SUCHDOL - RÝMAŘOV - OPAVA
aneb Kterak mne Fünf chtěl, nechtěl a pak zase jo...
26. a 27. září

Itinerář sobota Suchdol nad Odrou - Bernartice nad Odrou - Hůrka - Jeseník nad Odrou - Vražné - Odry - Loučky - Jakubčovice nad Odrou - Heřmánky - Vítkov - Čermná ve Slezsku - Svatoňovice - Kerhartice - Moravská Harta - Slezská Harta - Bílčice - Roudno - Volárna - Nová Pláň - Valšov - Bruntál - Oborná - Nové Heřmínovy - Loučky - Brantice - Krnov / Valšov - Frýdlant nad Moravicí - Velká Štáhle - Jamartice - Rýmařov, 131km neděle Rýmařov - Malá Štáhle - Václavov - Bruntál - Milotice nad Opavou - Horní Benešov - Malé Heraltice - Velké Heraltice - Kamenec - Zadky - Vlaštovičky - Opava, 77km

(Zápis z Medvědova Deníku01)       Blížil se konec září. Měli jsme dva týdny po Freedlandu a něco času před další akcí v Žilině. V té době jsem si připadal divně v okamžiku, jestliže jsem aspoň jednou za týden neviděl někoho z přátel. Fünf měl zrovna v poslední zářijový víkend dojet k rodičům do Rýmařova a tak jsme se domluvili, že se za ním přijedu podívat. A protože počasí přálo, rozhodl jsem se, že přijedu na kole a pořádně jízdu protáhnu. S Fünfem jsme se málem neviděli a nakonec naše setkání skončilo nějak divně. Nic proti Fünfovi nemám a ani vy v textu nic podobného nehledejte. Vlastně jde v tomto článku spíše o doporučení jedné pěkné cyklistické trasy, která je dnes již bezpečně vyznačena i v terénu. Tenkrát tomu tak nebylo ani náhodou... Suchdol nad Odrou - Rýmařov       Ráno jsem si musel trochu přivstat, protože Česká dráha mnoho šancí na přepravu nedává. O to příjemnější zážitek se dostavil hned po několika prvních stech metrech za Suchdolem nad Odrou. V Oderské nivě se válí nádherná čistá a hustá mlha, přes kterou se jen zlehka dere slunce na svou dnešní pouť. Všude klid, který jen občas přeruší šustot padajícího listu. Ano, začíná podzim.       Prvních pár kilometrů až do Hůrek se budu držet Moravské cyklotrasy č. 5, na kterou se od nádraží v Suchdole dostenete bez problému. Cesta přes Bernartice je svým způsobem silným zážitkem. Řeku Odru máte stále vpravo od cesty, kde tvoří své přirozené meandry a teprve před obcí u místního mlýna svůj tok na chvíli zkrotí. V létě tady není špatné koupání! 1. zastavení: Vítkov, 9:40, 43.km       Od Hůrek jsem se napojil na regionální cyklotrasu č.503, které se teď budu držet pěkně dlouho. Tenkrát se značením byl trochu problém, nicméně už jsem trasu jel několikrát a šipky jsou na svých místech. Do Jeseníku vede nudná alejová a rovná cesta. Překvapivě fouká protivítr, se kterým dnes nijak moc nepočítám. Za Vražným cesta začíná stabilně stoupat. Vede velmi sympaticky kolem rybníků až do Oder, které je snad škoda co by město popisovat, protože ničím nezaujmou. S další cestou je to už nepoměrně lepší, leč s jedinou výjimkou, kterou jsou Jakubčovice. Je možná fajn, že kamenolom živí obec, ale vybírá si nepříjemnou daň v podobě hluku, špíny a prachu. Rychle pryč odtud!       To se mi plní hned za prudkou pravotočivou zatáčkou, kde se krajina mění jako mávnutím kouzelného proutku. Začíná cyklistický ráj a sympatické Heřmánky to jen potvrzují. Teď už se trasa drží jediné cesty na Vítkov, což je dobře, protože vede malebným údolím, kterým vede i vedlejší trať do Budišova. A Vítkov? Okolí pěkné, ale jinak strašná díra. Jsme v Sudetech, což bude cítit stále více. Vítkov je jen začátek. Díky sjezdu veteránů je dnes na náměstí na co koukat. Nicméně se dlouho nezdržuji, protože mám řádný kus cesty stále před sebou. 2. zastavení: hráz Slezské Harty, před polednem, 66.km       Z Vítkova jsem se přes kopec přehoupnul do údolí Moravice, přefrčel hráz Kružberské přehrady a najel na obchvat nádrže. Dnes už není ani památky po malebných vesničkách kdysi utopených v pitné vodě pro Ostravsko. V bývalých Kerharticích, ze kterých dodnes zbylo jediné stavení, odbočuji vlevo na polňačku, která je v mapě značená jako zpevněná. Silniční kolo si teď pěkně užije! Po několika kilometrech se blížím do Moravské Harty na jejímž začátku je hned několik malebných stavení, která dnes už jistě slouží rekreačním účelům. Přejíždím hlavní silnici Olomouc-Opava a jedu dále údolím. To by mělo končit pod hrází a já jen pevně doufám, že se nahoru nějak dostanu.       