chat

Akce roku 2011

Náš diář

Editorial No. 155

Mám toho více. Sakra, čím začít? Snad uplynulým desetiletím od posledního řádného Svojanova. Soráč, ale Kačenčin přirozeninový průser (přečetl jsem si jej znovu - pochopitelně jsem už dávno zapomněl) ani můj služební nepočítám. Kromě skenování všech dostupných podkladů jsem se totiž pustil do četby a dnes musím jenom litovat, že jsem poctivou snahu svojanovských organizátorů (LeV a Manťas) ignoroval. Dodnes máme naštěstí velké množství důkazů, co všechno stačili mezi roky 98-01 uspořádat! Osm Svojanovů s pořádnou přípravou! Chápete to? Jen tiše obdivuji a nahlas tleskám, protože mají jasnou zásluhu. Oba!
      Norsko 1997. Více než čtrnáct let zpátky a já se k němu dostal zase jen proto, že jsem přeskenoval všechny fotky. Naposledy, poáč jakýkoli další pokus by byl marný. Vzpomínám, jak jsem vyčítal Vačkovi, že vyrazil do Peru s nějakým pseudofoťákem. Dnes vím, že i kdyby měl zrcadlovku, neskončil by lépe. Bez umění fotit by byl stejně vedle jako tenkuát. Vím, proč to říkám, poáč filmů do Norska bylo dost, ale zkušeností s focením obludně málo. O přístroji nemluvě...
      Klenba. Prostor, kde jsme se s Kufberkem vyskytovali pravidelně mnoho let. Někdy od konce jeho školy a první Bystřičky. A zrovna mám taky výročí, kdy jsem tam nešlápl. Rok. Pouhý rok. Přišel jsem o něco? Ale pochopitelně? O nějaké to kilogramů, poáč jsem vystřídal posedávání u Čestmíra za kilometry na kole. Ty jsou letos mimořádné. Stýská se mi snad? Ale hovno! Mnohokrát jsem přes Klimkovice projížděl a nikdy jsem nezarval za Hruškou podvědomě doprava. Obvykle jsem použil průjezd parkem a raději skončil U Matěje. Lhostejno, zda v Jistebníku či Staré Bělé. Klenbovní web beze mne funguje ještě delší dobu a musím přiznat, že hlavně v poslední době se začíná rozjíždět do starých obrátek. Budiž jim přáno:-)
      A lidi z Klenby? Pár jsem jich potkal a pozdravil se. Nic víc. Vyjímám REjžeho, poáč do toho jsem investoval a těší me, že stránky vede svědomitě dále. Zbytek mi nikterak vážně nechybí a vlastně všem trubcům mohu poděkovat, že jsem našel zpátky cestu k lidem, kteří ví. Ti jsou nejdůležitější a jim musím děkovat, že jsou. Jistota v dobách tápání je prostě důležitá. Tak, kua, kdy bude další Svojanov!?

Mějte se fajn. Myslím na Vás. medvěd:-)

!!! TOP akce !!!

Novinka

Wohnout víkend v Chlumci
převážně v noci z 2. na 4. prosince

To máte tak. Těšíte se na sníh a zároveň doufáte, že ještě aspoň tady kolem Krnova, když makáte v terénu, rozhodně nebude. Setrvalý stav, kdy celý listopad kromě listí nepadla ani kapka, vám vlastně vyhovuje. Počasí vyšlo v Opavě při novém ostrojském přejezdu stejně jako nakonec i u těch dvou současných krnovských. Pochopitelně se bavím o práci. Zcela vyjímečně! Nicméně ani tajné doufání mi nezabránilo v úmyslu k vycestování do sněžných hor o dva týdny později. Ano, byl jsem najivní. Nespadla jediná vločka a lyžba na cca dvou stech metrech svatopetrského areálu ve Špindlu by byla bláhovstvím. Ale stejně se výkend povedl! Kdo za něj mohl? Pochopitelně Charlie se svou skvělou sestrou a neteřinkami...

