chat

Akce roku 2010

Náš diář

30. dubna až 3. května

      Zipp se počátkem roku zřejmě definitivně vrátil z Maroka: "Nikam nepojede, už se narajzoval dost!" Tak řekla Dana a kdo mohl tušit, že tento zákaz se rovná zákazu docházení do práce. Se Zippa se tak stala regulérní socka a tak máme mezi sebou po dlouhé době člověka, který testuje, jak je při delším pobytu mimo zaměstnání. Se Zippem jsme se nedávno potkali v Ótravě, kde jsme trochu probrali drsný kalup všedního života. Slovo dalo slovo a na čarodějky jsem byl pozván do Vraného. Holky (malou i velkou) jsem také neviděl pěkně dlouho a navíc se mělo dostavit spousta dalších lidiček. V čarodějný pátek jsem se tedy vydal na cesty z MOM do MNM a ještě kousek dále...

      A že jsem se, kua, těšil! Rozhrkaný eSbanh mne vyklopil za parádního počasí ve Vraném, kde jsem se za vůně steaků vydal na místní satelit. Zapomeňte na jaro, tady obecní vůně usvědčuje přírodu podmaněnou člověkem zcela něčím jiným! A to si představte, že za pár hodin tady začnou upalovat čarodějky i s nádobíčkem. To teprvá bude smrad. Holt ne každý má na pořádného kuchaře nebo aspoň talent:-)
      Procházím po dlouhé době satelitem (přátelé, nehledejte v tom nějaký technický přístroj, od devadesátých let dvacátého století se takhle říkalo nečekaným domním výrůstkům místní náplavy v podstatě kdekoli...) a srovnávám, co se změnilo. Tuhle povyrostly tůje a konečně zakryly blbost majitele pozemku za nimi, ale občas i pěkný pohled se naskytl. Především směrem na Cukrák.
      Ale ne, vážně jsem se těšil. Na všechny! Překvapilo mne, že na zahradě běhá malý i Velký Vendelín, zatímco jiní chybí. O Vendelínech jsem věděl a moc rád jsem je viděl a říkám si, zda můj slib, že je někdy navštívím v Brnisku nad Svratkou by se nedal malinko odentrovat Vraným. Jasan, že jsem neuspěl:-)
      Před dvěma týdny jsem započal svůj malý soukromý výzkum dětí a majinko se podivuji, že malý Vašík je jiný než tenkrát pod Jeseníky. Malý Vašík začíná protestovat proti všemu, co se mu nelíbí a já poznávám tatíka, byť ten byl v této otázce přece jen vždycky plašší:-)
      Přijela i Dita a hlavně Móňa s rodinou a to až z jižních Čech. Na dálnici budou čekat strašně dlouho a jejich výkon je třeba ocenit:-)
      Vlastně nedojela Kateřina s Voloďjou, což mne mrzí, poáč jsou stále lidé, kteří si myslí, že proti Řehákové něco mám. Ani zbla!
      Pojďme špekounit, bavit se a časem jít na pálení čarodějnic. Škoda, že se rozpršelo a návštěvu centrálního úpaliště jsme svorně odpískali. To však rozhodně neznamená, že by se u Zippů sedělo na zahradě špatně. Naopak!
      Pak přišel střih a pamatuji si, jak jsme se s Ditou rozhovořili na téma Beneš (pozor, prezident!), se kterým jsme spojili obá dva své rozhodující postoje, přes které nejede buldozer. Co vám budu vykládat, vzdali jsme to po osmém opakování navzájem naprosto odlišných názorů s tím, že mne zaztraceně mrzelo, když jsem začal vykládat o Amíkově (a tím poprvé Ditu zaujal těsně řed usnutím...), aby u druhé věty usnula. Dito, to se nedělá!

