Dočesná u Dr.Ápala

W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

dočesná Štvanice

chat

luxusní neděle 16. září

Chcete se smát? Tak jo. Dám tady jednu možnost. Když vám takhle před skutečně velmi pozdním usnutím někdy ve čtyři ráno Květa říká, že bych neměl v rámci vlastního zdraví větrat balkónovýma dveřma, poáč nad nimi jsou sršni, berete to jako "dobrou" radu na dobrou noc. A slušně vychováni slušně poděkujete. Když vás ráno tatáž Květa seřve, že nejste schopni po sobě vyvětrat noční puch, přijdete si, že si z vás snad dělá prdel. Navíc už víte, že sršni za oknem vážně jsou, poáč hučí! A ne, že ne. Až časem, to když i Jarda (Květin manžel...:-) si vás "konečně" všimne, zjistíte, že jde jen a jenom o tradiční soutěž. Soutěž, kdy můžete vyhrát a nebo taky ne. Záleží na výdrži. Interhotel Šoukal má své jasné zásady. A zásady vždycky ctím. Třeba i proto, že vím, že Jarda s Květou čtou tyhle moje řádky. Nechám jenom na nich, zda se někdy i příště mohu těšit jejich přízni. Oba je mám rád. Jejich nadmíru suchý humor mi totiž dokonale sedí. A snad jim oběma ten můj taky:-)

      Ještě se s radostí vrátím kamsi do soboty: Sjeli jsme pomocí hned několika tradičních drážních koz, kde vás skasíruje konduktor a fíra v jedné osobě, z Králíka až do Vikýřovic. Každý nechť si najde mapu a pak se v ní pokusí vyznat. Slovíčko AŽ je zcela na místě:-) Mne jen mrzelo, že těžkodrážní pohunci byli ve finále pomalu vstřícnější než provozovatel železnice Desná. Děsná? No tak určitěěě:-) Nicméně vše bylo zapomenuto našim příchodem do hájemství statku Šoukalů. Teprve tam se začaly dít naprosto neuvěřitelné věci. Vlastně kecám, neuvěřitelné věci se děly v podstatě celý den.
      Interhotel Šoukal nebyl vůbec můj nápad. Převzal jsem jej od Peťana Blaťáka i s rizikem, že jako obvykle ve svých vyprávěních přehání. A hned jsem pochopil, kde lze správnou cestou dojíti k přízni majitelů. Stačilo pár hodinových minut hovorů H:-) Květa a Jarda jsou především Jarda a Květa. Dokonalost sama a preciznost sama. Soulad a ochota, která každého blba musí přesvědčit, že svět stojí na úplně jiných základech než si třeba (momentálně) myslím. Ne nemyslím na Nečase a Kalouska, byť tenhle příměr se mi zrovna hodí. Tady ve Vikýřovicích stačí "jen" vnímat, vstřebávat, chápat, porozumět a s radostí se přizpůsobit. Teď do toho schválně pro (ne)pochopení mnohých čtenářů vpálím další pojem: Pecka!
      A jste tam! Já rozhodně. V představě, že mé cyklistické nohy jsou zvyklé na leccos, jsem si večer připadal spíše jako mula. Sorry, Aďas. Kdo jako zuje mne? Nemám tady žádného svého páníššška, který by pomohl. Takže nyšt. Zato pak už následuje "jen" báječný večer, kdy jsme se všichni vlastně původně viděli brzy v postelích. Nikdy nic předem zbytečně neplánujte. Osud zasáhne právě v nečekaný okamžik. Do svých postelí jsme se dostali až kdesi nad ránem. Enádrdej. Vy to ještě neznáte? Aha. Chyba!
      Enádrdej (znovu), ráno. Muly mají nevýhodu: po ránu skuhrají. Moc a zbytečně. Takže vzbudí zcela logicky Květu. A pak se dějí věci! Interhotel nečekaně brzy ožije. A vzbudí všechny zcela samozřejmě všechny ubytované. Prvního pochopitelně Vítka, který všechno předchozí spáchal. Myslíte, že ne? Naopak. A zase Květa. Smiřte se. Tak to tady prostě chodí:-) A znovu se přizpůsobíte místnímu životaběhu.
      Odměna za předchozí ranní příkoří ale přijde vzápětí. Věřte tomu. Nádherná neděle i vyloženě pálící sluníčko, fantastická zahrada a pohoda, která k tomuto vikýřovickému stavení jednoduše patří. Jak jinak. Užíváme si. Všichni. A s radostí. Děkuji všem, kteří mne tím naplňují k naprosté spokojenosti. Lhostejno, zda se zrovna válím v jejích maceškách (fórek, Květo, ne?) nebo prudím pofýfačem. Chápu, že i nefunkčnost místní wifiny, musí jít logicky za mnou. Jsem přece prokazatelným viníkem! Vždyť je tady tak dobře:-)

