Tour de ŽILINA 98
8. až 10. května

Hlavní stránka <<< 1998 >>> Náš diář
      Ráno se nemůžu dospat. Přišla na mne cestovní horečka a tak vstávám v pět hodin, čímž mám neplánovaně mnoho času na snídani. Dobaluji věci a kolem sedmé hodiny vyrážím na vlak, který mne o hodinu později dováží až na Ostravici. Sedám na kolo a kolem přehrady Šance stoupám směrem k státní hranici. Je krásně vlídný, číže nepostřehnutelný, protivítr. Je to snad poprvé, co na téhle cestě nezažívám utrpení. Jede se naprosto pohodově. Za celnicí na Konečné naposledy posílám esemesky do světa a přesměrovávám další hovory na Zippa. Mám před sebou nádherný první sjezd do Vladova kráľovstva.

trip do Súľovských skal

      Vítr začíná sice zesilovat, ale jede se pořád celkem dobře. Jak by ne, když cesta až do Turzovky stále kolem Kysuce klesá! Řeka má nádherně rozdrásané koryto po loňských povodních a vzhledem k ekonomické situaci Slovenska je i docela pravděpodobné, že v takovém stavu ještě dlouho zůstane. V Turzovce se sklon mé další cesty rapidně mění a já už ukrajuju první metry z drsného stoupání na sedlo Semeteš. Odměnou je, jako vždy na Slovensku, krásný sjezd přes Veľké Rovné až do údolí Váhu a obce Kotešová. Kolo opět nabírá ztracenou průměrnou rychlost.

      U Váhu pojímám myšlenku, že vzhledem k tomu, že s kamarády jsme domluveni až na odpoledne a teď je teprve necelých jedenáct hodin, pojedu se konečně podívat do Súľovských skal. Tedy aspoň na ně mrknu z údolí, kterým prochází cesta až do Hradné. Z Kotešovej ještě chvíli klesám do Bytče, která se docela příjemně změnila, z ní tři kilometry po hlavnej slovenskej polodialnici, kterou velice rád na odbočce doleva opouštím. Kamenolom v těsném sousedství skal je poměrně drsný, leč asi stále vydělává, když proti mne jezdí jeden náklaďák za druhým plně naložený kamenivem.

      Jako mávnutím kouzelného proutku se silnice otáčí prudce doleva, mizí poslední zbytky prachu a já se ocitám přímo v soutěsce, odkud vede hlavní přístupová cesta do skal. Skály jsou skutečně nádherné a já si jen nerad uvědomuju, že mne začíná tlačit čas. Ze Suľova po modré turistické značce mířím do sedla Pampúch, kde mi stoupání bere poslední zbytky sil. Naložil jsem si asi přece jen trochu moc kilometrů na zimou netrénované tělo. Na další cestu mi naštěstí pomáhá perfektní protivítr a tak mi ani nevadí, že posledních patnáct kilometrů do Žiliny jedu stále po hlavní silnici. Tachometr se stále drží čtyřicítky! Cestou stačím ještě podchytit Lietavský hrad, jehož torzo vyloženě láká k budoucí návštěvě.

páteční Žilina

      Hurá! Jsem v cíli! Doma jsou zatím jen Ali s Evkou, se kterými se vítám a jdu se urychleně zlidštit. Přichází Vlado a Ali mezitím připravuje oběd. (Teda, Ali, vaříš skvěle!). Nedlouho po obědě vyrážíme na nádraží pro Zippa a Kachnu, kteří už se hlásí z Púchova. Po cestě zpátky domů se zastavujeme U nosorožca, kde posedává při čtvrtém pivku Paľo. Ostatní se odcházejí ubytovat, zatímco my s Paľem se dáváme do řeči a samozřejmě i do nějakého toho piva. Jakého? Budvar! Za 22Sk, len trochu bublinkastý. U nosíka se sedí věru dobře, takže čas ubíhá jako bláznivý. To už se za námi pochopitelně dostavili i ostatní a vlastně až zima nás definitivně vyhání po deváté hodině večerní do postelí. Stačíme ještě vyprovodit Paľa a pak už sami odcházíme spát. A budeme si vychrupovat pěkně dlouho!

