chat

Akce roku 2012

Náš diář

bez komentáře...

Editorial No. 156

Třináctý ročník Frýdlantských Thájmsů? Není to šílené? Stále jde v podstatě (ovšemže na skvělé výjimky) o one-medved-show. Zvykl jsem si a vy asi taky:-) Původní myšlenka byla jiná, ale moje, takže vlastně nesu ten prapor vlastní blbosti dále. Thájmsy potažmo stránky jako takové rozhodně nepíšu pravidelně. K psaní potřebuji nějaký zásadní podnět a pak bývávám obvykle několik hodin (vyjímečně dní) k nezastavení. V podstatě mi psaní i neuvěřitelně pomáhá a zřejmě proto jsem u něj zůstal. Pomáhá nejen tím, že jsem schopen v podstatě bez dlouhého přemýšlení napsat kloudný dopis, zprávu, či email (zřejmá výhoda i v práci), ale časem jsem se naučil přesněji definovat i své názory. Ne, nebojte se, se stále rychleji proudícími lety člověk přestává být zbrklý či unáhlený a naopak si stále více váží hodnot, které má. A jedna z velkých hodnot jsou přátelé. Dobří přátelé. A především pro ty jsou Thájmsy určeny. Zpětně viděno, psal jsem před deseti lety s až neuvěřitelnou příkrou lehkostí. Dneska mi psaní už tak snadno nejde, ale bavím se jím. Takže i letos nějaké Thájmsy zřejmě vyjdou a vy budete nuceni pročíst tuny věcí než se proškrábete k meritu věci:-)

      V několika posledních měsících roku 2011 došlo k zásadním (nebo raději výrazným) změnám v archivu Freedlanstkých Thájmsů. Na první pohled přibyly obrázky, které přece jen odzvdušnily stránku plnou textů. Taková se nikomu nechce číst. Zároveň se sjednotil design vzniklý roku 2008, který je dodnes vlastně jen lehce poupravený a zcela funkční. Přibyla černá barva. Z ryze praktických důvodů: šetří energii. Postupem času a v návalech pracovního záchvatu jsem odstranil z archivu (snad) všechny nefunkční odkazy a zviditelnil obrázky, které časem k velké škodě tak nějak zanikly. Pro případného Thájmsího fanatika jsou pochopitelně k dispozici všechny Thájmsy pěkně pohromadě:-) Existuje vůbec někdo takový? Pamatuji si, že před léty se v práci nudil třeba Lukas Blaha.
      Úkoly, které jsou přede mnou a které jsem si předeslal na přelomu roků? Začnu tím, co rozhodně nebude: Flash na těchto stránkách nikdy neuvidíte. Jednak už se tato technologie svou paměťovou nenažraností přežila, začala leckomu vadit (Ó, díky, reklamo!) a já ji neměl nikdy rád. Stále budou Thájmsy psány HaTMatiLkou s Javascripty a kaskádami. Vím, že zarmoutím všechny, toužící po fotogalerii, ale ani správcem serveru nabídnutá databáze mne neoslovila. Co naopak bude nebo by mělo být? Mám spoustu remasterovaných fotek. Například je komplet předěláno Norsko97 a všechny Svojanovy, což je dostatečně velká nálož na to, abych další věci nerozjížděl. Vyjímaje aktuálních akcí pochopitelně, které budou postupně přicházet a na které se tolik těším. Přeji tedy dobré počtení i v roce 2012.
      Kruci, nezapomněl jsem na něco? Samozřejmě! Jsme na počátku nového roku (dle Mayského kalendáře, který ale za nic nemůže, posledního...:-), takže se sluší popřát všem mnoho štěstí, zdraví (tady můžete každý přispět sám sobě), málo blbců na cestě a naopak co nejvíce setkávání s lidmi, které máte rádi. Prvních pár akcí se nám jako pádný důvod začíná na cestě rokem klubat. Tuti je lyžovačka v Ischglu na Alpáčích 2012 a také Trutnov, který se (zcela vyjímečně:-) bude konat na Bojišti. A ostravské Coloursy po těch loňských Culatých Kolosech? Budou, jářku budou! Velmi lákavý je totiž areál Dolních Vítkovic. Tady můžou být Barvičky hódně industriální a zajímavé. Na druhou stranu je areál Dolních Vítkovic takříkajíc odříznut od světa a to není pro nás spotřebitele nikdy moc dobré. Uvidíme:-)

medvěd:-)

!!! TOP akce !!!

vize 2012

Po několika letech jsem na přelomu roků doma. Mám emcy, dráha snad nejezdí a tak jsem využil mezisvátkového období k odpočinku. Místy i aktivnímu, byť o lyžích se nebavím, poáč počasí přeje spíše cyklistice. Jak pociťuji na těle, tohle vypnutí jsem už dlouho potřeboval:-) Užívám si sklidnění a vzpomínám, jaký ten rok vlastně byl? Ale teď si s dovolením vezmu na pomoc do ruky věšteckou kouli a zkusím předpovědět dění, která nás čekají v nadcházejícím roce 2012.