Aha, je neděle. Báječná neděle. Ještě znovu kdesi nad nedělním ránem, jak si vzpomínám, jsme provětrali zásadním způsobem domácí vinotéku. A teď po pár dalších hodinách užíváme daných možností. Květa kvete stejně krásně jako její naprosto vzorná udržovaná zahrada. Pohoda. Jen nerad odtud odpoledne odcházím. Byl jsem samozřejmě vyhozen! Sežral jsem, mrcha nenažraná, kousek kuřete, který (jak všichni ví!) patřil logicky Jardovi. Vychlastal jsem celý sklep, nevytřel pod vanou, válel se v maceškách... Prostě je pochopitelné, že jsem musel s jasným oddechnutím všech domácích. Pro jistotu se měl postarat Vítek o to, že zmizím dostatečně daleko. Takže musel se mnou. Naštěstí Mula už bere na svá kopyta normální boty (ne své, do těch se jeho stále opuchlá kopyta stejně nevejdou) a ve třech opět po pár příjemných hodinách valíme na děsenský expres, který nás odveze dolů do údolí, do Podolí, do lékárny... A dále? Dále mi v hlavě uzrává la-plan...

Ano, múj la-plan. Z kopců dolů pod kopec A jsme v Šumperku. Šumperk mi byl slíben už včera. Že jej poznám. I s příslušným doprovodem. Jenže nebyl nějak čas. Teď nezbývá víc než nádraží a nutný bankomat, po kterém mula zatoužila již včera kdesi před výstupem ze Štvanice na Králíka. A vzhledem k počasí také mám parádní příležitost k focení. Pro mne dokonalost sama. Hory vypadají temnější než obvykle, naopak šumperský kolodvor je fantasticky nasvětlen. A taky drážní kasa. První těžkodrážní nabídku svezení tří mul do Olomouce za sedm set (fakt!) jsem soušce pokladní důrazně odmítl. Bez zcela logické a přirozené omluvy za omyl jsme se vrátili na původně nou předpokládané necelé dvě stovky. Chápete to? ČernáDíra... Pak si přeci jen užívám skvělého světla a střílím jako o duši. Poáč chci a baví mne to:-)
Příští stanice: Záchytná! Ehm, ba ne, to až později. Teď Zábřeh na Moravě. Milý Břehu ze Zábřehu, vedu (jsa obeznámen z těžkodrážní nedělní situací) Mulu s Vítkem u dalšího vlalu rovnou do jídeláku. Ten se však dneska nekoná. Musíme se vystačit s Bistrovozem. Žaludův úlet na druhou! Nicméně kafčo se zákuskem se koná. Stejně jako mulova kámoška v podobě příjemné a taky nefalšované JLV servírky. Vítek evidentně žárlí, ale dostává i svou porci. Kávy a záskusku:-)

Olomouc tím pádem přišla za chvilku. Pohoda, jazz. Nádhera. Dočesná u Dr.Ápala byla domluvena už v od Šumperka. Olomouckou sockou přijíždíme na místo a až časem přichází pozdější příchod Blaťáka. Poáč prý randezvous, be happy! A? Skvělá králíkova dočesná! Skvělý závěr akce. Řeknu vám, dámy a pánové, upřímně, kdo z vás to má?

Zhodnotili jsme výšlap i sešup, propíchli zbytek mulích puchýřů. I zkusili se zcela marně ozvat i Alešovi. A vypili mnoho Plzní. Nedivte se, lepší Plzničku na Moravě neseženete! Až tak, že mne navečer mrzel drsný záchvat upřímnosti, který mne neprozřetelně chytil. Snad únava nebo co. Věřte, nestává se tak často. Atakovaná strana vzala vše naštěstí s pochopením. V Olomouci je fajn:-)
Na druhý den ráno jupíí do továrny! Je třeba vydělávat kalouskovi na daně a důchodcům na rohlíky ve slevě:-) Užil jsem si pěší cestu kolem Tesaříkova tmavomodrého pyje až na nádraží. Vlastně mne baví, že pořád někomu stojí na googlu za mazání tak vtipného názvu mrakodrapího nesmyslu. Vida, už jsem v továrně. Docela frkot:-)

Takže jako jakákoli správná akce měla i Štvanice na Králíka svou přípravu na přípravu, přípravu, průběh, vyvrcholení, rázný pád zpět do pidlivizace, přesun do lázní, ochutnávku, nedělní oběd i dočesnou. Dobrým zázemím pro poslední typ akce je Dr. Ápal. Přesto se najde spousta dalších fotek, které zdánlivě s Králíkem nesouvisí. Jenže bez samotného Králíka by nebyly kvalifikace ani dočesná. A nebyly by vlastně ani fotky! Do Olomouce se vážně vracím kdykoli rád. Díky za neomezené možnosti!