chat

Akce roku 2012

Náš diář

od čtvrtka 10. do neděle 13. května

Další slušná víkendovka v Olomouci a první pořádná cyklistická výzva sezony. Původní plán zněl jasně: kolo, kolo a zase kolo. Leč počasí rozhodlo o sobotním programu úplně jinak. A pátek? V pátek zapracoval svou lá(s)kavostí olomoucký Majáles. Z původních cyklistických plánů tak zůstal "jen" příjezd a odjezd. Každý byl jiný, jinudy, jinak dlouhý, každopádně obě trasy byly vážně husté. Dost husté.

Jantarovou stezkou na hokej do Olomouce

čtvrtek 10. května: Ostrava - Polanka nad Odrou - Jistebník - Košatka - Petřvaldík - Albrechtičky - Nová Horka - Bartošovice - Kundín - Bernartice nad Odrou - Jeseník nad Luhou - Polouvsí - Dub - Heřmanice - Hranické Loučky - Špičky - lom nad Hranicemi - Hranice - cyklostezka Bečva - Rybáře - Týn nad Bečvou - Lipník nad Bečvou - Osecký jez - Jadran - Rybáře II. - Grymov - Kozlovice - naprosto příšerný Přerov - Dluhonice - Rokytnice - Luková - Brodek u Přerova - Majetín - Krčmaň - R55, achjo - Grygov - Tážaly - Kožušany - Nemilany - Slavonín - Olomouc, 136,92km.

