dnes je .
Svátek slaví .
chat
Akce roku 2010
Náš diář
předVolební komentáře
Editorial No. 132
N E V O L T E , P R O S Í M , P A P A L Á Š E !
... a levici, musím dodat. Zelenkův klip Přemluv bábu mi nejen přišel vtipný, ale také důležitý. Mám tu čest, že doma mám nestandardní rodiče - důchodce, jimž nemusím vyhrožovat, že příště nepřijdu na svíčkovou, kterou tak miluji. Oni totiž ví, co se na světě dělá s levicí a jsou tím pádem zařazeni do bandy podivínů, kteří ve svém věku volí vpravo. Aspoň tak si to myslím. I teď o víkendu ve Vraném šla samozřejmě diskuze na téma voleb. Nelze ji jednoduše uniknout, kór když začátkem května přisvištíte do Práglu (MNM, chcete-li) a z každého druhého rohu či kandelábru na vás kouká Jirka s blondýnou a jejich malou, jejíž jméno mi tak znechutilo pizzu. Nejsem lidožrout. No a tihle tři nám dávají jasný vzkaz: "Chceme lepší budoucnost pro naše děti!" Co z toho vyplývá? Přece že Margarita bude mít brzy sourozence. O nikoho jiného jim totiž v podstatě nejde. A my jsme přece jiní!
Jirka je papaláš. Nemylte se, papaláš nemusí být nutně komunista. Je to jednoduše obtížný hmyz, jehož se bezprostřední okolí bojí a tím je totéž okolí ke hmyzu zcela servilní. V takovém servilním okolí nemá a nemůže inteligence co pohledávat, poáč vrána k vráně sedá. Nabubřelost kvete. Co by v tom ČSSd dělala demokracie? Prostě se bojíš a budeš hlasovat, jak si Jirka umane. A že ne? Ani to nezkoušej, servile! Však se koukněte na Tvrdíka. Přijde vám tenhle zelený tvor inteligentní? Dokonce si vypěstoval tik, poáč chcete-li jej vytočit, vzpomeňte na jisté ČSA. V tomhle srovnání je i Růžový Panter naprostý břídil.
Mno, a teď si představte, že takové neuvěřitelné množství lidu chce volit ty Paroubky, Tvrdíky, Bublany, Sobotky (to je snad ještě větší belzebud než proslulý Kalousek), poáč jim vyhovuje Elvis, pívo za dvě kačky, občasná estráda s vyžilým Škorpiónem a Jistoty a stabilita v krásném nicnedělání. Jasan, jsou to hloupí lidí, kteří rádi vyžírají systém. Systém je nemocný. Před dvaceti lety přišli tihle škůdci o možnost ovlivňovat svět na uličních výborech. Když v nich navíc začnete cílevědomě pěstovat závist vůči bohatým lidem, vidí rudě. Vlastně oranžově, poáč ta teď zrovna frčí. A my všichni pak padáme šedesát let zpět, kdesi k třídní nenávisti. Paradoxem je, že tihle staří by si měli jako první vzpomenout, kam vedlo rovnostářství.
Paroubek je jako správný papaláš svými patolízaly neustále podporován ve své nadpřirozenosti a protože o jeho inteligenci nemám ani špetku pochyb, nepřekvapuje mne, že sice káže vodu a nenávist vůči bohatým. Sám však svou nabubřelost a bohatství dává rád a všude najevo. Za naše, a to si, prosím, dámy a pánové, uvědomte. Kdo z vás na to má? Tady snad musím omluvit Jirkovu bujnou do hněda obarvenou kštici, poáč ženy to s námi, pánové, vždycky uměly. Jenže, když se spojí blondýna s touhle obludou a Dimunem, začnou hrát svou vlastní reality show. A já jsem smutný...
Jasně, jsou nám k smíchu. Jenže jestliže se jim budeme jenom posmívat, ještě více se budou s uřvanou bandou v zádech za chvíli smát oni papaláši nám. A nakonec logicky vyhrajou. Trošku nás zachránil Nečas (po slovensky Slota...:-)), když ODS spáchala harakiri a zbavila se svého papalášského vůdce, ale i tak nemusím pochybovat, kdy a koho volit. Máte problém s určitým jménem? Pak kroužkujte! Jak poslední dobou čtu, je škoda, že jsem si již dříve tuhle ideu nenechal patentovat. Lidé, vole, volte!!!
P.S. Thájmsy jsou tentokrát hodně volební, ale není mi až tak úplně lhostejný osud této země, tak soráč. Rád bych tady pobyl a vláda tupých a diktátorských lidí by mi v tom vážně bránila.
medvěd:-)
Nedá mi to, abych se aktuálně nevyjádřil k útoku na oranžového Sobotku. Upřímně řečeno se nemůže divit Buldozer se svou skvadrou útoku, když je to právě Paroubkův agresivní styl, jenž vyvolává zlo mezi lidmi. Když sklidí (pro něj překvapivě) úplně stejný útok, ihned se začne ustrašeně s podělaným zadkem schovávat za demokracii. "Kdo seje vítr, sklízí bouři" bylo oblíbené heslo komunistů a Paroubek na něj vyjímečně zapomněl. I přesto útok musím odsoudit, protože to je přesně stav, kde nás Paroubek se svou skvadrou všechny chce mít. Do strachu před vládci. Prosím, nežerte mu jeho hrátky!
