chat

Akce roku 2011

Náš diář

čtvrtek 24. března

      Nevím, zda je doma člověk chráněn jakousi neznámou silou, která mu zakazuje vidět to hnusné kolem sebe. Ostrava v tomhle směru urkitěě patří jako dobrý příklad. Dokážu v okolí domova vyhledávat to lepší a horší automaticky rád přehlížím. Celou dobu, co jsem putoval po jižní Moravě jsem stále řešil, kde se tady v lidech bere ten nevkus, který bezostyšně sázejí do staveb kolem sebe. V podstatě vše vybudované v posledních letech je jakoby pěst na oko. A obvykle "to" stojí hned vedle v ostrém kontrastu s nějakou bestiálností vybudovanou za komunistů. A ve Strážnici mi to konečně došlo! Je snad Strážnice vykládána jako brána do moravského folklóru? Ano? Pak vše chápu! Slouží-li právě toto město jako vzor moravského vkusu, je mi konečně vše jasné. Tak mimořádně ošklivé město jsem totiž už pěkně dlouho neviděl...

Mikulov - Vysoký Roh - Lednice - Břeclav - Hrušky - Moravská Nová Ves - Mikulčice - Lužice - Hodonín - Rohatec - Kolonie - Petrov - Strážnice - Vnorovy - Veselí nad Moravou - Uherský Ostroh - Chylice - Ostrožská Nová Ves - Kunovice - Uherské Hradiště Staré Město u Uherského Hradiště, 108km

Lednice, 10am, 16.km,
      ... jenže slunečný den začínám mnohem lépe. Z kýčovitého mikulovského Zámečku (jinak motelu) po dvou hodinách spánku a kvalitně propařené noci chvatně vyrážím na cestu k východu. "Kam asi dojedu," přemýšlím, když poprvé funím do serpentin Vysokého Rohu a vzadu po levici stále koukám na Horu Olevitskou aneb Svatý kopeček nad Mikulovem. První dva kiláty ostře do kopce (ano, tady už jsem někdy jel!) a pak sladká odměna v trojnásobku mírného padáku do Lednice. I tady jsme se před dvěma roky pracovně radili a tenkrát zámek vypadal, že za chvíli spadne. Známá šeď, která byla tak typická pro dobu před více než dvaceti lety, je nyní zcela pryč. Hradní komplex ještě zdaleka není hotov, ale hlavní budova září novotou. Skleník asi také "poladili" a nyní s přesností pěstitele bonsají "upravují" stavební stroje samotný zámecký park. Cedule se zákazem vjezdu mi přijdou v tomhle kontextu velmi vtipné a nepokouším se je překonat v sedle. Raději volím dobrovolný ústup zpět na asfalt a ujíždím do lužních lesů. Inu, někdo si na stavbu ohniště vezme rýč, jiný bagr:-)

Břeclav, 11am, 28.km, pivovar Podlužan, zámek a zimní stadion...
      Sekretářka ředitele v rámci sportingu navrhovala naší ekonomce projížďku na bruslích z Lednice do Břeclavi kolem Dyje. Kua, to by si holky ale vážně naběhly! Lesáci se starostí sobě tolik vlastní se pustili do "drobných" úprav lužních lesů, kde se těžké stroje pohybují vždy s lehkostí slona v porcelánu. Onen panenský asfalt nevyjímaje, takže pokud dámy nemají něco jako "horskou" úpravu svůj inlajnů a dobré brnění, byly by zřejmě večer vážně k nepoznání. Ještěže se na svůj původní plán vybodly a zůstaly raději s námi v Mikulově. Na horáku mi horský terén rovinatých lužních lesů nečinil problémy a rád jsem svěží a čilý konstatoval, že víno neutlumí tolik jako pivo. Všeho do času:-)
      První srážka s realitou kýče jižní Moravy přišel již před dvěma dny, nicméně takový paskvil, jako v okolí zámku v Břeclavě jinde těžko dohledáte. Kdyby vedle poměrně zdevastovaného a pět minut po dvanácté zachráněného zámku stál jen dnes již zrušený pivovar Podlužan (dnes snad nějaké sklady), vše by bylo v pořádku. Výjezd z lužního lesa rovnou do víru velkoměsta by byl překvapivý, ale milý. Jenže komanči kus lesa vyklučili, vysušili, zarovnali a postavili na něm zimák. Kuří oko na předhradí? Kdo by se dneska divil! Vedle pokladny je bufet, Plznička v něm se šikovnou šenkýřkou, takže co by mi bránilo zasednout vedle turniketu na zahrádku a spočnout. Bylo na čase. Nastává nejhorší část cesty a dodržování pitného režimu je více než vhodné:-)