      Sviňákov, work, 9am: Devět hodin. Fajront? Pro dnešek ano. A je už vážně nejvyšší čas vyrazit na cestu. Stanovil jsem si docela nelehký cíl: Olomouc via Jantarová stezka. Ne tak docela, poáč trasu už projetou mám a třeba Helfštýn s vidinou další minimálně padesátky před sebou chci vynechat. Takže Kabelku na sebe a hurá na cestu. A propos, než se mé kolo plánovaně u Přerova otočí k severu, čeká mne zásadně protivítr. O důvod víc své síly rozumně rozložit. Tady ze Sviňákova mířím "podle předpisu" po cyklohájwej číslo 5. Od začátku se tedy snažím držet stopu:-)
      Albrechtičky, 10:30, 29.km, první pauza: Sakra, bude to dneska hustý! Vítr mi vážně nic nedá zadarmo a byť mám kolo slušně naložené a pohybuji se setrvačností tanku, bohužel i rychlost mu odpovídá. Ale což, je fajn, teplota tak akorát a sil dost. Tady v Albrechtičkách nehledám hospodu. Na tu je pořád ještě příliš brzy. Hledám obchod, Margotku a první půllitr Alofoku. Ďábelská limonáda plná cukrů dělá na kole přímo zázraky. Na lavičce před obchodem, kde opatrně baštím, mám společnost. Malá Veronika je příslušně chytrá úměrně věku, takže řešíme zásadní světové otázky, jakými jsou odveklé pampelišky. Kupuji ji za odměnu pišingr.
      Jeseník nad Luhou, poledne, 56.km: Slunce mne drtí. Pomalu se otáčí mým směrem a vítr pocitově sráží teplotu nebezpečně dolů. Zastavit jsem chtěl původně kousek zpátky v Bernarticích nad Odrou, ale místní hospůdka u "koupaliště" má tradičně na mých cestách zavřeno. Škoda. Aspoň jsem objevil "zkratku" do Jeseníku, čímž jsem minul jeden jinak nutný výšlap. Určitě se bude hodit.
      Sedím na cyklistické odpočívce, žel hned vedle umístěné umyvadlo s místní kyselkou poněkud vyschlo. Chvíli jsem zklamán, ale nakonec nalézám o pár metrů dále druhý "pramen." Tentokrát funkční a hned do sebe pouštím výživné vaječné proudy. Musím tady spočnout, poáč první krize právě vrcholí. Cesta sem od Albrechtiček byla celkem nic moc. Stále vítr a odpočinková část Jantarové stezky mimo pidlivizaci byla až moc náročná. V Kuníně jsem dal aspoň fotky místního zámku. Tahle část cesty mne ale vážně nebavila.
      Jadran u Oseku nad Bečvou, 90.km, 3pm: U Oseckého splavu jsem si už předem vysnil zastávku. Sice se Zubrem, ale příjemnou obsluhou. Nebylo ani jedno. Kua, proč hospody vlastní tutani, kteří tomu nerozumí? Nebyl jsem sám, kdo tady marně vyhlížel občerstvení. Jenže už od Týna se vleču jen co noha nohu mine a půl hodiny odpočinku jsem prostě u jezu dát musel. Kdybych tušil, že stačilo ujet cca půl kilometr a dojel bych tady na Jadran se sPlzničkou, už bych to dorazil. Nevadí, tři Plzničky (s alofokovým předkolem) do mne zajelo tak jako tak. A sedělo se fajn. Jako bych tušil, co mne po dalších pár kilometrech čeká. Ale cesta sem? Paráda! Od Jeseníku ještě chvilku kolem pótrati (ten Messerschmit ve fotbalové úpravě vypadá fakt cool!!!), pak za Dubem pěkně nahoru do kopců. Už kdysi jsem tady psal, že nad Hranicemi se zvedají zvláštní "mezihory," kde najdete snad nejzapadlejší kout u nás, přičemž z jedné i druhé strany jsou v údolích důležité silnice a železnice. Třeba v takových Heřmanicích stojí obrovská opuštěná obecní škola z první republiky. Naproti pak Sokolovna ve stejném stylu. Tenkrát zřejmě Heřmanice byly centrem dění. Dneska se to pomalu lepší. Alespoň o kousek dále na Špičkách, kde se vesele staví.
