chat

Akce roku 2011

Náš diář

bouříme ze soboty do neděle ... temná mraki

      Nocleh v Janovicích byl naprosto vynikající. Přece jen nám nechali aspoň trucovnu (kde jsme nikdy předtím nesměli spát, poáč se to nesmí!) hned nad přirozeným pařeništěm. Čtyři schody a dva metry do postele, tak to mám rád. Vstáváme až v pozdním podoledni a jediný, kdo dokáže držet slovo, je Pepíno. Přišel opravdu uklízet a mne s dědou vlastně zpátky připojit. Přitom další akce začne večer o pár kopcových pater výš. U baráku, kde jsme všichni snili o sauně a kde jsme vlastně byli vždycky rádi za sklepní labyrint, kde se tak dobře hrála schovka. Barák, který vlastně vznikl jako něco, co si kdysi někdo vysnil. I ten kopec k němu je nějaký malý. Kdysi byl nekonečný, prudký. A vlevo vedle se tyčil strašidelný les se studánkou, kterým se dalo projít až na amfík. Nebo třeba na Bašku. Jiný svět:-)

Janovice - záhrada - U Tofla - Borová - Malenovice - opevněný areál ČD (kde jsou ty časy...) - Letohrádek ve Freedlandě - Metylovice - Palkovice - Staříč - důl Staryč, pyčo - Brušperk - Hodža Krmelín - Stará Bělá - Bělák - Medvědovo doupě, 55km

      Zdaleka celá akce neskončila tak vysoko, kam sahá špička zmíněného janovického baráku. Pozdní snídaně prospěla především mně, poáč jsem pochopil, že množství alkoholu bylo včera větší než malé a v několika mnoha detailech se ztrácím: "To už jsi včera říkal," povídá Lenka v domnění, že ji stále ještě zkouším. Teď však spíš zkouším sám sebe:-)
      Snídaně s výhledem na Lysou horu, kterýžto jsme svého času považovali za příliš kýčovitý se závistí v hrdle, že jen málokdy nás rodičové právě tam vytáhli. Snad ještě Kyčera byla v jejich azimutu. Ale Lysá? Tak dnes ta Lysá je drsně obklopena hustými mračny, jež by Rákosníček mohl jedině závidět, a já v očích PanRomanových vidím otazníky, zda se tam skutečně vydáme? Nemá snad ponětí o mém současném stavu? Nebo snad nechce přiznat své srabáctví? Spoléhá na prvé a já slyším, jak do údolí padá kámen těžší než větší. Děkujeme za snídani, loučíme se s přáním, že příště bude dříve než za dvacet a jsa natěšeni na zpáteční cestu jedeme na Bystré. Pan Roman z daleka netuší, co jej čeká...:-)
      Proč jsem, kua, nefotil na zahradě mých rodičů? Dva roky jsem tam nebyl a za dva roky tady vidím spíš botanickou záhradu než plantáž nutící týden co týden kosit kosou trávu do zblbnutí. Rodičové mne vítají s otázkou, kdeže se zdržel Pan Roman a já odpovídám něco ve stylu, že po včerejší akci a množství alkoholo by měl být on v čele pelotonu. Nic nazmar, fyzička trénovaná od brzkého jara přináší ovoce a při PanRomanovu vpádu na zahradu vypadám už jako člověk, který žádný zápřah dneska ještě nezažil:-)
      Na záhradě jsem si užil houpačku. Užil jsem si ji stejně, jako to, že se mne na nic nikdo neptá (poáč tady nejsem delegace...:-)) a naopak se můžu věnovat právě jenom lenošení. Kdyby pokaždé záhrada fungovala stejně, byl bych vždy spokojen:-)
      Až někdy po třetí odpolední někdo z nás zavelel k odjezdu. Cesta dlouhá (relativně), mraky blízké a vidina jídla mne táhne. Vida, "zkratka" na Borovou už má také asfalt místo děr a flastrů, pod Borovou nás jen chvíli zdrží požárnické závody a můžeme valit dál do údolí.
      Doprdele, to je mi smutno, když ukazuju Panu Romanovi zarostlý opevněný areál ČD, a on jasně naznačuje, že ví, o čem mluvím. Záchranou před depkou i bouřkou je nám Letohrádek za dálnicí, kde se schováme na jídlo a pivo (kopřivové pivo ani obsluhu dneska vážně nebrat!). Díky Letohrádku víme, že jsme přečkali bouřku, jen netuším, proč zrovna dneska tady museli mít číšníci svůj den. Pan Roman se tady urkitě příště nepodívá, byť Jurkoviče jsem mu předem hlásal.
      "Kde jsou moje blatníky...," říkám si, když jedeme v místech, kde to bylo před chvílí ještě hůůůůstýýýý. Potoky v krajnicích dávají jasně najevo, že tady vážně pořádně chcalo. V Palkovicích na křižovatce stojí hospoda. TOMISe bojíme často třeba jen pomyslet. Tentokrát tam mám však koho "vystřelit." PanRoman netuší, že dělá zrovna reklamu člověku, kterého kdysi neprávem nařkl z krádeže. Ale pojeďme dále.
      Kousek před Brušperkem je Důl Staříč. Pro Mostem otřelého chlapíka vlastně nic překvapivého. Vlastně je mu těžko vysvětlovat, že důl je v podstatě v Beskydech. Navíc jsme se hned za ním dostali zpátky do míst, o kterých by nikdo neřekl nic špatného. Zastávka v Brušperku u přehrady se stává mou tradicí. Je tady narváno, já si dám pivko, Pan Roman nakládaný hermoš a v podstatě jsme oba spokojeni. Nebýt blížícího se povichru a hrozícímu dešti.
      Jenže to neznáte Krmelín. U Hodži stále pivo ještě není dovařeno, ale čeká se, kdy a jak to dopadne. Pan Roman má i v této díře své tv-známé(ho), takže během páe sekund i mladý Hodža ví. Jen neví, že Pan Roman ví. Naštěstí tv-známý je kdesi v Hradci a my můžeme zcela v pohodě dojet těch pár kilometrů domů. Mno, v pohodě. Myslel jsem si o sobě, že jsem šeroslepý, ale proti Panu Romanovi jsem spíš širokozraký:-)

      Fájront! Aneb Den odjezdowy. Co s načatou nedělí? Zajdu pro snídani, upeku ji, uklízím (Pan Roman to komentuje, že zahlazuji stopy) a pak zadávám nedělní chvilku čtení. Až do oběda, poáč není kam spěchat. Pendolíno jede před čtvrtou, úkol jsem dostal jasný a myšlenka přišla zcela sama: Zámek Zábřeh! To se neochodí!

      Tak jedem! Do zámku kousek, pohoda, Jazz. PanRoman překvapen a já si říkám, že by se mu mohlo třeba konečně líbit. Navíc jsou tady chřestové hody (fakt jsem o nich neměl ani páru!!!). Nakonec se mu tady snad i líbilo. Přežrali jsme se oba ( a pro mne šlo o inspiraci pro příště - ne s tím přežráním :-)), abychom se dorazili. Takže opět Sviňákov/Svinčice a moje úleva, že vše skončilo. Jakpak asi hodnotí akci Pan Roman? Třeba se někdy dočtete i v Thájmsech...

110602
medvěd:-)

obvyklý "zbytek" fotek