EDITORIAL No. 45

      Počasí si s námi báječně zahrává. Stromy začínají kvést a teploty neklesají pod pět stupňáků ani přes noc. Jo, jo, kdeže loňské sněhy jsou. Tak si aspoň užívám plnými doušky teplých dnů a jde-li to a mám-li čas, mířím do přírody. Musím ovšem přiznat, že všeho moc škodí a doufám, že se ještě před vánocemi počasí umoudří, ochladí se a na horách nakydá pořádně sněhu. Přece jen by chtělo ještě před lyžákem trochu natrénovat, aby se člověk dostal do té správné střední rychlosti. Doufám, že tomu tak bude nejpozději na posledním FREE'd'LANDu.
      A propos, FREE'd'LAND! Jako pokaždé měsíc před konáním akce na mne přicházejí stresy, neboť vy, holomci jedni, místo aby jste se hlásili, nedáte o sobě ani vědět! Na člověka pak přicházejí různé temné myšlenky a ani představa, že se Skoumalem budeme muset ve dvojko vypít tři objednané sudy během čtyř FREE'd'LAND's days není kdovíjak povzbudivá. Tož se hlaste!
      A co je nového u nás? Jednak, a to je ta největší zpráva týdne, neřku-li měsíce, že se Kufberkům narodila malá Gábinka Kufberková, čtyřicet devět centimetrů malinká a tři kila třicet pět vážící, což bylo třeba pořádně k její slávě a pevnému zdraví zapíti. Jinak na Svojanovském webu pořádně smejčíme, vyháníme pavouky i se sítěmi, dodáváme pár oskenovaných věciček a k tomu nějaké to povídáníčko, poáč už bylo třeba a navíc, když nás organizátoři hradní taškařicí letos neoblažili, člověk má chuť aspoň zavzpomínat. Za pár dní se navíc na nějaký měsíc zastaví blázinec, kterému se oficiálně říká koridor, bude více času i na ostatní stránky a určitě ještě jedny letošní Thájmsy stihneme. Snad někdy před vánoci.
      Á jo, to mi připomíná, že se opět blíží ony stresové svátky, které alibisticky nazýváme svátky klidu a pohody, při kterých se jako již tradičně pořádně nacpeme k prasknutí a když tak mrkneme pod jedli, zda i nám Jezuch něco nenadělil. Už máte nakoupíno?

Medvěd;-)))

FLAŠKA 4000

Máme dalšího majitele

      Lukas Bláha, náš welký Oskar, vyhrál láhev kvalitního vína, co by čtyřtisící návštěvník našeho webu. Možná si říkáte, že o soutěži nikde nebyla ani hláška a máte pravdu. Nějak jsme na ni, potažmo vítěze, zapomněli. Leč jak se říká, drzému štěstí přeje, Lukas měl dost odvahy a do redakce zavolal. Flaška 4000 mu byla přiznána a zároveň se náš webmajstro Skoumal zavázal, že mu ji osobně před koncertem Jarka Nohavici předá...

EX POST

Zrušte Českou televizi!!!

