EDITORIAL No. 44
Nazdar lidi! Koukám, že intervaly mezi jednotlivými vydáními Thájmsů se nám neutěšeně zvětšují (Zvykáte si?) a tak mohu konstatovat, že jubilejní padesáté číslo letos zcela určitě nestihneme, jak ještě zněly poměrně nedávné optimistické odhady. Na druhou stranu mohu slíbit, že k nějakému novému číslu letos ještě dojde, neboť se již brzy přestaneme se Skoumalem navzájem prudit v zaměstnání. Symbolicky si totiž můžeme 5. prosince zacinkat klíčky a on mi předá definitivní provizorní zabezpečovací zařízení do pronájmu. Na jak dlouho, to zatím nikdo neví, poáč snad úplně všichni ážeďáci se po povodních zakrtkovali v MNM a prý nejšou lidi. Divné, že?
A když si za pár dnů budeme se Skoumalem vzácnější, budeme třeba mít i chuť začít konečně dělat něco s Posledním Freedlandem. O ten zcela určitě nepřijdete, protože už teď mne chytá ta známá organizační horečka, kterou navíc posílila nedávná návštěva v Chopper pubu ve Vrútkách a především následná anabáze "Kelti jdou, Kelti jdou!" v Žilině.
Tím už se dostáváme k aktuálnímu vydání Thájmsů, neboť v nich najdete právě upoutávku na akci v Žilině. To by bylo samozřejmě málo a tak ještě o kousek výše najdete ještě jednu Novinku, která pojednává o nedávné Zippově návštěvě u nás MOM, kde zcela spontánně proběhla 7. tour de Stodolní. K tomu přidáváme další medvědovy neutuchající trable s internetem a na závěr třeba i kulturu. Tak co? Líbíme se?
P.S.: A na tyhle malé smajlíky, kteří se začínají pomalinku rozlézat po našem webu, si taky zvykejte. Aspoň na nějaký čas, neboť na nich momentálně ujíždím. (pan Siemens promine...)
Medvěd;-)))
TECHNIKA A MY
Oskar, GPRS, ME45, S45i, Psion, my a další
1) mám poštu aspoň přes wap!
Někdy před letošním Trutnovem jsem si pro radost ze života (a s půjčkou od banky Imagináre, jak jinak;-))) koupil nové dřevíčko. Siemens ME45 v barvičce, která u nás není k mání a byla dovezena z Polska. Ihned po Trutnově jsem zavítal do MNM (toho času veselé popovodňové ani ne tak město jako spíš Parkoviště) a jedním nejmenovaných softwarovým specialistou si chtěl nechat přebrousit polskou verzi firmwaru na českou a především s českou T9, což jak asi většina z vás ví, je zrychlené psaní esemesek na klávesnici mobilu. Po menších komplikacích (dotyčný specialista dokázal téměř nemožné - mou ME45 brousnul z polské verze 24 na naši 10 a následně nejnovější -opět českou- verzi 21 firmwaru!) se podařilo a já byl šťastný.
2) mám PC, ME45...
Mám GPRS, tak co bych chtěl víc? Jenže se mi absolutně nepodařilo zkomunikovat moje stolní PC via ME45 na Oskarovo GPRS. Stejný neúspěch mne očekával při zakoupení Psiona a jen díky náhodě se mi podařilo mobil nastavit alespoň na CSD vytáčené spojení s rychlostí 9,6kB a palbou 5Kč za minutu. K tomu došlo tak, že na první (a zcela náhodný) pokus "škytla" skoumalova S25 a následně zapojená ME45 na stejné nastavení modemu "škytla" taky. Šlak mě může trefit!
3) ... ale já chci spojení!
Vše se opět pokusil vyřešit výše jmenovaný specialista při své návštěvě u nás v MOM, leč neuspěl. Za to se mu ale s úspěchem podařilo předělat na mou žádost a věčné otravování ME45 na S45i, která (Hurá!!!) v sobě obsahuje emailového klienta. Díky němu jsem schopen stahovat a posílat poštu dokonce i s přílohami. Jen cesta na síť je trochu komplikovaná. Musím nejprve nahrát do vnitřní paměťové karty telefonu žádané soubory coby pozdější přílohy a pak už hurá s nimi na net! Jako důkaz, že to fakt funguje, jsou právě tyto Thájmsy, které jsme si se Skoumalem předali poprvé "vzduchem".