      Především si myslím, že Euro nepadne. On totiž každý z těch "ekonomických" mudrců (například na prvním místě zmíním se socany zevlujícího Švejnara) jaksi zapomínají říct, jak by se tomu mělo stát. Chřastí sice řetězy, malují čerty (totiž krizi) na zeď, ale to, že neexistuje mechanismus rozpuštění společné měny obdivuhodně ignorují. Proto si myslím, že během jednoho roku (totiž toho nastávajícího) euro jednoduše nelze škrtnout. Holt se ten nekonečný mejdan prasatům opět zaplatí a proto bych peníze nepůjčoval. Nečas z toho logicky "českou cestou" vykličkuje. Tohle zřejmě vyjde. Co asi nevyjde, je abdikace Klause z funkce prezidenta. Těžko tady teď mohu věštit, že podlehl předvánočním dějům, prozřel, s omluvou vrátil pero na chilskou ambasádu a tiše bez ovací zmizí jako zmizelej. Tohoto parchanta si budeme muset asi užít až do roku 2013...
      Krize nebude. Chřestění řetězy přestane fungovat a ekonomové budou zaslouženě k smíchu. Lidi opět zjistí, že jsou stále ještě dost bohatí, když mohou stavět, kupovat auta, televize, chytré mobily, kupy vánočních dárků a tuny silvestrovských dělobuchů. Pochopí, jak správně brát mrdky mediální (totiž s velkou, ale velkou rezervou) a přestanou se televití a novinami stresovat. Pochopí, že tuny korupčního hnisu jsou logickým vyústěním stíhání podvodníků a vzpamatují se. Přestanou nadávat a podporovat komunisty, poáč si uvědomí, že tahle banda s programem "třídního boje," je značně vypelichaná a stejně protřelá jako zbytek poslanců. Copak tolika lidem dovolí svědomí volit tohleto?
      A u nás? Užijeme si standardních akcí. Zrovna dnes, když si tady zasněně věštím, vyšlo zvadlo na Trutnov s jistým datem i místem (na Bojišti, jak jinak:-) a jistý je i lednový Ischgl v seriálu Alpáče. Barvičky budou letos jinde, totiž v areálu Dolních Vítkovic "mezi trubkama," jak by řekl Krejsič. Věřím, že bude i nějaká tradiční Pecka. Cyklistická či Budovatelská. Také dvě pravidelně/nepravidelné akce pruhovaných inženýrů zásluhou velkého Organizéra Pišty urkitě proběhnou. Lhostejno, pod jakým krycím heslem a na jakém místě:-) Uvidíme se standardně méně než kdysi, ale také k sobě budeme mít blíže. Celkově bude na světě víc fajn. Určitě přibude pár dětí, což si já (a rád!) budu kompenzovat výchovou divé zvěře v Zálouží. Tady věštím snad na 100%. Jo, a uteče to:-)

111230
Mějte se fajn. Zdraví Medvěd:-)

Novinka

Cape Cod 2011
od Předlouží do Zálouží a zpátky: 1. do 14. září

Sedím na baru bostonského letiště. Odbaven ke vzletu k domu a s náladou velmi roztodivnou. Tak jako vždy, když musím odsud ze Země neomezených možností zpátky do Předlouží. Snažím se nebýt na měkko, ale ani místní October Fest od Samuela Adamse situaci nijak valně nezachraňuje. Pohled za sklo letištní haly naštěstí nepřináší další nostalgii, poáč kolem terminálu jsou jen garáže a kolem ranvejí voda zálivu. Do něj se sem přistává a také odlétá. A tu druhou činnost dělám vážně jenom nerad. Snažím se užít každou minutu, kterou trávím na Amíkovské půdě a nechápu, že i potřetí to tady se mnou psychicky tak třese. Jsem naplněn zážitky a klidně bych se nechal plnit i nadále. Mnohdy byly nenadálé a jeden z nejhezčích přišel (že by hepáč?) zrovna včera, když nás v zálivu při kayakingu obklopilo pět zvědavých hlav tuleňů. Místní nám nevěřili, že jsou až tady a my se ségrou zase v tu chvíli uvažovali, která z těch sedmi hlav je vlastně více zvědavá...