Pokrytectví a drzost ČSSD
Z ČSSD se po příchodu Paroubka do čela strany stala bezpochyby strana jednoho muže. Demokracie byť vnitřní se nepřipouští, totalita Vůdce je jistá. Když se Paroubek se svým sexy mozkem rozhodne, platí to pro všechny noshledy. Když vidím našeho místního Zaorálka (tahle vidle má být budoucím ministrem zahraničí - další ostuda po traktoristovi Vlčkovi) nebo komunistu a hajného Palase coby zdejšího hejtmana, totalitě rozumím. Nechat je volně rozhodovat lze skutečně pouze v kauze "Večerníček," kde se nechtíc pustili do kritiky hajných a měli v podstatě pravdu.
Co mne však oslovilo v posledních dnech, je agresivita, kterou stále a dokola Buldozer české politiky pomocí svých spřízněných veksláků vyvolává. Chceš přes držku? Přijď na náš mítink a zkus říct něco proti! Ovšem pozor, o demokracii se tato obskurní banda tře v okamžiku, kdy dostane sama po hubě. Jasně, sklízí plody své tvořivé práce a měla by být spokojena. Avšak paradoxně není. Čím to? Naplňuje frustraci starých lidí, kteří touží po pomstě za spackaný život, po pomstě za to, že zestárli, že jsou nespokojení, prostě za vše zlé může tahle doba a tak touží po pomstě za nenaplnění svých snů. Malinko zapomínají, že právě doba, kterou tak opěvují, jim přesně tohle přinesla. Schválně, mluvím o všech starých?
Socani si dali bobříka mlčení s vybranými pravicově orientovanými médii. Považte, že si bez dovolení pana Tvrdíka dovolují psát, co chtějí! Asi nás čeká cenzura, byť nyní působí tvrdíkovy roztřepané tiskovky v Lidovém domě hrůzy ještě humorněji, když se panáčci nehodlají k vybraným novinářům zodpovídat. Humus a jasný důkaz, jak upřímně to s námi myslí. Humor? Zatím. Dokud tenhle Tvrdík - bývalý gumový panák - nebude jmenován do čela staronového úřadu tiskového dohledu. Pak nám sklapne všem. I thájmsům.
A co mne zvedlo skutečně ze židle, bylo Paroubkovo rychlé přihlášení, že má konečně (pár hodin po smrti Dr. Motejla) kandidáta na ombudsmana. Před chvílí sice horlil, že najít morální osobnost bude problém (zřejmě si v duchu myslel na sebe), jenže hned se rozkoukal kolem a zjistil, že o trafiku vinou mladého komunisty Peciny přišel Bublan. Ano, Bublan se má stát na Jyrkovo přání ombudsmanem! Ten Bublan, který s Paroubkem zmasakroval Czechtek. Morální osobnost jak se sluší a patří na socany...
odJinud
Máš plat pod 19 tisíc hrubého? Pak bacha na Paroubka…
- o tom, že Jiří Paroubek zdánlivě nabízí, ale ve skutečnosti bere. Čím méně máš, tím více ti vezme a ještě u toho bude mávat praporem “Lepší budoucnost pro obyčejné lidi”.
Solidarita bohatších s chudšími ve slovech a skutcích.
Solidarita je oblíbenou mantrou ČSSD, jako kdyby snad solidarita byla nějakou výsadou levice. Pravda je však taková, že solidarita je znakem KAŽDÉ civilizované společnosti. Neměli bychom ovšem zapomínat na to, že solidární je bohatší s chudším a nikoliv naopak – chudší nemůže být solidární, protože nemá z čeho. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ za to nemusí tomu bohatšímu děkovat, protože solidarita je dokladem civilizovanosti společnosti či kteréhokoliv společenství, rodinou počínaje - ale rozhodně by si to měl uvědomovat a neměl by za to toho bohatšího TŘÍDNĚ NENÁVIDĚT, protože kdyby solidarita zahaprovala, tahá ten chudší za kratší konec špagátku.
Problémem ČSSD je, že v jejím podání se solidarita mění ve trest za úspěch. A ne dosti na tom, dokonce ji používá jako zbraň v podněcování nevraživosti až nenávisti mezi jednotlivými sociálními skupinami. Proto volá po 38% zdanění lidí s příjmy nad sto tisíc korun. Proto opakuje hlouposti o tom, že “na krizi nesmějí doplácet sociálně potřební a ti, kteří ji nezavinili”, jako kdyby snad v České republice existoval jeden jediný člověk, který měl jakýkoliv podíl na spuštění celosvětové krize. A proto dokola mate lidi tím, že není možné, aby nízkopříjmový člověk platil stejnou daň z příjmu jako ten s vyššími příjmy, jako kdyby nebylo každému páťákovi ze základky jasné, že 15% z hrubého měsíčního příjmu sto tisíc je trošku něco jiného než 15% z patnáctitisícové hrubé mzdy.
