chat

Akce roku 2009

Náš diář

neděle 3. května

      Kůň pasoucí se v lese, buzerplac rozdělený vejpůl latěmi, které by si mnohem raději lehly, než aby tady mezi starými vojenskými baráky číslo 2 a 6 musely ještě chvíli stát. Ale také jediné čtyři smrky, pod kterými se lze schovat před nekonečným asfaltem a (skoro) letně pražícím sluncem. Taky třeba pivní sklo, kterén zoufale rychle dochází vinou nečekaně velké návštěvy v první neděli, kdy tady mají otevřeno. To všechno je pivovar Slezan na Požaze dnes odpoledne. Nejvyšší čas jim přestat dělat reklamu, jinak v létě budeme muset jezdit jinam:-))) Ale zkuste to říct Rejžemu. Stane se vaším úhlavním nepřítelem, poáč má pravdu, když říká, že tady mají nejlepší pivo na celé planetě. Ano, místo naprosto nedosažitelné, vysoko v Opičích horách ukryté a přesto takové množství lidí se zoufalým pohledem "kdy už tam budu???" Tady v kopcích dokáže minout odbočku snad jen Věrka:-) Chcete-li lepší důkaz, co všechno je ochoten Čech udělat pro kvalitní pivo, tak abyste snad zajeli jedině na Pecku k Charliemu, kde z umyvadla v garáži často teče plznička. Lepší příměr mne vážně nenapadá. Snad ani neexistuje. A tak jsem rád za ty smrky a říkám si, že je dobře, že takové místo existuje. Zájmem jsou překvapení i sami manželé-majitelé, kteří si zřejmě sami chtěli vybudovat hospodu Na Mýtince, kde by měli klid a pohodu. Vlastně požahu. Ale chodí jim tu lidi. S dovolením, přidám se. Poáč je třeba:-)

Itinerář

Ostrava - Zátiší - Pustá Polom - Hlubočep - Raduň - Chvalíkovice - Branky u Opavy - Hradec nad Moravicí - Kalvárie - Skřipov - Požaha - Bravinné - Bílovec - Velké Albrechtice - Bravantice - Olbramice - Klimkovice - Ostrava, 101km

      V Pardubicích se o Lašákovi říká, že je jedna velka díra. Možná je na tom něco pravdy. Jenže musíme Jánkovi včera v zápasu s námi přiznat maximální snahu. Podle mne skutečně dělal, co mohl, ale jedna velká díra byla především slovenská obrana. Taky je třeba přiznat, že jsme my vstoupili šťastně do zápasu, byli v laufu a hlavně, že jsme byli jednoznačně lepší. Skoro šílený Záruba komentoval Jágrovu chuť na góly tím, že si je schovával právě do Česko-Slovenského utkání. Úplně vidím Boba, jak ve své novinářské schíze a tužbě po výkonech našich prohledává Jágrův pokoj a pod postelí ty nasyslené góly vážně nachází:-) V pátek před zápasem se nechal slyšet třeba i Demitra, že kdyby na MS2009 hrálo Československo, byli bychom nejlepší. Nebyli. Pomlčka mi v hokeji rozhodně nevadí. Slovákům čest, nám stále hodně štěstí. Bělorusové budou určitě kousat. Pravda, Rusové to nejsou. Ti jsou úplně jinde. Jsou v laufu a v přesilovkách trestají vše. Tak sypat dneska večer do Klenby za Věrkem! Už tři utkání nikdo nerozbil bank a v jackpotu je 250Kč. Nechávám tady svých dalších deset společně s tipem. Sorry, ale zítra potřebuji být ready.

