chat

Akce roku 2011

Náš diář

pátek 6. května

      Naprostým equiValjentem v mém myšlením byla příprava na zkoušky. Jsou jednou za tři roky a jedna z mála příležitostí na akci: "Kterak odstřelit Medvěda." Výsledek? Stres a úspěch bez ztráty kytičky. Už jen dvanáctkrát a jsem v důchodu. Podle posledních kalouskových propočtů... Jak to souvisí s Dejchánkem? Jednoduše. Změna všeho pracovního a nakonec vpád dvou akcí do jednoho výkendu. SKI Kaprun nebo t.p.O.Dejchánek? První začíná už ve čtvrtek a tím pro mne bohužel padá. Náhrada je však více než vynikající. Taškařice špičková účast pruhovaných inženýrů slibuje vždy špičkovou úroveň. Nic mi nebrání vzít kolo a vyrazit. Že by nová tradice???

OSTRAVA - Hraničky - Jistebník - Košatka - Petřvaldík - Petřvald - Mošnov - Skotnice - Příbor - Lubina - Větřkovice - Mniší - Pružinky - Tichá - Frenštát pod Radhoštěm - sedlo Pindula - Rožnov pod Radhoštěm - Hážovice - Vigantice - Hutisko-Solanec - Pod Soláněm - sedlo Soláň - VELKÉ KARLOVICE, 78km; SVK-CZE 2:3