A tak je má neukojenost upjata jen jedním směrem: Komu se podaří spojit Psiona s S45i a GPRS? Vím, že Specialista na tom pracuje, ale když já jsem tak nedočkavý;-)))
-md-
KULTURA ZA 310 (Kč)
Radošinské naivné divadlo
Na jeden dotyk
DK Vítkovice, 3.10.2002
Ano, jsou v našem životě jisté události, které si nenecháme ujít. Třeba svatba kamaráda, Cimrmani, Mišík a také Radošinci. Pokud nám okolí dovolí, neváháme ani chvilku a vyrážíme. S lístky to bylo tak napůl: dvanáctá řada...tentokrát bohužel bez Medvěda, jenom já s Krtkem.
Radošince ještě nemáme tak přečtené (teprve třetí hra v pořadí), na Cimrmany chodíme tedy podstatně déle. Jejich humor je nám blízký a i jejich pojetí divadla se nám celkem zamlouvá. Navíc u nás v MOM byla tato hra ohlášena jako "nejlepší radošinská zpráva všech dob". Měli jsme se tedy na co těšit (a mi se zdálo, že trochu podrahli...).
Jako vždy jsme v divadle snižovali věkový průměr diváků. Ale s přibývajícím věkem nás to už určitě nebude trápit.
Co říci ke hře? Úvod s balónem byl zajímavý. I když jsem ho poněkud nechápal (pochopil jsem později). Hlavní "hrdinové" hry, Autor (C. Kassai) a Herec (S. Štepka), se po cestě za dokončením nové divadelní hry potkávají s různými podobami lidských vlastností. Setkají se s Inspirací, Hrdostí, Pravdou, Charakterem, aby nakonec zjistili, že to, co jim chybělo, byla láska...
Jako již tradičně je hra protkána písněmi. V našem případě se bohužel nepodařilo nastavit ozvučení sálu, takže textům nebylo příliš rozumět. A na můj vkus těch písní bylo nějak moc, jako kdyby autor hry chtěl vyplnit čas (anebo je to nový trend ve tvorbě?).
Musím přiznat, že vzhledem k tomu, co jsme před shlédnutím hry četli, čekal jsem něco jiného. Nad scénou s Malým princem a Loptou jsem dlouho uvažoval, co to vlastně je. Ale aspoň jsem pochopil souvislost s úvodem...
Nebylo to špatné, ale něco tomu chybělo. U jídla bych řekl, že hladný žaludek. Uvidíme, co na nás nachystají před Vánocemi.
-sKo-
|
AKTUÁLNĚ
Přátelé, datum už tedy víte. Minimálně se Skoumalem budeme na opevněném areálu Českých drah pobývat od pátečního odpoledne, odkdy se i vy ostatní můžete začít hlásit. Středisko bude po celou dobu jenom naše! Dále máme zajištěn minimálně jeden druh pivního moku z Plzně (i když vlastně z Nošovic, bohužel) a ostatní poživatiny nakoupíme dle vašich požadavků. Na Silvestra uspořádáme velkou žranici, pravda, pochutnají si především masožravci.
Ceny permanentek na okolních svazích:
- na Pustevnách se letos bude lyžovat za 250Kč a mají zde lanovku a tři vleky, které stojí za řeč. Najde se tady i nějaké to sněžné dělo,
- na Bílé bude cena kolem čtyř stovek a je zde dvoukotva a slušný plně zasněžovaný svah, s čímž souvisí jeden problém - lidí jako malých sviní,
- v Malenovicích by se lyžovat také dalo, ale svah má jen jednu pomu a pouze přírodní sníh, se kterým hodně bojují,
- Lysá hora je sice nejlevnější (150Kč), ale kdo tam kdy byl, ví proč. Náčiní je třeba si vytáhnou z výšky 350m do 1323m na svých bedrech (ale zase ty výhledy kolem!).
A nezapomeňte, že kdo dřív přijde...
