chat

Akce roku 2011

Náš diář

Pivní slavnosti, středa 22. června

      Máme druhý letní den, nastal čas letního slunovratu, a také máte před sebou čtvrté volné pokračování vyprávění o hanácké metropoli Olomouci. Když se kamarád Petřin ozval, že se chystají v Olomouci Pivní slavnosti, ani chvíli jsem nezaváhal. Pro mne nejzajímavější byl jejich program hned v úvodní první den ve středu. Večer totiž má pár svých profláklých songů přijet na slavnosti zahrát Vladimír Mišík (mnou jednoznačně nejnavštěvovanější umělec!) se svou skupinou Etc..., kterou zřejmě z koncertních důvodů obohatil (možná se pánům chtělo samým:-) o Pavla Skálu a Zelí. Hudební rozbuška více než fantastická. Jednoduše erste klasse českého bigbítu. Oč více pošetile a se schovívavostí na mne nechápavě zírala banda kamarádů před jejich koncertem, o to nadšeněji a z vykulenýma očima naslouchali téměř závěrečnému Půlnočnímu hrobu. Vláďa je pěvecky ve formě se skvělým doprovodem a třeba oproti předchozímu Petru spálenému rozhodně nepůsobil jako své značně nepovedené retro...

      Onoho druhého letního dne bylo krásné a jasné počasí. Samozřejmě i vedro. Poučen předchozími nezdary jsem nezapomněl na pravidelný pitný režim a cestou z nádraží do centra jsem ani tak nefotil, jako spíš spěchal do Svatováclavského pivovaru, kde mne lákal indoor podstatně více než rozpálená zahrádka. Jak jsem si všiml, nebyl jsem v tom zdaleka sám a horký vzduch, který s sebou většina ze zahrádky příchozích nesla, mne přesvědčil o správné volbě. Jsa posilněn několika škopky a blížící se hodinou srazu jsem vyrazil do víru velkoměsta. A standardně jsem nemohl vynechat ani vyhlídku na věži kostela svatého Mořice. O ní jsem už tady psal minule. Nyní jsem byl hlavně zvědav, jaká bude dohlednost. Pravda, troštičku mne překvapil sálající vzduch z eternitu pod nohami, ale jinak jsem se prostřílel s úspěchem až k šesté večerní, kdy pravidelně začínají bít ve věži oba dva zvony, které je nutné obejít a čistý zvuk zvonu si i patřičně užít. Řeknu vám, kochal jsem se rád a kochal bych se klidně i nadále. třeba až do západu slunce, jenže to je tady na vyhlídce bohužel nemožné.
      Na Dolním náměstí se nás sešlo povícero. Ještě jsem byl vybrat nějaký ten bakšiš, aby nám bylo dáno slušně zapařit, Petřin zašel promptně zařídit volňásky a společně jsme mohli vstoupit do pivněhudebního víru malé pevnůstky. Tu najdete vklíněnou mezi Bezručovy sady, které lemují pravý břeh Mlýnského potoka a Botanickou zahradou. Už mnohokrát jsem si pochvaloval, že Olomouc zůstala i v novověku pevností, jejíž vinou se nemohla rozrůstat a proto historické centrum tvoří nebývale kompaktní prostor. Budova bývalé prachárny sloužila jako backstage, před ní stálo hlavní pódium a všude kolem stanky s pivním mokem mnoha pivovarů. Okolní hradby elegantně posloužily nejen jako skvělý zvukolam, ale také jako přirozené tribuny k poslechu. Překvapení festivalu? Speciální Gambáč, který byl skvělý, leč jej bylo málo a pak již zmiňovaný koncert Mišíka. Samozřejmě jsem z nostalgie nemohl minou stanek Nové Páky ba ani Krákoru. Ale třeba takové kru-kru jsem obcházel širokým obloukem. Jasný rozdíl chutí mezi globalizovanými a lokálními pivovary byl zcela jasný. A jejich vzájemná kombinace snad způsobila mou ranní kocovinu, kdy jsem se na nádraží táhl jen co noha nohu mine...

110627
A propos, díky všem! medvěd:-)

fotky, co tak trochu "zbyly"