Srovnejme si, jakou daň z příjmu zaplatil v roce 2009 poplatník s platem pětadvacet a sto tisíc korun. Při 25 000 hrubého příjmu činí daň z příjmu 3 000 Kč, stotisícová hrubá mzda je zdaněna 17 460 Kč. Při stejné procentní sazbě (15% ze superhrubé mzdy) nezaplatí stotisícový zaměstnanec čtyřikrát více než pětadvacetitisícový – díky slevě na dani (2 070 Kč pro každého poplatníka bez ohledu na výši superhrubé mzdy), která má samozřejmě tím větší vliv, oč menší je superhrubá mzda, z níž je daň počítána, zaplatí zaměstnanec se čtyřnásobnou mzdou na dani z příjmu téměř šestinásobek (5,82–násobek) místo čtyřnásobku, který by odpovídal poměru jejich mezd.
I tato skrytá daňová progrese je solidarita, jen o ní levice pokrytecky mlčí…
“Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?”
Jestli vstoupí Jiří Paroubek do dějin – jakkoliv si myslím, že jeho význam v nich bude srovnatelný se Stanislavem Grossem – vstoupí do nich dvěma momenty. Afinitou k Marťanům a větou z titulku, jíž korunoval svůj výklad o tom, jak hospodaří se svými 77 400 korunami. Jako spoluobčan voličů ČSSD mu mohu odpovědět: skoro nikdo to nemá, pane Paroubku.
Průměrná mzda dosáhla loni 23 598 korun (meziročně se tak zvedla o 907 korun a i po odečtení vlivu inflace stoupla o 3% - v době krize to je pozoruhodné). Průměrná mzda neříká, kolik bere Čech, který by byl přesně vprostřed, pokud bychom se všichni postavili do řady, podle toho, kolik bereme (a byl by nás lichý počet). Takovou hodnotou by byl tzv. “medián”, který eliminuje číselný vliv mezd malého procenta zaměstnanců s velmi vysokými příjmy (a protože horní hranice mezd není omezena, zatímco spodní je ohraničena minimální mzdou, je medián vždycky menší než průměrná mzda). Vzájemný poměr mediánu a průměrné mzdy se liší v jednotlivých kategoriích podle dosaženého vzdělání (0,92 u základního a nedokončeného, 0,77 u vysokoškolského, průměr je 0,84).
Na průměrnou mzdu nedosáhnou 2/3 zaměstnanců, medián mezd za rok 2009 jsem nikde nenašla (za tu dobu, kterou jsem byla ochotna tomu věnovat). Dá se odvodit, že by se měl pohybovat někde kolem 19 000 korun. Zkusme se tedy podívat, co by čekalo průměrného zaměstnance, pokud by se Jiřímu Paroubkovi podařilo vyhrát volby a sestavit vládu. Říkejme tomuto zaměstnanci Josef. Josef má ženu Albínu, spolu mají dvě malé holčičky, šestiletou Jiřinku a čtyřletou Věrušku. Josefova hrubá mzda činí 19 tisíc, Albína pracuje kvůli dětem na zkrácený úvazek a bere 11 tisíc hrubého. Bez přídavků na děti mají celkem 26 085 korun. Mají starší byt 3+1 (68 m2) a pětiletou fabii kombíka. Splácejí hypotéku, kterou si vzali na koupi svého družstevního bytu, platí za vodu, elektřinu, plyn, odvoz odpadků, úklid i osvětlení společných prostor, však to mnozí známe… K tomu tramvajenky, telefony, keramický a dramatický kroužek pro Jiřinku. Platí i další maličkosti: jídlo, ošacení, obuv, drogerii, pojistku bytu a auta, rezervu na dovolenou, benzín do auta a 763 dalších pravidelných položek. Na víkend jezdí na výlety nebo na chatu Josefových rodičů, aby se holčičky proběhly na čerstvém vzduchu, fabia už je naštěstí bez leasingu. Josef s Albínou touží po malém domečku s malou zahrádkou, ale zatím si ho nemohou dovolit. Se svými příjmy vyjdou, protože vyjít musejí – půjčili si na koupi bytu a před tím na auto a vědí, že kdyby si půjčili na dovolenou nebo na placatou televizi, měli by problémy se splácením a nezbývala by jim ani ta nepatrná rezerva, kterou dávají stranou pro případ, že by se něco dělo, i kdyby to “něco” znamenalo jen to, že jim zároveň odejde pračka a čerpadlo v autě. Mají sny, ale mají také rozum a vědí, že dlouhodobě nemohou utrácet víc, než kolik si vydělají. O ekonomické vzdělání ani jeden z nich nikdy nezavadil, ale používají zdravý rozum – utratím jen tolik, kolik mám, jinak se ženu do průšvihu.