      Ano! Skutečně volám po zrušení České televize. Nejde mi ani tak o její celkově rychle upadající úroveň. Nedávno jsem totiž shlédnul Události a ty mne pořádně zvedly ze židle, totiž z křesla. To, že probíhal v MNM summit NATO je v pořádku, ale aby se ještě týden po jeho slavném bezproblémovém konci víc než z poloviny vysílacího času v Událostech řešilo, jestli všichni ti pražáci nedošli k nějaké životní újmě, když nemohli projet svou oblíbenou magistrálu, či zda náhodou nezešíleli z toho, že oblíbenou stanicí Vyšehrad soupravy metra jen projížděly? Navíc, když se pak po chvíli objevila zpráva o tom, že zelený krtek v neděli nebude jezdit, poáč povodeň, neudržel jsem se a blikající skříňku jsem nekompromisně vypnul. Proboha KOHO TO ZAJÍMÁ!?! České televizi se tak dále úspěšně daří budovat alergii nás z venkova na ty z Prahééé. To už fakt člověk začne sám u sebe zjišťovat, že vlastně dává za pravdu všem těm lidem, kteří přispěli na povodně pouze s dodatkem, že si nepřejí, aby byť jediná koruna z jejich pomoci šla do Prahééé: "Pražáci si vždycky pomohli sami a stejně jsme to pak zaplatili ze svých daní," znělo z nejedněch úst a člověk uvažuje, že vlastně na každém šprochu... Konečně i počínání ážeďáků, kteří jsou zakrtkováni v metru: "Poáč to je přece třeba rychle zprovoznit!" A na venkov prdí, poáč tam nejsou zakázky takové terno, o něčem svědčí. (Ono, když to někde cinká rychlými zlaťáky...) Šetření peněz už teď začíná být vidět i na jiných místech. Mohl bych vykládat, jenže KOHO TO V MNM ZAJÍMÁ...
      Ale zpátky k televizi. Skutečně navrhuji, aby Česká televize zanikla, neboť i její rozdělení na "venkov" a "MNM" by stejně nepomohlo ani v případě, že by se z Kavčích hor, potažmo z MNM, odstěhovala kamkoli na venkov. Pražákům bych po jejím zrušení nechal vytvořil MNM televizi a nám ostatním televizi Venkov. Ať se pepíci třeba zvencnou! Signál televize MNM by pochopitelně nesměl překročit hranici Velké Prahééé a naopak. Malý pražský svět by se tak konečně uzavřel pro sebe, stal by se ještě více "cool" a možná by časem konečně i vyhnil a vystřelil se na nějakou malou neobydlenou planetu. My ostatní z venkova bychom pak mohli v klidu vytvořit nové hlavní město bez povodní, bez krtka a hlavně bez těch fantastických pražáků.

-md-

ZE SPOLKU

Gábinka Klenba Speciál a Brzdyho 33+1
29. listopad 2002

      Spojili jsme příjemné s užitečným. Brzdy chtěl slavit v pátek narozeniny, a protože se Kufberkovým narodila ve čtvrtek dceruška, rozhodl se Kufberek, že se bude v pátek zapíjet i narození dcery. Ze spolku jsme se sešli všichni kromě Medvěda, který vyrazil za hokejem (o akci píšeme na jiném místě)
      Televizní stůl v Klenbě byl objednán na šestou hodinu večerní. Kufberek s Lukášem již zahřívali židle dříve a kousek po šesté ještě dorazil Brzdy i s Janou. A mohlo se začít pařit.
      Atmosféra toho večera se rozjížděla celkem pomalu. Po nějaké době jsme předali Brzdymu dárky a pilo se dál. Došlo i na tupláky, i když v mém případě byl jenom jeden. Teď už nevím, jestli jsem nejdřív pojedl a pak usnul nebo to bylo naopak. A už vůbec nevím, co jsem jedl. Ale měl jsem k tomu opečené brambory a česnekovou omáčku. Po probuzení (i když ten spánek byl jen takový lehký, spíš to bylo jen podřimování...) jsme dali s Lukášem kafe. U vedlejšího stolu jsem svým dřímáním zaznamenal ohlas. A přitom jsem se snažil držet hlavu vzpřímeně...
      S blížící se zavíračkou zůstaly v Klenbě obsazeny jen dva stoly. Do Klenby se slezl místní personál, i když důvod oslavy mi ušel. Lukáš to vzdal nejdřív (mám pocit, že šel ráno do práce), posléze odešla Jana a my zůstali ve třech. Kolem třičtvrtě na dvě jsme se s Kufberkem rozhodli vydat se do Polanky na bus. Na cestu nám Libor nalil po půlce slivovice (anebo to byly hrušky?) a my vyrazili do deště. Měli jsme naspěch, a tak nebyl čas ke tradiční koupi chleba v pekárně na náměstí. Na točnu jsme došli akorát, autobus už byl nachystán k odjezdu. Jenže zatočil doleva a my si uvědomili, že jsme sedli na 53 místo na 46. Já jsem vystoupil na nejbližší zastávce a po humnech ve slušném dešti dorazil domů. Kufberek se vrátil zpátky do Klenby, kde se ještě tancovalo a zpívalo... cestou zpátky koupil chleba a kolem šesté byl doma...

