chat

Akce roku 2011

Náš diář

inspekce hlavní moravské cyklotrasy

      Asi málokoho překvapí, že červen bývává měsícem, kdy vyrážím pravidelně na kole. Jen zřídka opouštím hranice našeho státu a vždy má má cesta nějaký cíl. Třeba vloni byla jasnou volbou cyklo Pecka. Letos jsem poněkud nezvládl svůj kalendář (nebo paměť), ale chuť vystartovat do světa každopádně zůstala. Osud zasáhl a já přehodnotil plány. Jestliže na jaře jsem stihnul dorazit cyklohájwej číslo 4 z Brna na hranice s Rakouskem, zůstala mi velkou výzvou pětka. Ta vede z křižovatky u soutoku Svratky se Svitavou na sever do MOM. Vedle soutoku bydlí jen pár set metrů daleko Vendelínovci. Výzva? Jasná zpráva? A jak dopadla inspekce páté cyklohájwej? Máte-li potřebu ji vyzkoušet také, čtěte dále. Čtení o stavu cyklotras nebude občas moc veselé. Ale našel jsem i úseky, kde jsem si vyloženě lebedil!

1. den, sobota 25. června: Ostrava - Jistebník - Košatka - Petřvaldík - Albrechtičky - Nová Horka - Bartošovice - Kunín - Bernartice nad Odrou - Hůrky - Polouvsí - Heřmanice - Hranické Loučky - Špičky - Velká Kobylanka - Hranice - Rybáře - Týn nad Bečvou - Lipník nad Bečvou - Jadran - Osek nad Bečvou - Veselíčko - Lukavec - Stání - Svrčov - Lazníčky - Zákřov - Tršice - Vacanovice - Svésedlice - Velká Bystřice - Bystrovany - Hodolany - Olomouc, 126km

      Tentokrát bych nerad pojal vyprávění po jednotlivých zastávkách. Občas na ně dojde taky řeč, ale spíš jsem se zajímal o to, jak se za roky, co jsem cyklohájwej mezi MOM a Brniskem nestačil použít, změnilo. Přišla překvapení, ale i smutek, jakým chaosem se u nás budují cyklostezky. Vysočanská cyklostezka je nejznámější, ale našlo by se jich pár i kdekoliv jinde. Občas byla Jantarová stezka přeložena jinam a občas jsem se raději přeložil (v tušení neblahého) raději sám. Při Jantarové stezce totiž téměř souběžně vede i Greenways Krakow-Morava. S jedinou výjimkou mi přinesla jen milá překvapení. Obecně mohu prohlásit, že kilometry neseděly nikdy. Silniční cedule, kdy jedete přes celou Opavu a Ostrava se prostě nepřibližuje, umí umělci vymyslet i na cyklotrasách. Smutné je, že večer kilometry vždy nadbývají na mém tachometru...

Ostrava - Hranice je úsek směsicí všeho. Průjezd jakýmkoli krajským městem je vždycky očistec. Jenže třeba okolí Jistebníku (až na krátký zničený úsek od Ostravy) je ráj, kde se lze jenom kochat. Orientace je v pohodě, všude cedule ukazují další cestu a třeba v Kuníně se dá projet na druhé straně Jičínky v klidu obecních komunikací. Berte mne ale s rezervou, já tady jezdím v podstatě po paměti a nic mne jen tak nerozhodí. Snad jen pro mne zcela nepochopitelně zavřené občerstvovny cestou. Na tu v Bernarticích jsem se vyloženě těšil. Škoda.

Počasí nebo spíš pičasí hrálo po oba dva dny na Jantarové hájwej číslo pět jednoznačně prim. Vítr vesměs do xichtu nebo z boku a obloha s pořádně nacucanými mraky nevěstili nic dobrého. Vítr proti měl pro mne tu výhodu, že štěstí přeje odvážným. Jednoduše jsem ve všech případech zvolil rychlý průjezd deštěm. Pět minut nepohodlí stálo za pohled dozadu. Jet s větrem v zádech, mohl bych si déšť klidně vézt až do cíle. Více mrzela relativní (na červen) zima. Pointu samozřejmě mám: v obou případech, když jsem dojel do cíle, mraky zmizely a na pivo (v Olomouci Pivní festival, v Modřicích jednoduše na pivko s Vendelajnem) už jsme vždy odcházeli za sluníčka. Na Pražskou cyklohájwej jsem už jednoduše s tak špinavým kolem vyjet nemohl. Bylo už vážně jako jetel a dokonce začalo vykazovat hrubé nedostatky v promazání. Vše jsem samozřejmě promptně vyřešil:-)