      Máte potřebu si užít výkend? Doporučuji přátele! Jsem hrdobec, že jich mám větší než malé množství. Co víc, velmi mne těší je navštěvovat, což říkám se vší skromností. Trpí-li i oni mým drzým komplexem, poptejte se právě tam. Mí kamarádi navíc rádi vymýšlí program a: "... když tedy Medvěd chce přijet, tak se o něj postaráme!" Cestou kolem Pecky se provokativně starostky zeptali, zda-li by už nepustili kvůli mně vlek (když už jinde žádný nejezdí), ale nějak se u ní nepotkali s pochopením:-) Lyžba tedy o víkendu urkitě nebude.
      Pátečním už setmělým podvečerem projíždím sakra starým modrým vlakem na trati MNM-Chlumec a stýkám se s realitou dne. Kde není žlutý vlak, vládnou blešáci a koženky. Sympatický průvodčí se sice za stav vozu omlouvá, ale peníze z jedničky do trojky nesrovnává. Je mi to jedno, poáč mám dobrou náladu a těším se do cíle. Přistávám v rytmu Nonšalantního Bonvivána na kraji jedné z chlumeckých nádražních platforem: "Kua, jaktože mne Delegace nezaznamenala???" Jednoduše nečekala, že v prvním a zároveň blešáckém kočáře by se medvěd pohyboval.
      Bonviván dozněl, mé kroky dopadly na tvrdou chlumeckou zem: Tak to je ono! Koukám přes upocené sklo místní nádražky a nestíhám: Vidím svítící vánoční stromek. V tomhle doupěti? Říkám si, že mne asi vážně čeká víkend plný překvapení. Nemýlím se a u východu se vítám s Delegací. Sakra, kdo je tady dneska vlastně Delegace?
      "Počkáme před nádrem, máme odvoz, víš," říká mi Lenča a poznenáhlu už přibržďuje Charlie se svým kočárem. Mizíme na Palackého k Laštovičkům. Ovšem ne nadlouho, protože správný víkend musí začít kulturně. Charlie se po včerejším náročnějším večeru dobrovolně pasuje do role rušňovodiča a už už pádíme po dálnici na Hradec, kde vyzvedáváme Zdenu. Zprva se ji moc nechtělo, leč podlehla pádným argumentům ("Ty nechceš vidět Medvěda!?") a po úvodním valalašském přípitku neomylně vyrážíme do víru velkoměsta:-)

Medvěd 009 a Wohnouti

      Rockový klub u Cikána. Dojeli jsme do Nového Hradce Králové a já vůbec netušil, že podobný podnik dnes vůbec ještě může existovat! Dlouho na mne nedýchla atmosféra začátku devadesátých let: Zaplivaný klasický výčep s odpovídající nestíhající obsluhou, stěny lokálu oblepené plakáty času dávno odvanutých, kapely, které zde kdy hrály, ve mně vzbudily vzpomínky na první pubertální pijatyky. Za všechny snad Prouza. Hlavou mi hned znělo Čelem vzad!
      Ale kdepak, tady zapadneme! Sbírka lidiček od patnácti (doufám...:-) do našich i dalších let. Různých vyznání i stylů. A nekonečná fronta na pěnivý mok. Fakt nekonečná! Nenávidím z principu fronty a nezbývá než vymyslet jiný přístup k pivu. Utvořili jsme takový malý spiklenecký kroužek nedaleko pípy a snažili jsme se tvářit, že vlastně jen čekáme na zbývající pivo. Jasně, že jsem neměl odvahu vlézt před první lidi, ale stačilo jich pár "pustit" a v pravý čas říct holkám: "Zařaďte se." Zbytek fronty už nemohl mít ánung o tom, kde jsme vlastně původně stáli. Metodu jsme s úspěchem několikrát opakovali a jednou přibrali s sebou jednu fákt drsnou slečnu ze Žamberka. Nejen, že jsme se dozvěděli, co nového na periferii, ale hlavně použili její výšku jako záminku k dočepování. Podvod? Inu, umíme si poradit:-)

