chat

Akce roku 2012

Náš diář

pondělí 18. června

údolím řek Moravice a Opavy

Ráno přišlo nějak moc brzy. Nevstával jsem zrovna v šest a nešel jsem spát po půlnoci. Přesto jsem upadl do kanafásu tak rychle, že jsem se tak tak svlékl. Únava šílená a čas na vyspání mi přišel krátký. Osm hodin? Kua, měl bych přece využívat výhod dovolené a chrupkat do růžova. Ale přece jen mi Charlie nasadil pěkného brouka do hlavy a majinko si pohrávám s myšlenkou, že v Ostravě bych se dneska jenom přibrzdil a do večera pokračoval až na Čeladnou k Holubům. Počasí bylo na vině, vedro dobrým důvodem a únava zapíraným důsledkem. Dojel jsem přeci jen jenom domů. Přesto nelze říct, že jsem se nějak flákal.

itinerář dne: BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU - Svatoňovice - přehrada Kružberk - Kružberk - Jánské Koupele - U Mokřínek - (opakované překročení 70. rovnoběžky...) - Staré Těchanovice - Zálužné - Mokřinky - Melč - Filipovice - Domoradovice - Žimrovice - jez na Moravici - Hradec nad Moravicí - Branka u Opavy - Kylešovice - Opava - Malé Hoštice - Velké Hoštice - Kravaře, Hadamczykovo - Dvořisko - Štítina - Mokré Lazce - Lhota u Opavy - Smolkov - Háj ve Slezsku - Jilešovice - Rybárna - Děhylov - Loděnice - Štěpán - Třebovice - Hošťálkovice - Přístav na Balkánu - OSTRAVA, 90km

