chat

Akce roku 2012

Náš diář

line up

*****

od čtvrtka 12. července do neděle 15. července

Colours - den třetí - sobota, Alanis, Delegace I. a Charlie (i Straight:-)

Kua, snad dnešek nepřepálím stejně jako pátek! Neustálý více než čtyřhodinový poslech hudby mi včera zničil potřebu jakéhokoli dalšího přídělu (byť jinak skvělých!) not. Sebral jsem a kolem sedmé večerní jsa přeplněn zmizel. Snad i díky tomu jsem dneska (v sobotu) svěží a čilý a kromě vynikajícího obědu na zábřežském zámku už hodinu řeším, jak si počít s načatým večerem. Předpokládám, že Charlie s Královnou Delegací I. nyní už ukrajují první kilometry své cesty na Dálný východ. Přislíbili, že případný syndrom hudebního vyhoření u mne dneska vychytají. Kdyby nepřijeli, byl jsem celkem jasně rozhodnut, že sobota by byla mým posledním festivalovým dnem. Takhle ještě před vstupem musím ošéfovat pro dva milé návštěvníky lístky za kulantní cenu. Uvidíme. A později hlavně uslyšíme, poáč program je i dnes znovu nabitý...

      ... a málem jsem ani nevyrazil! Na Zámku se mi sedělo tak báječně, že jsem zapinkal sám sobě předem určenou tramvaj. Musel jsem přece dojet k areálu relativně včas, protože návštěva chtěla zajistit lístky a já jsem přislíbil, že situaci okouknu. Vystupuji znovu na hlavní Coloursí zastávce u Dolu Hlubina a až ke vchodu marně hledám jakoukoli šanci koupit lístek. Zlatuše chce stále plnou cenu, což mi přijde na sobotní odpoledne jako velmi solidní úlet. Tolik standardní. Dluhy jsou dluhy... Je tedy chvilku po patnácté hodině, kdy vstupuji do poloprázdného areálu. Hlavní stage je stále ještě pustá, vypnutá a její hlediště zatím obehnané zátarasy. Že by nový nápad??? S prvním červeným O(s)travarem vstupuji k druhé scéně, kde hrají sympatičtí Sauti Sol. Včera pánové museli slušně zapařit na Stodolní ulici. Byli zřejmě zvídaví, chtěli se u nás přiučit nějakou českou frázi (a měli jich v zásobě slušný počet!) a také nějaký ten klasický český válečný pokřik. Samozřejmě jim nějaký dobrák poradil a typický český válečný pokřik se jim moc moc zalíbil. Dali jej hned několikrát: "Baníííík pičóóó!!!" :-)
      Rozhoupán příjemným rytmem jsem vyrazil dále do hloubi trubek a vysokých věží. S hrůzou jsem totiž zjistil, že mi absolutně utekla jedna dokonale zašitá část festivalu. Totiž areál Dolu Hlubina. Není divu, protože zůžený vstup mezi těžní věž a trubky byl hodně blbě značen a ke vstupu dále nijak nevyzýval. Našel jsem jej a s oddechem také další raketové Toi-Toiky. Jupíí! Průchod do dolu se stále zužoval, projít se muselo kolem sympatických workshopů a stanků (třeba Uax) a teprve až nad nimi jsem objevil Active stage, kde zrovna běžel nějaký hudební workshop. Já však šel ještě dále do hloubi Hlubiny. A našel jsem bomba O(s)travarPUB a hned vedle Hlubina Stage v bývalých hornických sprchách, kde zrovna hrálo Sto Múch. Fantastická kapelka ze Slovenska plná mladých lidí prošla snad všechny možné styly od retra po hip-hop, že jsem rozhodně nelitoval návštěvy. Tady do Hlubiny musím vytáhnout ještě i ostatní! Však už se také hlásí, že jsou v tramvaji číslo dvě a míří se obarvit.
      Mám tedy ještě chvilku času a mířím zpátky k hlavnímu vchodu a ještě dále znovu k Arcellor Mittal stage, kde začínají hrát Framus Five s principálem Michal Prokopem. Jak se později ukazuje, mám čas na celý koncert, poáč Charlie a Delegace vystoupili společně s davem, což byla zásadní chyba, poáč vstup do areálu kolem OKD Fresh stage bez náramku použít ke vniknutí nelze. Tudíž je ženu zpět na socku popojet o zastávku dále. Hlubina je Hlubina. A to už hrají Framus Five novou píseň Stodolní, čímž mne maximálně baví. Ještě chvilku pak trvá než seženou oba chlumečtí delegáti levnější lístek a už se scházíme u velké stage, kterou, jak jsem si nemyslel, ani oni ještě neviděli. Jupí, začíná mi úplně jiná část festivalu!
      Přicházejí akorát na Mňágu se Žďorpem, která se překvapivě vyskytuje na hlavní stagi. Jenže jejich začátek "hraní zvuků" je natolik zoufalý, že se nám nechce kazit dojem jinak z dobrého ozvučení placu před hlavní stagí a jdeme raději do hlubin trubek. Kdybychom tušili, že Fiala pozval přátele a viděli bychom tím pádem nejen Petra Vášu, ale i Skyliny, možná bychom vydrželi. Jenže nás čeká Charlie Straight, na které jsme všichni tři zvědavi. Hrají na druhém konci, takže nás čeká průchod 1st FE Avenue a mne těší, že stejně jako jsem tady valil bulvy ve čtvrtek já, oba delegáti nejsou s valením nijak jiní:-)
      Charlie Straight už to před naším příchodem rozbalili a protože osobně považuji OKD Fresh stage za jednoznačně nejvychytanější (také je z ní na stránkách bezkonkurenčně nejvíce fotek) ze všech, je jasné, že musí koukat a poslouchat i oba dva noví delegáti. Navíc je přes mladost (nebo proto?) kapely zábava parádní, zvuk vynikající a dobrovolně se během vlníme všichni tři:-) Nečekaně se navíc ukázalo, že pánové z Charlie Straight umí vyrábět správnou show, což Bertík potvrdil i na konci, když se odvážil nechat zavřít do Zorbing koule a vyrazit mezi nás. Domluvili jsme se, že jestliže se přikutálí až k nám dozadu, rozestoupíme se:-)
      Parádní koncertík. Vedle začíná hrát Nebe a my zároveň myslíme na ZAZ, která započne za chvilku na hlavní stagi. Bude? Kua, byli jsme se na ni aspoň na chvilku podívat? Ale jasan, že jo! Ale než jsem delegaci ukázal Gong, elektrocentrálu U6 a jejich okolí, sám jsem se musel prostřílet duhou a industriálem. Úplně k ZAZ jsme nakonec nešli. Ponechali jsme si uctivý odstup (zvuk byli tak slušný - poprvé jsme zaslechli i druhou řadu repráků), houpali se v tempu a uvažovali, co dále? Mezitím pochopitelně Somálsko:-) Na druhé stagi začíná hrát Hugh Masekela, který nás však láká přece jen troštičku méně než Petr Váša bez Syčáků v hlubinách Hlubiny. Tam jsme ještě nebyli! Takže vzhůru do festivalového zapadákova!
      Jenže cesta do hlubin je vážně náročná. Věže, trubky a industriál všude kolem začíná neskutečně barevně svítit do tmy, takže než se dokoukáme a dokocháme, Váša skončil. Na jeho místě už po našem opožděném příchod ladí Václav Kořínek svou Ethno Industrial Show, takže my chvilku posloucháme a potkáváme pohodovou dvojičku z NjůBí. Načež zapadáme do vedlejšího O(s)travarského PUBu na pivko. Sakra, kde máme Pivka? Asi může jen litovat, že nepřijel! A Charlie s Delegací měli naprostou pravdu, když mi říkali, že se dneska dokonale vpijeme do festivalové nálady...:-)
      Co dále? Máme toho tolik co vykládat (dyť jsme se neviděli skoro celý měsíc!), takže se otřeme ppoommaalluu areálem k hlavní stagi, kde už chvilku hraje Alanis Morissette. Dívčina to rozbalila celkem slušně, ale zvuk je naprosto příšerný. Zlatuše se později vymluvila na jejího vlastního zvukaře a my ji to třeba můžeme (ale taky nemusíme) věřit. Odbékali jsme si hity znovu v povzdálí a bylo nám fajn. Výhodou byla dostupnost nedalekých stanků...