Nemohu tady nezmínit i způsob, jakým lze vyřešit nedostatek lístků. Pro čtyři jsme lístek neměli, leč Lenča si poradila s grácií sobě vlastní. Přišla ke kasírovi a říká: "Mám tady lístky na jmého Honsová." Než se chlápek stačil nadechnout k další větě, suverénně dodala: "Čtyři!" Nic neřešil a čtyři obojky skutečně vydal. Charlie pak vzpomněl na svou bojofku před halou v Pardubicích, před kterou smutně stáli s Konvim natěšení na Lucii. Bez lístků. "Neboj, to vyřešíme," říkal Charlie a suverénně jde ke kase: "Mám tady dva lístky! Jméno? Řeháková!" Dostali dva lístky a užili si koncert. Že to byla čistá improvizace? No a co? Vyšlo to:-)

      Poradit si dokázaly i holky, to když potřebovaly na záchod. Nekonečná fronta na dámskou část naprosto ignorovaly a zcela suverénně nastoupily do pánské kukaně. Pevně jsem doufal, že vypadá lépe než obligátní koryto pro pány. Vždyť jsem vám tady psal: zlatá devadesátá:-) A ještě jsem se bavil závistivými pohledy měkých dam ve frontě a údivy ostatních pánů. Lenča i Zdenka totiž umí použít záchod s grácií a vždy z kukaně vycházely dámy! Prostě jsme se všichni báječně bavili.
      Aha, já jsem sliboval kulturu. I na tu došlo. Jako předskokan zahrál Medvěd 009 a hlavním hostem byli Wohnouti. Mně se líbila spíš první kapela. Ne snad kvůli názvu, ale dala ze sebe maximum, kdežto Wohnouti byli při hraní pěkně nachcaní. A to se holt na hře projeví. Je ale fakt, že při jejich hraní už skončily fronty kolem pípy, kam jsem velmi rád prchal před hu, ale fakt húúústým vzduchem uvnitř sálu. Mimochodem, ten už také leccos pamatoval a cítili jsme se v něm jako doma:-)
      Koncerty skončily někdy kolem půlnoci. Nebuďme malicherní:-) Měli jsme skvělou špičku a řidič nás odpovědně odvezl do postelí. Když k tomu připočtete, že jsme se v podstatě non-stop něčemu chlámali, musíte uznat, že večer se báječně vyvedl...:-)

      V sobotu jsme se vstáváním nijak nepospíchali. I tak jsem se spustil z patra jako poslední (Charlie už pár hodin Bopakoval) a u opatrné snídaně jsme sbírali námět na další program. Od toho máme však babi Laštovičkovou: "Dneska pečeme cukroví!"
      Nikdy jsem tuhle práci nedělal. A rohlíčky jsou vážně nekonečný opruz. Jako správný trouba jsem dostal na starost "Naší novou elektrickou troubu," a s výjimkou úvodní ztráty bodů za mírně připečené rohlíčky (po pocukrování však nikdo nic nepoznal) už opakované pečení proběhlo bez ztráty kytičky. A propos, zatímco Charlie Bopakoval, pomáhaly nám s pečením průběžně Alýš s Janičkou.
      Navečer jsme se rozjeli do dalšího víru velkoměsta. Totiž do NjůBí. V plánu bylo tentokrát pokecání a vedení chytrých řečí. Vyrazili jsme pouze s Lenčou a později se k nám měl přidat i Charlie, až jej Janička doveze z jakési povinné oslavy z Bopaku. To neřeš:-)
      Charlie přijel sice jako motýlek, nicméně do hry (a chytrých řečí) se stačil vrátit. Leč problém s hladomorem v Somálsku jsme opět nerozsekli. Až šenkýřka (střídavě příjemná a naopak) to rozsekla za nás a ve dvě nad ránem (nebo tak nějak) nás vyhodila.
      Říkáte: "Konečná?" Ale kdepak! Janička šla zapařit do baru a my zašli za ní. Zatímco Charlie s ní vydrtil ve fotbálku jakéhosi namyšleného puboše, já přemýšlel. Ňák si pořád nemohu zvyknout na to, že s klidem zůstanu na baru s cérkou kamarádky, aniž by vše zavánělo průserem. Prostě se čas poněkud pohnul a ty malé holky povyrostly:-) I na baru bylo veselo a chytré řeči jsme vedli až někam ke čtvrté ranní, kdy za kuropění Janička říká: "Neboj se, můžeme v klidu domů. Teď už cikáni spí...:-)"

