chat

Akce roku 2012

Náš diář

středa 20. června

Nahoru po schodišti, dolů bike!

Sny a touhy jsou od toho, aby se aslespoň občas naplňovaly. Ne hned, to by nebylo žádné natěšení a i radost by byla logicky poloviční. Za jeden z mála mých splněných snů pomohlo tolik náhod, že k jeho naplnění jednoduše muselo přijít. Především musel jet Charlie do Beskyd na dovolenou. Pak se musel ozvat a říct, ať jedu taky. Taky v tom beskydském týdnu muselo být pekelné vedro, aby člověk (potažmo medvěd) přemýšlel o ulehčení si práce. A stalo se! Ve středu 20. června 2012 mělo být takové vedro, že jsem spoléhal na co největší množství lesů a co nejméně námahy...

itinerář dne: U Holubů (Podolánky nad Čeladnou) - traverzou pod Malou i Velkou Stolovou - Tanečnice - Pustevny - Knížecí cesta - Ráztoka / Pustevny - Tanečnice - Ráztoka / Pustevny - Knížecí cesta - Ráztoka / Pustevny - Tanečnice - Traverza pod Velkou i Malou Stolovou - U Holubů, 58km

      Už při luxusní snídani v penzionu U Holubů slunce začalo pražit tak, že jsme se těšili do společnosti hlubokých lesů. Naštěstí traverza pod Malou i Velkou Stolovou nezklamala. Pamatuji si, že naposledy nebyla tolik zarostlá jako nyní. Ale od zmíněného "minule" uběhlo už tolik let, že koruny stromů se nad cestou znovu zavřely a v naprosto převážné části cesty jsme byli příjemně chráněni před infrazářičem. Jen ten fakt hustej kopec v prostřední části nás zatraceně drtil. Ale stoupání přece jen nebylo nekonečné. I příjemné svezení dolů k oddechu se občas objevilo. A závěrečný stoupák na Tanečnici už bylo naprosto v pohodě. Snad i pro Charlieho:-)
      Vedro bylo i na Pustevnách. Ty však nebyly pusté a my dva přece jen začali poněkud odvykat přílišné lidské společnosti. Bufet pod střechou však byl k mání a zasloužené osvěžení taky. Během něj jsem byl prozkoumat jízdní řád lanovky od Ráztoky. Ano, tušíte správně! Itinerář zmíněný na začátku nelže! Ne ne, neměli pravdu kamarádi, co nás podezřívali z bloudění či z opakovaného překročení sedmdesáté rovnoběžky. Skutečně jsme hodlali k cestám nahoru použít lana. Svezení bylo za 83 kaček na osobu a žádná permice se nekonala. Prý není zájem. Jak nám však prozradil personál lanovky, žába na prameni sedí úplně jinde...
      Možnosti sjezdů směrem na Ráztoku jsou z Pusteven v podstatě tři. My však využili jen dvě z nich. A úplně jsme si vystačili! Knížecí cesta je už tak rozbitá, že jsem musel litovat každého protijedoucího cyklistu na silničce při představě, že stejnou cestu bude muset absolvovat i dolů. Pro nás drsné (toho času beskydské) bykery byla však cesta naprosto ideální a vlastně bylo moc dobře, že jsme ji jeli jen třikrát. S každým dalším sjezdem jsme si stále více věřili a stále více si užívali každé její zatáčky a každého zrychlení. Druhou variantu kolem Tanečnice, kudy jsme vlastně na Pustevny hned na začátku vyjeli, jsme dali jen jednou. Důvod? Cesta to byla pěkná, což o to, ale v její dolní části vedrem v makadamu prostě tekl asfalt. Doslova. A co dělá kolo po najetí do tekoucího asfaltu v šedesátce, jsme nehodlali dobrovolně zkoušet.
      Řeknu vám, byla radost cestou nahoru na Pustevny vidět Charlieho na laně. I teď v létě. Jakmile se tenhle človíček chytne lana, je mu už zcela jedno, zda je léto či zima, vedro či kosa. Je jednoduše ve svém živlu a očička září radostí! O nasazení kol na lano se vzorně starala obsluha lanovky a čím více jsme se potkávali, tím větší s nimi byla sranda: "Jó, vy jste ti sjezdaři, co!?"
      Hodinový interval lanovky se nakonec ukázal pro naše potřeby jako naprosto dostatečný. Věřte, že dvacet minut jízdy lanovky a deset sjezdu vám dává čas akorát na jednu Plzničku a vstřebání předchozího sjezdu. A čím více jezdíte, tím více vyplavujete endorfin z krve a spokojenost z vás doslova září, takže to dole pozná naprosto každý, včetně frajera s rodinkou, kterého má odpověď: "...jo, už potřetí," slušně rozhodila. A když navíc můžete Charliemu vracet jeho "buzeraci" v zimně na lyžích a peskovat jej za styl, jste (a vlastně musíte být) ještě více spokojeni. Navíc, když vše bere s pokorou. I výsledek se dostavil. Jeho bykový styl se vážně během dneška rapidně zlepšil:-)

A kolikrát byste řekli, že jsme sjezd dali? Prosím? Čtyřikrát! A věřte, že jich bylo akorát! Unavili jsme se stejně, jako bychom jezdili tak nějak "normálně." Asi i endorfinů se vyplavilo stejně, ale zážitek (a splněný sen) to byl fantastický. Byli jsme rádi za své nemoderní špalkové brzdy. Při každém sjezdu jsme si vzpomněli na Pšendu, jak by i uprostřed kopců "chladil" své kotouče, zatímco my na něj čekali kdekoli dole ve stínu se sPlzničkou. Pochopitelně jsme si také hlídali zpáteční cestu tak, abychom jako každý jiný den dojeli na penzion zeshora. Navíc stejný traverz jako ráno byl lesem stále příjemně vychlazen a my dva pořádně vysmátí, když jsme se vrátili zpátky do penzionu. Vážně to byl mimořádně vyvedený den!

3.7.2012
medvěd:-)

zbytek fotek