chat

Akce roku 2010

Náš diář

letem zářím

Kynu aneb Malá podzimní statistika

      Na kynutí vlastně není nic špatného. Třeba takový král si vezme do ruky žezlo s jablkem a kyne svým podřízeným. Jeho výhodou je, že nikdo z těch, kterým kyne, netuší, co si přitom myslí. Netváří-li se u kynutí jako náš ostravský primátor Kainar, který své chování nemá mnohdy pod kontrolou. Ale to jsem zašel úplně jinam, byť připouštím, že statistika musí fungovat i u králů a těch fantastických, dobrých a špatných je stejně jako poměr jiných osob v civilizaci obecně. Tohle mrazí především u doktorů, kteří nejsou výjimkou. Znám jednoho doktora, který..., ale nechme toho:-)

      Mluvím však o kynutí jiného druhu. Zatímco král se pokloní, u mne má stejný význam ona pneumatika zhruba v oblasti pasu, která se nezadržitelně s věkem nafukuje. Tukem. Proč o tom píšu? Možná proto, že jsem ji letos docela povolil a cítím se lépe. Čím to? Položil jsem si tuhle otázku a o chvíli později vzal svůj Deníček, který (jak jsem teď s ohledem na blížící se oslavu 10. výročí Thájmsů zjistil) vede leckdo:-)) Ten můj prozradil několik zajímavých věcí. Ano, statistika je zde:
      Především: byly časy, kdy jsem považoval za neúspěch méně než deset tisíc kilometrů ujetých za rok. Na kole, pochopitelně. Kdysi takových roků bylo osm (v minulém tisíciletí...) a pak se cosi začalo dít. Nejprve jsem změnil místo, byť pracovní zařazení ani pomyslná továrna se nezměnili. Přechod z Kundic do Sviňákova mne poznamenal ukrutným pádem na polovinu kilometrů a pět kilo navrch. Co z toho vyplývá? Na pořádné jídlo nebyl čas, v práci často od rána do pozdního odpoledne, večer často pivko (i s Pivkem) a na kole bůra za rok. Někde těch pět ubylo, jinde přibylo:-)
      Mnohem destruktivnější však byla změna zaměstnavatele. Nafasované auto, samojedinost v celé Ótravě a třicátý rok způsobili tristní tři tisíce kilometrů na kole (hodně zoufalé!) a dalších pět kilo navíc. Dostal jsem se někam k 85-88. Už vidíte, jak vám kynu? Druhé číslo přišlo v zimě a to je už opruz. Poprvé jsem se cítil tlustý jako prase, byť stále docent:-)
      Další roky už jsem malinko standartizoval svou spotřebu, přidal zhruba patnáct set kilometrů, ale zlepšení nepřicházelo. Pravda, rok 2005 byl úletem a dostal jsem ze sebe dokonce více než sedmičku tisícovek. Marnost nade vše, kynutí se stabilizovalo na klasických plus/minus pět kilo (zima/léto), ale žádná výrazná změna.
      Až letos. Nápad s červnovou Peckou a dvoutýdenní dovolená cestou tam i zpátky, začali přinášet plody. Sedm kilo dolů a držím se. Držím se i teď, začátkem října, kdy mám vlastně psát především o tom, co se stalo v září. Než dám ten enter a začnu, chci říct, že je mi líp a chci se držet! Kynutí bylo už dost:-)
      Konečně to září: Zatímco konec prázdnin a začátek školního roku neslibovali dobré počasí, do MOM přijeli Charlie s Lucií. Proč? Nevím. Asi chtěli vidět medvěda. Nebo Otravu? Každopádně neviděli jenom ty dva, přidali jsme Štramberk a historické tramvaje. Historický trolejbus nejezdil, ale v Brně u Michala rozpoutala aspoň jeho pohlednice (myslím trolejbusovou...:-) potřebu vidět někdy Ótravu:-)
      O MOM se otřel i Zipp s rodinkou. Bohužel nebyli u Medvěda, takže Medvěd neměl situaci pod kontrolou a zcela nepochopitelně jsme se minuli. Mou vinou, pochopitelně.
      A pak to začalo: kolo, kolo a zase kolo! Nikde daleko jsem nebyl, ale Opičí hory mají své kouzlo, takže najezdit necelou tisícovku (sic!) ani tak nebyl žádný problém. Letní spokojenost jednoduše pokračovala a už v polovině měsíce jsem mohl konstatovat: "Bůro už mám! Bude letos i šestka?" Teď, třetího října, začínám kroutit druhou pětistovku. A jde to!
      Nevzpomenout na závěr na Pivka, když už jsem si tady o něj otřel svou Nevymáchanou, by bylo chybou. Jeden kolega v práci mi kdysi vyprávěl o tom, jak jeho (skoro)žena vlastně ani neví, co je to kamarád. Myslím si, že to neví ani on a netuší, že i větší než malé množství existuje. A jak s tím souvisí Pivko? Čtenáři, kteří ví, si domyslí. 33. Pivkoviny se nadmíru podařily. Ty ostatní kamarády jsem začal prudit s příspěvkem na brzké podzimní Thájmsy. V listopadu bude, kua, deset let od okamžiku, kdy vznikl tenhle web!

101001 Medvěd:-)

fotky

Léto ještě oficiálně (aspoň podle kalendáře) neodešlo, ale přírodě něco takového můžete vykládat, jak chcete. Už konec prázdnin byl drsný, v první školní den už jsme doma mrzli. Uprostřed září tak začali stromy měnit barvy. Ještě to není ono, ale myslím si, že opadávání přišlo opravdu zatraceně brzy. V podvečer netrvalo dlouho a slunce zapadalo za obzor. Nebo třeba za rybník Bezruč jako na dalších fotkách. Opět připomenu, jak překvapují fotky z mobilu:-)

V prostřední záříjový víkend na mošnovské letišti řádili hasiči, vojáci, firma Polehávat chrápat a představovali nám, jak by měla asi vypadat jejich práce. Desátý ročník Dne NATO s B-52 v čele přilákal tolik lidí, že už cestou na letiště jsem změnil směr a vydal se raději do kopečků v oborách hradu Hukvaldy. Sobota se vydařila, bylo krásně, byť docela chladno. A příroda? Však vidíte sami...

100817 md:-)