      Půlku neděle nám propršelo a nelze se tedy divit, že jsme se s úspěchem prospali k odpoledni. Slepičí vývar se mi prý povedl (říkali:-) a oběd také (říkám já:-). Co s načatým večerem? Jednak mne Lenča již podruhé vytočila svým telefonem (včera jsem jeho konfiguraci zvládl, dneska už ne-e...), ale potěšila pohodou klídkem a výsměchem. Inu, osobní šašek:-)
      Podvečer byl zcela jasný. Zatoužili jsme s Charliem po hokeji a toho se nám dostalo. Pepa s Alýškem měli potřebu šopingovat a my si s Charliem později říkali, jak je báječné, když nás taxík vysadí přímo před vstupem do arény.
      Časy, kdy tady bývávalo vyprodáno, jsou dávno pryč. Krize asi funguje a ceny jsou podstatně vyšší než pamatujeme. I tak plno bylo uvnitř i na chodbách, kde chodilo hned několik Mikulášů a aby si i tatínkové přišli na své, doprovázel jej nezřídka dokonalý anděl 90-60-90, až tatínkové zapomněli zpravidla zahloubáni v myšlenkách odpovídat čertovi s Mikulášem na příslušné otázky spojené s jejich už slušně vystrašeným dítětem:-)
      Perníci dneska hráli s Libercem. Zkušeně jsme si koupili lístky (oba vlastně do této haly poprvé...:-) do oblíbeného sektoru a i hráči pochopili, do které brány se mají pokusit vsítit góly. Až na jeden jsme viděli vše, byť první třetina byla tak zoufalá, že nejzajímavější hra probíhala v komerčních přestávkách, kdy vyjížděly nejistým krokem na plochu libé vymetačky. Tentokrát nás skutečně nerušily. Naopak se komerční přestávky jevily až příliš krátké:-)
      Ve zbývajících dvou třetinách se přeci jen začal konečně hrát i hokej a Perníci zaslouženě doma zvítězili 5:1. Koncovku měli tragickou oba týmy, ale více štěstí bylo přece jen na straně domácích: "Vole, dneska fandíme těm červeným, jo?"
      Taxík si nás opět vyzvedl na křižovatce před halou a upalujeme nach Chlumec. Pepa nás spolehlivě dovezl k domovu, Alýšek si spokojeně zašopingoval a tak se loučíme a báječně unaveni vlastně v podstatě hned uleháme. Mne čakají ráno pilotní zkoušky F-06 v Kolíně a Charlie jde pochopitelně Bopakovat:-)

      Nonšalantního Bonvivána jsem si na cestě z Chlumce do Kolína nedal. Jednak by rušil mé učení, které už tak dostávalo na frak při vzpomínkách na prožitý výkend. Povedl se a já úplně zapomněl na stres ze zkoušek, které dopadly. A vychlámaný jsem byl ještě pěkně, ale pěkně dlouho. Díky všem za báječně naplánovaný víkend!

medvěd:-)

Stařinka

Poslední (zatím?) řádný Svojanov VIII/2001
23. až 25. listopadu

      Jak jistě víte, pár měsíců před podzimním osmým Svojanovem se nám dva hlavní organizátoři rozešli. Válka Roseových se, pravda, nekonala, ale přesto nadskakovaly skleničky v celé brněnské Mrkosově ulici. V nás svojanovažádostivých velice hrklo, poáč osud hradu a hlavně klání na něm zdál se být tenkrát jednou provždy spečetěn.
      Leč naštěstí pro všechny z nás, kteří se tak rádi Svojanovských taškařic zúčastňujeme, události nabraly jiný směr...

