chat

Akce roku 2010

Náš diář

17. a 18. dubna

      Dostal jsem pozvání od Pivků na návštěvu. Pozvání je třeba si vážit, kór od dobrých lidí a velmi rád jsem přikývl. Původní plán vzít to zpátky domů ještě v sobotu naštěstí padl a díky tomu jsem si udělal báječný dvoudenní výlet, byť v sobotu ráno počasí naděje příliš nedávalo. Pobral jsem na cestu jen pár věcí, především pak foťák. Nevzít jej právě dnes, nadával bych si ještě pěkně dlouho. Proč? Protože příroda v rozpuku se rozhodla právě v polovině dubna předvést, co umí:-)

sobota 17. dubna: Ostrava - Jistebník - Košatka - Petřvaldík - Albrechtičky - Nová Horka - Sedlnice - Závišice - Štramberk - Kopřivnice, 40km

      Popisovat cestu od začátku nemá smysl. Poodří se díky mým fotkám stává na našich stránkách poněkud profláknuté. Co mne však ohromně překvapilo, byly vrby na hrázi rybníka Bezruče. Cesta, která tudy spojuje Jistebník s Košatkou, lemuje nekonečná ale vrb. Na podzim je vždycky zastřihnou do pahýlu a ony se pak, potvůrky jedny, v prvních pěkných dnech rozpučí a vše je jakoby při starém. Jenže výhonky, spíš pořádné šlahouny, jsou na pár dní krásně žluté a vytvoří spolu s okolím fantastickou scenérii. Za týden je po všem a stejně jako kdokoli jiný pak projíždím tunelem zeleným. Ne však nyní. Nedivte se, že jsem se chvíli zdržel, než jsem se prostřílel:-)
      V Petřvaldíku Na rožku mají příjemnou zahrádku. Ještě jsem letos neměl tu čest a dneska se také nic nekoná. Stále spí zimním spánkem. V trochu chladném větru pokračuji dále a zkouším druhou tutovku - hospodu v Albrechtičkách. Radost z ní mohou mít i rodiče, poáč je mimo hlavní cestu. Navíc je obklopena větším než malým množstvím hrišť pro malé až odrostlejší. Já si vystačím jen se zahrádkou, byť plznička, která tady ještě vloni byla, již není.
      Štramberk. I gen je tady velmi profláklý. Se sestrou jsme tam před necelým měsícem objevili Perníkovku a já se na ni moc těším. Nejenže tam čepují Plzničku, ale navíc se od rána fantasticky vyčasilo a proč nesednout, vystavit slunci prokřehlá záda a nechat se jen tak slunit? K tomu si vychutnávat všudepřítomnou vůni oříškového těsta, ze kterého tady vyrábí proslulé uši. Taky se vám sbíhají sliny? Však přijďte taky pobejt. Já si tady vyjíždím velmi rád.
      Nechce se mi, ale musím popojet dále do Kopřivnice. Pivkovci už mne očekávají. Jsem zvědav, jak se strejda Medvěd chytne u malé Áji. Mno jo, jasan, je mi jasné, po kom je a během pár chvil jsme kamarádi. Hlavně, že je strejda hravý:-) Vyrážím ven a jak jinak někam, kde je pivko a dětské hřiště. Vlastně jsem nikdy podobný problém neřešil, hřišť si nevšímal a proto jsem byl mile překvapen, kolik takových míst v Kopřivnici existuje! Takže časem jsou naše nejen houpačka, ale i pískoviště, cizí bábovky a hlavně skluzavka, která dneska vyhrála na plné čáře. Strejda Medvěd si dělá takový svůj malý sociologický průzkum a porovnáná, jak které dítě je pohybově nadané. Docela legrace:-)
      Ája mne nakonec nechtěla pustit. Slíbili jsme proto zákeřně, že zítra zajdeme znovu na hřiště a obě holky (malou i velkou) opouštíme, abychom zašli na stadion. Co tam? Dneska hrají finále Pardubice s Vítkovicema. Hokej dopadl lépe pro domácí a hůře pro mne, poáč už se mi absolutně domů nechtělo. Zůstáváme do pozdních večerních hodin a krom jiného se samozřejmě s Jurou snažíme vyřešit i obligátní hladomor v Somálsku:-)

neděle 18. dubna: Kopřivnice - Štramberk - Lichnov - Tichá - Kozlovice - Měrkovice - Obora - Hukvaldy - Dolní Sklenov - Fryčovice - Brušperk - Stará Veš nad Ondřejnicí - Košatka - Jistebník - DP - Ostrava, 51km