      Těšil jsem se na chvíli, kdy na mne přijde potřeba psát. My psavci holt máme své tradiční potřeby a po takové dvanáctidenní dovolenkové náloži nám to jde jednoduše úplně samo. Ještě vlastně musím připočítat ještě létací bonus kolem (když už si jej platím...) a prostě si musím říct jasnou větu: "Kdy mi to tady zevšední?" Vždyť jsem byl potřetí na stejném místě a potřetí koukám na věci kolem jako na zjevení. Jasně, už se za ten více než měsíc odvážím sám vlézt do americké ledničky stejně jako obchodu a i bez rady nezůstanu bezradný. Už jsem si našel "svou" značku piva, na které přežiju. Ale stejně jinak poznávám nepoznané.
      Co třeba? Teď se mi hlavou protřela vzpomínka na vtipnou situaci, kdy jsme se setrou šli pro děti do školy a před jejich vyzvednutím jsme si odskočili na záchod. Vyšel jsem dřív a už mne stačil (jsa neznámým dravcem) někdo prásknout, že na záchodě se pohybuje jakýsi podivný chlapík. Bylo mi domluveno a z průseru mne vytáhla ségra po chvíli. Lidi si tady prostě více všímají:-)
      Více jsem projezdil okolí Provincetownu. Víckrát jsem sedl na kolo a místa, která jsem předtím vzal tak nějak fakultativně, jsem si začal více užívat. Odměna přišla vždy poměrně záhy. Bez přítomnosti hlučnějších turistů jsem tu objevil najednou tolik různých druhů zvyřátek, až mi oči přecházely. Tu nějakého ptáčka, jehož zbarvení mne nechalo viset v úžasu, tu "drevokocůra" nebo spíš myš s jeho dlouhým ocasem a tu třeba hřiby, které tady sbírají češi a rusáci. Spíš ti druzí a i v divočině Provincetownu a jeho okolí tak můžu s klidem pagavariť parůsky:-)
      Vše pro mne začalo prvním školním dnem v Bostonu. Vlastně jsem asi udělal maximální výkon, když na Amsterodamském letišti jsem dostal vinou opakované nakládky/vykládky bagáže na Ruzyni šibeniční čas 18 minut od přistání do startu na hraně chobotu. Zavazadla to jednoduše z A32 na E4 nemohla za tak krátkou dobu stihnout a tak po nich necháme v Bostonu pátrat. Logikou věci jsou u sestry dříve než my a ještě si pěkně letí až do P-townu. Vše dopadlo hepáčem. Tady v zemi neomezených možností to snad ani nijak nejde:-)
      V následujících dvou dnech jsme pobývali v Bostonu a teprve třetího dne po návštěvě Vědeckého muzea jsme se přesunuli do P-townu. Odtud jsme pochopitelně podnikali výlety na všemožné směry (nahoru, dolů, do nitra poloostrova, k moři, okeánu, do dun...) a vše najednou končí zase na Loganu. Netušil jsem, co mne čekalo o pár hodin později...

Cizincem ve vlastní zemi???

      ... přesněji ve vlastním soustátí EU? Nemohl jsem si připadat hůř, když jsem poznal, že my máme s Holanďany jedno společné: Milujeme chaos a fronty. Takže když nad ránem přistálo asi deset letadel, vrhli se všichni na nutný do EU propouštěcí checkpoint. Čekali byste přepážky pro VIP, domácí a zvyšok sveta? Na to tady zapomeňte. Teda, VIP tam byla, pak jedna FAST pro nešťastníky, jejichž koráb odplouvá do 15 minut, pak jeden gate PARIS (chápete to???) a pak už jen zvyšok sveta. Jakýkoli arabák před vámi zabrzdil postup na několik minut a do toho pobíhali uniformovaní chrochtáci (holanďani, jak jinak) a vytvářeli chaos. Jak jsem rád vzpomněl pořádku na Loganu!
      Zatímco na loganském checkpointu mne mile překvapil chlápek (když mne propouštěl ven z Amíkova), když ve svých cca padesáti letech se zalíbením koukal na mé tričko: "Trutnov! I know!" Pokecali jsme (byl na Trutnově v roce 2000!!!) jaký byl a rozloučili se pomalu jako staří kamarádi. Vůbec jsem si všiml, že Amíci se na rozloučenou neloučí jinak než: "Kdy se vrátíš?" Příjemné. Vida, zase moje slza dojetí...
      Mno a tady u chrchláků v Amsterodamu působí totéž tričko opačně maník si prohlíží můj biometrický pas s podezřením podvodu. Kua, tady jsem fakt doma? Další maník si mne vyhlíd za skenerem s dotazy, co vezu. To už na mne lezla krize. Odbavovací opruz směrem do EU je teď mnohem horší než do Amíkova. Nekecám! A na Ruzyni? Jedna za všechny: Zastavil mne celník (byl jsem pořádně rozespalý a nevyspaný) a ptá se: "Nějaký alkohol vezete?" Kua, z Amíkova!!!??? Návrat do evropské reality byl holt hůůůůstýýý. Inu, vítej zpátky doma!