sobota

      Vstáváme kolem deváté hodiny a snažíme se vzbudit Paľovce, což se nám moc nedaří. Jaksi nejsou schopni jakéhokoliv provozu. Jdeme mrknout před obědem do města a jsme zvědavi, čím je Žilina nová. Ali si dnes vykoledovala spoustu květin a tak kromě nákupu máme co nést. Mezitím, co se vracíme, se budí Paľovci, u kterých se domlouváme, co uděláme s načatým večerem. Trochu jsem nakousnul Lietavský hrad a tím pádem je o programu rozhodnuto. Je krásné teplé a slunečné dopoledne, tak proč se nevybrat na malý výlet? Fasujeme červené limonády a s dalekohledem míříme vzhůru. Lietavský hrad je obrovská zřícenina, kterou lze prolézt komplet a navíc se z ní nabízejí skvělé výhledy. taky nám hodnou chvíli trvá, než prolezeme všechna okna a vyhlídky. Byl to fakty dobrý nápad.

      Po návratu k auto se ofšem nevracíme zpět do města. Ali nás pěkně nabalila příručními zavazadly plnými občerstvením a hlavně špekáčky, čímž je jasné, kam budou mířit dále naše auto-kola. Jenže! Stejný nápad jako my dnes dostala snad celá Žilina a tak najít aspoň kousek soukromí, je velký problém. Nakonec až u Kuneradu se nám podaří najít skromný prostor, kde zakládáme požár. I tak to tady vypadá jako v nějakém šíleném kempu. Co už! Hlavně, že špekouníme! Vykládáme, pivko z mrazáku taky nemá chybu. Ali s Vladem odjíždějí poměrně záhy, my ostatní, až se nám bude chtít. A to je zase poměrně pozdě. Večer trávíme u Paľa koukáním na hokej a Votrelce III. Děláme si Pripojovač-párty až do půlnoci, kdy odcházíme spát.

neděle

      Vstávačka nastala opět kolem deváté hodiny. Snídáme jemně čerstvý chleba. Opět čekáme na probuzení Paľovců, abychom mohli vyrazit na kolech a na bruslích do města na oběd. Zve nás Zipp. Oběd byl vynikající, Gambrinus stojí za hovno. Zahrádka je perfektní a nikomu se nám nechce spěchat. Před třetí odpoledne už jedeme zpátky na sídliště, abychom se sbalili. Ještě jsem se stavil za Paľovci se rozloučit a to ještě netuším, že s Ali a Vladem se už neuvidíme. Z trolejbusu na ně cosi nepopsatelného spadlo a oni jej pak naháněli až na konečnou s rozflákaným předním sklem.

      Já mezitím opouštím Žilinu a po pravém břehu Váhu mířím do Kotešové, abych z ní stejnou cestou jako v pátek zamířil k domovu. Sil mi rapidně ubývá a snažím se jet "Co to dá!" Naštěstí se opět nejede špatně. Těsně pod sedlem Semeteš už ale musím odpočinout. Totéž mne čeká za plného vyčerpání sil pod Klokočovem. Sjezd do Bílé pomohl, ale při jízdě kolem Šance nemám pomalu šanci. Dojíždím z posledních sil na Ostravici, abych zjistil, že dnes už žádný kloudný vlak nejede. Buším do Frýdlantu, kde dostávám druhý dech a rozhoduji se pokračovat. Protivítr se uklidnil a tak mířím přes Frajdek of Majstek v podstatě v pohodě až domů, kam přijíždím po osmé hodině, kdy se začíná stmívat. Máme všichni za sebou naprosto pohodový víkend. Jo, ještě mne potěšila zpráva od Zippa, že po mém příjezdu domů se oni s Kachnou stále pečou ve vlaku...

-md-

Zpátky hore!