HOUBOVÁ ŽILINA
9. až 11. října
| Hlavní stránka | <<< | 1998 | >>> | Náš diář |
|---|
- cestovní den -
Už vlastní příjezd za Vladem, Ali, Paľem, Aďou a Evkou do Žiliny je poměrně komplikovaný. Ve čtvrtek jsem si totiž vyjel na pařbu za Petrem Blaťákem do Olomouce, ve které jsme standartně navštívili Depo No.8, což byl náš tehdy velmi oblíbený podnik. Měli jsme dokonce štěstí, poáč v něm tou dobou běžela akce, kdy mezi šestou a devátou hodinou večerní bylo "Každé třetí pivo zdarma," což už je v případě Guinnesse slušná úspora a taky poměrně neočekáváná opoce.
V pátek ráno pak odjíždím z Olomouce do Brna. Proč tak hloupě? Protože jsem domluven s Volejníčkama, že pojedeme do Žiliny společně. Po příjezdu do Brna stíhám tak akorát oběd a po něm se už srážíme s Lenčou a Manťasem na nádraží. Náš vlak má na odjezdu patnáct minut zpoždění, v Přerově už půl hoďky a v Bohumíně zaokrouhlujeme celkovou ztrátu na celou hodinu, což pro nás znamená jediné: ujel nám další spoj do Dyliny a získat takto na Bohumín více než hodinu času je v podstatě za trest. Neznám totiž odpornější město. Snad jen ještě Třinec a Liptovský Hrádok. Navíc nás čeká ještě další cesta až do Čadce osobákem, což je velký opruz. K naší naštvanosti pak Lenka potkává ve vlaku bývalou spolužačku, která si vyjela z Brna v klidu o hodinu a půl později...
Na hranicích máme cestování už plné zuby a tak ještě za času volám Vladovi, zda by pro nás nepřijel do Čadce. Přijel a po desáté hodině konečně dorážíme do Žiliny. Desetihodinová jízda by vyčerpala i velmi otrlého pocestného. A jen to, že jsme se nějaký ten čas jsme se neviděli, nás dokáže vyburcovat k vykládání až do dvou hodin do rána. Abych nezapomněl: Dnešní noc trávíme u Paľa.
- houbovo dierový den -
Vstáváme poměrně brzy: už v osm. Respektive jsme byli vstanuti, poáč Vlado s Alenou byli v tu dobu značně nérvózní, jak to, že tak dlouho vyspáváme. I tak to s námi moc nehýbalo a skutečně vstáváme pomalu. Copak nevíme, že na houby se chodí z rána?!?
V době, kdy opouštíme Žilinu směrem na Vrátnou, se začíná nechutně smrákat. Naštěstí jsme rychlejší než mraky a u Bránice odbočujeme směrem na Starou Bystricu, čímž se škaredému počasí vyhýbáme úplně. Ve vesnici za sedlem (na jejíž jméno si ne a nevzpomenu) parkujeme . Aut i houbařů je tady jako malých sviní. Hub naštěstí taky, takže na nás přece jen ještě něco zbylo. Zprvu se nám sice moc nedařilo, ale čím hlouběji jsme zalézali do lesa, tím byly naše úlovky a tím i úsměvy větší a větší. Roste úplně fšechno a nejvíce snad muchomůrky červené, které jsou fakty v tomhle lese obzvláště nádherné.
Někdy po poledni končíme a za svitu sluníčka, které má přeci jen ještě trochu sílu, se vracíme zpátky k autu. Jedeme do Vrátné, kde nám dost vyráží dech místní ceny. (Myslíte, že je tam levno? Není!) Halušky za 75 Skorokorun nevyrovná ani jejich chuť, natož pak kurs koruny.
Po obědě zajíždíme dále za Terchovou k socialistickému hotelu Diery. Ano, asi už tušíte, kterým směrem se budou ubírat naše další kroky. Kromě Horních dier, na které už nemáme čas, procházíme klasickým kolečkem všechny ostatní a výlet skutečně stojí to za to. Je krásné počasí a kolem nás už panuje podzim plný krásně zbarvených stromů, což nám vylepšuje náladu. Teda hlavně Ali, která je úplně hotová ze svého houbařského fiaska. Fotíme o sto šest, až se s úspěchem prostřílíme na konec filmu.
Cestou zpátky do Žiliny ještě zastavujeme na vyhlídce na vodné dielo Žilina. Nádherná stavba, fakt že jo... Na večer jsme původně plánovali výlet do města, ale unavenost nám nedovolila jít už nikam, a večer trávíme u Tomaškovců. Někdy po půlnoci usínáme spánkem spravedlivých.
- klasická neděle -
Vstávání nám vůbec nejde, ale dnes to naštěstí nikomu nevadí. Kolem poledne vyrážíme do města. Jen ať se Volejníčky mrknou, jak vypadá Žilina, respektive její centrum. Celkem jsou nadšeni. Je totiž opět krásné počasí. Kolem třetí odpoledne se vracíme do pařeniště (rozuměj k Ali) na oběd. Vlado je říční rybář a máme k jídlu ukázku z jeho chytacího umění - pstruhy. A jaké! Jsou z Váhu a z říčky Teplá. Ali je skvěle upravila do šťavnata. Mňam! Po půl páté nám odjíždí Intercity Jedna-Smrt (po slovensky Detvan) zpátky domů. Neradi se loučíme a slibujeme si brzkou návštěvu. Ve Sviňákově se loučím z Brňákama a mizím domů. Byl to nádherně pohodový fíkend...-md-
A ještě nám zbylo několik fotek...
Šup k odkazům!