Další amíkovské kapitoly vznikaly spontánně. Popisovat otrocky den za dnem by byla podle mne strašná blbost. Mnohem lépe se snad dá Amíkov pojmout v kapitolách, které jsem připravil. Zkuste se vžít (třeba si čtete thájmsy v dobách, kdy dny jsou kratší než noci a kromě čaje či grogu nemáte chuť na nic jiného) do mých pocitů. Amerika se v mých zážitcích zpřesňuje. Škarohlídům rovnou říkám, že negativ se nedočkají. Tahle země je skutečně pořád ještě ta k žití nejlepší! A vězte, že tak dlouhou dobu mi žádný popis akce nikdy netrval. Tři měsíce jsem vstřebával všechnu tu nádheru a najednou bych ji ještě o další věci doplnil. Snad příště:-)

11. září & Pilgrim Monument

      11. září roku 2001 se jednoznačně zapsalo do historie křesťanské části světa, neboť byl napaden muslimskými šmejdy jeden ze symbolů této části světa. Asi si stejně jako já téměř každý dokáže vybavit, co v osudnou chvíli dělal: civěl nevěřícně ne televizi a sledoval začátek třetí světové války. Aspoň mi to v tu chvíli připadalo. Až časem jsem začal chápat, co se vlastně stalo a dával si sled událostí dohromady. Když jsem pak byl poprvé před třemi lety v Amíkově, viděl jsem na vlastní oči místo totální zkázy, byť po dlouhé době. Letos už velká díra zmizela a zůstaly pouze dvě menší ve formě obrovských fontán jako symbol místa a zmaru. Letos jsme v New Yorku na "místě činu" nebyli. I tak jsme ten zvláštní den strávili jinak než obvykle.

Boston

      Jak začít? Boston je hlavním městem státu Massachusetts. Leží v zálivu 200 mil severovýchodněji od New Yorku. Takže na východním pobřeží. Trvale v něm žije nějaký půlmeloun lidí (včetně švárovy sestry s rodinou, třeba), který obhospodařuje další tři miliony studentů na místních univerzitách. Pro mne je Boston logickým vstupem do Amíkova a městem, jehož centrum lze v klídku prošpacírovat. Tady se už dvakrát pil čaj (poprvé s mnohem větším úspěchem) a tady v okolí začala evropská kolonizace Amíkova. Co nabídne? Stále větší množství zatunelovaných dálnic a na jejich místě vzniklých parků, příjemné podnebí v našem vegeťáckém pásmu a třeba zdvojenou místní "Stodolní," ve které to v pátek hučí úplně stejně jako v té naší malé ostravské...:-)

cyklistika na Cape Codu

      Jedna z mnoha tradičních pověr, které o Amících vykládají právě ti "nejzasvěcenější", je ta o jejich vrcholné závislosti na autě a s tím spojená absolutní nepohyblivost a neschopnost se pohybovat pomocí čehokoli jiného. Jasně, že i tady v Zálouží najdete lidi neskutečně vyhřezlé, kteří však bývávají obvykle úplně v pohodě. Jenže stejně tak je tady všude kolem spousta sportovců. Cyklistiku pochopitelně nevyjímaje. Vzpomínám si na naši snídani na Cambridgi v hotelu Hyatt, kolem kterého po Charlieho řece drtili veslice chlapi v čele s kapitánkou, či běhali, chodili či jezdili na jejím břehu Amíci, kteří konali svůj tradiční ranní jogging, zatímco my se nezřízeně za své těžce vydělané dolary cpali. A jak se tedy dá užívat jestostopých prostředků závislých zcela na pohonu lidskou silou na Cape Codu? Budete se divit, ale Cape Cod nabízí hned několik možností! Pro šílence (tedy Medvěda a jemu podobné, pro rodiny i pro relaxisty či kochače:-))

Duny stokrát jinak...