... a tady někde došlo k mému jinak netradičnímu "blik." Tudíž jsem se přestal orientovat v prostoru, natož v čase. Tím pádem netuším, zda jsme mrkli na Ewerta a jeho dva dragouny a po nich na Animal Collective, či jsme byli na druhé straně areálu na Acollective či Midi Lidech... Chcete mně?:-)

      A přece jsem se dneska ještě jednou zachránil! Den B přišel přesně akorát! Ve dvě ráno totiž začal závěrečný koncert večera. Na druhé stagi se naplno rozjeli Skylini. A rozjeli se více než báječně! Lidí bylo překvapivě větší než malé množství, neskutečná show a tanec všude kolem, kterému jsme propadli všichni tři a můj návrat k sobě. Takhle zapařit na konec dne? Prý je to dramaturgický tah Colours každoročně. Na nás samozřejmě zafungoval dokonale, takže domů jsme nakonec vyrazili až ve čtyři ráno. Samozřejmě jsme opět hlídali, aby nám Charlie někam nezdrhnul (první zdrhací pokusy proběhly už v areálu...), takže svítáni noci a švitoření ptáků před barákem dali najevo, že jsme se skutečně propili k dobrému ránu...:-)
      Sousedé museli mít nad ránem z naší přítomnosti obrovskou radost. Především z našeho (mého) rozestýlání. Nejdříve posuny nábytku, pak naše logické chechtání a nakonec ještě "rozumy." Ano, Lenča zalehla ke spokojenému spánku v podstatě okamžitě, zatímco my s Charliem zasedli tradičně do kuchyně a začali řešit naše tolik oblíbené světové problémy. Mno a protože jsme k tomu vytáhli basičku, ve které byla luxusní meruňka z roku 2005. Vlastně ani nevím, zda se nám do sedmé hodiny ranní,kdy jsme už zalehli i my dva, podařilo nakonec rozseknout nešťastný a letitý problém se Somálskem...:-)

22.7.2012
medvěd:-)

zbývající fotky z třetího dne