EDITORIAL No. 46

Nazdar lidi!
      Tak jak je po vánocích? Opět o něco tlustší a vypasenější? Nebo jste šli do sebe a průběžně sportujete? Osobně jsem spíš ten první případ, i když i na sport lehce došlo. Se Zippem jsme se totiž vypravili na Štěpána na Lysou horu a akce se nám natolik povedla, že jsme ji prohlásili za Poslední Free´d´land a proto ji najdete i popsánu v Našem diáři. Vězte, že nešlo o žádnou řidkou náhražku! Poslední Free´d´land se nám tak sice rozdvojil na dvě akce, ale tím se vlastně stává v historii unikátním a nepřekonatelným. Jeho druhá část se uskuteční předposlední den v roce, kdy proběhne v Klenbě. To už zřejmě v době těchto Thájmsů bude po ní a vy si její průběh budete moci přečíst na patřičném místě. A přijde-li vám podobnost se Silvestrem před Silvestrem podivná, ta vězte, že je to televize Prima, která se po nás opičí;-)))
      Ještě před vánocemi jsme s mými dvěma kolegy podnikli spanilou jízdu vlakem mezi Alpské kopce, abychom zjistili, že nejvíce sněhu z celého Rakouska bylo ve Vídni. Přesto jsme rádi, že jsme lyžařská střediska viděli na vlastní oki a můžeme si udělat obrázek o jejich úrovni. Vida, máme tedy pro vás i jednu novinku!
      No, a posledním, co tentokrát stojí za řeč (i když...) byl hokej ve Zlíně, který byl premiérový tím, že jeho návštěvu jsem spáchal já, rozený sportovní analfabet. Pravda s Pivrncem jsme o něm dali řeč až o den později ve Stodolní a s dalším Ex-post jde vlastně o poslední článek těchto Thájmsů.
      Co říci závěrem? Jak psal Vaček ve Vzkazníku "Freedlant id dead, vy volové!!!", je třeba směrovat stránky někam jinam a vypadá to, že cesta se začíná pomalu ukazovat. I když kdo by ji zrovna tady hledal... Přeji krásný nový rok 2003!!!

Medvěd;-)))

EX POST

FREEdLANT id dead, vy volové!!!

      Co bych to nepřiznal, Vaček mne touto větou nasral (pomineme-li gramatiku - pozn. wmr). Také jsem patřičně reagoval v obou Vzkaznících (našem i anarchistickém) a o několik dní později i pobavil nad tím, jak rychle můj nevybíravý vzkaz ze druhého jmenovaného zmizel. Konečně, vypadá to, že duel ještě neskončil...
      Ono totiž něco zorganizovat dá docela práci, člověk tomu věnuje spoustu času, a když se pak najde takový trouba, který něčeho podobného schopen dosud nebyl (a pochybuji, že by i schopen byl v budoucnu...), člověk se zákonitě naštve. Nehledě na to, že ve Vačkově případě jde ještě o něco jiného, ale to už vířit internetem nebudu a nechám si to pro sebe.
      Ovšem nejen na vačkově hlavě ocitla se hrouda másla. Tu tam mají i ostatní kamarádíčci, kterým bylo jaksi za těžko reagovat na pozvánku a jednoduše jsem jim nestál ani za esemesku. Když už pak termín tlačil a já začal počítat nahlášené účastníčky, skončil jsem u neradostného čísla - dva. Já se Skoumalem. Pravda, bylo zde ještě několik dalších lidí, kteří by přijeli na den, mrkli a zase odjeli, ale fakt představa, že zařídím, přivezu, nachystám a následně uklidím, odvezu a zaplatím, mne "nadchla" na tolik, že zvítězila myšlenka: "Seru na vás!" Vše jsem odhlásil (což bylo poněkud drsné), ale časem jsem se otřepal a zjistil, že příště mne těžko jen tak někdo do něčeho podobného uvrtá! Přátelé, kdepak! Teď se snažte vy ostatní a až získám pocit, že už zase někomu něco dlužím, třeba se do něčeho pustím. Cesta to však bude hodně dlouhá...