Co může Paroubek SKUTEČNĚ nabídnout Josefovi a jeho rodině
Josefova rodina je typickou rodinou, na niž je cílena kampaň ČSSD, která požaduje “lepší budoucnost pro obyčejné lidi”. Jedna z částí volebního programu ČSSD má název “Podpora rodin s dětmi místo škrtů”. Doslova cituji: V sociální politice zlepšíme situaci dětí a rodičů, kteří se o ně starají. Reforma, která proběhla za vlády ODS, zvýhodnila pouze nejbohatší vůči všem ostatním. Tedy vůči těm, kdo zabezpečují dlouhodobou stabilitu sociálního systému. Právě rodiny s dětmi byly nejvíce postiženy dodatečným zdaněním ve formě zdravotnických poplatků, DPH, inflace, skokové liberalizace nájemného atd. To je nutno rodinám vrátit. Ať už dětskými přídavky, vyššími daňovými odpočty (bonusem), společným zdaněním manželů, zvýhodněním v reformovaném důchodovém systému, či rozšířením možností čerpání rodičovského příspěvku. (konec citátu).
Jak je na tom Josefova rodina dnes: Josefova superhrubá mzda je 25 650, hrubá 19 000, děti má “napsané” na sebe. Daňová povinnost by byla 3 855, ale 2 070 z ní umaže sleva na dani (automatická pro všechny zaměstnance) a 1780 zvýhodnění na děti. Josefova daň z příjmu je tedy 0,- Kč. Albínina superhrubá mzda je 14 850, hrubá 11 000. Daň z příjmu platí 165 korun, domů přinese 9 460 (hrubá mzda mínus daň z příjmu mínus zdravotní a sociální pojištění).
K doktorovi chodí jednou čas, DPH ani inflace se jich nijak nedotkly, protože i jim sice stouply spotřebitelské ceny o procento, ale mzda se zvýšila o 4%, takže proti roku 2008 jsou na tom o 3% lépe. Liberalizace nájemného je jim fuk, protože vědí své – jednak bydlí v bytě, na nějž si vzali hypotéku, jednak vědí, že ten, kdo bydlí v bytě s regulovaným nájmem, je proti lidem v bytech s nájmem tržním anebo v bytech s hypotékou pořád ještě král, který platí ze všech těchto kategorií bydlících nejméně. Přídavky na děti berou, daňový odpočet ani společné zdanění manželů jim pomoci nemohou, protože už teď neplatí na dani z příjmu nic (= Albíniných 165 korun). Do důchodu daleko a každý z nich má svoje spoření, i když zatím malé, protože jsou mladí. Děti jsou chválabohu zdravé, takže rodičovský příspěvek pro ně skončil úderem Věruščiných čtvrtých narozenin.
Co s takovým nanicovatým voličem, pane Paroubku? S voličem, kterému nemůžete nic slíbit, protože už všechno dostal?
Sliby, sliby, sliby – slova bez opory v číslech
Josef s Albínou jsou klasickou městskou rodinou. S příjmy vyjdou – je to na hraně, ale vědí, že až přestanou splácet hypotéku a děti budou větší a Albína bude pracovat na plný úvazek, bude to lepší. Daň z příjmu neplatí žádnou, Jiří Paroubek jim nemůže slíbit, že jim vezme méně. Může jim dát více. Ale pak by jim měl říci, kde na to vezme.
V zásadě jsou tři možnosti – víc vybrat, méně utratit anebo si půjčit.
Ekonomické vzdělání není zárukou ekonomického myšlení
Josef má sice strojní průmyslovku, ale ve své rodině uvažuje o penězích racionálněji a zdravěji, než celá ČSSD dohromady. Fatální nedostatky v ekonomickém myšlení bych odpustila Bohuslavu Sobotkovi (jen nechápu, jak se mohl stát ministrem financí), u Jiřího Paroubka, absolventa VŠE, jsou však těžko pochopitelné.
Vrátíme první tři dny nemocenské, bojuji za vaše důchody, bojuji proti snížení mateřské – zemi zaplavilo oranžové šílenství, z něhož jde hlava kolem. Ne snad z množství těch billboardů, ale z jejich obsahu. Když se to sečte, stály by sliby JP několik stovek miliard korun – zbytečně vyhozených ve chvíli, kdy náš strukturální deficit musí budit ze sna každého, kdo má za sebou aspoň první rok obchodní akademie. Když jsem však viděla další lákadlo – usměvavou paní s oranžovou zástrčkou a titulkem “ČSSD proti růstu cen energií” – už mě napadlo, jestli je to míněno vážně anebo jde o billboard, který nechala vylepit ODS nebo TOP 09.
Sliby, slova, lákadla. Další a další výdaje bez náznaku řešení na straně příjmů (dividenda ČEZ není nafukovací, všechno z ní naslibovat nelze). POKUD JP vyhraje volby a podaří se mu sestavit vládu, bude mít dvě možnosti: ze slibů se vylhat anebo je začít plnit.
Pokud se z nich vylže, bude jen dalším z politiků ČSSD, který bude muset přiznat, že si vymýšlel – počínaje Špidlovým “zdroje jsou”, Sobotkovým "Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí. Byli bychom blázni, pokud bychom trvali na něčem, co není ekonomicky reálné, a tlačili zemi do větších schodků jen proto, abychom prosadili naše politické sliby." anebo prozatímním vítězem ve lhaní Škromachem, který před nedávnem slíbil na programové konferenci ČSSD seniorům starobní důchod 15 tisíc korun ("Naším cílem je, aby do roku 2014 dosáhl průměrný důchod 15 tisíc korun měsíčně.") a když se o to téma začali zajímat novináři, musel přiznat ještě před volbami, že to byla lež jako věž.
