chat

Akce roku 2012

Náš diář

středa 26. září

Od půlky měsíce září do půlky přirozeně následujícího října došlo po letech k naprosto nevídané události: Amíci dorazili na starý kontinent! Švára s Madlenkou sice až na druhý poločas společného pobytu, přesto jejich návštěva byla vysoce očekáváná, příjemná a především vychytaná. Znáte to, pohostinnost je třeba vždycky vracet. Pochopitelně až na čas, který nám všem nějak moc rychle běžel. Ten nevrátíte, i když byste se snažili sebevíc. Fičel tak rychle, že vlastně Amíci ani neměli čas zastavit se podívat do medvědova doupěte, které, jak s oblibou Pivko a Delegace říká, se vlastně nemění...

      Nosným švárovým tématem evropské dovolené byla návštěva Itálie a vyhledání velmi dávných rodinných kořenů v Itálii. Respektive na ostrově Ischia, kde podle všech dostupných zdrojů začíná kořen amíkovské ságy Enosovců. Do Itálie vyrazili pouze švára se ségrou. Vyrazili jen oni dva spolu (skoro)novomanželata, vlastně na líbánky, byť nabídku dali i mně a já ji fakt musel z provozních důvodů odmítnout. A taky, kdo by chtěl rušit jejich miliskování, ne:-) Podle fotek, které nám všem přítomným po svém týdenním tripu po návratu ukazovalili, jsem zjistil, že jsem vlastně udělal velkou chybu. Asi málokdy se ségře a švárovi stane, že se někde na světě nedomluví. Na Ischii a v Taliánsku vůbec angličtina moc neběží a alespoň částečně příbuznou španělštinou nevládnou zase oni dva. Měli tedy velkou šanci vychutnat si směs rychlých pohybů rukou a úsměvných situací. Ségra mne pak po návratu překvapila (nebo ne?) informací, že mám být rád, kde žiju, poáč Itálie je teprve skutečné Palermo. Neúcta k zákonům je mnohem vyšší než u nás. Jenže tohle mne vážně nijak neuchlácholilo:-)
¨       Po dobu jejich společného jižanského cestování (a obvykle mimo standardního cestování vyjímečně "off-kinder":-) se o drobotinu starali svědomitě naši drazí rodičové. Aktivitu, kterou vyvinula naše bábí při shánění a zapůjčování hraček, byla téměř neuvěřitelná. A s radostí konstatuji, že organizace věcí nemožných (a zázraků na počkání...:-)) ji prospělo stejně jako již před mnoha lety ukončené podnikání v bufáčích na VŠB. Naše bábí jednoduše kvete právě ve vypjatých situacích, kdy je třeba fungovat, poáč musí. Třeba i dědovým náladám navzdory:-)
      Odletovou sekci Amíků jsem byl nucen vynechat. Příjezdovou jsem si naopak s potěšením vychutnal. Malí Amíci se projevili jako rození travelleři a mnohem více byla unavená z cesty překvapivě ségra, zatímco dvojičky si museli nejprve všechno zvědavě prohlédnout včetně letadel. Ono vůbec, dvojičky Ema s Berťasem byli jako klasické zvídavé malé opičky zakoukaní do všech novinek, které návštěva té divné a vzdálené Evropy, kde bydlí děda, bábí a strejda Honza, přináší. Vlak či tramvaj byla pro ně naprostá novinka, mne zase dostávalo, že se stejnou oblibou jako já v jejich letech, dávali všechny jezdící schody, které se kolem nich objevily. Byť jsme zrovna tyhle nepotřebovali:-) Poměrně dlouhé čekání na Žluťáka se tak sympaticky smrsklo v podstatě na zanedbatelnou chvilku:-)
      Společný rodinný výlet jsme měli vlastně jen dva. Jeden na Hukvaldy (kam jsem nestačil včas dojet) a do Kozlovic. A druhý na Štramberk, odkud pochází všechny zdejší fotky. Ségra si dokázala vždy zmenežovat přepravu na místo a já se pak na kole také s radostí dostavil na místo určení. JInak se ségra věnovala kamarádkám a pocestovala po Moravě také celkem slušně. Předpokládám, že se jí povedlo stihnout vše, co si stačila na svou návštěvu po čtyřech letech v Předlouží naplánovat.

Příští rok se situace samozřejmě zcela otočí. Chápu, že když celá rodina vycestuje ze Zálouží, je to pěkná finanční darda. A mně by, přiznám se, Amíkov po více než dvou letech už hodně chyběl. Jezdím tam velmi rád. Nejen pro blízkou exotiku, jiný kraj jiný mrav, ale především pro rodinu. Kdysi nechtěná devíza narážela jen na mou vlastní blbost a nepochopení. Dneska už je všechno zcela jinde:-)

29.11.2012
medvěd:-)

zbytek fotek ze Štramberka:-)