-md-

SILVESTR

POSLEDNÍ FREE´d´LAND
(part two)

      S lidmi je to někdy těžké. Občas si lámu hlavu nad tím, jestli nám to vůbec stojí za to. Když jsme se snažili zorganizovat Silvestra, rezervovali jsme termín v opevněném areálu dva roky dopředu. A dva roky se těšili, jak toho Silvestra pěkně oslavíme. Do mne se počátkem prosince začal vkládat pocit, že něco není v pořádku. Nikdo se nehlásil (přesněji se píše někde jinde), nechodily žádné zprávy... A tak jsem poslal upozornění, že kdo chce, ať... atd. Nikdo se neozval, že přijede. A tři (slovy tři) lidé vyloženě napsali, že nepřijedou. A ten zbytek? Buď moje maily nečtou nebo je to nezajímá nebo se ještě nedostali k poště anebo... (si domyslete sami) Takže aspoň můžu poděkovat těm, kteří řekli, že nepřijedou. A ostatním vlastně taky. Příště se přizpůsobím.
      V Klenbě jsme rezervovali televizní stůl od sedmi. Kufberek s Dodem ho zahřívali už od šesti. Až na Lukáše, který byl někde za horami, se sešel celý Spolek. Nálada byla veselá, po očku jsme koukali na primácký Silvestr bez zvuku. Obsluhoval tentokrát Čenda, ale s jídlem to byla hrůza. Tak dlouho jsme ještě nikdy na jídlo nečekali. Moje zelňačka přišla po půlhodině, po další půlhodině medvědova česnečka a za další půlhodinu zbytek. Ale aspoň bylo jídlo dobře uvařené!
      Někdy po půlnoci (?) nás Čenda slušně vypustil ven. Venku hromada čerstvého sněhu. Prokoulovali jsme se až k Plavcům. Už bez medvěda. Chvíli jsme se dobouchávali dovnitř a po půl druhé jsme s Kufberkem a s Alešovým bráchou Pavlem vyrazili k domovům.

-sKo-

NOVINKY

POSLEDNÍ FREE´d´LAND
(part one)

26. prosince 2002

      Akce byla dlouhou dobu předem avizovaná, nějaký čas také připravovaná, aby se nakonec uskutečnila úplně jinak. Původní představa a místo odumřely na nezájmu kamarádů a přátel (nikoli na demenci jednoho individua), a přeměnila se v mnohem komornější setkání přátel. Měla dvě dějství: to první se uskutečnilo na Štěpána (tedy o den dříve než původně zamýšlený Poslední Free´d´land měl vypuknout), kdy jsme se se Zippem vypravili na tradiční povánoční túru na Lysou horu...

RAKOUSKÉ ALPY

20 až 22. prosince 2002

      Zima, mráz, sníh, zasněžení alpští velikáni, horská městečka plná skibusů nebo třeba vánoční atmosféra uprostřed historických měst pod horami. Taky cestování v pohodlných, rychlých a čistých vlacích, Rakousko křížem krážem... To všechno jsme chtěli prožít a užít v posledním víkendu před vánocemi. Něco z toho vyšlo, něco zase ne. Zároveň můžete tuto stránku třeba brát jako malé doporučení před cestou do Rakouských Alp...

ZE SPORTU

Zlín - České Budějovice 1:2
27.12.2002, 17:00

      Na Pivka bez Pivka? I to je možné! Zrovinka jsme se Zippem uzavírali Poslední Free´d´land,
když mne napadlo, že by nebylo vůbec špatné pokračovat v nastalé, velmi příjemné a pohodové náladě. I zavolal jsem Pivrncovi, zda bychom hned v pondělí nezajeli na hokej do Zlína. Zatímco on nemohl, přesto zařídil lístky, Radeček se chytil a naším oblíbeným Sobieskim odjíždíme do Otrokovic. Přípojný vlak nám vinou našeho zpoždění ujel, ovšem na druhou stranu nás velmi příjemně překvapil místní dopravní podnik, když nás jeho trolejbus zvládnul převézt k Moskvě za neuvěřitelných pětadvacet minut! Obvykle cesta po místní magistrále trvává i dvojnásobek.
      Takto jsme stihli pohodově nejen začátek hokeje, ale i klobásu s kvašákem před stadionem. S posledním soustem vstupujeme do Medvědovy arény, ve které hned u vchodu zbystří svou pozornost černá ochranka při pohledu na náš batoh a igelitku. Že by teroristi?
      V hledišti vládla poněkud nervózní atmosféra. Na vzájemné zápasy má totiž Zlín s Budějovicemi nemilou bilanci, neboť v obou vzájemných zápasech se vždy prodlužovalo. Zatímco v prvním z nich Budějovice zvítězily, ve druhém případě ani prodloužení na změnu skóre nestačilo. Jakpak to asi dopadne dnes?