Pokud je začne plnit, můžeme si být jisti, že přestaneme jezdit na dovolenou do Řecka. Budeme v něm žít každý, každičký oranžový den.
Průšvih je, že tak budeme žít i my, kteří jsme tu oranžovou krizi u volebních uren nezavinili.
Jana Kolářová
www.iDnes.cz
Proč musím k volbám!
Již mnoho týdnů, v podstatě od sestřelení naší vlády uprostřed předsednictví EU, možná vlastně už od Bublanova zmasakrovaného Czech-teku, uvažuji nad tím, jak formulovat vlastní názor. Každý člověk občas potřebuje vyjádřit svou naději, nebo aspoň názor, aby se takříkajíc vyhranil. S přibývajícím věkem takovou potřebu cítím stále více. Pomohu si několika základními hesly, které mne drtí, trápí a ze kterých jsem třeba i happy.
Rodina
Bezesporu nejpřirozenější vyvrcholení vztahu dvou lidí. Ctím jej, uznávám, mám k němu respekt a cítím k němu respekt možná právě proto, že jej nemám. Netruchlím sice, že jsem single ale také zároveň musím říct, že lidem v rodinách i závidím. Chápu, že děti jsou přirozeným článkem rodin a možná při hrátkách s nima mám chvilky, kdy přemýšlím, že bych se svým stavem měl vážně něco dělat. Ale tlačit na pilu v 36? Byl bych za hlupáka.
Globalizace
Bezesporu stejně hloupá víra a slepá ulička, která ve finále vede do pekel jako komunismus, byť každá z nich na jiné straně barikády. Hodně levičácky bude znít, když napíšu, že chudým bere a bohatým dává stále více? Vyjádřeno v penězích zcela určitě. Jenže těm tzv. bohatým se stala globalizace zlým pánem a byť nikdy napadnou finančně zcela na hubu, bohatí nebudou ve své honbě za diamanty nikdy. Je to v podstatě perverze a i když se říká, že je lepší být bohatý a zdravý než nemocný a chudý, je mnoho věcí, které si za peníze nekoupíš. A tohle nikdy ti indové, šejkové a časem i číňani ve své zákeřnosti nepoznají. Otázkou zůstává, kdy nás pozřou. Nám chudým se předkládá pak ryzí konkurence, levný krysák a telefonování. Obojí stojí v čechách za hovno...
Demokracie
... je pořád to nejlepší, co tady máme. Globalizace nám ji paradoxně ubírá a také je demokracie v přímém ohrožení. Pokud si demokraticky smýšlející lidé neuvědomí, že i demokracie má své meze, bude sežrána. Čím?
Náboženství
... ano, právě jím. Tady nechci házet do stejného hnoje všechna náboženství, ale je faktem, že demokratickými prostředky se křesťané násilí islámu neubrání. Běžte mi do háje s tvrzením, že islám nemá násilné základy. V rukou příslušných individuí je prostě obludný a umí-li Paroubek (uměl to třeba i Hitler, že?) uhranout tupé stádo deprimovaných v náboženském fanatismu, je s námi ámen. Možná ne přímo s naší generací. Doufám, že hodnoty křesťanství se nakonec probudí. Evropa uprosřed minaretů je hnusný sen.
Přátelství
Musím odlehčit. A rád! Přátelství vyslovují s naprostou úctou. Stav, kdy se jeden může spolehnout na druhého, má si s ním co říct, byť třeba mají každý hodnoty někde jinde, navzájem se však respektují, tak to je mazec. V tomhle oboru mám obrovské štěstí! Tuhle jsme na stejné téma hovořili s kolegou a přišlo na číslo, kterým by šlo vyjádřit počet velmi dobrých přátel. Přátel na celý život. Velmi laciný argument, jenže já jej trumfnul hned třikrát a ještě jsem z toho měl obrovskou radost!
Ekonomika
Stejně jako globalizace a komunismus by si i ekonomika zasloužila, aby byla postavena mezi bludy, ne-li přímo mezi zakázané a lidstvu škodlivé ideologie. Třeba i viry. Vždyť její věrné ovečky pouze parazití na lidské společnosti. Neznáte žádný příklad z okolí? Mno, tak jestli jste zapomněli na náš státní rozpočet (pozor, i Paroubek se holedbá, že je ekonomický inženýr!), tak to, co přinesla EU, respektive náš vstup do ní, vás snad musí přesvědčit. Paradoxem (možná i štěstím) českého národa je, že kdykoli si myslel, že vstupuje mezi vyvolenou elitu, ze které bude jenom čerpat, elita vesměs sežere svým nesmyslným jednáním či hrou Letadla sama sebe.
