chat

Akce roku 2011

Náš diář

úterý 22. března

      Soutok Svratky a Svitavy najdete kósek pod Brniskem. Od hlaváku (myšleno kolodvor:-)) přes opruz provoz kolem šaliny na kole dojedeš až k hale Rondo, zamáváš do okna Vendelínovi v hnědé kostce hnedle za zavěšeným mostem pro pěší, mineš loď Kometu (no dyť říkám - Brno!), podjedeš dálnici a jsi tam. Nuda? Jak se to vezme, už nési ve Štadlu! Ujeli jsme od Špilasu nějakých dvanáct kilometrů a můžeme třeba zamávat znovu Vendelínovi. Tentokrát do bytu, jenž má na dohled odtud v Modřanech, jak říkám já, abych jej dráždil...
      Stále nic moc? No tak dobře. A co když právě tady u soutoku najdeš rozcestí hned tří nejdůležitějších cyklotras na Moravě? Jednička vede do MNM, pětka do MOM (nekecám!) a čtyřka pak do Vídně, což je to hlavní město, o kterém se nesmí za Vysočinou móc mluvit:-) Respektive, čtyřka vede do Hevlína, kde přejde na rakouskou kolegyni. Právě tenhle kousek mi chyběl, abych mohl říct, že vše důležité na Moravě mám hotovo. Navíc mne zajímalo, kam se za dvacet let budování posunula cykloturistika tady na jižní Moravě. Seš taky zvědav? Pojeď pomyslně se mnou a uvidíme...

Brno - Horní Heršpice - park olympia - Modřice - Rebešovice - Opatovice - Blučina - Židlochovice - Unkovice - Žabčice - Přísnonice - Vranovice - Ivaň - Pasohlávky - Drnholec - Novosedly - Nový Přerov - Alt Prerau - Dobré Pole - Březí - Mikulov, 81km

Olympia Park, 12.km, 10am:
      Jasan, stále jsme na soutoku těch dvou řek. Respektive skutečně nedaleko. Stačí jen přejet přes řeku na druhou stranu (jakoby směrem na MOM). Normálně by mne asi na Olympii nelákalo vůbec nic. Jenže Olympia má vážně park. A jaký! Máte potomky a nezbytný pocit, že stále nedostali to pravé šťavnaté? Za zdejším shopping parkem vyrostl areál pro děti i dospělé. Houpadla, trampolíny, lezecké stěny (právě jejich majestátnost mne sem nalákala), vychytaná a hladká dráha pro inlajny, kam se nesmí pěšky ani na kole a především vláček. To je ta moja úchylka. Dva rozchody (ten větší má tak 16cm) utíkají krajinou kamsi hódně daleko.
      Čekáte obyčejnou opičí dráhu pro nejmenší? Zapomeňte! I ten slabší okruh má 400 metrů a delšího konce nedohlédnete. Tady už se počítá na kilometry! Viděl jsem jen dráhu, vagonky s mašinkama ještě spí, ale i ty dva přejezdy, přes které jsem prošel, dávají tušit, že tady se chystá jakési zabzo (no, dyť říkám, zase ta úchylka...:-) Kdopak jej asi bude budovat? U nás se prý nic neví. Škoda...
      Park je plný i jiných, řekl bych skoro až naučných, vychytávek. Třeba jako dvě paraboly snad padesát metrů od sebe, přes něž lze v klidu a šeptem komunikovat. Přiznám se, něco takového jsem ještě neviděl a docela by mne zajímalo, zda Vendelín tuší, že něco takového má kousek za barákem:-)

