MALÁ MORÁVKA 92
28. prosince 1992 až 1. ledna 1993
| Hlavní stránka | <<< | 1996 | >>> | Náš diář |
|---|
Pozor!
Rekonstrukce po osmi letech.
- úvod -
Už předem se omlouvám fšem pamětníkům za veškeré nepřesnosti, které se v následujícím textu vyskytnou. Musím vybírat někde z veliké hloubky mozkových závitů zážitky, které mám na událost, která se odehrála již před osmi lety. Rád na ni vzpomínám, ale je to fakty dost daleko. Tak se děti pěkně posaďte, příběh o jednom rozpadu republiky a stmelení bandy právě začíná...- roztroušený příjezd -
Na akci jsme se sešli nakonec v pěti lidech: Fünf, Vaček, Cecyl, Zipp a já. První tři dojeli naprosto bez problému. Za to my se Zippem jsme to měli poněkud veselejší. Autobus, kterým jsme měli jet z Ostravy poněkud vynechal a tak jsme raději naposledy použili služeb Československých státních drah. Byla to doba jednoho konce a začátku dvou nových samostatných svrchovaných...A tak se stalo, že jsme se do Rýmařova dostali až pozdě večer. Vypadalo to, že budeme muset přespat u dreiseitlů (ještě ve starém bytě!), ale nakonec pro nás Fünf v noci přijel.
- druhý, sportovní den, 29.12.1992 -
Poměrně brzy ráno vyrážíme na běžkách směrem na nejvyšší horu Jeseníků - Praděd. Já osobně na prkýnkách stojím tak podruhé v životě a na mém výkonu to bylo vidět. Cestu na Ovčárnu zdoláváme urputně. (Nevybavuji si, zda jsme byli skutečně až na Pradědu nebo zda byly Petrovy kameny naší vrcholovkou?)Zpět se vracíme kolem chaty Alfrédka, od které padáme (někteří, tedy hlavně já, doslova) rovnou do údolí Karlova. Měli jsme toho poměrně dost. Navíc v tomhle období se ještě tak moc nepilo, takže jsme večer spíš povídali.
- třetí den, 30.12.1992 -
Jo, tak to je přesně ten den, který se mi naprosto nevybavuje. Něco málo snad v tom stylu, že se šlo sáňkovat. Ale to je skutečně fšechno. (Chlapi, pomóc!)- poslední federativní den, Silvestr 1992 -
Za to na tenhle den si budeme pamatovat ještě asi dlouho! K večeru se pomalinku přesouváme k dolní hopsodě, vedle které je i sál. Ano, správně! Hlavní pařeniště pro celou Malou Morávku. Kolik stálo vstupné je celkem jedno. Každopádně my studenti (socky) jsme rozhodně nehodlali kupovat místní alkohol a tak jsme se pokusili propašovat svůj vlastní. Expertem v tomto oboru vždy bývával Zipp.Nevíme proč, ale v těchto prenatálních časech jsme toho ještě (co se týče alkoholu) tak moc nevydrželi. Co se týče Zippa, ten míval tenkrát hodně brutální opoce. A ta na něj přišla kolem půlnoci i tady. Nejenže si k tanci zcela provokativně vybíral vdané nebo nejhnusnější ženské v lokále, ale z ničeho nic byl vyveden za destrukci slavnostní výzdoby. Kdoví, co se mu na těch konfetách tak moc líbilo. Říkali jsme si, že na tom hustém vzduchu (bylo mínus patnáct!) přijde k sobě.
Nepřišel. A když jsme jej byli zkontrolovat, tak zrovna činil potřebu do svých vlastních kanad. Jak odporné! To už ale přišla půlnoc. Lidé se přátelsky zdravili a my usoudili, že bude lepší jít na chatu. "Fšechno nejlepší do nového roku!!!" Ozývalo se kolem nás a Zipp odpovídal: "Běžte fšichni do píčé!" Tak jsme raději šli.
Táhli jsme podroušeného Vačka se Zippem a k tomu pár flašek vína. Na tom náledí se to slušně "šmýkalo." Tož jsem se rozhodl, že lepší bude, když ti dva obrázci tady na mne počkají a já se pro ně za chvíli vrátím. To bylo už kousek před chatou. O něco méně ožralý Vaček se mi dušoval, že se nehnou. A jaké bylo překvapení po návratu, když tam nebyli. A tak jsme vyhlásili soukromé pátrání. Ono to v té kládě nebylo kdoví co! Zmrzli by raz dva.
Už totálně prokřehlí z hledání jsme zašli na panáka na Rychtu (horní hospoda - blíž k chatě). A tam jsme ty obrázky našli. Zipp už jen tupě zíral a Vaček se nám jal vysvětlit situaci něco v duchu: Bylo nám zima a tak jsme se zašli zahřát. (Na chatu to bylo ale rozhodně blíž.) Načež se Vaček zadušoval, že jenom dopijou a přijdou.
Dopili a Vaček přišel. Sám. "Martin tady ještě není?!?" V tu chvíli bylo málem po Vačkovi, poáč to už bylo na Fünfovy nervy moc. "Kdes ho nechal?!!" Ptal se Fünf. A Vaček nevěděl.
Nadešel čas ke druhé pátrací akci. Trvala podstatně déle a Zippa jsme nakonec našli v průchodu mezi lokálem a kuchyní v dolní (!!!) hopsodě. Tentokrát mu zřejmě asi někdo vytnul a on si stihnul poblít i záda! (Ožralci jsou skutečně velmi šikovní.) Spát jsme nakonec šli až o půl čtvrté.
- Nový rok 1993 -
O půl sedmé nám odjížděl autobus na Hvězdu. Pekelný termín a nakonec kromě Zippa (toho se nám nepodařilo vzbudit) jdeme fšichni. Výstup po asfaltce na Ovčárnu a dále na Praděd byl hotové peklo. Dobře nám tak. Nahoře jsme koupili diplomy Novoročního hvězdicového výšlapu. Cesta zpátky na Morávku byla mnohem příjemnější.Když jsme se vrátili, Zipp se zrovna probouzel a zjišťoval divné stavy: "Proč mám mokro v kanadách? A v riflích? A proč mám poblitou bundu?" Zahájili jsme tedy rekonstrukci. Moc nám Zipp nevěřil, ale důkazů bylo dost. První se jal "očistit" bundu pod pumpou. Jaké bylo jeho překvapení, když voda dopadla na bundu a okamžitě zmrzla! (ona tenkrát byla fakty kláda) Tak aspoň trochu oškrabal zbytky.
Na večer jsme se začali rozjíždět domů. My se Zippem totálně nevytopeným busem. Ale to až potom, co se nám společnými silami podařilo rozjezdit poněkud zatuhlý trabant. Byla to taková první, poměrně povedená taškařice! (A je fakt, že na dlouhou dobu taky poslední.)
-md-
Šup k odkazům!