NOVINKY
2. a 3. listopadu 2002
Zatímco já se Zippem odcházíme na druhou řeckou mňamku, následně k Ptákovi hrsti na kafe a hruškový džus, Pavel a Pája atakují nejen slečnu, ale taky karaoke šou v dalším klubu, na jehož název si teď za nic na světě nevzpomenu. Konečným klubem se pak pro mne a Zippa stává Desperado. Hudba hraje zostra a na plno a zábava taky. Na baru, okně a dalších stolech tančí dohromady devět krabiček...
8. a 9. listopadu 2002
... kromě nesmrtelnosti brouka a politické situace jsme stačili u piva ve třech probrat snad úplně všechno. Sedělo se báječně a neustálým "Kelti jdou, Kelti jdou!" (pochopitelně ti slovenští) jsme si zvyšovali procento (o promilích už nemělo cenu hovořit...) alkoholu v krvi až do brzkých ranních hodin. Inu, přesně tak, jak jsme to v Žilině vždy dělali. Závěrečnou jízdou hodně obstarožním taxíkem značky Forman jsme se pak přesunuli k Ali do doupěte...
EX-POST
A ještě jednou mobil!
Tentokrát však z jiného soudku. I když... Možná si někteří z Vás vzpomenou na nedávné, poměrně větrné počasí. On celý říjen stál celkem za prt a tak jsme jednou s Kufberkem sedli do hospůdky, dali nějaké to pivko i řeč a někdy před půlnocí se rozloučili. Cestou domů se mi pak stala velmi zajímavá věc: Valím si to takhle vyšší střední rychlostí z kopce dolů, poáč jak jsem psal, ten vítr byl vážně dost hustý, a měl jsem jej shodou okolností přímo v zádech. Jenže o pár chvil později prudce změnil směr, já to v pohodě na kole ustál, ale můj mobil se z otevřené kapsy zcela bezprizorně katapultoval. Následoval celkem dlouhý let po hladkém asfaltu silnice a poté, co nervydrásající svištění ustalo, jsem se pustil do jeho hledání. V tom kolem mne projelo auto a pod jeho kolem se ozvalo takové jemné Křup!
Zauvažoval jsem, zda-li nejde jen o nějaký špatný sen, ale po chvíli jsem se pustil do hledání zbytků mobilu. Aspoň SIMkarta by potěšila. Intenzivním téměř hodinovým hledáním se mi nakonec podařilo mobil najít téměř celý i s kartou. Chyběla jen baterka a záslepky. Jinak se mobil rozčtvrtil na čtyři kusy.
Do operace jsem se pustil až ráno po vystřízlivění (pravda k částečnému došlo již večer...), a poté, co jsem zjistil, že by vlastně mobil byl i složitelný, šel jsem zkusit dohledat i ten zbytek. Už večer jsem si zrovna dvakrát nepřál, aby mne majitel zaparkované Avie, pod kterou valná část mobilu skončila, začal otravovat otázkami a o to nepříjemnější bylo prohlížení jejich spodních částí teď ráno. Nakonec jsem našel i tu poslední gumičku, jen ta zatracená baterka nikde.
Cestou směrem k mobilshopu jsem měl dost času na uvažování, zda přece jen není baterka zbytečnou investicí, ale nakonec jsem se ukecal a dotyčnou placku zakoupil. Na druhý pokus, poáč tenhle typ mobilu je na trhu přece jen chvíli, ne? Založil jsem baterku na příslušné místo a se zatajeným dechem jsem sáhnul na červené spouštěcí tlačítko...
Ejhle, podařilo se! Telefon na mne oranžově bliknul a po chvíli se přihlásil i do sítě! Jedinou vadou na kráse se tak stal obal telefonu samého, který nesl hned několik škrábanců a taky stop po pneumatice. Jal jsem se do vylešťování a čištění, až jsem telefon dovedl do poměrně slušného stavu.