      ... samozřejmě se nám hladomor v Somálsku i přes veškerou snahu večer rozlousknout nepodařilo. Zato Ája byla spokojená, že se zajde se strejdou na slíbené houpačky. Celkem jsem musel obdivovat, jak se na kolotoč s Ájou hnal odhodlaně i taťka. Copak zapomněl, co jsme včera vyváděli? Naštěstí se během dvou otáček rychle vzpamatoval a vše dopadlo bez ztráty kytičky. Jen ten chvilkový nával do hlavy asi majinko zabolel:-)
      V deset hodin za naprosto krásného počasí se loučím. Vida, dle Ájininého výrazu jsem svým neplánovaným odchodem evidentně spadl z lopatky. To je přece velmi nezodpovědné opustit Áju. Jenže jednou jsem přece musel odejet. Donekonečna bychom to protahovat nemohli:-)
      V kopci nad Štramberkem směrem do Lichnova jsem pochopil, jak fájně bylo Jurovi na kolotoči. Zastavit a vydýchat! Před další cestou je rozhodně potřeba, počkat až se uklidní třes a zkusit vyfotit nedaleký Štramberk z nezvyklé strany a dálky.
      V Lichnově jsem chtěl zastavil v kouzelné chaloupce, jenže byla zavřená, takže jsem dále stoupal Tichou až ke Kozlovicím. No jasně! Vojvoda s Fořtem jsou zdejší jistotou a já sedíc na zápraží místního fojtství uvažuji, proč tady lidé jezdí na oběd autem? Vždyť o ten nejlepší mok pak logicky přijdou! Sluním se a je mi parádně.
      Jestli jsem vážně něco nečekal, bylo nemalé množství v hukvaldské oboře. Před dvěma týdny tady nebylo živáčka, natož mrtváčka, zato dnes, abych šel raději i pěšky. Pěkné počasí navíc přilákalo tolik fotografů, že si připadám jako paparatzi a raději jedu někam dál.
      Tour de bier bych skončil zřejmě na Dolním Sklenově v Hukvaldském pivovaru, kdyby se nezačalo ochlazovat. Přišly mraky, zalezlo sluníčko a tak jsem víc než jedno nedal a raději pádil dále až do Fryčovic, v jejichž středu se nachází hospoda U Špeku. Skvělou plzničku dokonale doplnila marinovaná žebra. Musím rád říct, že tak skvělá žebra jsem už pěkně dlouho neměl. Super!
      A tak tady u žeber víkend končí. Jasně, že jsem dojel až domů na kole, jenže cesta byla už jen utrpením, začal foukat otravný vítr a já se těšil na horkou koupel...

16.5.2010 medvěd:-)

co se tradičně nevešlo do článku...

... to nejkrásnější z hráze rybníka Bezruč, po níž zároveň vede cesta z Jistebníka na Košatku mne však čekalo o den později, když jsem vyrazil na návštěvu k Pivkům do Kopru. Z počátku nenápadného a poměrně chladného rána se vyklubal fantastický den a vrbová alej, která lemuje cestu na hrázi už měla dlouhé šlahouny, které chytily nezvykle žlutou barvu. Věřte nebo ne, tuhle barvu si šlo užít maximálně dva týdny. Pak vrby nabraly barvu čerstvé zeleně stejně jako každý jiný strom. Měl jsem radost, že jsem byl v pravý čas na správném místě.

... a ve stejný den jsem se dostal i na Štramberk. Kdybyste hledali příjemné posezení, na cestě ke Trůbě (nikoli po schodoch!) najdete Perníkovku. Objevili jsme ji se sestrou a "vynalezli" jsme další báječný prostor:-)

Druhý den ráno mne Ája nechtěla pustit domů. Na pár hodin jsem se stal nejoblíbenějším strejdou a tak jsme ještě obsolvovali včera slíbené houpačky, abych až před polednem vyrazil na cestu. Focení nejprve nepřálo počasí (Štramberk) a později (v Hukvaldské oboře) větší než malé množství podobných fotobláznů. Proto ani fotek mnoho nebylo.