W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2010
Náš diář
letem listopadem
Když tak koukám na stránku plnou fotek z listopadu, říkám si, že je něco špatně. Listí dávno spadlo už v říjnu, všude nastalo takové to divné hnědé předzimní bezčasí, kdy se člověk rád vrací z přírody do pidlivizace, pokud možno rovnou k teplu rodinného krbu. Tak proč ten divný název jedenáctého měsíce? Napadá mne jeden z mnoha hloupých nápadů myslivecké lobby, který naneštěstí prošel. Říjen si chtěli za každou cenu udržet, poáč věděli, že o měsíc později mají zaručeně po sezóně. Jaké štěstí, že zákaz večerníčku z důvodu nesprávného pojetí mužíčka v zelené kamizolce našemu geniálnímu krajskému hejtmanovi nevyšel...
V globále však listopad tak šedivý rozhodně nebyl. Na svých už vzácných ranních cyklotoulkách jsem hledal krásu ve vycházejícím slunci. Mnohokrát má snaha byla marná, ale jednou se přece jen povedlo. To když se Javorový vrch nad Werkem v Moravskoslezských Beskydech nejprve vyzdobil nádhernou blyštivou krajkou v celém svém hřebenu. Než jsem stačil vyměnit objektiv a zaznamenat vycházející slunce na špičce jeho vysílače, bylo už venku tak, že kouzlo nechtěného pominulo a vyfotit už nešlo. Inu, někdy je lepší se jen koukat:-)
V listopadu pak také vyšly v reedici vůbec První Thájmsy a také první Bezmedvědí Thájmsy, na kterých se podíleli mnozí z vás. Obě události předznamenaly ještě jednu velkou zásadní událost, kterou byl první kulatý dort našeho webu. Oslavou v Hotelíku na Zátiší, který se stává pomalu naší novou klubovnou, jsme nejen oprášili na pár vzácných chvil činnost Spolku za kvalitnější Frýdlant, ale také jeho stanovy a dokonce jsme učinili marný pokus o Brekounovo vyloučení za zvlášť odpudivou činnost. Přes usedlý prach ve vyhláškách a dodatcích jsme zcela zapomněli, že "zničit krtka" není tak jednoduchý počin ani ve spolku, natož v životě samotném:-)
V půlce listopadu jsem se stihl na chvilku podívat k Zippům do Vraného nebo třeba do podzimní Olomouce. Dodnes v tomhle městě najdete spoustu tajemných zákoutí jako vystřižených kdesi ze Stínadel, kde foťákem můžete jen naznačit génia Lockyho. Jak známo, ten se však zvětšiny vyskytuje o pár desítek kilometrů jižněji. Duch tady po něm však zůstal:-) Když potom navštívíte hospodu U Drápala s vyhlášenou Plzničkou, ke které se (nijak předem varována) přisaje vaše přítelkyně tak, jako kdyby nic lepšího v ruce neměla (věřte tomu, že...), říkáte si, že jste na správném místě:-)
V listopadu jsem stačil zažít i přesný opak. To když jsem byl na místě, kde nebylo dobře. Kde společnost jasně naznačovala, kam nepatřím a odkud mám zmizet. Když jsem o týden později smíšené pocity probíral s mým přítelem Pivkem v příjemném koutě štramberského pivovaru, došel jsem k poznání, že si mnohem více vážím lidí a míst, kde je mi zatraceně dobře. A to je dobře, ne?
fotky
Rybníky vyloveny, listí dávno odvál silný podzimní vítr a po barevné pastvě zůstalo jen nepatrné torzo. Ale i tak má příroda své kouzlo, nemyslíte?
Nedělní ráno - když jsem doma - obvykle začínám kolem, kdy jedu koupit rohlíčky obzvláště vypečené. Cestou přes Starou Bělou občas překvapí vycházející slunce. V neděli 14. listopadu pak překvapilo svým východem nad Javorovým vrchem. Ten měl nejdříve na místě vysílače krásnou krajku, aby žlutý kotouč po chvíli zalil celý jeho vrchol. A když jsem mrkl po chvíli na svítící špičku vysílače na Radhošti o kus dále, byl jsem nadšen!
Noční Olomouc 15. listopadu. Město, v jehož dekandentní raně socialistickém hávu se točila Záhada hlavolamu. I dnes najdete spoustu krásných zákoutí v tomto mladém městě. Vysokých škol je zde nemalé množství, večer korsujících lidí také. Už se moc těším na předvánoční atmosféru s vůní punče. Mňam! A dělat průvodce v tomhle městě? Jedna velká radost! Ještě byste Alýš měli vidět, jak se přisála k Plzničce U Drápala: "Tady zůstaneme!" Zůstali jsme:-)
101124 md:-)