-sKo-

STAŘINKA

5. až 7. listopadu

      V posledních několika týdnech se pomalu, ale jistě vylepšují Svojanovské stránky. Už třeba ta úvodní doznala změn a také některé další stránky, pojednávající o tom či onom Svojanově. Jako úplně první přišel na řadu Svojanov V/99 a další budou přibývat. A když už je mi po letošním Svojanově smutno, tak aspoň na jeho stránkách smejčím a dodávám zatím nezveřejněné materiály, na které jsem třeba dosud neměl čas. Nemrknete na ně taky? Mám na vás, všechny milovníky hradních taškařic, jednu VELKOU prosbu: Máte-li nějaké fotky, které jsme na Svojanovských stránkách dosud nezveřejnili, budeme za ně rádi...

ZE SPOLKU

Člověk by měl vědět, kdy odejít...

      ... aby se mu nestalo něco podobného jako mně. Jednoho pátečního večera jsme s Kufberkem a Salátovci přišli do kompletně zarezervované Klenby. Výše jmenovaní do naší oblíbené hospůdky přišli přede mnou a zcela logicky vybrali stůl, na kterém byla rezervačka od nejzažší hodiny. V našem případě od půl osmé večerní. Sedělo se nám dobře, ale po sedmé hodině se začali scházet první hosté ke svému zamluvenému stolu. A poáč jsme seděli u "fotbalového stolu," zcela logicky přicházeli "naši" fotbalisté. Kufberek se Salátovci vypadli ještě relativně včas a mne pak už později nikdo nevyhodil. Mě samotnému se v podstatě také jít nechtělo, i když odpito jsem své už měl. To je tak, člověku se nechce zvednout, tuší-li nejisté nohy, a navíc v televizi začínal Formanův film Hoří, má panenko, který má své kouzlo i bez zvuku, jak jsem právě toho večera zjistil. Leč film zcela pochopitelně časem skončil. Fotbalisti se pustili do karetních her a já byl u toho stolu jaksi navíc. Pánové s podroušeným Medvědem neměli chuť komunikovat (nedivím se) a tak jsem byl vlastně elegantně odejit. Odjel jsem tedy domů.
      Druhého dne ráno jsem se pak cítil nějak divně. Dílem kocovina, dílem vzpomínky na včerejší večer mne trápily. S ránem se ve mně probudilo moje Superego a začalo mi zcela logicky pokládat otázky: Kam že ses to vlastně cpal? Člověk by měl vědět, kdy má nejvyšší čas odejít! Že by další správný políček od života?
      Zcela určitě! Bez takového koření života by člověk nepřežil. Konečně i toho chlastání bylo poslední dobou dost a jak na člověka přicházejí roky, cítí, že už přece jen tělo začíná stárnout a už nevydrží takový nápor "jako za mladých let." Ještě v pondělí po víkendu jsem neměl ani trochu chuti na pivo, bez kterého bych si (opět po nedávných zkušenostech) nedokázal zahájení pracovního týdne vůbec představit. Naopak na mne čím dále přicházejí zcela jiné myšlenky. Myšlenky na to, že by bylo třeba pomalu se začít starat nejen o sebe, ale také o někoho jiného. A nejen se starat, ale také sdílet jeho radosti, strasti a vůbec to všechno, co k partnerskému životu patří. Jak říká maminka: "Letos si buduj kariéru, ale příští rok už CHCI být konečně babičkou!" Že by?

md;-)