      Je pět hodin odpoledne, venku se už beznadějně setmělo a já sedím ve vlaku ze Svitav směrem do Moravské Chrastové. Je mi pořád ještě špatně po včerejší oslavě. Permoníčci bijou hlava nehlava. Ve Svitavách - Lánech stojí na nástupišti pět křižáků! Přemýšlím, že by nebylo špatné, kdyby jeli s námi na hrad. Jenže, smůla, čekají na vlak opačným směrem. Vystupuji v Chrastové a u autobusové zastávky vidím známou bílou péřovku: Manťas! A hned kousek vedle takové to malé červené s Tatonkou na zádech: Lenča! Přece jen jedou na hrad spolu? ;-)))
      Autobus přijíždí za malou chvíli, během které slušně vymrzáme. Přece jen už tady leží první letošní sníh. Nasedáme do lehce temperovaného autobusu a míříme několika zajížďkami na rozcestí před Svojanovem. Pan řidič nám sice doporučuje chvíli počkat na možný přípoj (jistý si nebyl), jenže v téhle zimě bude pro nás rozhodně příjemnější ostrý pochod. Vyrážíme. Nutno podotknout, že organizátoři vyráží notně obtěžkáni taškami.
      Zima je slušná a tak jsme rozhodnuti, že si uděláme malou přestávku ve Svojtownu v penziónku. S Manťasem se "zahříváme" pivkem, Lenča se pokouší o vínko. Kohopak tady potkáváme? Ano, bývalý kuchař z hradu, který sedí ale úplně na stejném místě jako na minulém půlročníku! Historie se opakuje.
      Za nějaký čas, kdy už Lenča chytá slušnou haluz z toho, že ještě STÁLE NENÍ NA HRADĚ, přichází na kafčo Skoumal s paní Marcelou. Možná bychom i poseděli kratší dobu, jenže obsluha je v hospodě tradičně pomalá. Na hrad nakonec odcházíme před osmou: SMS z hradu: "Pospěšte si, jídlo se vydává jen do osmi."

Pohoda ...

      Znáte ten pocit: Přijdete do nějakého prostoru, který vám je známý a který je navíc k prasknutí naplněn vašimi přáteli? To pak člověk sedne ke stolu a koupe se v nádherné pohodě. Je mu hodně fajn a přitom ani nemusí pořádně moc vykládat. Skvělé! Na Svojanově tohle funguje vždy a na sto procent!
      Oproti všem taškařicovým zvyklostem budeme pařit v pátek dole v hospůdce. Hrad není vytopen a nakonec ani necítíme žádnou újmu. "Televizní" stůl se stává pro dnešní večer hlavním békacím místem. Lukas s Mácou se vystřídají několikrát u kormidla (kytary), přičemž my ostatní se také vypínáme k heroickému výkonu a zpíváme, seč nám hlasivky stačí. Snad jen Lukas je trochu nešťastný, že na židli vedle něj opět našel cestu jeden z našich zpěváckých talentů...
      Snad ještě někdy před půlnocí (omlouvám se, ale čas nebývává na Svojanově tou nejsledovanější věcí) vyhlašují organizátoři převléknutí do hábitů vrchních policejních inspektorů první bojovku: "Ty vole, to znám!!!" Úkolem všech přítomných detektivů je odhalit místo, věc či osobu, která se objeví na promítacím plátně. Inspektoři asi trošku podcenili chytrost detektivů, mezi kterými se odehrála malá překřičovací válka o jeden až tři body za každou správnou odpověď.
      Po vyčerpání všech indícií inspektoři ještě rozdali všem přítomným jízdenky do Svojexpresu a k ní první luštěninu. To abychom věděli, co máme zítra "po ránu" dělat. Následovala zcela nevázaná atmosféra, při které došlo nejednou na Medvídka, Dřeváky (k velké Skoumalově radosti), Osmému dni a mnoha dalším písním. Prozpívali jsme se do brzkých ranních hodin a došlo dokonce na pár čistě vokálních skladeb. Člověk přitom pozapomněl i na Otakara.

Bojofka ve větrném poryvu

      S Lukasem a Charliem jsme bojofku opustili ještě nad svojanovským kostelem. Víme jen tolik, že pochopitelně vyhrála Roudnice. Jen chudák vrchní inspektor se Roudničáků nemohl střepat celou cestu a chytil jemnou schízu. O průběhu bojovky se naštěstí můžete dočíst ve spodní části, protože její průběh inspiroval Řízka k popsání.