      Sotva stačím dát ranní sprchu, vypnou v kempu elektriku. Po pár minutách, to už jsem sbalen a naladěn na kvalitní snídani, se dovídám příčinu - oprava v kempu. Takže ani kvalitní snídaně nebude. Není jak. A co ostatní ubytovaní? "Ti to ví už od včerejška, ale u vás jsem neměla odvahu cokoli říct, když jsem vás viděla," povídá šéfová kempu a já si znovu uvědomuji, jak jsem musel včera šíleně vypadat.
      A tak mi vlastně nezbylo než se vydat na další drsnou cestu. Kudy? Myslel jsem, že la-plan vydrtím v pohodlí vonící kávy. Takto musím být kvikly a rozhoduji se pro přímý postup na východ do Svatoňovic. Tedy samozřejmě jsem nejprve musel zpátky "do města," jenže to jsem podjel a začal bez zásob pití stoupat na nejvyšší místo zdejší lokálky. Překvapením vlastně nebyl vůbec ten celý kopec, ano protivítr, ale vyjezená Jednota (doslova) v dolní části Svatoňovic. Ano, co jsem si trpně vyjel do kopce, s lehkostí sobě vlastní jsem znovu ztratil. Nadávat? Proč, minerálku jsem dostal. Nechtěl jsem spoléhat na další cestu, což se ukázalo nadmíru prozíravé!
      Svatoňovice jsem si tedy znovu vyšlápl a nahoře na křižovatce s přejezdem jsem se musel jasně rozhodnout: Přehrada nebo Kružberk? Přehradu přece! Jak se ukáže, začnu tím krásný seriál hrází a jejich zážitků. Ze Svatoňovic jste na hrázi přehrady cobydup (vlastně nedup, poáč jedu pořád z kopce) a souvislost s totalitním seriálem Velké Sedlo mne nenapadá. Zatím. Teď se kochám a užívám si pustiny, klidu a pohody. Á, volá Charlie! Prý tam na Čeladné nemá signál (nevěřím!), takže se zrovna dostal na chvíli na signál a ptá se, co bude se mnou. Slibem sice nezarmoutíš, ale v nastalém vedru raději říkám, aby e mnou dneska pro jistotu nepočítal. Předpokládaných sto kilometrů tady od přehrady mi přijde daleko. Raději jej posílám na Šanci.
      Teď si uvědomuji, že vlastně dneska mám první den dovolené! Kua, DOVOLENÁ! Sjíždím špatným asfaltem pod hráz, dávám ještě jednu fotku betonu nad sebou a lákají mne skály o chvíli později. Nejen mne. Plazolezci už se skobí na převisech, obdivuji jejich um a znovu střílím. I po nich. Fotky, pochopitelně. Prt z nich vyšlo. Zapít žal? Kam jinam než na Velké Sedlo. Reklamy, kam jen dohlédneš! Ignoruji nepřivázaného psa, beru za kliku... A nic! Zavřeno! Fungujeme jen o víkendu. Kua, červen! Nenápadně opouštím vydobyté pozice a jsem rád, že mne retrívr jen kontroluje. Úprk se nekoná, Plznička taky. První by ani nešlo, i když věřím, že ve stresu člověk (potažmo medvěd) vyšlape všechno:-)
      Hnusná asfaltka od hráze skončila už v podhrází a až do Kružberka - city - vede naopak luxusní! Až na cyklistickou majinko přerostlou školku do protivky (na lyžích taky milujeme "kuželky") nadmíru příjemná cesta. Nicméně ani tady v "CITY" se občerstvení nekoná. I přes množství hospod větší než malé. Zavřených.
      Ještěže jsem sjel ve Svatoňovicích až dolů! Poloprázdná matonka mne přece jen uklidňuje. Byť vím, že v Jánských Koupelích nedostanu nic. I proto mne překvapuje, že aspoň víkendově u jezu funguje občerstvovna. Zřejmě důsledek plavby. Jinak jsou Koupele smutným důkazem lidské blbosti. RAšenilištní lázně nefungují řadu let a na jejich stavu se pozitivně odráží snad jen fakt, že všude je daleko. A jen proto budovy stojí, byť z podstaty. Velká škoda, stejně jako altánu a rašeliniště samotného. Je vůbec možné, že v době, kdy nás arabáci v burkách prudí leckde, existují lázně, jejichž potenciál dříme zimním spánkem. Jsem smutný, když všechnu tu marnost kolem sebe vidím. Raději dál. Jen dál.