Až po několika dnech jsem zjistil, že mobil na mnoha místech nemá signál. Třeba v takové Klenbě, která má buňky za rohem, mi to přišlo divné až příliš a tak jsem se o den později pustil v práci do nové operace. Kdybych si aspoň já vůl pořádně mobil před jeho scvaknutím pořádně prohlédnul! Ale nebudu vás napínat, operace se zdařila, telefon rozevření přežil, plíšky od antény jsem narovnal a zcela zodpovědně dnes mohu prohlásit, že se ze mne stal hardwarový specialista na novou řadu Siemensů;-)))
-md-
VZKAZ (ASI) VŠEM
Zrovinka jsem dočetl v Reflexu článek "Tmou", který popisoval, kterak se podivní lidičkové sjedou jednou za rok do Brna, počkají do tmy a začnou hrát bojofku přesně takovou, jaké známe i my z hradních taškařic na Svojanově. Autor článku popisoval lidi, kteří jsou plně v zajetí luštění her, rébusů, tajenek a luštěnek, přičemž se chovají naprosto spontánně. Tedy nic nového pro nás znalé. Mně je jen strašně smutno, že jsme letos tu svou hradní taškařici neměli. Hodně mi to chybí!
-md-
|
Dnes je .
Svátek slaví
.
NEJBLIŽŠÍ AKCE:
ORLIČKY 2002
prosinec 2002
Deštná - Mnichovy
Jablkoň
11. prosince 2002
Parník
POSLEDNÍ FREE´d´LAND
od 27. prosince do 1. ledna
Opevněný areál České dráhy
Frýdlant nad Ostravicí
ZE SPOLKU
Ukončení plavecké sezóny
15. listopadu 2002
Přiznám se, zlenivěl jsem. Je sobota odpoledne, den po pařbě, pardon, po schůzi, vstával jsem až v jedenáct a čím více bylo hodin, tím méně jsem byl přesvědčen o tom, že si ještě zajedu letos naposled na Budvara do Hlubočce. Venku je totiž neskutečných dvacet stupňů, ale příjemný dojem z teplého dne zároveň shazuje nepříjemný vítr. A tak mám místo adrenalinové jízdy na kole dost času na spisování. Proto vznikl i tento malý zápis ze včerejšího Spolkového zasedání, které proběhlo kde jinde než v Klenbě.
V podstatě by ani nebo o čem psát, neboť jsme se sešli za jediným účelem, a to pomalém rozjezdu organizování Posledního Silvestra, a jako vždy se schůze zvrtla v něco zhola jiného. A tak nás Čenda před půlnocí z Klenby vyhodil a my se mohli vydat na zpáteční cestu do našich doupat. Po cestě jsme se samozřejmě nemohli nezastavit pro pecny chleba v místní pekárně a ukusujíc čestvého teplého a křupavého pecnu spěcháme na autobus. Tedy já bych nemusel, mám přece kolo, ale přece Kufberka se Skoumalem neopustím. Druhého jsem doprovodil k domovu a prvního jsem dojel kousek před mostem přes Odru. Chvíli jsme se jen tak bavili o báječném počasí a tu v nás uzrála myšlenka na uzavření plavecké sezóny. Zavzpomínali jsme, že v půlce listopadu skutečně ještě ani jeden z nás se v řece nekoupal a o chvíli později na místní pláži ze sebe zhazujeme své spodky a svršky, abychom okusili ledovou vodu.
A ona skutečně ledová byla! První pokus jsme pro nadměrné mrznutí našich nohou přerušili. Na břehu nám ale oběma otrnulo a druhý pokus byl podstatně úspěšnější. Nejdřív jsme se navzájem ostříkali (jinak bychom asi do toho ledu nevlezli) a pak už za hurónského popůlnočního řevu opocí ponořujeme svá těla až po krk do ledových vod. Ano, dokázali jsme to! Sice jsme tak zásadně narušili proces rozpouštění pivního alkoholu v krvi, ale za ten následný báječný pocit, kdy se celým tělem pomalu od nohou nahoru rozšiřuje teplo, nám celá tato akce rozhodně stála za to. Škoda jen, že v tento pozdní čas už nebylo jediné (alespoň) pootevřené hospody, kde bychom mohli ještě trochu přikrmit. No představte si, že i vyhlášená zahrádka s výčepní maringotkou přímo u splavu měla teď, uprostřed listopadu, zavřeno. Hanba!
