chat

Náš diář

Ceny za služby:

Búda bič-bič:

Búda bič-snehulák bez ruky bez nohy:

Búda bič-vrána:

10. až 18. januára

      Jaký byl letošní lyžák? Rozhodně trochu dražší a bylo podstatně méně sněhu než jsme v posledních letech byli zvyklí. Na druhou stranu fungovaly (ač podstatně dražší) termály na Oravicích, zlepšily se viditelně služby i strava na školském středisku a velké NEVER MORE si každopádně vysloužil Tatrawest za neschopnost poskládat čtyřsedačku před sezónou. Hlavný chrapúň, který se pak nestyděl vozit lidi za úplatu ratrakem na horní svah, si pak zaslouží naše bestNEVER MORE!!! Ostatně, vše je popsáno dále.

Pátek 10. ledna

      Po slavném cestování přes města má nejmilejší prijíždím o půl šesté vlakem do Žiliny, kde si mne u vlakového nádraží vyzvedává Vlado a odjíždíme po novém obchvatu na pumpu za městem, kde nás čeká Ali a Klčkovci. Ve třech autech (já s Ali) pak jedeme dále totálně bezsněhovou krajinou (jsem docela nemile překvapen) na Oravu. Naštěstí sněhu stále přibývá, i když těch deset centimetrů na středisku nás asi všechny překvapuje. Na místě jsou již Aďa s Palem, Bobo se Zuzkou a Zdenem. Připravená večeře nám více než bodne a chystáme se na očekávání příjezdu posledních dnešních lidí z Čech, konkrétně Fünfa, Charlieho a jeho bratrance (ze kterého se nakonec vyklube Pepan) a Zippa. Dlouho jsme se z mnohými neviděli a proto první večerní paření je exkluzivní. Natolik exkluzivní, že s Vladem nastalou situaci nezvládneme a ...

Sobota 11. ledna

      ... a budíme se až po poledni. Ostatní však lyžovačku zvládli, sníh si pochvalovali, ale také tvrdili něco o tom, že Tatrawest sezónu vychytal, starou pomu zboural a na nové sedačce se intenzivně (ponechme původní význam tohoto slova bez povšimnutí) pracuje. Prý když bude dobře, tak v úterý. Zatím se k hornímu vleku chodí pozdě. Prý za úplatu občas někoho nahoru vyvezou, ale to mi docela smrdí. Po večeři pak podnikáme první výlet do Oravic, které poslední dva roky nefungovaly, a nyní nás slušně rozlaďuje vstupné stovka, skříňka v dezolátním stavu za deset a záloha na zámek pade. Parkovacia baba se už pak se svým požadavkem na zaplacení u Zippa ani náhodou nelepí. Nicméně koupačka to rozhodně nebyla špatná.

Neděle 12. ledna

      Konečně lyžovačka. Až na nefunkční lanovku pohoda: upravený svah, slušné počasí, jen šílená zima minus dvacet stupňů. Osviežovňa 1370 fungovala bez problémů a lidí bylo na neděli velmi málo. Seznamujeme se s dalšími známými kdesi od Trenčína, kteří lyžovačku dnes berou velmi fakultativně a mně se pak na odpoledne dostávají od jistého Romana na nohy Atomicy 7.18, což kvituji neboť jsem si podstatně lépe zalyžoval. Nakonec dotyčného Romana svážejí bobama na spodní stanici a odtud jej další kamarád odvádí (spíše koulí) dolů na parkoviště. Já mezitím jedu vlekařům pro čaj, čímž mám zaděláno na zítřejší svezení ratrakem. Poslední jízdu si pak ani neužiju, protože jedny lyže svážím dolů a hážu velmi kvalitní salto na nejprudším místě. Kromě toho jsem snad ale Pivkovi dělal spíš reklamu. Navečer přijíždějí Charlieho rodiče, sestra Lenča s dětmi a propuká velké veselí.

Pondělí 13. ledna

      Pivkův dres a hlavně odvoz čaje se včera rozhodně vyplatil. Ratrak míří dolů svahem v pravý čas skutečně u nás zastavuje, nakládáme sebe i náčiní. Jen Bobo tohle nějak nestihnul a zoufale kouká na ujíždějící ratrak. Hlavně pro Honsovic holky se celá akce povedla. Lyžuje se víc než výborně. Navečer jdeme s Lenčou na brydzové halušky do koliby a nebýt brzké zavíračky, určitě bychom poseděli o kousek déle, počkali na odvoz a nemuseli pak šlapat v přezkáčích až na středisko. Po večeři opět propuká velké veselí, které končí až po půlnoci, kdy na pařeništní chatce dojde i k Medvídkovi. Nejprve dole v obýváku, ale poté, co zjišťujeme, že nikdo nereagujeme, popadáme kazeťák a jdeme přímo do pokojíčku, kde se nám nakonec podaří všechny přesvědčit, aby si tedy k těm mým narozeninám připili. Výborná akce!