      Zmínit musím i lom, který Jantarová stezka objíždí a od něhož je neuvěřitelný výhled. Rád tady zastavím. Snad i proto, že vím, že od lomu mne čeká exkluzivní sjezd do Hranic. Chtěl bych tady někdy zažít, že cesta bude zavřená a sjet si ji pěkně nadoraz. Ale to asi nikdy neklapne. Od Hranic pak kopíruju až do Lipníka poctivě levý břeh řeky Bečvy. Když jsem tady jel minule, cyklostezka byla v hrozném stavu. Teď ji kus dostavěli a ujeté či vymleté části spravili. Námět na někdy je, že bych chtěl z Přerova zakusit tuhle stezku až k pramenům obou Bečev. Chytáte se někdo? V podstatě stačí zařídit přespání někde ve Velkých Karlovicích a pak si jenom užívat luxusu vlastní cesty. Aspoň doufám:-)
      Grygov, 6pm, 119.km, Baník, pičo! Ne fakt, Přerov jsem nikdy nemusel. Komunisty zmršené město, které ani v centru nemůže všechny ty příšerné jizvy zlikvidovat, poáč by z něj nic nezbylo. Ještě do Grymova cesta byla celkem o.k., ale pak značení zmizelo a já si "užíval" fakt krutou cestu přes Kozlovice až do Přerova, města, kde nikdy nevíte, jak a na kterém jeho konci skončíte. Nakonec jsem nábřeží našel, ohodnotil staronový most s betonovými stromy a uznal, že jde o jednu z mála pěkných přerovských panoramat. Od Sokolovny na město. Jenže po pár vystřílených snímcích opět mizí značení a snad jako bonus si "užívám" chutí místní chemičky. Pěkně nadoraz. Ne, tudy jezdí cyklisti rozhodně za trest. Never more Přerov!
      ... a to jsem ještě netušil, co mne čeká ještě za další nástrahu maloměsta. Až do Brodku vše o.k., pak bloudění, návrat na cestu směrem na Grygov a ... A kruté vystřízlivění v Krčmani. To když jsem v Majetíně jako slušný cyklista použil cyklostezku a aniž bych byl jakoukoli cedulí varován, byl jsem odkloněn na hlavní silnici Přerov-Olomouc. Maso! Stejně mi někdo zkuste vysvětlit, proč vlastně s výjimkou této přetížené silnice neexistuje žádná jiná spojnice mezi Přerovem a Olomoucí? Z Přerova na Prostějov jsou možnosti hned tři, ale tady musí cyklista vlastně pořád kličkovat. Achjo:-(
      Zdrhal jsem z hlavní cesty jen co to šlo. Takže do Grygova jsem se přes kopec vrátil a hledal. Musel jsem hledat, protože třetí krize začala přicházet. Záchrana přišla pšt minut po šesté v objektu grygovského zámečku. Hospodský se tady vážně snaží a já po mnoha měsících ochutnal gambáč 10. Teda po předchozím nutném alofoku pochopitelně:-) A? Stejný jako tenkuát než se zkurvil. I místní si pochvalují, že hospodský se fakt snaží (sympatický týpek) a jeho gambáč je široko daleko vyhlášený. Takže celkem tři. No a? Po takřka 120km to mám jedno pivko za dvacet kiláků. A to beru! Čeká mne poslední kličkovaná a nechci přijet do Olomouce jako totálně vyschlý velbloud do toužebně vyhlížené oázy:-)
      Olomouc, Flóra, zahrádka, Svijánky, pohoda, bezmála 137km, půl před osmou:-) ... a radost s vydařených kilometrů. Do dalších experimentů jsem se vážně nepouštěl a raději zvolil od Grygova jistou kličkovanou po silnicích. A možná se vyplatilo. Potkal jsem i Mišpulínův LEDkový přejezd v polích. Hokej? Ale jo, byl. Povinný zápas s povinným výsledkem. Vlastně jsme ani nevyužili rezervačky u plátna. Vystačili jsme si s mobilem. Na zahrádce bylo fajn. Jen jsem hrubě podcenil catering. S výjimkou snídaně a Margotky v Albrechtičkách jsem byl jenom na tekutinách. A ani bych teď do sebe nenasoukal ani Ň. Vlastně jsem před sebou dneska viděl už jen sprchu a postel. Peťan se umí postarat a kdybych nechytil naprosto neuvěřitelnou škytavku, usnul bych okamžitě. Unaven, ale endorfiny ze mne tekly jedna báseň. Já to dokázal dneska dokázal!

