W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2011
Náš diář
pondělí 27. června: tzv. Pražská cyklotrasa
Hlavním (nemilým) překvapením v Modřicích pro mne bylo, když mi Vendelín sdělil, že Rudolf už nepracuje ve Žďáru nad Sázavou. V původním itineráři jsem na něj myslel, jenže Vendelín mne přece jen nahlodal. Z minima informací, které o Rudolfovi máme, tak padla ta nejdůležitější. Když jsem v úterním podvečeru šlapal onen nechutný, drsný, nepřívětivý kopec z Nedvědic kolem Pernštejna (a ještě mnohem dál), byl jsem rád, že do Bystřice je to přece jen už malý kousek. Původně zamýšlený Žďár se mým představám začal až příliš vzdalovat...:-)
3. den, pondělí 27. června: Modřice - soutok (hájwej 1-4-5) - Horní Heršpice - Staré Brno - Jungle park nad Pisárkami - Jundrov - Komín - Bystrc - Prígl (Brněnská přehrada) - Veveří - Veverská Bítýška - Kopaniny - Šárka (údolí Svratky) - Březina - Předklášteří - Porta Coeli - Tišnov - Lomnička - Šerkovice - žlab Besének - Lomnice - Ochoz u Tišnova - Běleč - Doubravník - Černvír - Nedvědice - Pernštejn - Smrček - Býšovec - Věchnov - Bystřice nad Pernštejnem, 82km
Ranní údržba mého stroje už byla nutná. Kolo se po všech těch blátivých cestách a deštích nechtělo hýbat. Chyběl mu olej. O nádrž jsem se staral přímo vzorně, s papáním to bylo mnohem horší. První den jsem vynechal oběd i večeři (s heslem, že hlad je přece jen převlečená žýža) a druhý den jsem zapomněl i na pitný režim. Výsledek? Už mnohokrát jsem zažil, co znamená, když jen noha nohu mine. I tak jsem si nedal pozor a dopadl úplně stejně. Jenže vykládejte to někomu, který večer co večer vyplavuje spokojeností endorfiny...
Průjezd Brnem No.1 nebo spíš znovu průser. Vždy jsem obdivoval Vendelínovo až dětinské nadšení do čehokoli. I tentokrát jsem naletěl na hlášku, že cesta na Prígl bude ale úplně o něčem jiném než ta, po které jsem přijel. Nebyla. Znovu jsem se dostal do pasti hlavních dopravních tepen. Snad jen přejezdy z břehu na břeh ubyly. Výhled na výstaviště mne dostal a nedaleké opičí centrum také. Místo panelákové Bystrce jsem překvapivě potkal vesničku na periférii, jež končila kotvou, přehradou a (pro mne) Svatojanským červeným pivem, které jsem jako jediné z Brna byl ochoten akceptovat...
K Brnu patří Prígl, ale také hrad Veveří. Dneska (pondělí) beznadějně zavřen, zato spojovací lávka přes přehradu jsem ještě neviděl. Zapomněl jsem i na kopec kolem hradu a pořád mi nebrala hlava bohatost Veveří Bítýšky. Nemohl jsem vědět, poáč jsem nikdy nejel kolem Svratky dále proti proudu. Až tady jsem zahlédl pravý důvod: větší množství továren než kolik bych tady čekal.
Údolí Svratky bych zařadil do klasických varhaníkovských zkratek. Zipp by mohl vyprávět. Jenže mně se dnes vážně nechtělo stoupat do kopců a klesat zbytečně do údolí. Když projde kolem Svratky červená značka, protáhne se tam i Medvěd! Ignoroval jsem cyklistickou hájwej a pustil se do dobrodružství. Přišlo mi zvláštní, že malebné chatové osady byly od sebe izolovány nějakým půlkilometrovým úsekem, kde jsem musel sesednout. Ale trocha nepohodlí stála za příjemnou odměnu, neboť údolí je tady vážně malebné. Spoustu ušetřených kilometrů (o silách se nebavím) a pohoda v lůně příjemné řeky.
Porta Coeli a Tišnov jsou jako nebe a dudy. Značení cyklotras je v Tišnově naprosto tragické a matoucí. Pár zbytečných kopců jsem dal než jsem se dočkal vysněné Brány nebes. Ženský klášter, jež je známý především svým unikátním portálem, jsem prostě chtěl vidět! Ryzí gotika s místy i románskými prvky mne jednotuše dostali. Rád jsem spočinul ve stínu a litoval, že samotná Nrána nebes je na focení až příliš přesvětlena. Bylo už kolem třetí odpoledne a já už se docela těšil na nějaké občerstvení. Netušil jsem, že si ještě pořádně počkám:-)
Do Lomnice a na konec světa: Lomnice je pro mne dalším nečekaným překvapením. Lomnice je v podstatě konec světa. Jenže má fantastický chrám, zámek, radnici a vlastně i náves. Nic k sobě nějak pořáně nepatří. Tohle mělo stát někde v pořádném městě a ne tady, kde to všechno vypadá vážně divně. Mimochodem, jeden z dalších příjemných objevů přišel právě cestou do Lomnice. Předchozí Besénský žlab byl další z řady luxusních cyklohájwejí do mé bohaté sbírky. Se zakázaným provozem čehokoli jiného. Byť do kopce proti proudu, znovu jsem si medil:-)
Proč jsem si proboha myslel, že Vysočinu už dobře znám? Až do Nedvědic bylo téměř vše v pořádku. Ale tenhle hůůůstýýý kopec kolem hradu Pernštejna jsem si snad nezasloužil. Posledních deset kiláků jsem si asi měl užít. Kopec, který, kdyby byl lineární, je v pohodě, však stoupal chvíli krutě, chvíli skoro běžel rovinou. A znovu a znovu. Záběr na nohy jako sviňa. Ale ta panorámata! Všude kolem kvetoucí mák (asi tady bude veselo...), čistý vzduch ukazující, že do Bystřice nad Pernštejnem je to už vážně kousek. Vysočinská náhorní plošina se přede mnou kdesi před Věchnovem otevřela a já si říkal, že zítra bude aspoň pohodový začátek. Jak krutě jsem se mýlil:-)
110627
medvěd:-)
zbývající fotky z cesty od Brna do Bystřice n.P.
hrad Veveří a pěší lávka nad přehradou
Porta Coeli
Lomnice u Tišnova a rozcestí pod zavřeným Pernštejnem
***