"Zkratka" do Hamrů

      "Jo chlapi, teď je ideální příležitost. Mizíme!" povídá ooskarovaný Lukas a "nenápadně" odbočujeme na okraji lesa od ostatních detektivů. My tři jsme si naivně mysleli, že nejkratší směr k Hamrům máme vychytaný. Vždyť tudy šla bojofka již několikrát! Obcházíme tedy lesem horizont kopce, abychom po několika stech metrech zjistili, že jsme se zase až tak od ostatních detektivů moc nevzdálili! Jednou dokonce potkáváme Roudničáky, kteří nám nějak nevěří, že "Jen procházíme," a vrchní inspektor aspoň na chvíli získává drahocený čas. Nahoře na kopcích velmi nepříjemně profukovalo a my pořád nemohli najít tu správnou cestu. Nakonec marně hledáme vlek nad hospodou a nepochopitelně po sestupu zjišťujeme, že jsme se sekli o kilometr. Vyšli jsme kousek pod pilou a jejím skvělým přejezdem. Cesta je pochopitelně až za Křetínkou. Takovou cestu by snad nevymyslel ani známý edvenčrista Manťas.

Konečně Hamry!

      U pily ve srázu se domlouvá Lukas s Qětulí, která doráží do naší oblíbené hospůdky chvíli před námi. Místním majitelům netrvá moc dlouho a po našem oznámení, že nás příjde více (tak dvacet), už vědí, s kým mají tu čest. Nějak se jim nelíbí náš styl ťukání s krígly (Pravda, asi je jejich strach oprávněný, když vidí, jak si Qětule připíjí s každým už po sedmé a to se stejným pivem.), ale nikdy jsme tam žádnou sklenici nepoškodili.
      V Hamrech se sedí skvěle. Co skvěle, výborně! Výborné pivko G i jídlo a k tomu pravá nefalšovaná domácká atmosféra. Je nám hodně líto, že je to sem tak hodně daleko. Na druhou stranu se máme proč těšit na každý svojanovský půlročník. Vykládáme, pojídáme Qěťuliny skvělé buchty, popíjíme ... Po nějaké chvíli přichází pěšky ze Svojanova i Jaňule. Pořád se nám nechce končit a posledních piv bylo mnoho. To už přijel i Ála autem a jen nerad přihlížel dalšímu objednávání. Snad někdy kolem sedmé tedy naposled platíme, Qětule si dává na závěr zlatou tequillu a odcházíme.
      I jízda autem byla koží! Vepředu sedí Qětule, na ní Charlie na místě spolujezdce, my ostatní vzadu. K tomu JAŘi naplno a spousta keců. Báječná jízda!!!

Hradní pařba

      Přijíždíme na hrad v rozdílné kondici. Všelijak jsou na tom i ostatní přítomní. Někteří nepřítomně dospávají v hradních komnatách včerejší spánkový deficit, jiní netuší, kde jsou a ostatní vlažně poposedávají v Rytířském sále hradu. Takhle má vypadat celý večer? Jen to ne!
      Chlebový guláš roznášejí sloužící po osmé hodině. Qětule se snaží se všemi seznámit (s některými i několikrát...) a nám s Charliem je smutno, že Vendulka musela zůstat dole v hospůdce. Zpívání nám dnes po včerejších výkonech taky moc nejde, čímž se nepodaří stmelit bandu do bandy. Nakonec to ani nebyla moc velká škoda. Jedna skupinka hrála žolíka (Alíka, pozn.<-Sko->), Roudničáci přišli se skvělou společenskou hrou a ostatní vykládali, vykládali, vykládali...
      ... a najednou bylo zase ráno! Pět? Šest hodin? Kdoví! (Půl čtvrté, pozn.<-Sko->) Speciálním programem pro spící byl Skoumalův příchod do hradních komnat za neustálého opakování refrénů tolik oblíbených Dřeváků. Chvíli prý trvalo než usnul, ale pak se konečně rozhostilo na hradě zasloužené ticho.