Greenways Krakow - Morava je podle mých současných zkušeností vylepšení Jantarové trasy. Tam, kde je na Jantarce třeba tupě šlapat v provozu, Greenways protáhne cyklistu zákoutími, o kterých neměl tušení. Nepříjemná byla zkušenost kolem Jeseníku nad Odrou, kde je stezka hotová jen způlky. A když ve druhé části chcalo, vrátil jsem se v Polouvsí na asfalt jako jedna velká hliněná koule. Jenže pak přišel úsek od Dubu do Hranic. Náhorní plošina mezi cestami od Olomouce buď na Valmez nebo Ostravy tvoří přírodní kleště, ze kterých jsou výhledy, kde jsem žasl. Třeba i lom za Hranicemi jsem nikdy neviděl zezhora. Překvapivé bylo, že i pár kilometrů mimo hlavní trasy (spíš mezi nimi) přináší bohem zapomenutý kraj, kde vše chátrá jako v Sudetech. Kua, jakto, že tyhle parádní konce světa ještě nikdo neobjevil a nezačal opravovat? Napadá mne vyloženě příklad Heřmanic, které evidentně byly kdysi velmi významné. Aspoň soudím dle totálně zdevastované, nicméně majestátní školy. Dnes? Chcíp pes...

Tršicko je dalším zajímavým krajem. Pamatoval jsem si z prenatálu, že i tady mají Opičí hory, kde se doly střídají s horami. Ovšem všudypřítomné chaty jasně dokazují, že zdejší malebná zákoutí jsou chataři dávno objevená. A tak to má být. Nebýt vyloženě hnusného protivětru, jenom bych si tady medil:-)

Hranice - Přerov je úsek naprosto luxusní trasy pro cyklisty i bruslaře. Zvážíme - li délku (25km), uvažuji, že asi tak dlouhou luxusní stezku jsem ještě nezažil. Nikde nebyl problém s jinou dopravou, jednoduše všude pohoda. V celém úseku je Bečva nejen splavná, ale i okolí k plavbě vyloženě láká. Nebýt pár spláchnutých míst, kde se asfalt propadl, a na můj vkus malého množství občerstvoven, nebylo by celému úseku co vyčíst. Prudká závist domorodcům, že tady se vážně dá udělat páďo kilometrů, aniž by narazili na automobilové prudiče...

Pivní slavnosti part two: Přes Velkou Bystřici jsem už spěchal. Ne, že by se stmívalo, ale domluvený čas příjezdu se už blížil. Ani tady mne nic nového nepřekvapilo. Naopak, cyklotrasa se ztrácela, aniž bych si všiml, kam, aby se za chvíli vynořila. A průjezd Olomoucí? Mířil jsem v podstatě na Flóru, kudy trasa vede, ale jel jsem úplně jinak. Tak, jak jsem zvyklý. Počítám, že průjezd krajským městem bude stejně problémový jako jinde...
      Večer jsme ve druhém kole zašli na Pivní slavnosti. Od No Name jsme stihli závěrečné Žily a i sám Petřin musel uznat, že o nic nepřišel. O nic dalšího jsme však už nepřišli a občas některá retro hudba byla vážně hlína:-)

2. den, neděle 26. června: Olomouc - Slavonín - Nedvězí - Bystročice - Olšany u Prostějova - Čelechovice na Hané - Smržice - Prostějov - údolí Hloučely - Mostkovice - vypuštěná Plumlovská přehrada - Plumlov - Soběsuky - Žárovice - Hamry - Ježův hrad - Repešský žlab - Repechy - Niva - Molenburk - Vysočany - Housko - Šošůvka - Sloup - Pustý žleb - Punkevní jeskyně - Skalní mlýn - Punkevní údolí - Blansko - Klamovka - Starý hrad - Adamov - Pod Ronovem - Babice nad Svitavou - Bílovice nad Svitavou - Maloměřice - Husovice - Židenice - Černovice - Komárov - soutok Svratky a Svitavy - Přízřenice - Modřice, 114km

Výjezd z Olomouce na Brno je cyklistův očistec. Už v sadech, kde se tradičně koná Flóra, projektoval cyklostezky naprostý idiot. A pak je třeba se promotat kolem Tropicu (olomoučtí imitátoři vědí), mnohé křižovatky, hustým provozem (neděle podoledne!) až do Slavonína. A pak to začne. Sice vedlejší, ale nekonečně dlouhé přímky silnic z asfaltem, kde jsou doktoři placení evidentně za každý flastr. Oddech přijde až ve Smržicích před Prostějovem, kde naopak jedu po cyklostezce, která tady kdysi určitě nebyla. A když se bavím o opruzu, musím zmínit Čelechovice na Hané. Tam zafungoval hodně tupý mozek při značení: Je to delší, za to mnohem horší (a nebezpečná, poáč i úzká) cyklostezka...

