká skulinka, i tak jde o šílený zážitek, možná i pocit zmaru, dnes navíc vše v pietě a nedaleký kostel, kam snášeli první zraněné působí až neuvěřitelně klidně. Kontrast? Tady nic nenormálního...
Posilněni drsným zážitkem potřebujeme posílit i základní potřeby, pročež procházíme snad nejužší "uličkou" celého města. Pro člověka odmala do puberty vychovávaného k nenávisti ke kapitalismu, natož k pánům z Wall streetu padá další tabu. Lhali nám, že se tady šlape po dolarech! Ani jeden jsem nezašlápl natož viděl! Ach ti lháři komunisti..:-))
Bobby se ségrou nás neomylně směřují k Brewery pubu kousek odtud. Proč? Jedno z mála míst s dobrým pivem! Styl á-la Chopper pub ve Vrútkách, stejná kuchyně a (konečně!!!!) pořádné domácí pivo vařené mnichovským i českým způsobem. Račte si vybrat, přátelé! Těch hospod je v NY pět a já vím, kam příště zajít na pivko. Jupííí!
Počasí se na večer přece jen trochu umoudřilo a my jdeme projít Broadway až k Empiru. Nikde se pořádně nedozvíte, kde která čtvrt začíná a končí, vše ale vycítíte. A jak! Umělci měli pravdu, když tvořili v tepu Soho a i my s Bobbym tady opouštíme ségru, která jde s Madli shoppingovat, zatímco my s průhlednou záminkou hledání WC hledáme pořádný bar. A? No, jistěže! Zvěčte si Stodolní do velikosti Soho a jste tady jako doma. Malé přeplněné puby, skvělé pivo (dokonce s pěnou!), Jukebox, kde snad mají jen The Cure a pořádná pařba. Jo! Jo! Jo!
Shopping je věc, která mne většinou nebaví, poáč je člověk až příliš dlouho na jednom místě. Ale stíhat mou drahou sestru, jak dělá shoping v NY? Nelehká věc! Stále nám mizela o dobrých dvacet ulic a až jeden velký obchoďák na Empire nás zachránil. Setkali jsme se:-) Měli jsme ještě malou chvilku, jsa unaveni, na jeden Brewery pub, naši zavedenou značku, než jsme vyrazili zpátky na hotel. Ucandáni celodenním pobytem na Manhattanu není divu, že jsme zapadli do kanafásu raz dva, ani na Plzničku už nedošlo...
Prospat se pořádně do druhého dopoledne bylo více než třeba. Tři sta mil bylo před námi, šest hodin pořádné cesty. Ještě jsem cestou po průtahu vystřílel pár fotek a už jsme si odváželi uplakané počasí s sebou až do Provincetownu. Díky za New York!
galérka