      Do první třetiny nastoupili hokejisté s břichy plnými bramborového salátu, neboť jinak snad ani jejich výkon nelze omluvit. Na hřišti bruslili medvídci, kteří se k žádné pořádné akci skutečně dostat nemohli a rychlost ze hry byla menší než malá. To nejspíš zvýšilo nervozitu, jejímž výsledkem byla sejmutá maska budějovického brankáře a následná rvačka. Na gól bychom pak marně čekali, i když Zlínští pár šancí měli, dotáhnout to, sakra, golfisti jedni, nedokázali. Mimochodem v první třetině se vylučovalo takto - 16:18.
      I přesto, že se rozhodčí rozhodl pískat kdeco a hru až zbytečně přerušoval, což zápasu hodně ubralo na zajímavosti. Do druhé třetiny nastupovali hráči z hlavami přece jen chladnějšími a my byli svědky krásného zápasu. Medvídci byli konečně ti tam (lhostejno zda domácí či přespolní), a ač přece jen na nějaké to jiskření došlo, šlo o vyrovnanou třetinu. Jen v jedné chvíli při přesilovce se podařilo Budějovickým Zlín tak zamknout u brány, že se už sbíhaly černé chmury v našich hlavách. Nicméně v 35. minutě jsme se dočkali a Pivko dává první gól. Hurá! Bude štamprle! Sice až o den později ve Stodolní, ale o tom jinde.
      Začátek třetí třetiny jsme tradičně nestihli, poáč jsme sedli na Gambáče vedle stadionu, nicméně v prvních minutách k ničemu důležitému nedošlo. V padesáté minutě se rozhostilo nad stadionem hrobové ticho, protože hosté přímo ukázkovou a bleskovou akcí vyrovnávají. Obrana nikde a gólman byl marný. Podaří se domácím zvrátit tak nepříjemnou situaci? Nepodaří. Jsme sice svědky krásných posledních deseti minut, ale je jasné, že se jde do prokletého prodloužení. Rozhodčí za časté pískání inkasuje pískot a létající předměty. Právem?
      Jak jsem psal na začátku, prodloužení a rychlou smrt zlínští zatím neproměnili a i tentokrát si s nimi osud krutě zahrál. Hosté dávají vítězný gól v čase 65:00! To snad ani není pravda! Odcházíme stejně jako mnoho dalších z 5100 platících diváků rozladěni. Zlomí se zlínská smůla konečně po Novém roce?

-md-

NEJBLIŽŠÍ AKCE:

Hamé Zlín - Vítkovice
7. ledna 2003
Medvědova aréna Zlín

---

Hledáte další akce? Jsou v Našem diáři!

---

HOKEJ

ZE SPOLKU

Zippova Klenba Speciál
23. prosince

      Teď uvažuji, zda se tato akce dá psát jako spolková, když ze Spolkařů jsme tam byli jen já s Lukášem, ale pokud vím, tak schůze může být vyhlášena v okamžiku, kdy se sejdou alespoň dva členové, tak proč vlastně ne. Mezi pozvanými byl pak ještě Kufberek, který se omluvil z rodinných důvodů. Ostatní dva panáčci prominou. Nicméně u stolu jsme se sešli ve kvartetu. Přišel totiž ještě Radim, který zareagoval přímo ukázkově a po obdržené esemesce okamžitě vystartoval do Klenby, a především Zipp, díky kterému byla dnešní akce vlastně spískána. Zvláštní pochvalu si pak ještě zaslouží Čenda, neboť mi poprvé načepoval do osobního krýglu, což bylo nečekané a příjemné zároveň. Konečně bylo vidět, že vánoční pohodová nálada zasáhla i jej.
      Zipp si mne vyzvedl v práci, kde už také panovala vánoční náladka a dokonce došlo i k ostromečkování pracoviště (včetně dárků!), a tak se hodilo ještě chvíli posedět a povykládat. Ze Sviňákova jsme pak zamířili do medvědova doupěte a než jsme vyřídili vše potřebné, čas pokročil a do Klenby přijíždíme autobusem po sedmé hodině.
      I s vědomím toho, že už zítra je Štědrý den a nebylo by záhodno "ožrat se jako mužik", jsme se nešetřili, a protože vykládání nám šlo víc než dobře, nebylo se v podstatě čemu divit. Schůze (jak jsem již napsal) započala v sedm a její neplánovaný konec jsme nějak přirozeně utrpěli kolem půlnoci, kdy už bychom mohli postavit z čárek slušný plůtek. Radim se Zippem se evidentně dlouho neviděli (jejich poněkud komplikovaný rodinný vztah netřeba popisovati, poáč jej zajisté všichni znáte), a tak vykládali především oni a vlastně hlavně kolem nich řeč se vedla. Řeč pochopitelně musela přijít i na náš nedávný test alpských lyžařských středisek, stále živé vzpomínky na Austrálii či život v MNM... Klábosení by nám šlo, tož chlapi zase někdy!