Úterý 14. ledna

      Dneska narozeniním. Hned při příchodu ke spodnímu konci si tak báječně odfrknu na adresu Tatrawestu, že dva zrovna přítomní vlekári koukají a netuší, co na to říct. Pak o tom řekli šéfovi, který vyjel až k Osviežovni, stichli při mém příchodu a jeden pouze zašeptal: "to bol on..." Vedúci chrapůň se pak dohadoval s nějakou dámou, že ta mu tady přivezla šedesát lidí a teda se službami nejsou vůbec spokojeni. Ten slibuje, že ve čtvrtek se už svezeme, a aby svá slova podložil, neváhal vsadit láhev balantýnky. Až o ty dva dny později jsem pochopil, o jak geniální tah šlo, neboť šušky hušky se nosí po horách rychle a přišlo mnoho nalákaných / podvedených lidiček do Spálené. Holt se mu ta flaška vyplatila. Nicméně daaký taký chrapúň mi nemůže zkazit narozeniny a těch si užívám nejen při lyžování, ale i později při večerní oslavě. Počasí nás pak některé vyhnalo poněkud dříve ze svahu a na pozdnější oběd pak odcházíme na Teslu, odkud se Vlado na pár dní s námi loučí a odjíždí na nějaké školení. My vám přinášíme aspoň jeden velmi zajímavý lístek...

Středa 15. ledna

      Narozeniny a především jejich oslava se více než povedla, pročež nohy a hlava protestují a odjíždím s Laštovkama a Honsovkama na výlet k Roháčským vodopádům. Tamtéž se chystali i Bobovci, ale vyrážejí přeci jen o něco později. Ostatní valí na sjezdovku. Počasí neslibovalo nic pěkného, ale naštěstí nakonec dopadlo zcela jinak jak pro nás pěší, tak i pro lyžníky, za kterými se nakonec vydala i Kačenka s Rudolfem. U Roháčských pádovodů jsem byl, pravda, několikrát, ale ani to mi nezabránilo, abych svedl rodinku ze správné cesty, po které jsme si nějaký ten kilometřík zašli, což způsobilo to, že Laštovičky pádovod neviděli. S Honsovými jsme však až nahoru vylezli až k němu a pohled na něj rozhodně za nějaké to trápení stál. Cestou zpět pak potkáváme Bobovce, které Zdeno nakonec vyhání ještě výše, ale poté co se boří po kolena a čas běží, původní plány směřující k plesům ruší. My s Laštovkama zajeli na zasloužený oběd do koliby u skanzenu a pak si šli dát dvacet. Tedy spíš osmdesát

Čtvrtek 16. ledna

      Natěšen po předchozí přestávce odjíždím s ostatními na svah. Počasí slibuje labužnický zážitek, který se však pokazí přímo neuvěřitelným chování hlavného chrapúňa z Tatrawestu. To, že musíme za své peníze šlapat do kopce k hornímu vleku pěšky, jsme už zvyklí, ale že se slavný Tatrawest vyflákne na jakoukoli údržbu svahu, to už je skutečně síla! Fünf dokonce učinil slušnou žádost, zda by dotyčný pohunek nemohl s ratrakem několikrát upravit svah, ten však reagoval zavřením dveří a odjezdem. Poté, co mu na dveře Fünf znovu zabouchal na dveře, mu dokonce chtěl vetnout, a zastavila jej jen Fünfova vyhrůžka soudem. Fünfova nálada na svahu pak tomu stavu odpovídala.

      Nicméně ani počasí nechtělo potěšit naše už tak rozbouřené vnitro a kolem desáté se odspodu začal valit hustý mrak, který o chvíli později takřka celou sjezdovku zahalil do mlhy. A tak jsme vyrazili do Osviežovne a jen občas někdo byl vyzkoušet podmínky na lyžování. A co čert nechtěl, z mlhy se najednou objevil ratrakár. Sotva otevřel dveře svého přepravovadla, získal od nás exkluzivní aplaus a ode mne jako návdavek jeden nepopsatelný pokřik. Tak dobře se mi udělalo. Jen to lyžování mi nějak na zledovatělém svahu nešlo a společně s Kačenkou, Charliem a Rudolfem opouštím svah. To ale až poté, co jsem si vyšlápnul sjezdovku na její úplný vršek ke konečné sedačky, kde se přede mnou otevřel nádherný výhled na Roháčský hřeben. Nevydýchán pak odjíždím dolů a poáč nohy nevládnou, zastavuji zbytečně mnohokrát. Jaké je pak mé překvapení, že nejlepší část kopce, kudy se chodí pěšky je nejvíce ze všeh upraven! Proč by taky ne, když si ratrakár nechal od lidí zaplatit za exkluzivní výjezd nahoru. Inu, je mi líto, ale Tatrawest never more!

      Po večeři, kterou nejde popsat jinak než Pomsta kuchára (servírovali nám parené buchty), a která nám mnoho sil do večera nedala, odcházíme na pivko a později se přemisťujeme na pařeništní chatku, kde propuká bujaré veselí a hlavně velmi intenzivní požívání fernetu. Průběh večera podle toho vypadal a ráno jsme jen velmi opatrně sestavovali jeho scénář. Abych nezapomněl, přijeli nám noví účastníci lyžáku: Funfúv brácha Petr s Aničkou a kamarádem Braňou. Ovšem víc už si fakt nějak nepamatuji...

