chat

Akce roku 2010

Náš diář

letem červnem

      Sedm kilo dolů, zdvojnásobení počtu dosavadních kilometrů na kole, návrat fyzičky z dob, kdy jsem ještě nepsal na začátku trojku. Ale taky třeba druhé povodně, které nám přinesly nový ostrov do Poodří (řeka si jednoduše udělala druhé koryto a na první nezapomněla), cyklo Pecka se zkušebními koly... Ano, červen, jaký má být. Upřímně, kdo z vás to má?

      Očekávám, že všichni:-) Mezi prací a nocí jsem vážně docela stíhal jezdit na kole. Dokonce i v době emcy se mi kolo občas rozpovídalo a devadesátka za den pak nebyl problém. Když pak sedmého června Charlie zavolal s dotazem, zda dorazím na Pecku, byl jsem poctěn a druhý den hned vyrazil na cestu. Stejně jako Jelda chodí s oblibou na Pecku z domova pěšky, já jsem aspoň jednou chtěl dojet na Pecku na kole. Co bych vám vykládal, nápad skvělý, cesta zhruba načrtnutá a setkání třetího druhu takřka všude, kde jsem zavítal. Znovuobjevil jsem si Adršpach, abych zjistil, že představivost je úplně někde jinde než kdysi (více procítěná), stejně jako jsem zjistil, že časem jsem stále více plachý...:-)
      Pecka byla skutečně Cyklo a s výjimkou drobných prací se jenom jezdilo na kole. S Charliem jsme zjistili, že některé cesty se až příliš rychle zapomínají, což je dobře, poáč jinak bychom je už nikdy nedali. A pak jsou cesty, na které se zapomíná a je to škoda. Člověka ovlivňuje hodně věcí, na kole pak nezřídka únava:-)
      Cestu z Pecky jsem nedojel. Po deseti dnech jsem se těšil domů a počasí hrozilo litím. Z Jeseníku jsem dojel vlakem a cesta byla sama o sobě také dobrodružstvím. Polsko nemusím a třeba takové Orlické Záhoří je horská rajská zahrádka sama o sobě. NEsmíte však koukat za Orlici na buš, která spolu s devastací vládne v celé té severní divnozemi. Vážně ji nemusím.
      Po předčasném návratu z Pecky mne hryzalo svědomí a 17. června jsem musel vyrazit na Lysou. Nešlo jinak! Forma vynikající, jen kopec na horu samou je stále brutální. Nicméně i tak potěšilo 130km a mé tělo bylo i večer stále k nezastavení.
      Den po Lysé jsem sfaral dolů do dolu pod Landekem, byv účasten firemní výroční akce jednoho našeho dodavatele. Můj příspěvek s příjezdem na kole a tvrzením, že jedeme s kolegou až z MNM se stalo jen malým spestřením akce, jejíž organizace by se dala ještě dlouho pro svou preciznost do nebe vynášet. K tomu nasazení hlavy firmy, jeho smysl pro humor, bojovnost a herectví, jež by mohl závidět kdejaký jiný generál. Inu, Elvac.
      Na konci měsíce se mi pak povedla kuriózní věc: vyhnat Pivka pod zástěrkou organizačního výboru Barev na kolo. Když jsem nedávno dával dohromady staré fotky, zjistil jsem, že mu ježdění na kole v roce 2004 docela šlo. Ale to je pravěk. Teď skončil fájny měsíc červen 2010:-)

100711 Medvěd:-)

fotky

Psát o Hukvaldech jako o novém objevu, by bylo stejné jako přesvědčovat Paroubka, že je vítězem voleb:-) Co jsem však sám pro sebe objevil, byla neznámá kóta Hukvaldami. No, neznámá, známá, poáč jsem na ni kolikrát koukal a říkal jsi, že tenhle vrchol s obeliskem bych měl vidět jinak než z Hukvaldského pivovaru. Z obelisku se sice vyklubal zvětšený pařez (jasan, tři metry vysoký pahýl stromu by se dal nazvat i jinak), ale výhled, který mi umožnil, byl kulervoucí. Výhled, kdy vidíte celý nejenom Valalašský kraj, ale taky Ostravsko, haldy v Polsku a větráky ve Veselí na Libavé, sebere dech každému.
Když jsem se ptal kolegy, jenž se tvářil, že zná koukolem Hukvald úplně všechno (kecal:-), další upřesnění jej přece jen majinko znervóznilo. Nikoli však mne. Já seděl na prdeli jako přibitý, koukal všude kolem a jásal blahem: "Tohle nezná ani Pivko!" Vsadil bych se, že ne-e. Navíc, tuhle bezejmennou kótu nenajdete ani na mapě, ani z okolí. Zaniká a splývá tak dokonale, že jen pár vyvolených ví, kde vyfotit v jedné ose Lysou horu a hrad Hukvaldy, stejně jako koukat na celý kraj. Je to žůžo a nechám si jej pro sebe, poáč ani místní Hukvaldští hosté v pivovaru neprozradí...:-)

Povodně stále něco odnášejí. Domy, pole, silnice, úrodu a mnoho další. Přináší obvykle jenom utrpení, poáč lidé jsou stejně jako učitelky nepoučitelné a stále staví vodě do cesty překážky. Jedno z mála míst, kde nechávají přírodu napospas, jsou meandry Odry těsně pod mostem spojující Starou B2lou a Polanku. I letos cesta "zafungovala" jako hráz a jez zároveň, tentokrát bez větších škod. Odra se letos rozhodla, že si cestu zkrátí a jeden meandr vynechá. Časem možná meandr zanikne (k radosti místních rybářů, kteří už tady dvakrát museli zmenšovat rybník), ale nyní se uprostřed utvořil ostrov. Žádný ostrůvek, ale pořádný ostrov! Tady jsem jej fotil poprvé a rozhodně ne naposledy, protože počasí nebylo ideální a já teprve hledal patřičné místo:-) Fotky rybníka Bezruče v Jistebníku stejně jako zdevastovaný zámek v Bravanticích jsou jen malým bonusem.

Lašsko je malým bratříčkem valalašska:-) Začíná jižně od Ostravy a ohraničeno je Brušperkem, Příborem, Hukvaldami a Staříčem. Nemnoho obcí, které se zde nalézají, nenajdeme mnoho pamětihodností, ale mírně zvlněná krajina je doslova poseta cyklostezkami. Tady najdete malou ochutnávku kraje hned v jeho severní části. Místu nad Krmelínem říkám Krmelínský Stonechenge. Kopec je ozdoben obeliskem a v heo útrobách najdete úpravnu vody vodovodu spojujícího přehrady v Beskydech s Ostravou.

... však jsem psal, že se ještě k ostrovu vrátím...

Konec června jsem trávil hodně na kole. I po práci lze ujet spoustu kilometrů stejně jako 29. června. Podařil se mi husarský kousek - vytáhl jsem na kolo i Pivka, se kterým jsem vyrazil do Kozlovic. Předtím jsem se však ještě zastavil na Štramberku. O něm netřeba dlouze psát, poáč Thájmsy obsahují informací více než dost. Co však napsat musím, je stroj, kterým jsem fotil. Vidíte jedny z prvních mých fotek pomocí Samsungu Wave. Ano, mobil, který umí i ucházejícně fotit!

100607 md:-)