chat

Akce roku 2010

Náš diář

15. až 18. července 2010

      Možná ten pocit znáte také: Stojíte v dokonalých kulisách a všechno klape přesně tak, jak má. Špičkově zvládnuté a rozšířené scény, ostrý obraz, dobrý zvuk a přiměřený počet lidí ne větší než velký. Hudby akorát, vysněné sfárání dolů do dolu a dokonce i poprvé zvládnutý catering u Medvěda, kde se jen s nostalgií vzpomíná na rybíz ke kávě a jeho funkci dokonale přebírá mramorová bábovka upečená Delegací, jež se nám ani za tři dny nepodaří sníst. Bábovku, myslím:-) Přesto přeze všechno se mi letošní Barvy nelíbily. Jednoduše se v těch dokonalých kulisách nepovedly a pocitu pachutě trávy spálené se ani teď, po třech dnech nemohu zbavit. Čím to? Kde se stala chyba? Nabubřelost a pýcha či vlastní blbost? Netuším, začnu znova. třeba tím spíše zapomenu...

čtvrtek: Předskokan na Kuňkališti - Delegace - The Gypsy Queens and Kings - Dulsori - United Flavour

      Vše začalo hekticky ve čtvrtek. Plánovaný dřívější odchod z práce neklapl, teplota odpoledne začala povážlivě stoupat a vidina kvalitního osvěžení snad ještě více urychlila časoběh. Tak jen odstavit auto a rychle se přemístit na Kuňkaliště, jež se nám stane příjemným zázemím. Využívám Vendelajnovy pomalosti a jako předskokan zahajuji očekávaný prodloužený a Barevný víkend ve vlnách proskovického Kuňkaliště. Vendelajn byl pro změnu rychlejší na baru, takže první Plznička mne už čekala u stolku, sotva jsem z vody vylezl. Věřte, že báječnější začátek fesťáku si nelze dopřát!
      Zatím co s Vendelajnem probíráme festivalový line-up, Lenča Delegace se kvapem a se zajížďkou (ne vždy třeba věřit navigaci, poáč ta si najde z Hradce do MOM jednoduše nejkratší cestu přes Šumperk...:-)) blíží k dálnému východu. Z takřka vylidněného kuňkaliště (stačilo zabouřit v povzdálí a byli jsme skoro sami) jen neradi utíkáme k rozpálenému autobusu. O pár chvil později v Medvědově doupěti připravujeme skývu chleba se špekem a solí, případně něco menšího na zapití. Vítání Delegace delegací pak (jak doufám) budí pozornost všudepřítomných pohledů domovních důchodců. Inu, krize je krize:-)
      "Žádné zdržování! Máme zpoždění!" A proto se přemisťujeme do lůna dění - ku Černé louce a v podstatě po chvíli i dále, ku hradu dále. Už na Louce musíme kvitovat poodstoupení stánků od hlavní ulice, zvětšení prostoru kolem stejdží, nové tribuny a "vydlážděné" provizorní uličky. To až se budeme topit v bahně. Jen absence jednoho pivního stanu bude na Černé Louce v příštích dnech citelně ve frontách chybět. Mezi Moravou a Slezskem (rozuměj - přes řeku Ostravici:-)) přibyl druhý most a tok mas se tím zjednosměrnil. Dnes ještě netřeba. I když na čtvrtek se v areálu nachází již dost velké množství lidí.
      Zahájili jsme! Nejprve The Gypsy Queens and Kings, které nebyly ani tak Gypsy, jako Kings:-))), pak bubnující Dulsori (obé na hlavní scéně pod hradem) a nakonec ještě United Flavour na OKD stage. Vlastně bych lhal, kdybych tvrdil, že to jsou všechny dnešní koncerty. Sousedy jsme doma ještě nad ránem majinko prudili typickou českou zábavovou kapelou Monkey Bussinnes, která v záznamu z loňského 17. listopadu doprovázela snad každého a náladka koncertu na Národní v MNM nám pak parádně asociovala blížící se Trutnov:-)

pátek: opět předskokani na Kuňkališti - Porcupine Tree - Lenka Filipová a slečna Kateřina - Visací Zámek - Tonya Graves - DJ Scratchy a pekelné vedro