Pátek 17. ledna, (pro mnohé) poslední lyžovačka

      Důsledky včerejší fernetové smršti na sebe nenechaly dlouho čekat a musím se přiznat, že ač nerad, nebyl jsem lyžování schopen. Konečně bych Pivkovi na svahu nerad dělal ostudu. Ostatní lyžníci, kteří nějakých výkonů přece jen schopni byli, přijeli ze Spálené až před pátou hodinou, neboť lyžovali do doby než "Vypnuli elektřinu..." Svah byl upraven, azúro perfektní, jen lidí trochu větší množství.

      Musím uznat, že termály jsou výborné po opici! Váleli jsme se v jejich vodách více než tři hodiny a na závěr se přijeli koupat i Laštovičkovci (s výjimkou Lenky, která lyžovala do konce), přičemž jsme obdivovali Alenčinu nezničitelnost. Umět takhle plavat v šesti letech? Inu, Vodnář! Cestou zpátky se nám pak ještě znovu naskýtá nádherný pohled na kýčovitou modrou oblohu se zapadajícím sluncem a na straně druhé nádherně krvavý východ měsíce!

      To už s Rudolfem spěcháme zpátky do střediska k mobilům. Každý z nás se rázem ocitá na opačné straně ledu. Medvědi totiž dnes hostí Spartu a máme domluveno žhavé zpravodajství ze stadionu. První třetina dopadá ještě nadějně a z mezistvem 1:1 pak vydržíme ještě celou druhou třetinu. Leč přes mnoho infarktových šancí na straně Zlína nakonec Sparta dává další dva góly a vítězí. Kupuji tedy Rudolfovi pivo, před osmou ještě smrknem na záběry v televizi a unaven odcházím spát. Za to většina ostatních se pouští do likvidace zbývajících zásob alkoholu a poslední calvados už pak nestihnou. Zábava byla prý dlouhá a intenzivní...

Sobota 18. ledna, odjezd domů

      Jak všichni ty poslední dny na akcích nenávidíme! Svým již tradičním výkřikem: "Budíííčééék!" Charlie úspěšně budí většinu z nás a odcházíme na poslední snídani, která jakoby vypadla leckteré předešlé. Zipp sice sliboval, že nebude moc bumbat, aby mohl řídit střízliv, ale evidentně se opět cosi žvejklo. Slovenská sekcia taky dospáva a z chatky "Bič, sniehuliak bez ruky a bez nohy" chybí ještě Zdeno. V následujících hodinách se však většina z nás balí a loučíme se s Aničkou, Petrem, Braňou, Kačenkou a Rudolfem, kterým nezakrytě závidíme jejich dnešní lyžovačku. I dnes je totiž nebe takřka vymetené. Na cestu se pak první vydávají Laštovičky, následovány slušným odstupem Bobovozem, s dalším odstupem vládním vozidlem z Prahéé a nakonec Mates s Lijénkou a Vlado s Ali.

- Harley Davidson pub, Vŕtky -

      Snad již tradičně se v krásné sobotní dopoledne na začátku Zuberce objevují podivní zelení mužíčkové, kteří tak rádi prudí přijíždějící i odjíždějící turisty. Už je to fakt do očí bijící. Nicméně máme dnes štěstí a ani jedna z našich posádek není odchycena. Další více než hodinu nás čeká okouzlující cesta údolím Oravy a Váhu, na které sledujeme nádherná panoramata velikánů Malé Fatry a především pak sjezdovek na nich v hojném množství přítomných. Lidí na nich není mnoho a všechny vypadají kvalitně upraveny. (Nevím proč, ale opět jsem si vzpomněl na Tatrafest...) Cesta utíká a za chvíli se už ocitáme na našem dnešním posledním srazišti. Kde jinde než ve Vrútkách v Chopper clubu. (Či Harley Davidson pubu.)

      Jak správně paní Laštovičková řekla: "Nechápu, proč jsme se tak intenzivně loučili nahoře, když se tady opět vidíme, viď táto? To koukáš, že i někdo jiný dokáže organizovat..." Usedáme u stolu a postupně s přibývajícími vozidly přibývá i nás. Oběd, pivo ani nic jiného snad nemá cenu ani popisovat, poáč vše bylo na jedničku, a protože s námi tentokrát nejela Kačenka, nedošlo ani na Tequillu. Někdy po jedné hodině odpoledne se tak se všemi definitivně loučíme a chystáme se každý ke svým domovům. Bobo mne pak vyhazuje na nádraží v Českém Těšíně a já se tedy rozcházím s posledními účastníky.

Poděkování:
Palovi za zorganizování a vedení lyžařské taškařice, všem účastníkům za báječnou atmosféru na lyžovačce, základnímu táboru za zlepšení služeb a pochopitelně i Tatrawestu, který, jak všichni pevně doufáme, odtaje z Roháčských dolin s posledním letošním sněhem!

-md-18.01.2003 Návrat nahoru