Plumlovská přehrada je přehledem lidské dekadence a snad i zmaru. Kemp, kde se už ani nesnaží, poáč už před roky tady místní rezignovali. Vypuštěnou přehradu až příliš krutě doplňuje stejně suchý zámecký rybník se zákazem rybolovu. To prostě nevymyslíš. Na jednu stranu chápu, na druhou nerozumím. Je před sezónou a nikdo tady nemá snahu. Vybydlený hotel nad stepí (dno přehrady vážně nese už mnoho let pustoty) je jen korunkou. Však i samotný zámek je typickým příkladem velkých očí a nezvládnutého projektu. Inu, tenkrát ještě sprosté slovo developer nikdo neznal. Kupodivu i tak to nedopadlo:-)

Repešský žlab je luxus! Jantarová stezka se drápe do Drahanských kopců společně s nějakou silnicí, zatímco Greenways využívá průjezdu přes vojenský újezd Březnice. Vymazlená asfaltka s pohodovým stoupáním a drsnou likvidační koncovkou v Repechách rozhodně stála za odbočení. Po nečekaném návrší na Hranicku další příjemná změna. Když jsem v Repechách vyšlapal ten hůůůůstýý kopec a koukal na náhorní plošinu všude kolem, byl jsem téměř spokojen. Ke spokojenosti chyběla jen občerstvovna. Ale ta panorámata!!!

Když dáte Moravský kras správným směrem, totiž od Sloupu k Blansku, nevadí ani absence tekutin ani jídla. Nečekal jsem, že někdy ve tři odpodledne budu projíždět Pustým žlebem se sundanými brýlemi. Mraky a okolní příroda zařídila strašidelnou atmosféru a byla i místa, kde jsem se vyloženě bál! Nicméně šlo o jízdu do pekla a ta je téměř vždy zadarmo:-) Jasně, že pak zaprudí (nečekaně překvapí) lanovka do Macochy (tu vážně nepamatuju!) a davy turistů u vchodu do podzemí. Ale to vše lze tímhle směrem v pohodě minout včetně turistického vláčku, který nevadí ani v pravotočivé zatáčce. Nic jiného tady přece nejezdí...:-)

Blansko - Adamov - Brno: úsek hlubokým kaňonem řeky Svitavy mám moc rád. Od Blanska je sice třeba strpět pět kilometrů hlavní silnice, ale dále údolím dolů mohou jenom cyklisti a vlak. Ten si tady mnohokrát kutá svou cestu skalami, zatímco cyklisti trpělivě krouží podél koryta řeky. Kousek nad Adamovem u rozcestí u studánky jsem už musel zastavit. Z cesty jsem už nic neměl, protože krize z nedostatku jídla se dostavila. Aspoň tedy čerstvá voda. Adamov projíždím s utrpením, poáč tak šílený panelákov mohl vymyslet jedině komunista poroučící větru a dešti. Ale další cesta společně s málo frekventovanou cestou na Bílovice je už zase radost. Penzion Pod Ronovem mne zaujal Plzničkou i jídlem, čímž jsem se konečně vzpamatoval a mohl se opět vydat (téměř) pln sil dále.

Průser Brnem je drsný. Ale zato město nemůže. I když... Ve věčné potřebě překonat nejmenší velkoměsto nad Vltavou končí projekty na financích a nedotaženosti. Takže sice občas valím po luxusní hájwej kolem řeky (výhoda velkých měst na soutoku velkých řek), abych se v zápětí ocitl v kříži s nějakým hlavním průtahem. Poprvé, podruhé, poosmé. To nemáme ani v MOM! Prostě za pár šupů postavíme to nejlevnější a podjezd či nadjezd? Ani na větší lávky nezbylo, takže cedule "Cyklisto, sesedni z kola," jsou cedule, které mne fakt na hlavních cyklotrasách dostávají...

Lidi. Samostatná kapitola především na stezkách ve městě. Dvě blondýny s kočárkem jdoucí suverénně vedle sebe, jež uhýbají asi pětkrát za minutu. Nebo blondýna se špunty v uších. Nebo všeobecně chodci urputně chodící zásadně vpravo. Tady už nemá smysl nadávat na blondýny či důchodce. Sám vím, jak na mne zásadně chodícího vlevo, čumí protijdoucí jako na dementa. Nějaký speciál? Ale ano! Matka s kočárkem na bruslích, se špunty v uších a s přesvědčením, že je ta nejrychlejší na světě. To už pak zvažuji, jestli riskovat tohle nebo raději auto na průtahu. Co mne mrzí, že cyklisté se přestávají zdravit. Kolem měst celkem chápu, ale v lůně přírody? Troštičku neveselé povídání...

Lidi part two, totiž kamarádi. Jsou důležití na mé dovolené, poáč se rád setkávám a jsem rád, když mohu zajet někam, kde to znám. Složka dovolené, bez níž by dovolená neměla pražádný smysl. A tak teď večer v Bystřici nad Pernštejnem řeším, zda dát celou cyklohájwej číslo jedna a dojet až do Vraného, nebo pokračovat podle původního itineráře (ne, vážně teď zrovna nemyslím na Pecku) a vzít to až na Apaluchu po svých. Po svých pedálech...:-)

110627
medvěd:-)

smutný Plumlov