pracovní paťulínek a taky Majáles

Na kole nebo pěšky? To je, oč tu běží! Ale přece jen pojedu na kole, poáč odpoledne máme naplánován trip do Pomoraví. Nikdo z nás nemohl tušit, že osud (a majáles) zasáhne a vše bude úplně jinak...

      Škoda, že jsem si už dávno před časem dal závazek, že v Thájmsech se jednoduše pracovat nebude. Příležitost se vyhnusit spáchali moji milí olomoučtí kolegové dokonale. Hlavně to odnesl Skoumal, byť za debily jsme byli nutně oba dva. Ale nic, kašlu na to. I tak byla první polovina pátku výživná. Proto jsme se těšili více na podoledne.
      Kolo jsem si odvezl zpátky na základnu a do Svatováclavského pivovaru jsem došel pěkně po svých. Práce dopadla dobře, hlad byl obrovský a chuť na dobré pivko také. Však i Petřin později dorazil a k ananasovému úletu přisedl. Dneska však zatím bez testovačky. S kolenem mi nikdo nepomohl a jak se ukázalo, dal jsem věru dobrý základ do dalšího dění. Zato Petr si nechtíc naordinoval můj včerejší program. Ne, nemyslím teď zrovna na kolo, myslím na přísun potravin:-)
      Z pivovaru jsme vyrazili v pozdním odpoledni kolem výherních bankomatů. A rovnou na Pevnůstku, kde se koná studentský Majáles. Museli jsme s Petrem uronit slzu dojetí nad faktem, že Mňágu a Žďorp jsme poprvé v životě viděli spolu právě tady na Majáles. Rok? Ale nebuďte dětina, pane Kabát! Internet tenkrát nebyl a záznamy nikdo bohužel nečinil. Byla to doba, kdy Ponorka byla Ponorkou, Nausea Nauseou a naprostá většina domů v Olomouci byla špinavě dekadentní. Pro studentské rejdiště snad ani není možné vymyslet lepší kulisy:-)
      Pojďme ale zpátky do přítomnosti. "Spokojit" se musíme s Pevnůstkou, Budvarem za třicet (karamba!) a programem, který netáhl. Nedivím se. Jméno kapely z Evropské Unie, z Olomouckého kraje, totiž z Uničova (Šternberka???) si nepamatuji. Jejich výkon ano. Bylo jich dost a pokoušeli se o parodii na funky. Výkon příšerný (možná tak na půl plynu - a to ještě přeháním...:-) a vlastně až posledním setem prozradili, na jakém základě sedí jejich vystupování: Thriller od Michaela Jacksona. Jen ten měl koule a tah na branku.
      Až večer se Pevnůstka začala zaplňovat. Karmagedon od Sunshine měl být střelivem, které nás mělo dostat. Leč nedostalo. Kay je tak nevěrohodný a jel ve stylu noname kapely z Uničova (Šternberku) - totiž na půl plynu, že mu prostě v jeho skoro čtyřiceti punkerství nevěříte. Pravda, zvuk byl logicky nejlepší, ale drive tam nebyl. Kapela, kterou před desíti lety všichni chválili (prý první, která se prosadí na západě, hmmmm...:-) nepředvedla nic, z čehož bych si sedl na zadek. Ale uznávám, že má rozmazlenost Barvičkami a Trutnovem je prostě drsná:-)
      Večer jsme stihli ještě i Drápala. Plznička tam je Simply The BEST!!! Aspoň tady u nás na Moravě. Petr si tady dal nezbytné hladové hají, leč trpělivost místní obsluhy je příkladná, takže jej nikdo nikam nevyplonkoval. Doma jsem jej naopak já poslal někam s panáčky, poáč už mi je hlava nebrala. Ne, jdeme vážně dělat hají. Kór když před chvílí jsme dostali parádní přednášku od Aleše ohledně památníku rudoarmějcům: "Olomouc po válce byla po tmě, ale tahle rudá hvězda svítila!" Dnes už naštěstí nesvítí...:-)

uchcaná sobota (skoro) jako v Kroměříži

K Petrově nezřízené radosti vstáváme do deště. I olověná obloha rozhodně nevypadá, že by se během dne něco mělo změnit. Takže z kola nebude nic a naopak najdeme náhradní program. Jaký? Co takhle vyrazit do víru velkoměsta a jeho muzeí. Nabídek je tady nepočítaně!