      Poprvé a vlastně i naposled měním aktuálně plán. Dle původních propozic jsme dnes zčerstva měli opustit medvědovo doupě a zdolat důl, jenže jízda historickým autobusem s ještě historičtějším výkladem tamtéž na nás dýchla dávnými a zašlými časy. Je až v neděli. Co tedy s načatým pátkem? Delegace, jak řekla: "Neměla názor," přesto se nechala Kuňkalištěm unést. Za to Pivkovi se nápad věru nezamlouval a dokonce v prvotní chvíli zastávkoval, aby později pochopil, že takovéto koupaliště s chladící vodou skutečně letos ještě neviděl. Koneckonců i Věrka z Klenby je zde dnes podruhé v životě. Poprvé včera. A také rozhodně nevypadala, že by měla k areálu jakékoli připomínky. Jako drsná žena dokonce nechodila do bazénu, ale do ještě ledovější sprchy:-)
      Převoz nás barvičkářů hromadnými prostředky do centra města byl skutečným utrpením. Po hodinách koupele v chladných vlnách kuňkaliště jsme si zažili pravou koupel ve vlastním potu uprostřed nevyvětratelné, zato pekelně rozpálené kachny, jejíž madla připomínala spíš pořádně roztůrované topení. V zimě možná, ale teď? Kam se půjdeme zchladit? Najde se vůbec nějaké místo slučitelné se životem? Světe, div se, našlo se: New York city stage. Než stage spíš echtovní klub. V klimatizovaném výstavišti nadmíru vkusně předělaném na velký klub zvící velikosti Lucerny, ba ještě dál:-) Nezažil jsem nic podobného v NYC, nicméně dvě velké projekční plochy (na jedné Tonya Graves, na druhé online Times Square), dlouhý zalomený bar a bardzo šumné černošky (mňam!) společně s vkusným interiérem by se dal urkitě uvěřit. A proč ta Tonya Graves na plátně? Inu, před pódiem bylo beznadějně narváno. Aspoň takhle jsme ji z počátku skoukli, později se dostali i podstatně blíž. Tuhle dámu můžu!
      Nejen barem živ je člověk, venku se přece jen udělalo lépe (tj. bylo snesitelných 32°C:-)) a my kráčeli vstříct hradu. Než jsme se k němu však vůbec dostali, zastavili nás Visáči a naprosto obětavého Pivka pak fronta na pivko u OKD stage. Visáče si chtěl dát právě Pivko (!!!) a my jsme rozhodně nebyli proti. Zábavní byli i bezďáci, kteří křepčili za plotem a vzpomínali na dávno zašlou slávu svou. A já se pro změnu vpil do Trutnova:-) Co dále? Přece Lenka Filipová! Kytara dobrý, hlas a zvuk příšerný. Park stage se nám letos odstanil a také obklopil tribunami. Potkali jsme dokonce slečnu Kateřinu a než se z ní Vendelajn definitivně opupinkoval, stačila nám ještě sdělit, že je zde na půl pracovně (za 2500Kč), na což reagovala Delegace nepochopeným: "Jó, a kde prodáváš ty langoše???" Přiznejme si, že tak v zárodku necitlivě utla slibně se rozvíjející pracovní rozhovor:-)))
      "Ještě jsme letos nešopingovali!" Delegace nabírá osvědčený směr a Erik Truffaz Paris Project ji k tomu hraje. Akorát k šopingu, pohodová hudba, jinak bychom ji asi nedali. Uspokojeni šopingem zalezli jsme do stanu a vynalezli dokonalé místo k rozjímání na Camel pláži. Tahle pláž měla své kouzlo právě a jenom večer. Parádně osvětlená a člověk s klidem na lehátku zapomněl, kde vlastně je. Vychytávka jako sviňa!
      Skyline! Blondýna měla o kousek lepší hlas, především však 26. přirozeniny, takže i kapela koncert pojala jako bujarou oslavu. Mne štval zvuk, ale jinak jsme si koncert vytančili do poslední chvíle. Nechtělo by po hodině řádění najít kousek místa klidu a pohody? Ano, Camel pláž:-)
      Porcupine Tree byl můj letošní největší objev. Britská kapela beroucí si vzor všude možně táhne své skladby občas psychedelicky, občas funkově, občas - no jak chcete, ale já se poprvé zastavil a vlastně si sedl na prdel. První pořádně ozvučený koncert na hlavní scéně, kvalitní hudba a ve vlastní psychedelii jsem si zamiloval i večerní (bohužel) poloprázdné plochy před pódiem. nevím, zda decentní osvětlení celé plochy bylo záměrem či náhodou, já však poprvé pořádně zalitoval, že foťák zůstal doma. Kvalitní fotky holt letos nebudou...
      Po pořádném hudebním nářezu jsme se začali - jen co noha nohu mine a sami sobě jsouc jen stínem - jsme se šli zchladit opět do NYC stage, kde již nastoupil DJ Scratchy (Itchy tam nebyl, ale dle stáří onoho DJe se vlastně mohli potkat:-))), který zalil celou plochu klubu latinskou hudbou a my pohybem. Dokud to šlo a musím podotknout, že Delegace byla z nás nejvýkonnější:-))

