chat

Akce roku 2011

Náš diář

v noci z pátku na sobotu 15. října

      Popáté jsem se letos dostal do Olomouce. Jako pokaždé jsem si jednoduše nemohl nechat ujít příležitost navštívit město, které mám tak rád. Tentokrát nabídka přišla zcela jasná: "Přijeď na podzimní Floru! Není sice tak barevná, jako ta jarní, ale také stojí za návštěvu. Nepochyboval jsem ani na chvilku. A k obarvení na žluto jsem logicky musel použít službu, která tady doposud nebývávala. Mezi Ostravou a Prahou titož začal jezdit první soukromý vlak!

      Zatím jezdí RegioJet pouze třikrát denně. Ovšem z Ostravy do Olomouce jede odpoledne tak akorát. Nadšení a příjemný pocit, se kterým jsem přišel na nástupiště, jsem nezažil od chvíle, kdy začalo jezdit pendolino. Už za pár chvil jsem pochopil, že tohle je ovšem iné café! Nadšení na začátku bylo doplněno něčím mnohem podstatnějším: Tady se poprvé cítím jako zákazník a ne jako potenciální zloděj, který ojebává systém. Pocit, ke kterému vychovává u ČernáDíra. Bylo mi celkem jedno, jestli mi stihnou přinést do Olomouce kafe nebo ne. Stihli to a stejně tak fungovalo vše, co mělo. Úplně vysmátý jsem vystupoval z paluby vlaku, který se rázem stal tím mým. Tady se vážně cítím dobře!
      Svou polohu jsem Petřinovi předem nahlásil a tím pádem mne čekal mne u vlaku. Taky koukal a asi chápal, že nastala nová doba v kultuře cestování. Nebo to poznal jenom z mého xichtu? Valíme do centra, poáč do degustace vín nezbývá mnoho času. A ten se nám ještě majinko o pár chvil zkrátil. Těšil jsem se na nové zážitky.
      Na degustaci jsme chytili zrovna Mikulovskou podoblast a k tomu hned povedený vlašáček. Geniální zahajovací vzorek! Do Drnholce a pubertálních vzpomínek tak bylo jen kousek. A jasně, že jsme se tam oba dva okamžitě dostali. Jediné, co jsem nechápal, byl postup v koštování. Tím vlašákem jsme měli snad spíše skončit, ne?
      Myslel jsem si, že areál Flóry znám. Prdlajs! Viděl jsem pavilony, o jejichž existenci jsem neměl ani ponětí. Stejně jako třeba botanické skleníky plné všeho, coby ani tady na úrodné Hané nerostlo jen tak samo sebou. Došlo i na burčák ze Slovácka a ze všech možných druhů jablek a brambor jsem absolutně nechápal. Taky jsem pochopil, že z česneku se stala neuvěřitelná komodita. Určitě zaslouženě. Byť jen jeden "stanek" mi svou vůní přišel jako ten správný k nakupování:-)

      Na večer došlo konečně na oběd. Sezonu vynikajících kolen jsem zcela pochopitelně zahájil u Drápala. A tam jsme vlastně pro dnešek vlastně i skončili, byť bylo docela škoda, že i přes množství chytrých keců, prdů a frků se nám problém ze somálským hladomorem znovu nepodařilo dořešit...

      V sobotu nás probudilo slunce. Nebylo ani náhodou otravné. Ba naopak dávalo šanci, že podzim bude mít dost času, aby ukázal všechny své barevné vnady. Na věž svatého Mořice jsem se doslova těšil! Tady snad ani nemohlo dojít ke zklamání a i Petřin byl nakonec rád, že překonal své obavy z výšek. Tady si vždycky prostě musím vzpomenout na slavnou hlášku: "Pane doktore, vy jste se zase kochal, co?"
      Pod Mořicem se naše cesty protentokrát rozešly. Petřin se šel věnovat rodinným záležitostem a já věděl, že chci vidět ještě kus Olomouce s foťákem v ruce. Centrum je inspirující, ale čím více fotím tak chápu, že město ještě ani z daleka neznám dobře. Nemám rozhodně svá místa (s výjimkou Mořice), kam bych mohl s jistotou chodit, s jasnou myšlenkou, že "Ano, to je ono." Prostě se zhruba ještě dvěstě let budu učit fotit a ještě pět set let budu s úžasem "vynalézat" místa v Olomouci, která mají ty správné grády. Ani dnes tomu nebylo jinak. Během oběda ve Svatováclavském pivovaru se navíc zase změnily stíny a místa, která jsem už prošel, bych mohl procházet znovu. Tohle jsou ty přímo klasické foťácké schízy:-)

      A tak jsem raději prchl k nádraží. Ve dvě odpoledne odjížděl žlutý expres a já pochopil, proč zrovna tady se přestupuje na autobusy. Protože právě tady se sjíždějí vlaky z obou směrů. Když navíc oba expresy přistanou na stejném nástupišti, které tím pádem naprosto zežloutne. Musím vzpomenout na Žaludu, poáč kdyby tohle viděl, vzteky by se zhroutil. Já naopak vyzkoušel vychytávku dalších služeb žlutého expresu. A opět vysmátý jsem vystoupil doma:-)

22.10.2011
medvěd:-)

podzimní fotky z Olomouce