      V Koupelích jsem zvažoval koupel. A asi jsem udělal chybu. Ne, jistě jsem udělal chybu! Proč? Ztratil jsem se! Ano, vybaven mapami všeho druhu i GPS jsem věřil, že vím. A vznikla nová ZVZ! U Mokřínek měl být nový penzion, na jehož existenci mne upozorňovala mimorealná cedule. Dobře mi tak! Znovu jsem zauvažoval typicky Varhaníkovsky, že vlastně každá cesta, i ta turistická, musí být sjízdná. A? Schůdná snad. Takže tupě tlačím kilák (jinak vážně nelze!) kolo do kopce až kdesi ke kapličce. Pak sice následuje úlevný úhybný manévr vrpavo dolů. Ale jen na chvíli. To abych se stačil nadechnout před definitivou nad Starými Těchanovicemi. Ano, vracím se na start! Milaj by napsal: Opakované překročení sedmdesáté rovnoběžky.
      Aspoň se mi udělalo jasno: Další experimenty vypouštím a i přesto, že musím zpět (mno, musím, chci!) zpět k řece, další riskantní pouť vynechávám a raději se "vracím" na Mokřinky. Příjemný nabitý obchůdek zachraňuje pověst kraje, kde jinak asi vážně chcíp pes, a do mne padá snídaně: Radegast10 - jablko - Radegast10 - Margot. Cukry už začínám mít zapotřebí. Pohled na hodiny mne neutěší. Kemp, kde jsem si chrupkal do osmi, je vzdušnou čarou cca šest kilometrů, na tacháči 28(sic!) a přede mnou jistá šedesátka. Ne, v tomhle vedru jde hrdinství stranou. Tady jde o život! Mířím dále na Melč po silnici a asfalt nechám pod sebou drncat klidně až do Hradce nad Moravicí. "Přímo" kolem řeky bych mohl najet s jistotou deset kiláků navíc. S možností, že přijde znovu nečekaná ZVZ.
      Trápil jsem se. Přiznávám. Ale jen do Melče. Pak se cesta přece jen změní a místo stoupání si jen tak levituji někde mezi Vendelínem a Vítkovem. Nekecám! Navíc "levituji" jen do Domoradovic, odkud mne čeká luxusní sjezd zpátky k Moravici až do Žimrovic. Vzhledem k tomu, že jej mám nadrcený, mi nečiní průjezd žádný problém. Naopak, požitek. V Žimrovicích mám sice hlad, ale cyklistická občerstvovnu provozuje debil přesahující svou velikostí zvonici Salašárského kostela. A to již několik let! Nechat běhat kolem pultu jednu uboženku při provozu, který sebou přináší léto? To snad jinde nezažijete. A já tak miluji fronty! Takže sedám na kolo a jedu dál. Snad na tutovku.
      Tutovkou je bufet U jezu na Moravici. Tady obvykle končí plavba a tady mám obvykle štěstí. I dnes. Manící se snaží, fungují a nosí nejen pivko, ale i klobásky, kterým rozumím. Je něco po poledni a medvídci mají hlad. Gambáčů bylo nakonec nečekaně více. Totiž čtyři. I přesto, že mám dovolenou, tak právě tady na úzkých dřevěných lavicích s řidkým signálem jsem musel rozbít mobilní kancelář a zařizovat. Zítra propuká v Ostravě Czech raildays a spousta lidí dělá nesmyslné pohyby. A tak musím i já. I když uznávám, že tenhle "home office" mi momentálně vyhovuje:-)
      Ale i home-office musí jednou skončit. Někdy před třetí opouštím jez a spolehlivý bufet: "Kudy dál?" Ne, Opičí Hory vzhledem k probíhající demoverzi krematoria vylučuji a raději si stanovuji "průjezd korytem." V Komárově jsem u soutoku dal definitivně vale Moravici. Ona tady totiž končí. Já mám sice za sebou hustou Opavu (jedno z nejpříšernějších cyklistických míst na mé mapě), ale taky nevím, kudy dále. Nakonec se rozhoduji pro Velké i Malé Hoštice. Za zámkem v Hadamczykově (kdysi Kravaře) přece jen musím zastavit na pivko. Plzeňský maják je stejné šméčko jako celý Lojza, takže nakonec dávám Radíka. Dva. Ku cti jim budiž řečeno, že druhý byl kvalitně vychlazený.