md;-)

STODOLNÍ

Předsilvestrovská tour
28. prosince

      Netušil jsem, že Pivrnec, bydlící už několik v Ótravě, ještě nenavštívil nikdy Stodolní ulici. Stejně tak jsem netušil, že se akce rozjede až do takových obrátek! Na začátek ještě připomenu pro případné Stodolní travellery, že od půlky prosince byla tramvajová zastávka "Kino Vesmír" přejmenována na "Stodolní", takže místo startu Tour de Stodolní je ještě jasnější než kdykoli v minulosti.
      My však vstupujeme do Stodolní jako obvykle ze zcela opačné strany a to od podchodu. To už jsme s Pivrncem v medvědím doupěti pro dobrou inspiraci skoukli na DVD Rok ďábla a cestou nám i pořádně vyschlo v krku, takže není divu, že zapadáme (po malé exkurzi E99) do Desperada, kterým zatím vládne pohodová až ospalá nálada, což je normální, protože máme teprve sedm hodin a ve Stodolní noční život propuká až tak o dvě hodiny později. Po prvním pivu platíme a jdeme o dům dál.
      Kolem Tunnelu jsme se protáhli do Boomerangu, kde jsem zklamán tím, že mají jen Radegast, ale ten je kupodivu poměrně chutný. I tady vládne pohoda a nám se navíc příjemně sedí v příjemné společnosti, takže nakonec odcházíme až v okamžiku, kdy dostáváme hlad. To už začíná Stodolní ožívat a v ulicích se objevuje stále více lidí.
      Cestou k bufetu začínám registrovat další klubové přírůstky a než dojíme svou porci steaku (tentokrát skutečný, nikoli sekačka!), je ulice plná. A nejen ulice! I kluby se začínají plnit a my zapadáme na Pivrncovu žádost (ujíždí na taneční hudbě) do dance clubu, kde už obsluhující personál vykazuje určité výpadky ve svých oblečcích. Naštěstí taky aspoň kolem tyče neprudí žádný chlap, a tak se na chvíli necháme vtáhnout do houstnoucí atmosféry.
      A právě někde tady přestáváme sledovat čas a matně si vybavujeme další postup. Takže de facto víme, že jsme dále navštívili ještě jednou Tunnel, (Boomerang byl beznadějně ucpán lidmi), E99 (kde jsme si báječně zatančili - part one, a pokecali "na úrovni" s několika krabičkami), zašli jsme se mrknout znovu do Desperada na tanečnice (tady už chlap u tyče, bohužel, byl), dále jsme doplnili tuky opět v bufetu a na úplný závěr zašli do přeplněné Bastilly.
      A v té jsme zůstali nejdéle. Bastila má zvláštní atmosféru a lidé se při hlasité hudbě dokáží báječně a navázaně bavit. K zábavě jsme se přidali a její parádou jsem si hned vzpomněl na minulou návštěvu Stodolní. Také jsme obletovali jednu krabičku a také jsme uspěli. Ouha!
      A závěr? Pěkně po šesté hodině ranní! Slušná jedenáctihodinovka nepřetržité pařby nám dala co zabrat a ranními tramvajemi jsme se rozjeli ke svým domovům...

-md-