Dostal jsem se na ni a celkem bez problémů, i když přes zákaz, po kvalitní asfaltce. Slezská Harta je jeden šílený komunistický projekt, který byl zaplněn až povodněmi v devadesátém sedmém. Leč jizvy jsou v krajině dodnes velmi patrné. Stromy koukají z vody a člověk se nemůže zbavit dojmu, že přehrada tady nemá co dělat. Dojem zlepšuje aspoň pěkný pohled na hřeben Jeseníků. Na chvíli tady mám signál, dostávám zprávu, že Fünf bude v Rýmařově až v šest večer. Času tak mám dost. Ale pojeďme raději dále. Kam? Hledat místo, kde se natáčí Johanka z Arku! 3. zastavení: Valšov, hospoda U nádraží, 2 po poledni, 86.km       Cesta od hráze přehrady byla únavná. Jemně do kopce, pak prudce z kopce, do kopce... Čekal jsem pohodu (cesta měla kopírovat břeh) a místo toho se mi dostalo drsného asfaltu, který pamatuje snad Hitlera. Zato krajinka je skvělá! V Roudně musím pořádně do kopce, abych se na horním konci napojil na novou polodialnici, kterou moje mapa nezná, a která mne dovede až na Novou Pláň, kde skutečně nalézám filmové kulisy, sic pěkně daleko. Vše je nesmyslně hlídané a nepřístupné. Taková Nová Pláň bude zajisté ještě dlouho na filmaře vzpomínat. Hodně si pomohla.       Dojet do Valšova nebyl už žádný problém. Stačilo se jen držet cesty, která přešla přes Moravici na druhý břeh a dovedla mne kousek od nádraží. Místní hospodu známe s Vačkem a Zippem dost dobře. Nejednou jsme tady čekali na přípoj. Dnes tady obědvám. Porce jako kráva, jen lidí jako smetí a výčepní nestíhá. Volá Fünf, že o mou společnost nestojí, a tak sedám na kolo a jsem rozhodnut dojet dolů, co to jen půjde. 4. zastavení: Krnov, Hbf, 15:15, 115.km       Stalo se. Silnice 45 sice do Bruntálu ještě chvíli stoupala, ale dále za ním mne čekal zasloužený sjezd až do Krnova. Paráda! Kousek před Krnovem mne zaujal motorest s Budvarskou cedulí. I bych zastavil, jenže Paegas nereaguje na mé vlakové požadavky, takže jedu raději dále. Škoda. Na nádraží jsem byl v cuku letu, vybírám mailbox a zjišťuji, že Ptakopyskovi daly všechny ženy vale, takže si vzpomněl na Medvěda. Co já na to? Sedám na vlak a mířím zpátky nahoru do Valšova... Zakotvení: Rýmařov, Hbf, 131.km, šest večer       Od Valšova jsem to vzal zase pěkně po svých. Nebylo už kam spěchat. Sice z posledních sil, ale užil jsem si údolí přes bývalý Frýdlant nad Moravicí. Ještěže jej komunisti přejmenovali na Břidličnou, aby nedělal původnímu názvu ostudu. Šílená aglomerace. Na Fünfa jsem čekal na nádraží a taky jsem tady padnul vyčerpáním... Rýmařov - Opava       Včera jsme s Honzou zvládli společnými silami v podstatě jen dvě věci. Zašli jsme na JEDNO pivo (slibovaný Sládkův pokus 20´ se dnes nekonal) a pak již brzy padli vyčerpáním. Trochu vykládání a jinak už nic. Ráno také není o co stát. Východní vítr, pošmourno, nicméně nakonec se překonávám a po obědě se loučím, abych vyrazil na zpáteční cestu.       Cesta po Route11 byla oproti očekávání přímo skvělá! Vítr se od rána otočil na silný západní a to je přesně ten, který jsem potřeboval. Route11 se nádherně klikatí, v tomhle směru převážně padá a tak se stalo, že Bruntálem jsem prosvištěl za 40 minut, abych v 15:12, tedy po dalších 70 minutách, přistál na východním nádraží v Opavě. Za Velkými Heralticemi se sice vítr lehce otočil a cesta přastala tak výrazně klesat, nicméně vysoká rychlost se dala bez problémů udržet. Na další cestu jsem už neměl chuť ani náladu a tak jsem ji dojel našimi firemními kolejovými vozidly. Pěkný závěr Babího léta jsme si udělali... -md-22.03.2002 Nahoru!