Tragédií je, že tzv. ekonomům rádi věřili ostatní. Kus Letadla zbylo i na ně a pečení holubi dolétali až teď v Řecku. Ti samí "experti" trefně tvrdí, že jde o nákazu, která se bude šířit. Přiznat na rovinu, že nad poměry žily další vyžírky jako jsou Italové a Portugalci, či Irové snad netřeba zdůrazňovat. Němci, kteří platí podstatnou část všech těchto účtů by měli přestat trpět svou stále podsouvanou vinou za fašismus a pořádně bouchnout do stolu. Dřív než tenhle ekonomický vřed vyhnije úplně a v obrovské šíři.
I my začínáme nějak zapomínat na dálnice, na které jsme si nevydělali a vybudované za cizí peníze. Podoba naprosto neuvěřitelná a z české strany škodolibě řečeno: máme štěstí, že ojrodrachma u nás není a nebude. Bacha, Paroubek ji za každou cenu chce. Ale on už toho chtěl vlastně kdysi ještě víc...
EU
Původní myšlenka Evropská Unie je přetransformovaná v Lisabon a vlastně nikdo mu nerozumí. S výjimkou tzv. evropských elit. Jen si vzpomeňte, jakou elitu jsme i my vynesli do Evropy. Ransdorf, Remek, Špidlín a další. Připustíme-li, že tady existuje jakási politická první liga, z ní tahle skvadra rozhodně nepochází. Myslíte, že ostatní státy postupovaly jinak? Znáte snad jméno prezidenta EU? Jakéhosi Rampušáka? Dáme-li takovým lidem moc rozhodovat, nedivme se, že EU vypadá dle jejich představ. Naprosto utržená od reality. Jedině proto, že by si velmi neradi tihle rampušáci chtěli nechat vzít svou hračku (nástroj k moci, chcete-li), je možné, že ojro nakonec nepadne. Jsou to skutečně naši reprezentanti? Málokdy dávám našemu vládci Václavu Narcisovi I. za pravdu, ale tady trefil přesně.
Myšlenka jednotné Evropy právě teď dostane správnou zkoušku ohněm. Cítíte stále křivdu za Mnichov? Pohotově sledujte dění v EU. Něco mi říká, že události se občas opakují...
Ideály aneb "Pravdoláskař"
Ano, jsem Pravdoláskař a jsem na to hrdý. Každý rok se těším na Trutnov, poáč jen tam (a já nevím, proč to nejde jine) se k sobě lidé chovají slušně bez ohledu na názory i výzor. Jenže Trutnov je také konec mého milovaného léta. Tahle vnitřní rozervanost mne trápí už deset let. Slušnost a ohleduplnost by měly jednoduše s ruku v ruce vždy vítězit. I na hesle Nastav tvář tomu, kdo hodí kamenem, je spousta pravdy. Rád se stahuji do míst, kde je mi příjemně a nejsem v tom určitě sám. O to větším překvapením pro mne bylo, když jsem stejně, jako projdu branou Bojiště, objevil stejný, avšak mnohem větší Trutnov v Zálouží hnedka za branou letiště v Bostonu. Jasan, už vidím ty prdy, jak mi budou stahovat mé růžové brýle a tvrdit opak. Jenže, nechci se vás, dámy a pánové, dotknout, kdo z vás tam byl? Přesně takhle chci nakonec parafrázovat svého nejoblíbenějšího českého politika...
medvěd:-)
... sen ...
Jako mnoho mých kamarádů jsem absolventem železniční průmky (vždyť je jaro!) v České Třebové. Pražce jsme viděli maximálně tak na nádraží, ale zažili jsme přelom, který nás formoval. Škola byla plná učitelů odloženců - potížistů a snad jen vyučijící ruštinu museli být zaslepenci, byť dodnes nechápeme, jak mohl Slavík mít doma Štětku. Ale to nic.
Důležitější je, že tahle škola nám dala samostatnost v uvažování. Kromě jiného samozřejmě, protože i přes ty Pražce nás mnohé posunula jinam. Co nám však dala určitě, je schopnost mít citlivost na sobecké nebo nedemokratické tlaky. Dodnes rád vzpomínám, jak nám (ještě v roce 1989, poáč to asi nějak vycítil) náš třídní pan Ďopan vykládal o roce 1968 a že existoval před Benešem ještě jeden utajovaný prezident. Tam někde na Malé Fatře u chaty Na Grůni (odtud můj ambivalentní vztah k onomu místu) nás formoval. K hrůze rodičů, kteří neměli odpovědi na naše otázky až do osudné jízdy v expresu Ostravan. Rozpaky. V onom vlaku, kdy byl nůj otec poprvé a naposledy poštván k třídním schůzkám na střední škole, a kde nám bylo řečeno, že Jakeš skončil to začalo a já jsem učitele pochopil. V patnácti mi tím skončilo dětství.
A tak sním, že budu sedět třeba ve stejném expresu, jenž vinou ČD bohužel vypadá stejně nebo hůř, a někdo mi oznámí, že Paroubek to projel na plné čáře. Pak čekám výstup Jirky, Blondýny s malou Margaritou v náručí a stejný paličský projev jako v roce 2006, kdy přirovná znovu volby k popření všeho a vítězství zla. Kdybych to prošvihl, vzbuďte mne. Půjdu slavit!
odJinud II.