      S těmito i jinými myšlenkami po Česko-slovenském nářezu 8:0 vyjíždím dopoledne z Ostravy směrem na západ malebným údolím Porubky kolem (již proslulé) tramvajové trati. Po prvních dvaceti kilometrech dávám zaslouženou pauzu - pivo s bramborákem v na našich stránkách již také profláklém Hotýlku na konci trati. Občerstvení je třeba, protože teprve nyní začnu pořádně stoupat. Cesta do Pusté Polomi je první zátěžovou zkouškou mých sil, kdy si uvědomuji, že se vlastně těším na zítřejší emcy, poáč tělo už se jen těžko vyrovnává s další fyzickou zátěží. Do Hlubočepu cesta přece jen tak prudce nestoupá a dva kilometry za ním příchází první předem vymyšlená odměna - údolí Raduňky a sedmikilometrový sjezdík kolem stejnojmenného potoka až ke známému zámku na jeho konci.
      Raduňský zámek dneska na mne působí spíše jako větší vila, která sloužila coby druhé sídlo pánů z Hradce. Nebyl jsem tady dva roky a příjemne mne překvapilo, že i vzhledem k pěknému počasí tady není mnoho lidí. Co bylo horší, byla instalace kamerového systému na budovu. Které prase tohle dělalo a hlavně, kdo toto posvětil??? Raději se chvíli kochám parkem, který se již stačil krásně zbarvil. Jak by také ne, když máme květen. Dlouho se však nezdržuji a pomýšlím na další cestu. Následující zastávkou je malebná hospůdka v budově Sokolovny ve Chvalíkovicích. K dispozici Gambáč, Plznička (za 25, nedejte pak dvě...) a Radegast s Kozlem. Venku se sedí příjemně, prostorů kolem hřiště habakuk, udírna, prolézačky. Jo, je tady dobře.
      Od Branek u Opavy začínám kopírovat řeku Moravici. Přímo po jejím levém břehu vede parádní cyklostezka, kde není třeba sledovat, co je na cestě. Přebývající čas na kochání je třeba, poáč Moravice je dnes nádhernou dravou a hlavně stříbrnou řekou, kolem níž převažuje čerstvá zeleň. Jedním slovem nádhera. Jestliže na velikonoce řeka byla sycena nadměrným odpouštěním Kružberské přehrady, aby vodáci měli k dispozici dostatečně divokou vodu, dneska mi řeka přijde úplně stejná. Musím také přiznat, že Moravice je skutečně nádherná řeka. Nejen svým tokem, ale i okolím. S výjimkou dvou nejetelných jezů skvěle splavná. Nedalo mi to a dojel jsem až ke známému Papírenskému jezu. Cyklistů spousta, ale dnes mi to nijak nevadí. Kochám se.
      Kiosek u jezu nabízí Gambáč stejně jako Klenba, dokonce i blondýně v okýnku připomíná Věrku včetně standardních věřiných problémů při placení. A to tady nebere stravenky! Sedám pod stromy na přilehlou lavičku, vytahuji počítač a nabit duchem místa začínám popisovat děje před třemi dny, které se děly na Klenbařské prvomájové výpravě. Dávám ještě jeden gambáč a teprve po dopsání se chystám k odjezdu. Požaha nečeká.
      Než se však k nejlepšímu pivu na celé planetě dostanu, musím dát tři výrazné kopce. První kolem hradecké Kalvárie je pořádným testem mých sil. Koukám, jak na hřebenu Šancí ubylo brutálně lesního porostu. Nepamatuji, že by se dalo dohlédnout na obludný Jakubčovický kamenolom. Asi nová doba. Druhý kopec do Skřipova je prudší než jsem čekal a k Požaze se už jenom plazím. Sil oproti množství kilometrů výrazně ubylo, ale mocná přitažlivost P stále působí. Jak to vypadá v pivovaru jsem popsal, přidám jen dlouhou frontu a nemožnost sezení. Přece jen na druhé pivo vyhrávám stín se smrky a vychutnávám si medovou slast. Pane jo, to je materiál!
      Další osu dnešního cestování jsem nechal koňovi. Za osadou Požaha jsem se zastavil u větrného mlýna a kochal se nejen jím, ale také okolím a především výhledy do ostravské kotliny. Beskydy šlo jen tušit podle obrysů, opar je hustý. No nic, jedu přes Bravinné a konečně pořádně klesám. K Bílovci. Kolem toku Bílovky stále klesám a cesta svižně ubíhá přes předlouhé Velké Albrechtice až k rozcestí k Jistebníku, kde nedlouze uvažuji a vydávám se zpátky do kopců na Bravantice a Olbramice. Hlad nejlepší kuchař, mířím do Klenby. Kromě jídla tam přidávám částku do jackpotu rozhodnut, že zápas s Běloruskem si odtrpím doma. Jeho vývoj jsem uhádl, výsledek nikoli. Spát jsem šel totálně unaven po druhé třetině. Bylo už vymalováno.

090509 medvěd:-)

Galérka aneb Co se nevešlo do článku...