PŘEDVÁNOČNÍ ÚLET
20. a 21. prosince
Zdar Tábyne! Přijeď k nám před Vánocemi. Zajdeme na běžky i na lyže. Sněhu je více než dost! -md-
- Nejprve ty běžky -
Podle informací z novin, televize i rozhlasu to se sněhem mělo přesně takhle být. Navíc jsme se s Tábynem o lyžování před týdnem bavili a tak mi po dlouhé době mohl přijet oplatit mé mnohem četnější návštěvy u Roudničáků. Přijel v pátek večer a v sobotu brzy ráno vyrážíme vlakem do Mostů u Jablunkova s plánem, že uděláme na běžkách hřebenovku na Bílý Kříž. Vyšli jsme z nádraží, ušli asi tak kilometr do kopce a nikde kolem nás se stále neobjevoval žádný sníh. Mírně jsme znervózněli. Běžkař, který šel zhora proti nám nás dorazil úplně. Nahoře prý nestojí podmínky za nic. Uvěřili jsme a šli zpátky na nádraží. Jenže domů se nám jet nechtělo a tak jsme poslali jen běžky a sami se vydali po červené značce na úplně opačný konec a to směrem na Girovou.
Se zvyšující se nadmořskou výškou se led pod nohama postupně měnil na sníh, kterého na hřebenu byla již velmi kvalitní vrstva, na které by se už bez problémů dalo jezdit. Prokleli jsme sebe i toho běžkaře při pauze na chatě Na Girové a uvažovali, co dále? Co už, dorazíme až do Jablunkova a zítra? Zítra jedeme na sto procent na hory! Cestou při promokání našich tenisek nám i uzral plán, jak to provedeme. Totálně zvlhlí jsme se vrátili do Ostravy k mým rodičům, od kterých si půjčujeme na další den auto se slovy, že se jinak na Bílou, kde se spolehlivě lyžuje, nedostaneme. Za průtrže mračen jsme dojeli autem na nádraží pro náčiní, které jsme si ráno poslali z Mostů a následně na večeři do Klimkovic a na závěr ke mě domů. Jdeme brzy spát, protože máme před sebou pořádný kus cesty.
- ... a teď si dáme sjezdy. -
A když píšu, že pořádný, tak pořádný. Ta Bílá byla pochopitelně jen zástěrka, protože oznámit rodičům, že chceme jet do Tater, tak nás pošlou domů. Jo, a bez auta. Vstávat jsme chtěli už v pět, jenže nás zklamal budík, takže nakonec vyrážíme po půl sedmé. Po našem výjezdu konečně přestalo pršet. Cesta ubíhá velmi svižně a to i s oklikou kolem Liptovské Mary. Platit za dálniční známku se nám rozhodně nechtělo. Kam vlastně míříme? Na Chopok! Přes Demenovskou dolinu přijíždíme na totálně prázdné parkoviště a o nic nadějněji to nevypadá ani u vleků. Jezdí jen somárské lůčky, které jsou navíc totálně vydřené. Navrhuji neplánovanou druhou variantu: Spálená!
Sedáme do auta a přes sedlo a Zuberec jedeme do Roháčů. Ani tady nevypadá situace se sněhem o nic optimističtěji, jenže co naplat, je už hodně hodin a tak si užíváme somárskou lůčku za 260Sk do tří hodin odpoledne, kdy se balíme a já navrhuju rekonvalescenci na Oravicích. Co myslíte, bývávají Oravice "počias vianočných sviatkov" otvorené? Ani náhodou! Propadám poměrně slušné depresi, protože nás čeká už "jen" zpáteční cesta do Ótravy, kam přijíždíme za tři hodiny. Po rychlém jídle odvážím Tábyna na vlak a říkám si: "Ty vole, to byl fakty úlet!!!"
-md- 03.03.2002
Šup k odkazům!
|