1. CHLUMEC
12. až 14. prosince

Celé to začalo na můj vkus poněkud rychle. V pátek ráno jsem lítal v práci od jedné poruchy k druhé, abych v deset plně sbalen vyrazil na zkoušky z nových předpisů na Ústav podnikové výchovy (ÚPV) - to fakty existuje - na hlavní nádraží. Zkoušky naštěstí proběhly rychle a intenzivně, ale i tak mi původní vlak ujel a musel jsem jet Kysucou do Přerova, kde jsem přestupoval na osobák do Olomouce, ve které jsem měl čas téměř dvě hoďky na procházku, než mi jel další vlak. Trošku bojovka. Už od České Třebové se na můj osud každou chvilku doptával Karlos. Naštěstí další cesta přes Pce a Mechov už utíkala jako voda. V Mechově (pro neznalé Hradec Králové) jsem ještě zakoupil citrusový připojovač (tenkrát hodně frčel, poáč to byla novinka) a naposledy jsem pro dnešek nastoupil do vlaku.

- páteční oslava u dřeváků -

Pohled od Hradce Králové na centrální chlumecké náměstí.

Na nádraží na mne už čekal Karlos .Ihned jsme se pěšky přesunuli o kousek dále směrem na Prahu, kde je dřevařský závod, ve kterém pracuje s Konvískem. Už nějakou dobu tam v kancelářích probíhala pijatika a velice rád jsem se do takové správně rozpité chlastací party přidal. Co že se oslavovalo? Celkem nic podstatného. Jen se prý přiblížily nějaké Vánoce a konec roku. Skvěle jsem se mezi lidma bavil a k tomu se pořádně přežral. Na stolech se válelo neskutečné množství jídel. Co vám budu povídat! Stále jsem dopadl mnohem lépe než Konvísek, který nebyl chudák na konci schopen už ani pít.
Někdy kolem třetí hodiny ranní jsme se pomalu začali přesouvat ke Karlosovi domů. Na náměstí jsme se rozloučili s Konvíkem (to není překlep! Tak jsem ho tenkrát skutečně pojmenoval!) a už ve dvou pokračovali domů. Původně jsme měli v plánu něco popít, leč nešlo to. Šli jsme spinkat spánkem spravedlivých. Nebo ožralých?

- sobota -

Ráno (teda spíš před polednem) jsme se šli projít s Karlosem po Chlumci. Chtěl se pochlubit městem, zámkem i okolím. Po cestě jsme se zastavili u Konviho a rozhodně jej dnes nevidíme naposled. Poprvé ale ano.
V polovině jsme naši cestu přerušili ve zdejší nejlepší reštice Adrii, kde jsme si dali výtečný oběd. I atmoška v podniku je velmi sympatická. Vládne tam taková příjemná pohoda a klid. Po obědě se pouštíme do druhé části Chlumce. Směrem ke hřbitovu, kousek za něj do lesa a po cestě zpátky se zastavujeme u Charlieho. Leč není doma a paní laštovičková nám sděluje, že se vrátí až večer. Z Prahy. Jsme příjemně uondáni a vracíme se domů, kde se připravujeme na večerní návštěvu hospody v Lučicích.

- mé první Lučice -

Karlos vlastní dohromady tři kola (to pro případ, že by nějaké někde v hopsodě pozapomněl) a tak můžeme zcela bezproblémů dojet do Lučic na kole oba. Po cestě se potkáváme s Charliem. Hospůdka v Lučicích je útulná a dvanáctka Gambrinus si plně zaslouží pět hvězdiček. Bavíme se při fotkách a rozebíráme životní zážitky za těch minulých pár měsíců, co se známe. Notně podroušeni se vracíme po půlnoci do Chlumce. Konvimu s Karlosem je poněkud šoufl a tak chtějí jít spát. V tom jim nebráníme, ale jdeme s Charliem ,,...pokračovat v započaté cestě!"

- v sobotu večer a v neděli ráno -

Zámek Karlova Koruna, který najdete na kopci nad Chlumcem u cesty na MNM.

Jdeme se po Chlumci poohlédnout po nějakém tom podniku. Nejprve zapadáme do místního tuc-tuc a aniž bychom se jakkoliv věnovali přítomným dámám, neustále klábosíme až do úplné zavíračky. Když už jsme odejiti, zkoušíme ještě Sokolku, ale na ní už nějak nemáme chuť. Charlie dostává spásný nápad, že zajdeme za Kačenkou (Je už daleko po půlnoci!). Naštěstí se mu nepovede ani poměrně ostrou palbou kamenů Kačenku vzbudit (Teda, já bych byl už dávno na nohou!) a odcházíme kolem šesté hodiny ranní spinkat. Já ke Karlosovi a Charlie pěkně domů k mamince.

- neděle -

Vstáváme až před polednem. Karlos vaří oběd a já se mezitím jdu kouknout nma nádraží v kolik mi jede nějaký kloudný vlak. Oběd stál za to, poáč Karlos dokáže velmi kvalitně podstrojovat. Po obědě ještě stíháme kouknout na Malého Budhu. Teda ne do konce, poáč čas naprosto neúprosně odměřil můj čas. Loučím se s oběma (Konvi přišel po obědě za Karlosem) a odcházím na vlak. Můj první pobyt v Chlumci stál skutečně za to!
A to je fšechno!
*****

-md-