      Druhého dne jsme se postupně probrali a zatímco Vendelín s rodinou odcestovali už včera, Lucie s Charliem (aha, ňák jsem na ně zapomněl, soráč!) odjeli během dopoledne, má odpůrkyně a přiznám se Krásná Dita majinko později, ještě později jsme se Zippovcema vyrazili na Kampu.
      Co dělat v sobotu na Kampě? Za prvé jsem tam nebyl sto let a z druhé tam slavil Reflex své dvacáté přirozeniny. Reflex vyspělý jde čím dál tím víc do dětí (divíte se?) a uspořádal povedenou taškařici pro své příznivce. Kampa, centrum MNM, se stalo centrem hraní dětí. Dvacet let, dvacet soutěží a pro Medvěda průzkum, co které dítě dokáže. Nebo taky ne. Občas nějaká typická zippova urputnost a klasické poznání: "Ta je po tobě, vole!" Stejně jako elegance, kterou fakt chlapi nemáme!
      Co však Zipp dokázal vždy a vždy dokáže, je plánovat maximálního zisku. Takže jsme zaparkovali na Andělu v hyperpičotescu a nakoupili pivo nabudúce. Pro začátek. Holky spaly a čekaly. Pak jsme vyrazili na Kampu a já byl nadržen na Prágl. Upřímně, v nezměřitelných rozměrech MOM mi přechod na Kampu přišel jako maličkost. Plivnutí do vody. Pohoda. Ale i já jsem byl vykolejen, jak nedaleko je Anděl od slečny Kampy.
      Tady si rád napíšu odstavec, ze kterého budou ve Vraném možná off, ale Medvěd ví! Když jsme totiž vstoupili na Kampu do 20Reflexu, uvažoval jsem, co je pro děti. Chvíli. Jak se sluší und patří, většinová společnost v našem věku má haranty, kdy se musí starat o naplnění jeho programu. Prý problém! Na Kampě však nikoli.
      Já jsem zprvu hledal přesně tu zábavu, o kterou si nakonec Níkolka řekla sama (tohle beru, tohle ne-e) a tam to začalo. Čekal jsem soutěživost úměrnou věku a našel jsem Zippovu úpornost (to kdybyste se zase hádali, po kom má Nikolka oki:-))), takže už vím po kom je. Skoro bych se, ale nechám to:-)
      Kampa se vážne povedla na maximum. Pohoda, soutěže, které mnohokrát byly pro tatíky, ale i tak jsem se necítil špatně. Navíc jsem pochopil (kua, že jsem si nevšiml!), že mladý úhmbab tě tak nějak omladí. Nádhera!
      Přišel podvečer. Dali jsme Sovovy mlýny, abych se stal fandou paní Mládkové, poáč oproti všem pražským Richterům a ostatním rádoby radním si myslím, že Meda umí! Kór i ta výstava obálek Reflexu, mlýny samotné a vůbec. Bylo mi tam vážně dobře a navíc ten genius Locky!
      Vrátili jsme se do Vraného. Dali jsme pár důležitých keců včetně hladomoru v Somálsku a ten jsme zcela vyjímečně opět nevyřešili. Co jsme naopak vyřešili, bylo Marocco, poáč jsme se shodli, že každý máme své pré ve svěťé:-)
      Šli jsme spinkat, poáč neděle byla programově náročná. Pre všetkých!
      A byla. Zatímco Zipp´s family vystartovala ku Brandejsu, osiřel jsem. S plánem. Nakonec plán vzal vniveč a ze snu mne probrala Nikola (kua, děti jsou famózní věc, fakt!) a přišel Baník se Spartou. Věřte nebo ne, pyžamkový den ve Vraném byl luxus. Jsem za něj rád, poáčn jsem byl u lidí, u kterých mi bylo fajn.
      Takže přišla Sparta a Banykpyčo! Vlastně naopak! Banykpyčo a Sparta jako host v MOM. Přineslo to kamaráda Zippového, který dobrovoloně odjel na zápas do MOM, aniž by ho viděl. Ale stihl předposlední vlak a to se vyplatí. Spartááááá! Směju se i teď, poáč tak to bylo, vážně!
      ... a neděle. Vrané, Vrané, Vrané, bylo Fááájjně. A díky za relax. Vážně. chce se mi napsat, poáč je třeba. V pondělí přicházím dolů na vlak, pardón, žalufa eSbahn a přijíždí jeden opotěný a drsně naplněný plech. Směju se do chvíle než na mne jsou mdloby: "Tak takhle vypadá S-bahn? Paráda!" S úlevou vypadám ve Vršovicích a přestupuju na druhý S-bahn. Až tady potkávám sprievodcu. Sen končí, pracden začíná, elojis!

100516 medvěd:-)

co se tradičně nevešlo do článku...