ZE SPORTU

Pardubice - Zlín 5:3
29.11.2002, 17:30

      Bezesporu nejlépe vybavenou hokejovou arénu český fanoušek ve svém teritoriu nalezne v Pardubicích. Nedávno totiž tamnější zimní stadion prošel zásadní rekonstrukcí a ti z nás, kteří vzpomenou přes dva roky starý koncert Lucie, při kterém jsme ne neprávem měli pocit, že při takové produkci musí co nevidět řidká dřevěná konstrukce začít opadávat, musí koukat stejně jako já nyní. Vedlejší původně otevřený stadion je také zastřešen a junioři mají také tu "svou" halu i s případnými diváky. Fantazie!
      V hlavní části arény je vše dotaženo téměř k dokonalosti a s výjimkou záchodů najdete televizory, na kterých můžete sledovat dění na ledě, skutečně všude a v hojném množství. Nestihli jste začátek třetiny, protože byla (zcela výjimečně!) fronta na pivo? Neklesejte na mysli! Jediné, co televizory nepřenesou, je atmosféra. My měli štěstí (anebo jde o zdejší standard?), protože hala byla zaplněná. Přes osm tisíc diváků? To je sen i pro takové Vítkovice! Přitom vstupné je zde oproti průměru vyšší, neboť na stání se dostanete za padesát, na sezení za dvakrát tolik. Je evidentní, že za kvalitu si divák rád zaplatí!
      Osm tisíc platících lidí mi docela vyrazilo dech i s ohledem na to, že momentální jednička dnes hraje s předposledním v tabulce, tedy naším Zlínem. S Pivrncem jsme vyfasovali lístky za branku hostů, což se nakonec ukázalo jako celkem v pohodě, neboť uprostřed nad plochou visí barevný panel a na něm se k člověku dostávají obrázky i z protější branky, kde seděl i pořádně mohutný domácí kotel. Fandili intenzivně, ale až moc strojově. (Na zlínské holt nemají.)
      Už v práci jsme s Pivrncem roztrubovali do světa, že jedeme na přelomový zápas a že dnes skutečně Zlín smutný vývoj otočí. Před začátkem zápasu probíhá za šera představovačka domácích a tady musím říct, že jde o pěknou, leč zatím ještě ne moc vyladěnou šou (vzpomínám ještě na jedno podobné představení při Play Off ve Vítkovicích, na nějž to ještě nemá), která dokáže domácího fanouška báječně naladit, zatímco hosté mají pocit otloukánka. Jaké pak bylo překvapení, když zrovna hosté ve dvacáté šesté sekundě (!!!) utkání otevírají první brankou, což Pardubice notný čas rozdýchávají. Nicméně časem se síly opět vyrovnávají a jsme svědky fantastického hokeje. Výsledek na konci třetiny je 3:2, což nás stále nijak nerozlaďuje a odcházíme s Pivkem na Krušovice (to je asi ta jediná vyložená piha na kráse arény), u něhož musíme konstatovat, že se až moc přerušuje.
      Natěšeni přicházíme včas na druhou třetinu, která je zcela jednoznačně v rukou hostů. Akcí spousta, Pardubice se ne a ne chytnout a my jen infarktově koukáme na to, jak přesilovku Zlín ani jednou nedotáhne do úspěšného konce. Abych nezapomněl, na druhou třetinu zlínští postavili do brány Pešata, a to se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť jeho výkon byl chladný a mnoho šancí vychytal i přes řádně řidkou zlínskou obranu. Ve druhé třetině, která byla snad nejdelší, nepadla jediná branka a vzhledem k celkovému výkonu Zlínských jsme byli natěšeni i na tu poslední.
      Její začátek jsme nechytli, ale jak jsem psal, monitory jsou všude (Jen by mne ještě zajímalo, zda fakt před každým utkáním nabarví kachličky na záchodech do barev mužstva hostů?!?), a tak jsme o nic zásadního nepřišli. Jenže mužstva si role zcela otočila a na koně se dostali jednoznačně domácí i přes svůj nemastný útok. Leč konečný výsledek 5:3 byl již nezvratný a nás to obrovsky mrzelo. Pivko (ten na ledě) chytil zcela zbytečného nerva, jak přes kopírku udělal stejný faul, jako před chvílí pardubický hráč, byl ovšem vyloučen a navíc dostal osobáka až do konce. Jeho gesto k rozhodčímu bylo jednoznačné, ale coby tvůrce hry pak svému týmu v poslední šestině zápasu chyběl. Škoda.
      Je konec zápasu a na led lítá větší než malé množství perníku. Domácí tedy zaslouženě zvítězili se svým důrazem na koncovku, ale i hosté předvedli báječný výkon, za který jsme mohli být rádi. A když už jsem se bavil o šou před utkáním, čekal jsem něco podobného i na konci. Leč organizátoři pro udržení diváků v hledišti neudělali nic. Podruhé škoda. My s Pivrncem odcházíme do města hledat nějakou vhodnou hospůdku, případný dance club, ale to už je na úplně jiné povídání...