KSČM funguje jako sekta, za odlišné názory likviduje, říká exkandidátka
30. dubna 2010 16:08, aktualizováno 18:56 Třiadvacetiletá Lucie Rovná odstoupila z kandidátky KSČM proto, že se jí znelíbily metody a cíle strany. Původně se nechtěla ke svému rozhodnutí vyjadřovat, změnila ale názor. Prý i kvůli "lživým informacím, podávaným KSČM". Rozhovor s ní vedla redakce iDNES.cz přes e-mail.
Lucie Rovná říká, že zůstane věrná levici, ale možná „bude poprvé volit spíš nové a menší politické subjekty“.
Odehrávala se názorová proměna převážně ve vás, nebo na ni mělo vliv vaše okolí?
Vzhledem k tomu, že nikdo nežije ve vzduchoprázdnu, tak i mě širší okolí ovlivňuje. KSČM je strana, která funguje trochu jako sekta, což jsem zpočátku neprohlédla. Na stranických konferencích a schůzích se všichni vedoucí představitelé i někteří členové neustále přesvědčují o své pravdě, která je ta jediná možná a správná.
Mladý nezkušený člověk jako já je z počátku velmi potěšen, že se jeho názory na vnímání světa setkávají s kladným ohlasem a podporou, a to i od lidí vysoce vzdělaných. Bohužel je pak často zaslepen a nemá možnost rychle prohlédnout, k čemu konkrétně je manipulován.
ODSTOUPILA Z KANDIDÁTKY KSČM
Byla jsem mladá a naivní, přiznala třiadvacetiletá žena
K čemu je manipulován?Vedení strany je tak provázané a sehrané, že je zde skutečně možná paralela se sektářským modelem řízení skupiny lidí. Pod vějičkou uznání, funkcí a míst na kandidátkách jsou mladí lidé či lidé jen trochu odlišných názorů, kteří chtějí přeměnu KSČM v moderní levicovou stranu, skutečně oproštěnou od minulosti, svazováni a pomalu po jednotlivých stranických liniích likvidováni. Mé okolí, a to zejména rodina a přátelé, mně velice pomohli tyto manipulativní a likvidační snahy prohlédnout.
Píšete, že se pod tíhou nabytých životních zkušeností nemůžete ztotožnit s politickými cíli KSČM ani s cestou, kterou k jejich realizaci volí. Přiblížíte ony nově nabyté zkušenosti?
Týkají se zejména mých výše zmíněných odhalení o fungování KSČM. Když mě oslovili, abych přijala místo na kandidátce, byla jsem plna iluzí o straně, která funguje na demokratických principech, usiluje o sociální smír a rovnost, bojuje proti elitářství, diskriminaci, rasismu a není jí cizí ani otázka udržitelného života.
Ačkoli se program KSČM hemží slovy jako solidarita, lidství, rovnost a spolupráce, principy, na nichž je postaveno vedení strany na všech úrovních, které jsem měla možnost blíže poznat, jsou naprosto opačné.
Bohužel již záhy jsem začala nabývat dojmu, že KSČM je vedena lidmi, kteří usilují o vše možné, jen ne o výše zmíněné. Ačkoli program KSČM se hemží slovy jako rovnost, solidarita, lidství a spolupráce, principy, na nichž je postaveno vedení strany na všech úrovních, které jsem měla možnost blíže poznat, jsou naprosto opačné. Odlišné od proklamovaných idejí a vcelku pofidérní.
Vedoucí špičky KSČM nejsou rovny řadovým členům, které často jen využívají, solidarita a lidství jsou pro ně cizí slova a naopak pracují dle jasně definovaných zákonů džungle.Co konkrétního vám vadí na způsobu, jak KSČM realizuje své politické cíle?
Nejvíce to, co stojí v naprostém protikladu od politiky, kterou hlásá. Ve vedení strany se na jednotlivých stupních, i v zastupitelských orgánech, objevují již po desetiletí stále stejní lidé. Mezi nimi na první pohled nemusejí být zřetelné vazby, ale po důkladnějším pohledu pod slupku je každému jasné, že strana funguje zejména na principech osobních či rodinných vazeb a to často i z doby před Listopadem.
Způsob obsazování stranických postů a sestavování kandidátek budí sice zprvu dojem, že vznikly demokraticky, avšak pravda je skryta právě v těch osobních vazbách, zákulisních půtkách a domluvách. Pokud se někomu novému, kdo se do této organizace dostane, podaří alespoň trochu ona propojení odhalit, zjistí, že KSČM mladé lidi sice velice ráda ukazuje, avšak současní představitelé strany zároveň usilují o to, aby stávající propojení a ovládání strany zůstalo čistě v jejich rukou.V KSČM nejde ani tak o lidi, jako o funkce, posty a peníze Na čem to je vidět? Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Důkazem toho je i mé sedmé místo na kandidátce, které bylo pěkné pro oči, avšak reálně nedávalo žádnou šanci na zvolení a tedy ani na obnovu pražské poslanecké sestavy již ověřených a s vedením spolupracujících lidí. Stačí jen krátké pozorování k tomu, aby každý odhalil, že v KSČM nejde ani tak o lidi, jako o funkce, posty a peníze.
