chat

Akce roku 2010

Náš diář

letem říjnem

Pamatujete říjen vloni? Hned jeho začátkem přišla první sněhová kalamita a Charlie se až do konce roku nezastavil i přesto, že sníh stejně rychle odešel jako přišel. Letos se o příjemném začátku října rozhodně nedalo mluvit, přesto i kousek vedle práce se našel parádní projev barevného podzimu. Vlastně hned na baráku, kde sídlíme. Čmoudíky kolem je obyčejná pára, i když byste čekali asi tradiční ostravský humus. To jen majitelé objektu (SŽDC) se staví ke svěřenému majetku zodpovědně. Totiž socialisticky, jak jsou zvyklí činit celý svůj život. Bohužel...

      A co jinak přinesl říjen 2010? Především jsem po sedmi letech překonal hranici šesti tisíc kilometrů na kole. Věřte nevěřte, každá tisícovka se hodí a je hned vidět. Jsem maximálně spokojen:-) Žádná "velká" akce lidí kolem freedlandu neběžela. Jediným velkým počinem byla příprava prvních Thájmsů bez Medvěda. Prudil jsem mnohé z vás a postupně přicházely články do mimořádného vydání. K tomu však dojde až další měsíc, kdy se desetileté výročí skutečně přiblíží. Pracovně jsem s Docentem Skoumalem po roce opět zavítal do Krnova. I proto je barevný podzim především právě z něj a okolí. Třeba takový kostelík na konci Krnova nedaleko Chomýže s přilehlým pustým a smutným hřbitovem je zatraceně mystické místo:-)

101124 Medvěd:-)

fotky

Nádražní rybník v Polance...

Pátého října hrály Pardubice na ledě Vítkovic. Tedy skoro, protože šlo o poslední zápas na Spojených bazénech alias zimním stadionu Sareza v Porubě. To je jediný stadion, kde jsem bruslil i já. Jenže tenkrát tady nebyla ani střecha ani tribuny. Maximálně tak Laska z bruslaku, což dalo Charliemu svého času zatraceně přemýšlení, co že to za lásku měly Buty na mysli:-) Stadion vyrostl před Mistrovstvím světa 2004, aby sloužil jako tréninková hala. Už tenkrát před mistrovstvím tady Vítkovice hrály. Tentokrát jsem však seděl přímo vedle střídačky hostí. Plexi už přede mnou nebylo a pokecat s mladým Růžičkou nebyl problém. Seděl hned vedle. Co mne však fascinovalo, byla atmosféra na stadioně. Tady by Vítkovice měly hrát pořád. Stadion byl téměř zaplněný, kotel nebyl opuštěn kdesi na rohu a rozhled na hřiště? Jedna báseň! Úzké hřiště přineslo rychlou hru a báječný hokej. A hosté vyhráli:-)

Trochu Olomouce a Kaštany v Dolní Lhotě. Vše Wave a zkouška makra...

Poodří mezi Polankou a Jistebníkem

zámecký park v Klimkovicích

lázně na Hýlově

Opičí hory kolem Děhylova a koně v Kyjovickém Zátiší

Rybník Štěpán mezi Třebovicemi a Děhylovem.

V polovině října mne pracovní osud dohnal po roce opět do Krnova. Na pomezí města a části se zajímavým názvem Chomýž jsme stavěli nový přejezd a hned za hlavní cestou kousek nad ním stojí zajímavý lesík s kostelem. Už loni jsem na něj koukal a říkal si, že se tady musím někdy zastavit. Když 14. října ráno začalo přes hustou mlhu konečně vyycházet slunce, nasvítilo svými paprsky onen lesík neuvěřitelným až tajemným světlem. Neváhal jsem a vydal se prozkoumat tohle zajímavé místo. V lesíku kromě stále stojícího kostela na jeho kraji stojí v rozvalinách starý hřbitov. Tajemné místo v podzimních barevných paprscích se i tak zarostlé a jinak smutné místo stalo příjemným. Škoda jen, že hřbitov uniká pozornosti místních.

Na opačné - východní - straně Krnova je mnohem patrnější jiné místo - kopec Cvilín s chrámem Pany Marie Sedmibolestné a nedalekou rozhlednou. Čtenářům Thájmsů netřeba představovat, protože fotek z jeho okolí máme už přehršel. Letos se začala opravovat kaplička uprostřed přístupových schodů a podzimní slunce k tomu báječně čarovalo.



Vlastně poslední letošní Cesta z Města. Ani jsem ji už nestihl popsat. Poslední říjnový den se vážně povedl. Až na vítr, který však k říjnu neodmyslitelně patří. Vyrazil jsem nejprve přes Hrabovou kolem dřevěného kostelíka a vlastně jsem neměl původně žádný velký cíl. Jen tak bloumat krajem. Okolí Staříče jsem si projel doslova křížem krážem a obdivoval jsem, jak z kopce nad dědinou jste jedním směrem v (pomalu) panenských Beskydech a z druhé strany v drsně industriální Ostravě s nezbytným dolem Paskov pod sebou. Skvělou odměnou byl (jak jinak) kozlovický pivovar, kam se vždycky rád vracím. Škoda jen zavřené rozhledny na staříčské homoli. I tak to byl krásný den:-)

110121 md:-)