sobota: Pivkogulage2010 - Vladimír cirkus (jen chvíli a pasivně) - Čechomor - Marek ztracený (No, ano!) - MTO Universal nešťastně a předčasně spláchnutý bouří - Gang Ala Basta - Afro Celt Sound System

      Luxus dlouhého spánku nám dlouho nevydržel. Se stoupající teplotou vzduchu byl pobyt v kuchyni nad rozpáleným hrncem kompenzován famózní kompozicí Pivkogulage2010. Rybíz ke kávě neubýval, zato slin nad vidinou plného talíře parádní mňamky rozhodně naopak. Úprk do víru dění se nám tak posouval dále až k místům, za kterými se beznadějně uzavřel Kabaret Reflexu ve dvoraně Librexu. Jízda sockou byla znovu očistcem a hudba Vladimíra Cirkuse se dala skousnout jen sedmo pod rozpáleným pivním stanem ovšem v blízkosti nápojového zdroje. To takový Čechomor na hlavní stagi už byl iné café, byť jejich styl je již dávno za zenitem. Nicméně nástroje v rukách čechomorských profíků vydávají při jammování stále zvuky, z nichž jde příjemný mráz po zádech. Chvíli mne přemlouvali, ale nakonec jsem nelitoval. Ztracená se naopak cítila u Marka Delegace, jejíž husí kůže o jeho zpěvu vypovídala mnohé, nicméně musela uznat, že Krajčo je mnohem větší tragéd, byť oba mají našlápnuto stejným směrem:-)
      V parném létě roku 2006 se ženil Pivko. Vím to moc dobře, poáč právě na Barvách mi chvíli před oním dnem oznámil, že Trutnov neuvidím. Přišel jsem tenkrát o MTO Universal a právě dnes a tady, pod Barvy stejdží na rozpálené trávě (no fakt!) se mi mělo dostat příslušné satisfakce. Marná sláva, kdo jste kdy viděli Sklepáky v akci, asi nemusím představovat. A že i pokleslou komunistickou idylu á-la Oči máš sněhem zaváté lze prodat s grácií, v tesilových oblečcích, dederónských košilích a nebo třeba teplákovce, vás přesvědčí jedině Sklepáci. Konferenciéři a kabaretní umělci střídající se v neuvěřitelném tempu Ein Kessel Buntes urazí snad pohlaváry těch dob. A nebo je třeba roztančí jako nás a mnohdy zničí svým entuziasmem. Když se bouře rozhodla běh Barev na závěrečnou půlhodinu zastavit tenhle povedený kabaret, Frantu Skálu dostat z pódia, byl nadlidský výkon!
      Stanky: U stánku na levnou krásu stojíme a čekáme k lepšímu času. Asi těžko bych jinak tuhle rastafariánskou boudu poctil svou návštěvou. Teď se však rozhodně hodí a Vendelajn nás napájí rozředěnou mateří kašičkou se skořicí, jíž tu říkají čaj. Na zimu (no, ano!), na zimu vážně pomáhá:-)
      Za nějakou půl hodinu se festival opět rozjel naplno. Brusinky rozjely svou kalbu na hlavním pódiu, ale já na její jekot nějak neměl náladu. Zato Gang Ala Basta měli koule a tah na bránu. Skyline, bacha, lezou vám do zelí a mají mnohem lepší zpěváčku! A přesně tady se něco stalo. Kromě občasného deště se mi vlastně ani nic nevybavuje. Nebo nechce se mi vybavovat. Úprk rozpršenou Ostravou na popůlnoční tramvaj dokresluje atmosféru sobotního večera:-)