Rohatec, 1-2pm, 57.km, hospůdka v areálu místního "supermarketu"...
      "Jet dále nebo využít přibližovadla?" To je, oč tu běží! Troštičku jsem přepálil další etapu a vlastně už od Hodonína (za vojáčka...) hledám místo k přibrzdění a nabrání dalších sil. Tělo už poněkud otupělo, což je neklamný příkaz k nasycení. Průjezd Břeclaví byl za trest. Vyhrazený pruh pro cyklisty tady sice mají, jenže v těsné blízkosti kamiónů je to vážně haluz. Až za dálnicí jsem se stáhl z hlavní cesty a začal si užívat ospalosti Slovácka: Hrušky i Mikulčice jen s nostalgií projíždím a až v Hodoníně chci přibrzdit. Béďa můj telefon ignoruje a samotnému se mi na žádném z místních neútulných sídlišť nechce zastavit. Na začátku města nejdříve elektrárna, pak pokus o okousané náměstí, jinak spíš prútah (průser) městem a příšerný panelákov všude kolem. Tohle město vážně nemůžu. I proto až Rohatec zabrzdil mého koně. Třetí gambáč rozhodl: Nejsem měkoň, jedu dále!!!

Strážnice, 3pm, 73.km, "zámecký park,"
      Za Rohatcem jen chvíli po hlavní cestě, pak rychle vlevo do polí a fijá kolem Baťova kanálu až ku Petrovu. Jedu po cyklistické highway 47 a rozhodně nemám pocit z její nadregionální důležitosti. Naopak mi přijde třeba zkratka od Jistebníka ke Klimkovicím úplně stejná a stejně "pohodlná". Asi tady ještě nestačila zasponzorovat EU kus asfaltu. Nicméně kromě vyhýbání bahnu mám občas chuť kouknout i k nedalekým Karpatům. V Petrově už ladí přístav na Baťově kanálu k sezoně a já jsem překvapen, že Baťa nestavěl kanál jako megalomanskou stavbu. Podjezdy mají šířku možná tak deset metrů. Vážně, malebnost sama a věřím, že by bylo velkou radostí tady zajet na loď.
      A je to tady. Jsem natěšen! Strážnice! Mekka všech folklórních gurmetů je přede mnou! Po exkluzivně velkém vrakovišti s perfektně roztříděnými náhradními díly á-la Bulharsko (ano, něco takového jsem viděl naposledy někde u Sofie) za chvíli vystřídá areál JZD a po něm paneláky (jasan, nízké, ale nečekané), pak nádraží a ... náměstí. Ty, vole, tak to je síla! Kus jakoby náves, kus jakoby náměstí a kus jakoby díra-nic-panelák-díra. Tý volé! Čumím jako tele na nová vrata a jedu si spravit dojem k zámku. To jsem si dal! Tady se komouš vyloženě vyřádil! Už jste někdy viděli tenisový kurt na Štvanici, tak jej troštičku zmenšete, namnožte a několikanásobně vložte do zámeckého parku! Skutečně jsem neviděl jiné město, které by komunista tak dorazil. Neštval se ani se zámeckým parkem. A tohle všechno (jak jsem zmínil na začátku) je zřejmě vzorníkem vkusu celé jižní Moravy. Leccos jsem konečně pochopil:-)

Staré Město u UHH, 5pm, 102.km, kolodvor,
      ... a taky konec mého putování. Původní plán dojezdu do Zlína jsem zrušil. Možná mým pohrdáním Strážnicí jsem si vysloužil protivítr a tupé šlapání do pedálů mne přestalo bavit. Přiznám se, že už kdesi u Veselí nad Moravou. Nicméně jsem musel ocenit, že jen málokdy jsem se ocitl mimo asfalt a vskutku s výjimkou průtahu Hradištěm jsem nepotkal větší provoz. Tady už cyklotrasy fungují. Horší situaci vykazovaly osvěžovny. Škoda. Usedl jsem na první platformu nádraží, která začíná vypadat pomalu stejně jako před rekonstrukcí, a koukal jsem do místního vyžieráku, kterých valem stále ubývá. V tomhle případě by se asi nic nestalo, ale jsou i jiné, které mají stále svou atmosféru. Oblblé tělo se spánkovým deficitem odmítalo jakýkoli doping. Nehodlal jsem jej pokoušet a raději vyčkal vlaku. S přestupem v Přerově mne už čekalo jen posledních pár kilometrů z Polanky domů, sprcha a klepice. Ráno jsem nevstal. Nešlo to. Byl jsem vážně rád, že jsem dojel...

28.3.2011 medvěd:-)

zbytek fotek