      Kde začít? Pochopitelně U Drápala. Na místní víkendové menu evidentně vyráží spousta místních v ucelených rodinách, takže sedíme takřka klasicky uprostřed nekuřácké místnosti na jediném možném místě. Na "snídani" každý dáváme úplně něco jiného na omezujeme svou (s)potřebu. Kam po poledni? Začneme náměstím a pak se uvidí.
      A vidělo se. U radnice zrovna vyšli dva na oko šťastní každopádně oddaní lidé a jejich pochopitelná suita. Na svatby musí být asi člověk mladý a blbý. Dneska v podobném obřadu spatřuji jistý průvan lidské dekadence. A podle množství "rozdaných" psích knížek podobně přemýšlí spousta jiných lidí. Do prostoru plného rodinných lůzrů se dostaneme později. Teď si užívám zajímavého světla, hradeb, zákoutí a nově zrekonstruovaných zahrad kolem arcibiskupského paláce. Taková malá olomoucká Kroměříž? Tak trošku. Fotím a užívám si minima návštěvníků. Být hezky, těžko bych udělal takové množství liduprostých fotek. A to se Petr fakt snažil pořád se někde plést do záběru. Vida, exhibice je mu přece jen asi vlastní:-)
      Kam se zajít jinam občerstvit než do Svatováclavského pivovaru. I zde je plno a fajn. Utekli jsme dovnitř od deště spočnout. Ale vážně na chvilku! Muzea nečekají! Které? Vědecké nebo Skála? Sakra, výběr luxusní! Volíme první a vcházíme vchodem z Náměstí Republiky, který byl dlouho zavřen. A já jej pamatoval zevnitř. To když běželo Olomoucké Baroko. Výstava, která svou obsáhlostí asi neměla obdobu. Teď však shlížíme na historii města a jeho okolí tak trochu interaktivně. Občas jsou expozice úsměvné, ale musím uznat, že když nevíte, kam s dětmi v dešti zajít, je tohle báječná příležitost. Já si v muzeu našel kout, který tak trochu připomínal Drápala a Petr si našel zase svou (fakt trochu krutou) imitaci olomoucké tramvaje. Tak šup, ještě přírodopisné křídlo budovy, ať stíháme všechno. Výstava zbraní a četnictva mne moc nebrala. Ale to jen z důvodu mého vztahu k této lidské disciplíně:-)
      Kvalitní kulturní zážitek si zasloužil kvalitní posílení. Ano, správně tušíte Svatováclavský pivovar s ananasovým programem. A koleno k tomu. Takže jsme se slušně nacpali, což se však ukázalo jako velmi prozíravé, protože nás večer čekala ještě jedna smršť: Fénix od Plzničky. Když jsme dorazili do přeplněné hospody, zrovinka začínala akce a jestliže vám nabídnou dva vzorky pšeničného moku zdarma. Asi se jen těžko budete bránit, že? Ano, pochopili jste. K dokonalosti a mimořádné náladce pak přidala správná spiklenecká atmosféra, kde se mimojiné řešilo, jak zabránit nejelegantnějším způsobem v setkání dvou lidí. A že zrovna já kuju pikle tad rád...:-)

zpátky domů přes Libavou přes pramen řeky Odry

Je vlastně krajně nespravedlivé, že z Olomouce k pramenu řeky Odry stačí ujet nějakých třicet kilometrů. Do Ostravy pak hustý byker musí dát ještě dalších sedmdesát. Může vůbec takový fakt potěšit? No tak určitě, kór když vlastně od pramene řeky Odry až domů bych to vlastně měl mít jenom stále z kopce. To by mi však v cestě nesměl stát vojenský prostor, který si řeku na nějakých dvacet kilometrů sobecky zabaví. A pak nezbývá než si užít panelovku do Potštátu. Díky dálnici do Ostravy tady sice chcípl pes, ale taky údržba, takže jízda po schodoch na silničku rozhodně není. Ale to docela předbíhám:-)

neděle 13. května: Olomouc - Hodolany - Bystrovany - Velká Bystřice - Přáslavice - Daskabát - Velký Újezd - Kozlov - pramen řeky Odry - Kozlov - Boškov - Potštát - Jakubčovice nad Odrou - Odry - Mankovice - Suchdol nad Odrou - Hladké Životice - Pustějov - Nové Butovice - příšerná Studénka - Knížecí most - Jistebník - Hraničky - Polanka nad Odrou - Ostrava, 102km