      Kolem jedenácti eviduji jakýsi zvýšený pohyb v komnatě. Zvláštní, někdo mi nakakal do huby... Pro okolí vypadám zajímavě, nikoli však atraktivně. (Na fotku si chvilku počkejte!)
      Před poledním odjíždějí první detektivové, čímž se spouští neustávající lavina loučení. Sakra, jak ji nemáme rádi!!!
      Nadchází nejvyšší čas nominace na Svojanovského ožralu. Ač Charlie prudí, že tričko už nechce, nemůžeme zapomenout jeho skvělého pátečního výkonu. (V sobotu pro jistotu na hradě jen kofoloval.) Charlie vyhrál zcela přesvědčivě a tím obhájil podruhé titul. Svojanovský ožrala se stal podle nepsaných pravidel neputovním. Zůstane jednou provždy Charliemu. Jediný, kdo přišel v nominacích s křížkem po funuse (Fünf by mohl vykládat...), se stala konvískova Pavlínka, která nám skvěle předvedla, že příště se dokáže do soutěže připojit. Pavlínko, jen to chce trošičku dříve.
      Kolem druhé nás na hradě mnoho nezůstalo a i přes skvělé počasí venku se nám od Vendulky nějak nechtělo. Odcházíme v šesti (LeV, Manťas, Jeli, Vaček, Kufberek a já) po třetí hodině na autobus. Ač cesta z hradu vede dolů, vůbec se nám nechtělo. Dvakrát jsme dokonce zaváhali, zda přece jen směr kroků našich neotočíme k hradu.
      Autobus nás bezpečně dováží do Chrastové, abychom v ní zašli sečkat příjezdu nejbližšího vlaku do místní Budvarky. Jenže se nám tak dobře sedělo, že nakonec posedíme až do vlakového "rozstřelu" kolem sedmé hodiny. Brňáci mají chvíli ještě čas. Loučíme se s nimi a my s Kufberkem a Vačkem cestou vlakem alíkujeme...

Ahóóój v dubnu 2002!!!

-md-

letem listopadem

      Vůbec netuším, zda v Rakousku zabavená škodovácká drážní mašina 381.004 se vrátila i s lampionem v čele. Nicméně ten by se tam slušně hodil na oslavu našich poměrů. Vzhledem k nově objevené mafii kolem Romana (nemyslím Pana Romana, ale ČEZ Romana), který si ošéfoval vše, co jen šlo, se domnívám, že i tahle mašina může být fake. Tady opět neplést s Fejkem, poáč chápu, že leckdo by mohl být ze situace kolem pótrati mírně řečeno Žaluda:-) Pozitivní na celé situaci může být snad (třeba mé najivní mínění), že se přece jen společnost začíná pročišťovat a nelze začít jinak než přirozeným rozladěním ze všeho toho bordela, který právě vyhřezl...

      Jenže listopad rozhodně přinášel i jiné věci! Třeba tu, že jsem si konečně skvěle pracovně "odfrkl" a běžný pracovní dril jsem zaměnil za výjezdy za aktivací nového zařízení, což je báječná cesta k vyčištění a srovnání. Znalosti rostou a jiné prostředí (tu Plzeň, tu Opava, tu Krnov) člověka báječně vyčistí. Aha, že bych začal chápat, proč Fünf tak často a rád vypadává z rodné hroudy a na měsíce mizí? Nechce se mi věřit, že by byl takový, že by záměrně vybíral východní části kontinentu, poáč tam si "odfrknout" podle mne nejde. A k tomu vemte Fünfovu tolik přirozenou náturu:-)
      Takže jsem měl tu čest vrátit se začátkem měsíce po mnoha letech do Plzně. Srovnání dvou kandidátů na evropské kulturní město mne dovedlo k srovnání, že v Plzni umí dvě věci podstatně lépe: Pivo a urputnost. Zatímco nefiltrovaná verze prvního (navíc z tanku) mne vyloženě přesvědčila, že není Plznička jako Plznička, nefiltrovaná urputná verze prvního mne přesvědčila k naprostému opaku. Navíc jsem pochopil, že jizev po komoušech je spousta nejen u nás, ale že (obyvateli srovnatelně) je mnohem přívětivější Olomouc stejně jako (rozsáhlostí území zemí "nikoho") dokonce i Ostrava:-)
      A pak ten babí podzim. Počasí, jaké snad letos nebylo ani v červenci. Samozřejmě jen přes den. Ale paráda, kterou jsme si k práci na přejezdech nezasloužili. Jen díky zásahu "vyšší moci" a nového zákona o gumách má letos Charlie téměř přegumováno. Jinak se s klidem mohlo stát, že by "gumoval" i v prosinci. Nebo snad někdo vůbec tušíte, kdy budeme poprvé bíle zasypáni? Doufám, že se ve chvíli, kdy píši předchozí věty, příliš nerouhám. Podzimním huráakcím totiž stále ještě neodzvonilo:-)
      Nejen já jsem však cestoval! A tak zatímco mé cesty směřovaly na západ, pár lidí se rádo přiblížilo i na východ. Petr Blaťák toužil po mnoha letech znovupoznat Město Omezených Možností a tak jsem se stal jeho logickým průvodcem. Pravda, moc toho z MOM neviděl a ani zatím nemohu prozradit více. Nicméně něco o něm tady bude napsáno urkitě po Novém roce. A na to se zatraceně těším!
      Hodí se dodat, že Pivko si velmi pochvaloval "Tour de koridor," totiž pravidelnou každoroční akci. Oproti jiným nespokojencům (zrovna mne napadl Lockay:-)) tvrdil, že můj popis celé akce je naprosto přesný včetně atmosféry a můj nápad "něco napsat" striktně odmítl s tím, že není co. Prý i atmoška přesně odpovídá. Jsem tak dobrý nebo šlo jen o způsob, jak se vyvléknout ze psaní? Necháme to na Pivkovi, ne? Akci jsme po dvou týdnech shodnotili a snad i já získám odvahu, abych si "zápich z akce" znovu přečetl. Autor to má vždycky drsný:-)