neděle: Dole v dole - Radík z tanku v Alvi - Ida Kelarová (snad ani ne...) - Mig21 a kousek Reginy Spector

      Dlouho očekávaný důl se přiblížil. Bohužel, jak se ukázalo, i historický autobus byl na objednávku (nikde o tom však nebyla zmínka), takže moderními prostředky jdeme dobýt dávný Landek. Před prohlídkou se ještě smějeme, když nám Zipp vykládá, že ve Vraném už je jenom 16°C a dokonce i v expozici báňského záchranářství jsme pod rozpáleným stropem umírali v naději nad zchlazením venku. Jaké bylo překvapení, když po vyfárání nejenže pršelo, ale dokonce i tričko se jevilo jako zcela nedostatečný kus oděvu. Kdosi nahoře mezi naším kutáním (šichtou) tam přepnul přepínač na froze.
      Důl je pro silné povahy (ale funguje také jako dobré strašidlo pro špatně se učící drobotinu: Budeš se špatně učit? Budeš horníkem!) a není divu, že uhlí bylo třeba spláchnout poctivým škopkem. Nejlépe z tanku. A Radek z tanku je třeba v Alvi. Tady s námi ještě chvíli poseděl Pivko (Vendelín už se dneska neobjevil...:-) než jej zpátky k rodičovským povinnostem odvezl odpolední vlak. S Delegací jsme ještě chvíli poseděli a kolem páté odpolední se pokusili ještě jednou vyvolat festivalového ducha. půjde to v tomhle nečase?
      Kubišku jsme nestihli, Lili Marlene v NYC stage ano a Idu Kelarovou jsme s pozvednutým obočím a soucitem raději v tichosti obešli. Ještě předtím však bylo třeba na chvíli schovat se před deštěm a NYC stage se ukázala znovu jako vychytaný prostor. Nebýt Mig21, asi bychom ji ani neopouštěli.
      Mizi přijeli i s kapitánem Macháčkem. Začátek koncertu byl jen pro drsnější nátury, poáč kapela spolu už moc nekamarádí a na zvuku i hlase byl hendikep poznat. Když se však Macháček dostal konečně do varu, už byli k nezastavení všichni a vlastně jsme mohli na začátek zapomenout. Závěrečný potlesk vystřídala smršť, Reginu Spector si vybavuji už jen z povzdálí a s přibývající tmou jsem předal delegaci ke zpátečnímu odletu dvouplošníkem k NjůBí:-)

Sluší se poděkovat. Všem! Organizační výbor posunul festival o notný kus dál. Vymakali lecjakou maličkost a z festivalu se stal dobře promazaný stroj, jenž ani bouře nezastaví na dlouho. K prvním kulatým Barvám budu vzhlížet s nadějí a očekáváním, kam lze fesťák ještě dále poslat. A atmosféra, kterou jsem popisoval na začátku? Za tu snad ani nemohou.
21.7.2010 medvěd:-)

zbytek fotek