-md-

NEJBLIŽŠÍ AKCE:

SILVESTR V KLENBĚ
30. prosince

---

POSLEDNÍ FREE´d´LAND
od 27. prosince do 1. ledna
Opevněný areál České dráhy
Frýdlant nad Ostravicí
Akce již proběhla...
Děkujeme všem za pomoc při její organizaci.

---

Hledáte další akce? Jsou v Našem diáři!

---

KULTURA ZA 198

Ecstasy of St. Theresa
Klub Boomerang, 28.11.2002, 20:15

      Hodně mimořádný byl ten čtvrtek! Nejprve jsme objevili s kolegou kousek od práce velmi chutného Radegasta (a když to řeknu já...), což se mi jeví do budoucna jako velmi nebezpečné. Sotva jsme se pak před Sazkou rozloučili, jdeme každý svým směrem a já si konečně všímám na svém telefonu, že jsem zcela zapomněl na Ference. Promptně se ozývám a za nějakých dvacet minut už dáváme kafčo v mé pracovní špeluňce. Jenže, znáte to, hlad je hlad a tak odjíždíme za Věrkou do Klenby (já už třetí den za sebou) a dáváme papu a hlavně nějakou řeč. Sakra, ty dvě hodiny, co jsme na sebe měli, utekly jako voda! Nechávám se tedy odvézt do centra města a tam se loučíme. Ferenc odjíždí dále pracovat, já mířím do Stodolní.
      Stodolní má svůj podchod a od nedávna i Tunnel, který je hned vedle Boomerangu, což se mi dnes jeví jako velmi prozíravé. Nebudu se muset daleko přesunovat a také mne u stále prvního Géčka přesně tam o hodinu později nalézá Skoumal. Ještě předtím, než jsem vstoupil do Tunnelu, zaslechl jsem ještě kousek hudební zkoušky od vedle a o to více se na Ecstasy těším. No a dále (už vevnitř) kromě toho, že jsem hodinu psal jenom maily, koukám a hlavně pořádně poslouchám patnáctky/šestnáctky (víc fakt nedám!), jak u vedlejšího stolu při svých pivech, vodkách a cigaretách povídají a řeší globální problémy světa a musel jsem konstatovat, že na tohle už fakt nemám. Se Skoumalem jsme pak dali ještě po jednom pivu a před osmou jsme se přesunuli na místo činu - do Boomerangu.
      "Ty, Medvěde, dneska tady docela zostra zvyšujeme věkový průměr!" Povídá Skoumal a já mu dávám za pravdu. Jsem dnes však pořádně happy a koukám po okolostojících. Potenciální tři krásné krabičky jsem si vyhlédnul a čtvrtá s pátou pak přišly ještě na pódium. Říkáte si, že tady něco nehraje, protože v Ecstasy je jen jedna? Máte pravdu, jenže umělci z Prahééé si s sebou přivezli předkapelu. Ta měla poměrně velký prostor, zvuk (prý pochopitelně, nevím) pořádně utlumený, hudba zajímavá a ne nepodobná tomu, co předvede Ecstasy. S ní mají společný i počet lidí a zpěvačku. Mladá černoška je fakt cool a její čeština byla nádherně šišlavá.
      Po menší přestávce tak po půl desáté přichází hlavní stars dnešního večera, zvuk se pořádně zesílí, atmosféra je méně napjatá a do našich uší se začíná zařezávat fantastický hlas Kačenky Winterové. Mňam! Kromě zatím neznámých hitů z nové desky Slowthinking (po pravdě se spíš nechytáme my starší, ostatní většina ano), ve kterých Ecstasy zatím moc jistě nezní, jsou skladby z alba In Dust 3 podstatně hutnější a pro nás také známé. Labůžo samo!
      Koncert pak skončil někdy kolem jedenácté hodiny, kdy jsme si vytleskali tři přídavky (poslední, prý, pro Muchowa a spol. nečekaný), závěrečné poděkování posluchačům a kapele Kryštof a opouštíme Boomerang. Tamnější Velvet je skutečně nepoživatelný, za to Gambáč v Tunnelu je úplně o něčem jiném.
      Ani ten Gambáč nebyl náš poslední. Jdeme ještě zhola prázdnou Stodolní na kafe (a "moji" kukinu, která tam jak na potvoru není) do Ptáka v hrsti a s jedním zbytečným, poáč pozdním, odchodem na tramvaj se vracíme ještě na jednoho Červeného draka. V lokále jsou samí mladí a perspektivní lidé, ano, přesně ta zlatá kapitalistická mládež se zlatými zítřky před sebou;-)))
      A pak už tedy skutečně jdeme na tu tramvaj. Já dojíždím v pohodě a jen tři a půl hodiny spánku, které mám před sebou mne lehce znepokojují. Navíc, když mne čekají druhého dne Pardubice. I ty nebudou zrovna nejkratší! Skoumal je někde mezitím pokutován stovkou městskými pohunky za nechutné pomočení nádherných betonových svinovských mostů...