Příbor, 29.km, první zastavení...
      ... poáč dřív to vážně nešlo. Páteční brzké podoledne jednoduše nepřeje žízni cyklistově. Nestěžuji si. Mistrovství světa běží už týden a spotřeba všemu odpovídá. Kór, když našim borcům se daří. Tak, kua, proč nebýt stejný? Někdo mi tak před pěti lety (doba extrémního chátrání těla) říct, že budu schopen ujet třicet i padesát kiláků bez zastavení, považoval bych jej za pošetilce. Musím zmínit, že předpověď zcela vychází a slibovaný protivítr mám už od začátku svého dnešního cestování. A mám ze sebe neskromnou radost! Nebe je jako vymalované a dokumentaci si na Dejchánek jednoznačně objednal pořadatel Pišta. Jsem rád, poáč ještě o kousek dál nad Mniším se otevírají ta naše klasická panorámata:-)
Pružinky, 37.km, pohoda mezi horami...
      Přes Větřkovice a Mniší jsem se vypružil až sem do Pružinek. Občas i terének (byť kolem řeky), ale tady mne okolí vážně dostalo. Že existuje "zkratka" (delší zato horší cesta) pro cyklisty, kterou se mohou vyhnout hlavní cestě dole v údolí, jsem neměl žádné tušení. Teda trošku:-) Klikatící se klikatice mezi kopci i po kopcích, zasloužená panorámata a pocit, že jsem na konci světa. Jo, tohle beru!
sedlo nad Tichou, 41.km...
      Žlutá značka spojuje Tichou a Frenštát odjakživa. Dokonce jsem ji už kdysi jednou dal. Dokonce i stejným směrem. Jenom si nejsem teďka ten stoupák vybavit. I ta šotolina vypadá nově. Odměna v sedlu přichází: První pohled na masiv Pusteven a Radhoště. Vše už je na dosah. Jen si sáhnout! Boží muka přijímám s lehkostí. Hlavní kopce mne teprve čekají. Ale je fakt, že jsem na chvíli spočinul rád. Fotodokumentace si žádá své...
sedlo Pindula, 52.km, první pivní!
      Sledujete? 52 kiláků bez pokrmů pivních! Sám nestíhám, ale pokusy o zastavení ve Frénu ztroskotaly na nesympatičnosti. Fakt jsem nenašel jedinou zahrádku, kde "by to šlo." Věděl jsem, co mne čeká, možná i to mne hnalo dále. Silnice mezi Frénem a Rožnovem je pro cyklistu skutečně očistcem. Jenže nejbližší vedlejší jsou Pustevny a jinak NIC!!! Skutečné nic! S Kufberkem jsme domluveni na rožnovský pivovar, kam to mám šest kilometrů zadarmo (z kopce) a navíc za skoro dvě hodiny. Vždyť říkám, že jsem se urval! Tak kolik dáme Radíků? Tři? Šenkýřka fungovala a dala mi zapomenout na dávný prazážitek: Přesně tady jsem poprvé v životě viděl zmiji!
Rožnovský pivovar, 59.km, neštěstí samo...
      K Rožnovu jsem měl vždycky ambivaljentní vztah. V pubertě jsem si za most stejně jako spousta jiných dobře informovaných elektroniků jezdil na kole do Tesly pro hranaté LEDky (no, ano, tenkrát jsem o Kuferkovi a spol. neměl ani tušení!) a často se vracel přes Pustevny s nepořízenou. Tenkrát jsem jezdil do nedalekých Vigantic na puberťácké puťáky (Jé, dobré a zatím nezaznamenané téma!), aniž bych tušil, že vedle na hřišti čutá jakýsi malý smrkáč do mičudy. Tenkrát jsem začal vnímat, že komouš se na výzoru rožnovského náměstí a okolí drsně podepsal. Snad proto vedle vybudoval folklórní Disney land. Jak asi bude vypadat náměstí dnes?
      Jednosměrky naučené tenkrát dneska neplatí. V létě to tady ve městě bude zřejmě dost hustýýý. Kašlu to, náměstí vypadá troštičku lépe. Zmírněný provoz (o "obchvatu" na Hutisko jsem neměl ani páru!) a smyška, která mne na most u nádraží nepustí. To myslí fakt vážně? Ještěže jsme s Kufberkem domluveni k pivovaru!
      Už "evropská dotační cedule" na rohu budovy mne měla varovat. Rekonstrukce bývalého pivovaru nasvědčovala přiteklým megaeurům, které do nás hodní strýcové valí hlava nehlava. A pivovar? Jediná malá hospoda hned na začátku vedle vrátnice je plná úspěšných mladých ekonomů, kteří se právě teď v pátek odpoledne učí (!!!), kterak elegantně ojebat zákazníka. Ještě že hned vedle je cykloopravna. Ti mi určitě poradí, kde ještě jinde vyzkoušet místní pivo: "Nevíme, my s něma nemáme nic společného!" Kua, kde je ta z loňska prověřená pohostinnost Valachů?!? Zapomněl jsem. To pravé Valašsko je až v kopcích. Toto je humus: "Hele, a který je to ten Kaberle?" Poslal jsem jej na internet...
      Tak ještě rychlý hovor s Kufberkem a jeho přesměrování přímo na Karlovice. Tady dnes rozhodně nic nepořídíme. Jsem tímhle městem znovu otráven a můj vztah i nadále zůstává ambivaljentný. To netuším, co ještě čeká cestou Kufberka...
Pod Soláněm, 71.km, relax v podhůří jak má být...
      ... a tak jsem z Rožnova prchl. Po vigantickém obchvatu jsem zamířil ke kopcům. Barošovo koupaliště i stadion jsem vynechal, nadějně staré a stále stejné dveře hospody na růžku hutiského náměstí (spíš placu pod horami) jako kdysi taky. Mířím neochvějně dále pod Soláň. Jsem méně vyčerpán než minule, ale čurpauzu dám stylově na stejném místě. Však o kilometr výše zastavím na zahrádce, kam se tak těším!
      Stejná zahrádka, stejná značka piva (naštěstí!) a stejný výčepák. Stejné plastohmotné stolky a kolem prvního stejní strýcové jako vloni. Dejá-vu jako prase a mne mrzí, že jsem si je už minule nevyfotil. Jaká škoda, však jsme staří známí! Stejný rozhovor o životních zkušenostech, o přírodě, o životě. Jen zdravíčko je lepší, poáč jeden z nich strávil zimu v nemocnici: "Ale slivovicu mi povolili!" Rád se přidávám do hovoru, byť si asi ani jeden z nich nevybavuje, že už jsme se viděli už jednou. A podruhé? To už je vlastně pokaždé! Znovu si poslechnu rady na cestu a znovu dědkům musím dát za pravdu, když za půl hodiny dofuním na Soláň. Kua, kam se hrabe Rožnov!
sedlo Soláň, 75.km, turistická známka a podvědomá nechuť na Budvar...
      ... navíc to množství lidí! Pro samý kuře není kam plivnout, natož si sednout na sluníčku. Ale jsem happy! Hlavní sedlo dnešního putování jsem si podal s bravurou, olepil kolo novou známkou a chvíli se kochal. Tady to evidentně nejvíc frčí v zimě, poáč cedulí se skiparkingem tady mají téměř stejně jako v Chamonix špindlovském východu. Vše kupodivu volné. I ten kopec mi nepřišel tak drsný. Dědci měli pravdu, můj odhad byl ještě o kilák víc, což potěší. Valašské vrchy mají kouzlo. Jde z nich nepopsatelný klid a velká důvěra. Tenhle kraj mám vážně rád...:-)

      ... a tady vyprávění končí. Čeká mne už "jenom" sjezd do Velkých Karlovic. Tam dole mezi valašskými kotáry začíná úplně jiná akce. Pruhovaní inženýři (a inženýrky, hodí se samozřejmě dodat!) dají pořádně mé bránici zabrat a já se na to těším jako malý kluk. Takže se od chaty na Soláni vydávám směle dolů. Neposilněn pivkem, posilněn zážitky. Tady teprvé začínají jezdit auta s vlaječkami a troubí, když vidí dres. Zřejmě teď mi to sluší, poáč dres v šedesátce slušně vlaje a já koukám dolů a jedu jako hovadu. I pěší mi fandí...:-)
      A Kufberek? Inu, ve Vsetíně opustil definitivně vlak, aby jej pótraťáci nekompromisně vyhnali na autobus před nádražím. Místo vyhlížené regionovy se záchodem jej čekala asfaltová muka. Věřte, že v rámci náhradní popravy se dokáží české dráhy vždycky vycajchnovat vozy, které by měly už dávno stát v karosáckém muzeu. Existuje vůbec? A tak Kufberek s údivem (stejně jako já) a s úlevou (sám:-) zmerčil nedobudovaný, nicméně spásný kruháč na dolním konci Velkých Karlovic...:-)))

16.5.2011
md:-)

zbytek fotek