Židlochovice stokrát jinak, 28.km, 11am:
      Teda promotat se Modřicema je vážně za trest. Luxusní cyklohighway je vystřídána znovu provozem shopping parku, následuje ji libá "vůně" brniskové čistírny podvodního hospodářství a teprve potom začíná správná nuda v Brně. Respektive za Brnem. Luxusní (dneska nikoli poslední) cyklostezka respektuje hranice polí, takže zprudka a nečekaně zahýbá. Teď je to sranda. Ve zrostlé kukuřici určitě bude ještě větší:-) Nicméně mne spolehlivě vyvezla daleko za pidlivizaci. Je vidět (Rebešovice, Opatovice), že jen co se terén zlehka zvedl z šedi roviny kolem Svratky, hned se tam postavil nějaký kámen, zámek či aspoň sídlo. Příjemné občerstvení v jinak široširé nudě. Z Blučiny (na jejím okraji jsem vážně nepobral krytý bazén:-)) do Židlochovic mne čeká luxusní highway kolem říčky.
      Libo-li lanový most? Nebo zámeček? Snad pěší zónu či "hru" na náměstí? Tož vítajtě v Židlochovicách! Od každého kósek, všechno pěkně naňahňané na sobě a hned vedle zámku s klidem šópnem komunistickou kostku. Tó, aby sa neřéklo. Jde mi z toho nevkusu hlava kolem a vzpomínám na Oskarovu reklamu: "A parníček jste taky viděl?" Nicméně žízeň se hlásí a motorest s tipsportem v jednom u hlavní cesty nakonec milosrdně pootevřou svá na první pohled dlouho neotevřená dvířka a vydají Rychtáře. Uznejte, v rajónu "Nejlepšího piva na celé moravě" šlo o výhru v Sazce. Tu taky jen tak nepotkáte, kór teď:-)))

křižovatka Pasec-Ivaň-I/54, 46.km, 12am:
      Ještě chvíli jsem se vezl ze Židlochovic po cyklohájwej a selanka skončila v nedalekých Unkovicích. Pak okreska do Vranovic a přibližovačka k polodálnici na Mikulov. Tady poprvé koukám (a fotím) Pálavu. Mrzí zavřená hospoda v Ivani s Radegastem (kua, tady???!!!???) a vyhoví až motorest u dálnice Svijanami. Znáte to: Zima končí, slunce poprvé hřeje, do ruky si vezmete načepované pivko, sednete kdekoli a vytasíte se zády vstříct sálavým paprskům. Miluju tohle první slunění a hlavně ten pocit. Zima končí! Je mi vážně dobře. Jsem spokojen s jízdou, svojí fyzičkou, počasím, větrem a vůbec vším. Tak proč neposlat pár provokačních sms? Však mne všichni dost dobře znají:-)

Pasec, Pasohlávky, 52.km, 1am:
      Vjel jsem do kraje těžké nostalgie. Zlaté časy dávno odváté puberty (myslím tu první...:-))) nastupují s přibližujícím se jezerem Novohradských přehrad. Přiznám se, že z Pasohlávek si nevybavuji po těch (kua!) sedmnácti letech téměř nic. Naopak mne baví hlavní bulvár s nezbytnou cyklotrasou lemující vozovku nesmyslně z obou stran, stejně jako "okruh" pro pěší kolem lagun. Kdysi dávno jsme tady pádili přes nástrahu nečekaných krtinců a dnes je tady luxusní asfaltík. Člověk by pomalu připustil myšlenku na letní idylu, kdyby nevěděl, že komáři jej s drsnou upřímností vrátí rychle zpátky ke zdejším lagunám. I tak, z leckterého dvorku je dnes (v létě) hospůdka s připravenými pochutinami. Škoda zavřené Černé hory...