-md-

(bike)Cesta z města

Když terény, tak terény

      Na konec listopadu loňského roku si zcela zřetelně pamatuji, že přijel Martin na bílém koni v až neobvyklé síle, zasypal hory tunami sněhu, snížil teplotu na mínus deset stupňů Celsia, následně odstranil i ty nejmenší mráčky z oblohy a v poslední listopadový den jsme s kámošem mohli poprvé okusit kvality lyžovačky na Pustevnách. Za to letos se počasí rozhodlo, že sobě i nám podzim pořádně prodlouží (když ten jeho začátek stál za prt...) a ačkoli sluníčko už moc nad obzor nevylézá, teploty jsou na konec listopadu mimořádné. Člověka pak o to víc potěší, že tlaková níže nad Velkou Británií byla silná a že zůstala stát na místě, čímž vytvořila zhola jiné počasí u nás na dálném východě (tedy teplé a slunečné) a zhola jiné ve zbytku republiky. A tak jsme nejen posouvali s Kufberkem náš konec plavecké venkovní sezóny, ale i čas otevřených zahrádek. Je až neuvěřitelné, že jen tak v triku jsem si na Mexiku dával na sluníčku své letos poslední tvarůžky 24. listopadu. I když kdo ví, zda to skutečně bylo naposledy...
      Den na to počasí pokračovalo v nastoleném trendu a to už jsem nevydržel a vyjel jsem do Opičích hor. Začátek byl ještě celkem pohodový, neboť cesty kolem porubské Myslivny i vřesinské strže byly suché. Pravé bahenní žně a vyplavování adrenalinu pro mne začaly až za Vřesinou a s němi stálé terénky nahoru a dolů, nahoru a dolů... Samá báječná ZVZetka a to vše jen v krátkém dresu a za svitu sluníčka! Opět připomínám, že bylo 25. listopadu.
      Za lázněmi na Hýlově (Beskydy dnes byly zahaleny v podzimním oparu a působily ospalým dojmem) jsem změnil směr a sešup na Mexiku rozhodl, že tvarůžky dnes nebudou. Tak špinavý jako prase jsem fakt do hospody nechtěl jít a raději jsem dále držel pekelné tempo, sjel po silnici do Klimkovic, kolem místního koupaliště a přes zámecký park jsem uháněl ZVZetkou směrem na Jistebník. Mezi poli jsem podruhé kouknul na dnes tak tajemné Beskydy, projel Fonovice a za okamžik i překonal nejdrsnější místo, na kterém se zemědělci vážně se svými polními stroji vyřádili. Zbývající část cesty kolem jistebnických rybníků už byla naprosto pohodová, neboť se do mne pořádně opřel teplý jižní vítr a tak jsem byl doma cobydup.
      Čtyřicet kilometrů v jednom záběru a v ostrém tempu mi daly pořádně do těla a ani po dlouhé koupeli jsem ještě nebyl schopen chodit, natož se otravovat s nějakou večeří. Před šestou jsem zalehl do pelíšku a vzbudil se nádherně vyspaný až druhý den ráno. Není to pohoda? Vskutku neuvěřitelný konec listopadu!

-md-