-md-
KULTURA ZA 170
Vladimír Mišík a E.T.C.
Klub Parník, 13.11.2002, 20:15
Włodzymerz Myszkin i Ostatni k nám do MOM jezdívávají předvést své umění pravidelně na dvou koncertech za sebou, což mělo tu obrovskou výhodu, že bylo v Parníku příjemně komorně a nebylo našlapáno. Tudíž i lístky se daly vždy sehnat třeba i na poslední chvíli. A na to jsme spoléhali se Skoumalem i tentokrát, aniž by nás trklo, že je vlastně místní fanouškovská základna stabilní (a možná se počet jejich členů ještě zvedá). V klidu jsem tedy přislíbil ještě dalším dvěma kolegům tři lístky a vše nechal vyhnít. Leč stalo se, že v pondělí už Skoumal nesehnal ani prt. Jeden z kolegů se navíc zrovinka objímal se stromy kdesi v Jeseníkách a byl tak nezastižitelný.
Nezbývalo nám tedy nic jiného než před Parník v onen středeční večer dojít a doufat v zázrak. Zatímco nezastižitelný kolega s chotí stále doufali, že si z nich jenom střílím a pokouším se o další z řady mých nejapných vtipů, já jen tiše doufal, že se po osmé hodině dovnitř přece jen dostaneme. Kolegu s chotí (a vlastně hlavně mne!) zachránil jeden známý, který se jako dobrotivý skřítek z ničeho nic vynořil z útrob klubu. Nicméně o pár minut později jsme se dostali dovnitř i my ostatní.
Kapela byla dnes o jednoho člena opět početnější - ano, známá alkoholem a cigaretami vysušená postava s popelníky místo brýlí na očích, nám dala zcela jasně najevo, že nepůjde o zážitek všední. Vanessa Mae českého bigbeatu, jak už jednou řekl Olin Nejezchleba, tedy Jan Hrubý je tady! Ostatně Olin - nějak nám vyměknul a s Hrubým prohrál nejen soutěž v hraní na strunném nástroji, ale i délkou vlasů. Ano, zaznamenali jsme konec jeho dlouhých vlasů. Ale abychom jej jenom nehanili, své místo si mezi muzikanty našel také a písně dokázal příjemně ozvláštnit.
Pánové sice tentokrát mezi skladbami příliš nevtipkovali (s výjimkou toho, že jsme se dozvěděli o v mišíkově životě zlomové informaci, že v jeho domě brzy otevřou hospodu, což by v jeho případě mohlo mít fatální důsledky...) a o to více se soustředili na vlastní hudební výkon, o kterém si dovolím říct, že byl nejkvalitnější, jaký jsme vůbec zažili! Mišík byl také v nevídané pěvecké formě a když opouštěl po dvou přídavcích sál, byl, jak potvrdil kolega, zcela vyčerpán. I s ohledem na vzduch, který se dal v sále krájet (a možná ještě dál), se není čemu divit.
Pánové nás kromě několika skladeb ze stále poslední desky Nůž na hrdle, oblažili spoustou starých fláků (a je fascinující, že i když šla pecka za peckou, měli jsme pocit, že měli zahrát tuhletu nebo támhletu, že mají takové kvantum šlágrů) a také dvěma novými songy, které zněly zcela nově a jedna z nich (zatím bez názvu) byla vyloženě punková. Mně osobně běhal mráz po zádech při skladbě Víno, ženy a zpěv a je mi hodně líto, že tuhle palbu nenasadili letos v Trutnově, poáč si myslím, že v ten okamžik by byl Trutnov jejich a Krakonošovi by pěkně nadskakovaly pokličky.
Co říci závěrem? Báječný večer, kvalitní hudební zážitek a celkové naladění na stále zvedající se hudební úroveň Etc... Prostě bomba. Já za sebe se přiznávám, že mi hudební zážitek dost příjemně rušila Redbull slečna, která neustále poletovala mezi publikem a vybírala prázdné půllitry s neutuchajícím nádherným úsměvem. Docela rád bych se ji klidně odevzdal (a nejen toho večera), když ale v Parníku je stále to pivo tak nechutné! (Opět na vlastní kůži ověřeno...)
-md-
|