      Velký Újezd, 20.km, 10am: A první nutná technická. Sakra se oproti pátku ochladilo. Včera to ještě šlo, ale dneska fouká (jak jinak!) studený severovýchodní vítr. Takže opět proti větru? Začátek ještě šel. Olomouc byla po ránu prosluněná a mé rozhodnutí jasné: Dám to dodom! Vyrážím po deváté a údolím Bystřičky postupně ukrajuji kilometr za kilometrem. Jen jak síly, stoupání a protifuk dovolí. Ale jo, jde to. Za Velkou Bystřicí před Přáslavicemi musím hodnotit parádní výhled na Olomouc a okolí. Jenže na druhou stranu mraků přibývá a falešný pocit příjemných paprsků naopak jasně mizí. K tomu navyšuju nadmořskou výšku. V Újezdu musím prostě zastavit. Kdoví co mne čeká v kopcích, takže kupuji litr alofoku a dvě Margotky. Předtucha? Možná. Teď každopádně jednu baštím (snídaně) a užívám posledních slunečných paprsků. Kdo mohl teďkons tušit, že na dlouho posledních...
      pramen řeky Odry, 30.km, před polednem (11am): Sledujte majinko čas. Hodinu jsem čekal. Nebýt panelových schodů, byla by cesta na Kozlov celkem v pohodě. Ale i tak to šlo. Hlavně dííííky dálnici, která na sebe stáhla veškerý provoz. Navíc je neděle před polednem. Nad Kozlovem je naštěstí závora nahoře, takže nic nebrání, abych zajel k prameni řeky Odry. A propos, lze tady kdykoli o víkendech a svátcích, když je závora nahoře. Kupodivu jsem tady nebyl sám. Fotky jsem však posílal mnohem později, poáč signál tady vážně není. Čekal jsem, že po slušné zimě konečně uvidím nějaký tekoucí čůrek. Mech všude kolem byl slušně "nachcaný," ale očekávaný čůrek se jednoduše nekonal. Takže vše je tady při starém. Včetně absolutně "mimoň" mapy uvnitř odpočívky s Hostýnskými vrchy a Gottwaldovem. Život je hořký, budík! Jedu dále, čeká mne ještě dost kiláků.
      Jistebník, 90.km (ano, vidíte správně!), 2pm, jsem mrtev! ... a to zcela oprávněně, poáč jsem šedesát kilometrů v podstatě nezastavil. Ano, já vím, příležitosti byly, ale hned tu první v Potštátě jsem vynechal s představou "posledního" stoupání před sebou. Vlastně ještě sem do Potštátu cesta "po schodoch" celkem šla, ale sotva jsem vystoupal k pěti vrtulím, pochopil jsem, že mrznu. Konečky prstů a vůbec tělo dostalo parádně zabrat. Bundu? Ani náhodou! Jsem přece drsný byker! Takže nezastavuji a šlapu z kopce (ano, šlapu z kopce!) dále až do Jakubčovic, kde se cesta přece jen na chvilku otočila k jihu, takže čtyřicítku jsem držel až do Oder. Tam mne však nic nezaujalo, pročež šlapu dále na Mankovice s vidinou nějaké příjemné hospůdky. Marně.
      A právě mezi Mankovicemi a Suchdolem nad Odrou jsem se zlomil. Ne! Kašlu na to, dojedu až domů! Lámu první kousek druhé Margotky a žvýkám jej za jízdy. Opět hnusný studený protivítr. Margotka však pomáhá a mé přesvědčení se stává zákonem. Studénku už nějak protrpím. A propos, Studénka. Místní tvrdí o suchdolácích, že je to Údolí dutých hlav. Jenže co říct o Studeňácích, když tady inteligence padla úplně na hubu? Obzvláště když celé město jezdí na kolech. Tady si můžete celkem rychle vypěstovat averzi na cyklisty, protože to, co studeňáci předvádějí, skutečně nikde jinde nezažijete. Fakt! Ale nic, zastavil jsem v Jistebníku. Síly došly a chvilková rekonvalescence je prostě nutná. Likviduji poslední zbytek Margotky a načínám (!!!) alofok. Od pramenu na jeden litrový bidon vody? Hustý!!!

Fajront ve 14:30! Výjezd v 9:10, takže stovka kilometrů za pět a půl hodiny? Dámy a pánové, nechci se vás nikoho dotknout, ale kdo z vás to má? Jak by řekl před časem Paroubek. Já to mám dneska! Jistebnický oddech pomohl a já nabral na závěrečných deset kiláků dost sil. Stihl jsem sprchu a pak jen uvažoval, kam a s kým na hokej. Marně, zůstal jsem doma a odkoukal jej spokojeně vyvalen na svém sofa. Spokojen s víkendem, který byl vážně bašta. Tím také děkuji všem, kteří se za něj zapříčinili. Byla vážně radost pobejt!

120530
medvěd:-)

fotky z akce