W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2010
Náš diář
letem květnem
Deštivý, Mistrovský a hlavně Vítězný!
"Chčije a chčije!" Pan Komárek by byl nadmíru spokojen se svým rčením po celý květnový měsíc. Trhal rekordy a to nejen v počasí. Marně uvažuji, jestli mi větší radost způsobili zlatí Mistři v Německu, kdy se z podceňovaného týmu srdcem nakonec vybýčili i nad strojovou a obávanou Sbornou, nebo vítězný český národ, který se přece jen rozhodl nepodlehnout populistické vábničce a vyhnal Paroubka do horoucích pekel. Pamatujte si: Paroubek je první vítěz na světě, který po vyhraných volbách odstoupil. Takhle na něj hledí svět a měli bychom si to pamatovat. Česku tím začíná další tradiční dvacetiletí, do kterého začínám rád hledět s optimismem...
A přitom ještě začátkem května na nás mnohé šly chmury. Na mistrovství světa odjelo naprosté noname družstvo s Jágrem a Růžičkou a Paroubek se naparoval, kde to jenom šlo, se svými 35 až 40 procenty hlasů. Děsivá představa! To jsme byli na Kampě, kde slavil Reflex 20. přirozeniny a celé podoledne věnoval dětským hrám, kterým sám začal povážlivě odrůstat. Nikoli však sami redaktoři, kteří se ukázali veselí a hraví. Dokonce i JXD po boku své mladé manželky vypadá mnohem méně opelichaně. Muži vedle krásné ženy vážně kvetou! Večerní koncert jsme však dali už zase v pohodlí Zippova obydlí ve Vraném.
Další víkend byl neméně významný. Na zastávce Českých drah ve Velkých Karlovicích se totiž odehrál kdovíkterý, každopádně asi patnáctý Tradiční podzimní oldřichovický dejchánek. Svou atmosférou byl (rád si zvykám) jako vždy dokonalý, pohostinností domácích Valachů pro mne velmi překvapivý a podobností s Opevněným areálem Českých drah ve Freedlandě také pořádně nostalgický. Pišta nechtíc zřejmě navázal na dávno zhynulou akci a Spolek za starý dobrý Freedland s předsedou Lockayem může být spokojen s odvedenou prací. Vizionáři jedni! Čas jim dal za pravdu. Vyzráli jsme:-) Jen Kufberek může litovat svého hloupého nápadu vzít na akci Vačka pod zubem s sebou. To se rovná dětinskému nápadu oslovit kamaráda, jehož jméno se nesmí vyslovit. Nedorazil, čímž jsem se já příjemně na kole zničil na Pustevnách a Soláni, abych pak jako jediný mohl komentovat nejen přechod mnohých účastníků Dejchánku ze dne A do dne B, ale i Pištovo R.E.M.:-)
Týden orazu, poáč emcy, a další akce. Majstrovstvá svetá v Germánii. S obrovskou haluzí, štěstím a kolektivním duchem začali naši borci bourat jednoho silného soupeře za druhým. Po Švédech jsem jim ve finále už věřil a průběh finálového zápasu dokonce i předpovídal. Ale nervy to byly! Nekonečné minuty do konce a slavná Sborná nakonec potupně na příkaz svého kata, pardon kouče, musela po anglicky zmizet v šatnách. Zlato pršelo pro tým, který nikdo nefavorizoval. Ba naopak! Má stará fráze o tom, že do Zlína si jezdím zásadně pro výhru, odolala i tentokrát. A propos, konečně jsem ze Zlína poznal i více než cestu na Čajkárnu a zpátky. Tady se vážně musí dobře učit moderní architektura, které se i komunista bál!
A máme tady slastný konec měsíce. Slastný, byť původně přijímaný v obavách z časů budoucích. Však jsme se již ve volební pátek snažili nabrat pořádnou kocovinu na Skoumalových šestatřicátníkách, abych (když jsem se po druhé odpolední konečně vzbudil) se dozvěděl, že Paroubek sice vyhrál, ale úplně jinak, než si představoval. Zatímco se dusil vlastním egem, jeho příšerná blondýna v růžovém rozdávala na spřátelené redakce úsměvy přesně dle pokynů svého sexymozku. Ale kašlete na mrtvolu, byť si myslím, že mrtvolu zcela dočasnou. Důležité je, že jsme s Kufberkem kocovinu přepili a nebyli jsme jediní, koho oslavy zcela pohltily. Jak jsem posléze na několika zahrádkách pochopil, Paroubek to u sprostého lidu, kurva, prohrál především tou blondýnou. To se prý neodpouští. Vida, český národ překvapil a Kufberek o den později vyrazil na svou poslední (kolikrát už to říkal...!) spanilou jízdu po Švýcarsku.
fotky
Den před Tradičním podzimním Oldřichovickým dejchánkem všechno vypadalo, že pojedeme autobusem společně s Kufberkem do Karlovic. Bylo by mi líto, že celý víkend budu bez kola a tak jsem po práci na kolo vyrazil. Od Ostravy na západ se nachází Opičí hory plné kopců a jsou tedy ideálním terénem na trénink. To, že půjde o trénink hned na zítra, jsem absolutně netušil. Když jsem se překulil přes jedno z mnoha hlubokých údolí, změnilo se zásadně počasí. Nade mnou slunce, za mno brutální čerň. Bouřka mne nedohnala a díky kontrastu vzniklo pár zajímavých fotek. Koukal jsem, jak blízko toho dne byly Beskydy. A také bych chtěl vzkázat našemu králi Václavu Narcisovi I., že planeta není ani zelená, ani modrá, nýbrž žlutá! Aspoň podle představ našich rádobyfarmářů. Můj tatík alergik je ze žluté barvy všude kolem vždy velmi smutný...
Stává se příjemnou tradicí, že cestou z Tradičního podzimního Oldřichovického dejchánku se zastavuji na Ostravici u peřejí. Tentokrát však nezačínala má trasa na Čeladné, nýbrž u hráze přehrady Šance, kde jsem opustil pištovo auto a rozhodl se zbytek cesty podniknout po vlastní ose. Vzhledem k mému stavu mi počasí ani nevadilo, zato u peřejí nebylo ani živáčka a já je nafotil malinko netradičně...
100515 md:-)