Drnholec city, 59.km, 1am:
      Je snad jediné místo na světě, kde se lautr nic nezměnilo? Vím! Silnice z Pasohlávek do Drnholce. Možná přibylo pár nových flastrů v beznadějně se ztrácejících utopených krajnicích, ale jinak nic nového. Silnice v typickém oblouku, který dává tušit kdesi v hloubi původní kočičí hlavy, nezměnila za těch bezmála dvacet ani zbla. V podstatě sklízí můj obdiv, protože stále odolává ve stejném stavu i přetíženým kamionům v protisměru. Chuť hlubokých krajnic jsme poznali oba...
      Drnholec. Místo spojené s prvními láskami, alkoholem, zpěvem a vínem. Čím více se přibližovaly majestátní věže místního kostela, tím více se mne jímal jakýsi divný svírající pocit. Asi se mi nakonec nechce nikoho potkat a liduprázdné ulice byly milosrdné. Marně uvažuji, zda bych vůbec ještě někoho poznal? Však i vinařská ulice u Vozdeckých vypadá úplně jinak. Z obou stran zastavěný sklep jsem ještě identifikoval. Ale kde bydlí známí? A jsou to ještě známí? Tiše jsem projel, trošku pofotil a po stále původních dřevěných kočičích hlavách mířil do "centra."
      Vida, i první Mountfield za železnou oponu už zmizel. Kostel vypadá dobře, zato zámek dýchá stále stejnou dekadencí. Poštovní úřad jakoby tady nepatřil (jsa zrekonstruován zcela ďábelsky a necitlivě), zato bývalá celnice se rozpadá stále setrvačně a po staletí pomalu. I diskotéka na benzíně zřejmě funguje. Některé věci mají jednoduše neutuchající vytrvalost. Jen vzpomínky se mažou nánosy nových zážitků. Kdo to takhle zařídil? Tak ještě jednu fotku a valím dále k Novosedlám...

Březí, 73.km, 2-4pm, zahrádka no-name:
      Přes Novosedly jsem projel bez zastavení jen velmi nerad. Jediný nácestný košt-sklep byl bohužel zavřený a jedna z posledních funkčních nádražek taky. Škoda. Ospalost tohohle nádraží na konci světa miluju a měl jsem ji vždycky rád. Přesto jsem musel dále a před Novým Přerovem jsem se zakoukat do podvodnice. Byla tam s chlapem, ale seklo jim to. Vážně. Tady mají lidi chuť pořád se bavit:-)
      Přejet přes hranice? Kde jinde a kdy jindy! Navíc, v Rakousku jsem nebyl už celé dva měsíce a přechod mezi Novým a Starým Přerovem je více než romantický. Z obou stran šotolina, náznak zátarasů (záměr?) a dlouho nic. Na druhé straně mne to překvapilo. Ve starém Přerově mne zastavila až kamera před zákazem vjezdu a zvuk z amplionu: "Halt!" Soukromý pozemek. Tady!!!??? Tak zpátky na signálku a fijá na Mikulov!
      Březí mne zachránilo. Zásoby vody v hrbu došly, zamrzela zavřená Bernardka hned vedle nádraží a až náhodně otevřený vjezd do soukromé zahrady mne znejistěl a vyzval k akci. Dobrý nápad zrušit garáž a udělat z ní hospodu. Spása mojí duše a těla! Tady poprvé vnímám, že tráva pučí a zelená. Tady znovu nahřívám prokřehlá záda a tady znovu zpívám: "Tááá jižní Móóraváá, je jistě kráááásnááá zem, posáááázená..."

motel Zámeček Mikulov, 81.km, 5pm:
      Kochám se. Kochám se výhledem na zámek v Mikulově i horou Olivetskou těšně vpravo za ním. Zapadající slunce vytváří krásné efekty a já opět sentinelně vzpomínám. Kua, bahno! Prudce brzdím, včas zastavím, jen s kufrů, ehm, poněkud nestihnu vystoupit. Následující maska pobaví nejen mne, ale i vedle na poli pracující: "Doktore, vy jste se zase kochal, co?" Kolikrát jsem podobného debila viděl a kolikrát si říkal: Kokot! A mám ho taky! Bez ztráty kytičky se těžce stavím, ještě si vyfotím místo činu a valím dále. Ještě párkrát zastavím a vlastně perfektně načasuju příjezd. Smykem před ředitelovým autem: "Ty vážně jedeš na kole???" No jistě! Jak jinak!!!

      Jakže to bylo s těmi cyklostezkami? Řekl bych, že pomohla EU. Občas hlava jde kolem z toho, kde se vybudovala (proto ta jistota EU), jindy vážně potěší. Mne však, pražáci, napadlo: Co se takhle sejít na rozcestí? Každý od sebe: Po jedničce z MNM a po pětce z MOM. Cíl? Vendelínovci! Vendelín nás urkitě rád uvidí. Moc času nezbývá, poáč jeho velký výlet do Amíkova se povážlivě blíží:-)

29.3.2011 medvěd:-)

zbytek fotek