Jakoby odbočím. I když moc ne. Tak o měsíc. Přijíždím totiž do Štítiny (vymanil jsem se z Prajzska a jsem zase u nás!) a těším se na pivko. Ve Štítině (směrem na Lhotu) najdete hospodu U Hanky. Vede ji pohodový rocker a vlastně ani nevím, zda spikleneckou náladu na mne hází při pohledu na moje trutnovské obojky či háro, kterým mu začínám statečně konkurovat. Nicméně jsem přijel na jeho zahrádku a rozžhavený sluncem jsem se zeptal: "Šéfe, mohl bych jednu desítku?" Znalecky mne zhodnotil a povídá: "Já myslím, že by to šlo." Tohle se mi sice nestalo cestou z Budišova, ale i tenkrát jsem tam přijel schvácený. A od té doby se tam taky rád stavuji, kdykoli jedu plánovaně náhodou kolem.

      Dal jsem jenom dvě. Nebo tři? Nevím. Obě tři pivka působili blaho mému unavenému tělu. A v podstatě mi zbývalo ujet několik třicet kilometrů. Čas byl vzhledem k červnu naprosto luxusní. Kdesi hned za Štítinou se mne chytil borec, se kterými jsem měl donedávna problém. Pravda, teď jsem jej dovezl až do Háje (ve Slezsku), ale vážně si nedělám iluze o cyklistice jako gentlemanském sportu. To u nás dávno nefunguje. Možná nejen u nás. Ale to je na samostatný článek. Přes celkovou únavu mne bavilo si jej vychutnávat, poáč neměl kufry. A jak už od Cimrmana víte, bez kufrů jde o hovno trénink. Takže od Smolkova si už vlastně sám sobě dokazoval, že je dobrý. A netušil, kolik kiláků mám v nohách já:-)
      Z Háje (ve Slezsku) do postele je to ještě dvacka. Kolem vod řeky Opavy. Přetíženost cyklostezky kolem jejiho pravého břehu a ještě větší nabitost okolních hospod (Okouna bych stejně nedal) mne hnali dál. Jen dál. Do Děhylova, přes Loděnici, Třebovice... Až na Balkán! Ano, zatávka na 85. kilometru byla pro dnešek poslední. V Přístavu na Balkáně (pravidelný čtenář ví o mém letošním objevu:-) mají dobrou Plzničku a přišlo mi vlastně symbolické zakotvit právě tady. Na tři? Vím já? Doma jsem byl ještě za světla. Potřeboval jsem ještě vyprat, přebrat věci, připravit se a hlavně se vyspat před zítřkem, poáč vůbec netuším, co na mne připravil Charlie zítra. Vlastně, co jsem si na něj připravil já, vím:-)

Cykloverdikt

      Cykloverdikt v kraji, který bych měl znát? Vlastně by takový verdikt měl být nejtěžší? Protože jsem tady skoro doma! Za mé bloudění za Janskými Koupelemi si totiž můžu sám. V domnění vlastní dokonalosti jsem si nepřipouštěl pochyby. A doplatil jsem na ně. Naopak se mi líbila cesta z pod hráze do Kružberka. I dále byly cyklotrasy v pohodě a věděl jsem podle značek, kudy dále. Dokonce i v Opavě, byť pěší výšlapy na nadchod nad pótratí nepovažuji za cyklostezku včetně chaotického průjezdu kolem opavského Tesca. Jenže, co musí každému cyklistovi vyrazit dech, je značení na funglnágl nové cyklostezce do Štítiny. Proboha, co ty šipky dole uprostřed vozovky!!! Si snad dělají prdel, ne? Ukažte mi jediný idiotský předpis EU, který tuhle hovadinu na metr a půl široké (ano!) cestě přikazuje. Mně to smrdí dokonalostí Prajzáků v čele s božským Lojzou. Ironie? Ano!
      V Lojzově totiž stezka končí. Dál už jsou lvi a cyklohájwej číslo 55 směrem na Ostravu jednoduše neexistuje! Chce to cit, protože, když budete hledat slavnou slezskou magistrálu z opačné strany, chce to mít důvtip. Žádné cedule, žádný směr. A prosím, neptejte se Prajzáka: "Kudy do Štítiny?" Se svým německým pasem, který mu znovu vrátili po revoluci pošle do Háje. Tihle lidí mají neuvěřitelně rádi pořádek jak sami poznáte. A vlastní kapsu. Tu ještě víc. Bordel (vyvolávající závist) jim v tom dělají pouze náplavy.
      Z Háje (ve Slezsku) nehledejte žádnou ceduli na Ostravu. Pořád jeďte po cestách kolem vody. Tady se počítá pouze s mítními. Až v Děhylově najedete na Jantarovou stezku, která pořád řeku Opavu kopíruje. A vede až do Brna. Její význam není dán číslem, nýbrž místním provozem, což pochopíte záhy. Ne, nikde není situace ideální a já mohu doporučit vše, co má čtyři číslovky. Jedná se o místní haluz, která obvykle vede odnikud do (obvykle stejného) nikam...

... a tady končí rozehřívací kolo mé dovolené. Jak hodnotit? Jednoznačně pozitivně! Jsem natěšen na to, co přijde zítra, pozítří, v pátek, za týden!
3.7.2012
medvěd:-)

Zbytek fotek, především zhouba Jánských Koupelí.