Dalším z mnoha důvodů je i jasný škodlivý a laciný populismus typu zvýšení mateřské na čtrnáct tisíc korun. Nikdo v KSČM se nezabývá otázkou, jestli vůbec a jak by toho bylo možné dosáhnout, protože vedení strany ví, že k realizaci svého programu nedostane nikdy šanci.
V programu komunistů je toho ještě mnohem víc, co ekonomové kritizují jako těžko splnitelné až nereálné...
Strana záměrně slibuje věci, které na první pohled vypadají skvěle, avšak nejsou podloženy reálnou snahou o jejich uskutečnění. Celý politický program pak na voliče má působit pouze jako lákavá vábnička, sloužící k ukořistění několika mandátů a zajištění peněz a funkcí pro vedení strany. Není ani náhoda, že nejužší vedení strany je v podstatě až na jednu výjimku tvořeno členy poslaneckého klubu.
Program KSČM je záměrně atraktivní pro sociálně znevýhodněné a slabší občany, avšak od samého začátku sestavován s tím, že nebude muset být nikdy splněn. Není tedy reálně uskutečnitelný.
KSČM tedy opouští i snahy o fungování jako politická strana, stává se stranou pouze volební, a to na základě programu, který je záměrně atraktivní pro sociálně znevýhodněné a slabší občany, avšak od samého začátku sestavován s tím, že nebude muset být nikdy splněn. Není tedy reálně uskutečnitelný.
Cítila jste vnější tlak, abyste za KSČM nekandidovala, abyste odstoupila z kandidátky? Komunisté kritizují, že jste tak učinila až po uzavření kandidátek. Vypadá to, jakoby vaše rozhodnutí mělo nějaký impulz v poslední době.
Vnější tlak nemohu potvrdit. Zejména v posledních dnech ale vyvrcholil tlak vnitřní, jdoucí přímo z KSČM od konkrétních lidí. Z verbálních útoků a pomluv, které byly zprvu směřovány pouze proti mé osobě, zasáhly tyto útoky nyní i moji rodinu a nejbližší okolí. To bylo rozhodující pro ukončení mé kandidatury, o kterém jsem díky výše uvedeným názorovým proměnám a zjištěným skutečnostem již delší dobu uvažovala.
KSČM jsem i přesto nechtěla poškodit, proto jsem se rozhodla vše v tichosti přejít a s KSČM jako nestraník ukončit spolupráci až po volbách. Na sedmém místě kandidátky jsem od první chvíle věděla, že nemám šanci na zvolení do Sněmovny. Bohužel, situace se s v posledních týdnech a dnech vyvinula naprosto jinak, než jsem doufala, a proto jsem se rozhodla pro okamžité odstoupení, a tím pádem ukončení útoků směřujících proti mně a mé rodině.
Co se dělo, bych nyní nerada konkretizovala. Pouze v případě, že by se ty útoky opakovaly, bych uvažovala o změně tohoto názoru.
Konzultovala jste své rozhodnutí odejít z kandidátky s někým z KSČM? Třeba Kateřina Konečná - také začínala jako velmi mladá poslankyně - mi řekla, že s vámi vycházela dobře. Byla hodně překvapená, když jsem jí řekl, že jste opustila kandidátku.
Z výše uvedených důvodů a i proto, že si myslím, že kandidatura je ryze osobní rozhodnutí jednotlivce, jsem své odstoupení s nikým, kromě své rodiny, nekonzultovala.
Co nyní budete dělat, když nejste na kandidátce? Četl jsem zmínku, že jste kvůli svým názorům tíhnoucím ke KSČM měla problémy se zaměstnáním.
Ano, to je pravda. Zaměstnání jsem již změnila a hodlám se nyní plně věnovat pouze své práci, která mě velmi baví a své rodině, která pro mě zůstává prioritou. Ráda bych také zahájila studium na Vysoké škole pedagogické, abych si rozšířila kvalifikaci.
Hodláte úplně zmizet z veřejného života? Zmizel váš profil na Facebooku, na vašich stránkách lucierovna.cz už je jen prohlášení o vzdání se kandidatury...
Ano. A po svých zkušenostech toto své rozhodnutí v budoucnu nezměním.
Koho budete volit ve volbách do Sněmovny?
Vzhledem k tomu, že nejsem zastáncem názorových kotrmelců o 180 stupňů, zůstanu věrná levici. Ačkoliv nevylučuji, že budu poprvé volit spíše nové a menší politické subjekty.
REAKCE KSČM
"KSČM je demokratickou stranou, která právě oslavila dvacetileté výročí a rozhodně odmítáme vyjádření paní Rovné, které byl dán vždy dostatečný prostor k její seberealizaci," tlumočila názor strany mluvčí ÚV KSČM Věra Karasová."Co se týče útoku na její rodinu, musíme se důrazně ohradit proti jejímu nekorektnímu chování jak vůči jednotlivcům, tak straně jako celku. Chápeme však zhrzenost nad tím, že se neumístila na některém z předních míst pražské kandidátky. Pokud její vyjádření budou pokračovat v těchto intencích, převezmou věc naši právníci," dodala.