      A tak sedím, jsa na konci listopadu (a jedná se o poslední minuty) na svém pokoji kousek pod Cvilínem nad městem, které ještě před sto lety bylo šestým nejvýznamnějším u nás. Uvažuji, zda bych nedostal lepší Plzničku než u Bílého Slona (mno, urkitě, ale ne tady v Krnově) a zároveň si říkám, co říci o druhé půlce listopadu? Byla suchá! Nekáplo z nebe ani Ň (suché mrazivé či vlhké nadnulové) a tím se i můj vysněný plán na nadcházející ski-víkend nepříjemně hatí. Pravda, Charlie už okoštoval ski, ale prý i v Alpách je vedro. Chápete to? Mně v první degustaci zabránila práce, poáč ji bylo větší než malé množství. Stav již několik let (před koncem roku) až krutě setrvalý...

      Začínám být vlastně i v šílené situaci: dovolené pomálu a když by "to" konečně šlo, mám emcy. Krize jejího půlročního půlročního plánování mne obvykle drtí. Ale jen nyní. Jejich výhod začnu čerpat záhy. Jen co se překulí Silvestr, který pro mne nebude peckovní. Ano, opět emcy. Ale budu mít zase pro příště klid.
      Od výše popsané Tour se koridor se přeci jen ještě něco událo. Dusili jsme se smogem (zřejmě všichni) a hlavně v poslední listopadový výkend jsem vyrazil do centra Hané. Holomócká punčparáda má zvuk a je mnohonásobně lepší než ta v MNM! Kulisy veskrze podobné, ale úroveň jiná. Jako bonus oslava jedněch Blaťákových přirozenin (oslavenec nám je v podstatě vlastně celé prospal...:-))) a pocit, že všude je dobře.
      Konečně, i Charlie se sestrou Delegací se rozhodli, že když už jsem si teda jako vymyslel ten první ski-výkend zrovna u nich, rozhodně jej pro mne uspořádají, byť zřejmě bez toho bílého studeného svinstva, které nám kapá za limec. Vlastně se mám moc fajn, protože jsem obklopen příjemnými lidmi kdekoli, kam se jen podívám. Dámy a pánové, upřímně, máte to taky? Doufám, že ano!
      A tak mne vlastně ani nemrzí, že se připravuji začátkem srpna přispět svou protikorupční kapkou do mlýna a zlikvidovat jednu obzvláště nevypečenou dvojičku v drážní továrně. Ze msty? Ani náhodou! Jenže jejich zdegenerovanost bytostně zasáhla do mé práce. Držte mi palce, když se povede, o dva hajzly, kteří jsou prolezlí korupcí, bude třeba méně. Pák je dost, povíme se třeba za měsíc:-) Loučím se se zvony nedalekého města, jež významem konkurovalo Manchesteru. Kdysi...:-)

Úplně bych zapomněl: Na konci listopádu nám umřel definitivně veřejnoprávní analog. Voodoo???

111130
Medvěd:-)