chat

Akce roku 2009

Náš diář

samizdat

22. indiánské léto mezi 20. a 24. srpnem

      Měl to být samozřejmě článek o Trutnově. Jenže se pak, týden v absolutních a naprosto pozitivních vzpomínkách, najednou ocitnu ve společnosti podobně postižených. Jeden sy stýská, že už to nejde, druhý je zamindrákovaný jako já před několika lety a sám se snažím sám sebe marně přesvědčit o opaku, že už dávno tomu tak není. Pak dopijem poslední doušek krušných krušek, do kterých se nelze vpít ani po týdenním intenzivním snažení se do nich aspoň večer vkousat. V narcistní atmosféře pak jdeme ulehnout každý do své kajuty s pocitem, jak jsme jeden druhého pěkně zase zválcovali a v nekonečných snech tajných přání se snažíme zapomenout na den, který mezitím uběhl bez toho, aniž bychom aspoň trošku přišli k lizu. Aha, práce! No jo, jenže v tom si vzpomenete kromě spousty malicherností, které dnem prošuměly jako loňský sníh v Charlieho vzpomínkách na toho spokojeného kolegu, který se k lizu podle uspokojeného výrazu v tváři o víkendu dostal, zatímco ty se tváříš veledůležitě, že máš zase o čem psát, když se pachtíš přes Vendelín z MOM do Krnova. Ba ne, vo tom to není a teď po 4 krušných máš opět potřebu neukojený rozdávat ty své rozumy do světa. Achjo...

      Znáte to? Tu staroušskou potřebu vpravit někoho do něčeho, co ještě nezná? Ve čtvrtek táhnu z Krnova (bože, jak bezútěšná to díra!) na Trutnov s oním - dnes ráno na pohled po druhém v pořadí dobře prožitém víkendu zcela spokojeným kolegou (přičemž mu závidím jak věk tak i najivitu, která mi dnes tak chybí) a mám potřebu najivně mu povykládat, že nechápe, o co celý život přicházel, když dosud obrážel zcela jiné festivaly než Trutnov. Jediné, co věk přináší, je dobrý vkus a schopnost jinak šokovat. Navlíkl jsem to dokonale. Cestou je třeba v tom vedru někde zastavit. A proč ne Pecka? Kór, od Kalu, ale to už si nechám pro sebe, poáč jak Pecka, tak i Krkonoše to právě odsud umí! Kávička u bazénku a inspirace známou pípou v garáži, vše dokonale připraveno Delegací? Chytne se přece každý! Nebuďte dětina, pane Kabát!
      Ale teď už vážně jedeme do Trutnova. S Delegací, s Navigací, s očekáváním toho nejlepšího, co ještě tahle planeta pohodového dokáže občas připravit. Pravda, i Věchet musí přispět nemalou silou k Bojišti tak, aby se v něm i medvěd cítil dobře. A zase nemohu nevzpomenout kolegu, kterak cestou zpátky povídá (a já mu závidím, že může pařit tři dny a za den je ready, kdežto já...), jak takhle v rauši koukne do náruče a co nevidí: "Ty, vole, blondýna. A docela pěkná," aby ji o pár chvil cestou do stanu kdesi ztratil. "Všiml sis," povídá: "Jak ty baby byly na Trutnově dajný?" "Všiml, pokyvuji, a snažím se ustát delší cestu zpátky do Krnova.
      Jenže, jak to, sakra, jinak napsat? V okolních kajutách jen chlapi a medvěd by raději dělal jiné věci než psaní a tak se vrací rychle zpátky na Trutnov, než jej napadne něco jiného...
      Tak Trutnov: 22 léto pod Krkonošemi, další ze setkání s mnoha lidmi. I Věchet si užíval a nebýt jeho úletu s Kryštofem, jenž tady natáhl náplavu, která naštěstí odtáhla stejně rychle jako Krajčo, který zpívat vážně neumí. Taky kelímků a bordelu vůbec bylo více než jsme zvyklí, ale za to urkitě může krize, poáč lidi si dneska koruny nehledí. A pro pírko přes plot? Kdoby dneska skákal?
      Ale o tom Trutnov nebyl! Především setkání třetího druhu, výlety v raketách na Mars, Šuby - duby - du, Zkurvenej den! Who killed my libido? Nikdo, tady to pořád jede! A sakra, že jo! Však obýváček na benzínce s nezbytným nonstop Strakonickým Dudákem fungoval stejně dobře jako drsná obsluha U Kopeckých, kterou jsme stihli pohodově třikrát. Štamgasti? Jsan! I tak, kua, ten víkend utekl jako voda. Nebo, že by ženy-víno-zpěv? Kdepak! Jdu chcát, jsem přece zase v Trutnově, pardon, Krnově. Achjo:-)

Zdraví, na Ameriku mimořádně natěšený, Medvěd See you later:-)

090822 Medvěd:-)