      Jsem cyklomaniak a jako takový jsem jednoduše okolí Provincetownu při pohledu ze sedla musel vyčlenit samostatnou kapitolu. Vyloučíme-li pak moto ze sportu (poáč to není žádný sport), zůstaly mi tady ještě dvě další nám celkem přirozené činnosti. Jednou z nich jsou pěší tůry, kdy se sestrou (tady zůstává švára typickým Amíkem:-)) vyrážíme vstříct nevšedním zážitkům do písku. Jestliže poprvé jsme "dali" nejzašší cíp Capecodského poloostrova, tentokrát jsme si vyšlápli do dun od dálnice k okeánu.

Chatham & Dennis

      V jednom ze dvou dnů, kdy vládlo počasí jako podle dědy Komárka, jsme s drobotinou a sestrou vyrazili do Chathamu. O místě píšu i v kapitole o cyklotrasách. Zcela právem, poáč v Chathamu kdysi končily koleje a jediný dodnes patrný pozůstatek je nádražní budova. Stojí na původním místě a kromě své dřevěné krásy se opět (tady se mi to stává často:-)) dostávám do filmu. Úplně vidím nějaký western, dusnou atmosféru, kdy z nedalekého saloonu vyrazí vychytralý cowboy, který jde pomstít svého otce. Saloon chybí, ale staniční budova přeměněná v malé železniční muzeum, vyloženě láká. Na nástupišti stojí dokonce vozejk na bagáž a na jediné koleji servisní vagon bostonské drážní společnoisti přes sto let starý. V budově (vstup zdarma) poposedává sympatický dědula, jenž vypadá, že ten poslední vlak snad i zažil. A je na muzeum příslušně hrdý. Nedivím se, byť v naši profláklé drážní republice by sbírka všehomožného byla asi spíše k smíchu.

Kayaking

      Oproti předpředchozí sezóně Carlos (kua, proč zase Karel...:-) upgradoval kayaky a podstatně pohodlnější jsme si půjčili letos. Singly, jako vždy, poáč má sestra nerada cokoli jinak než sama. Děti se pomamily v tomhle dokonale:-) Carlosovi jsme upsali své duše (respektive on se zbavil zodpovědnosti:-)) a po sestřině otázce: "Co když budu mít problém?" ji s klidem odrazil od břehu se slovy: "To je tvůj problém!!!"

Provincetown

      Jakže to tady všechno začalo? Velmi jednoduše. Prostě se nalodila první výsadková loď v Portugalsku (hledejte heslo Mayflower), kam naložíte lidi, kteří chtějí začít třeba znovu či jinak a hlavně v Novém světě. Krištof Kolumbus tady už byl (na ostrovech...), ale rozhodně nekolonizoval. Jako rozhodující se ukázal rok 1620, kdy loď Mayflower dorazila ke skutečné pevnině. Poutníci (pilgrim) nejprve tápali a hlava jim nebrala, jak se pořád dokola točí, aby přece jen nakonec přirazili v klidu zálivu a šli se rozhlédnout, zda-li skutečně stojí v nově vytouženém domově. Cedule Welcome in Provincetown ani molo tady ještě rozhodně nebyli stejně jako duny. Jen prales a relativní pohoda zálivu. Ano, tady vše začalo nejen pro naši rodinu, ale i americkou novodobou pidlivizaci. I tady však funguje jistá schizofrenie, protože hlavní památník (a první město toho druhu) je přece jen jinde. V Plymounthu, kde najdete tu správnou mekku, kam by se měl dostavit jednou za život každý Amík. A proč "až" tam? Jednoduše proto, že Mayflower přivezla farmáře a hospodařit v místě, kde není žádná řeka, je vážně nesmysl...

Střípky

      "... zkuste to bez drátů, milý Marconi!" Citát z Cimrmana, jenž jsem si musel připomenout stejně jako fakt, že právě tady na Cape Codu procházely první evropské kolonizační snahy. Nelze se pak divit, že leckteré to profláklé "nej" je k nalezení právě tady. Nevěříte? Taky jsem zíral, co dalšího mi teprve třetí pobyt v okolí Provincetownu odhalil z bohaté historie kraje, do kterého by to zřejmě vůbec nikdo neřekl. A proč ty Opičky naší babičky? Jednoduše proto, že mám pár střípků, které mne překvapily, oslovily, umravnily a v mnohém zatraceně poučily...

Fregaty a veteráni

Nijak výrazně se mi na kolo nechtělo. V zemi neomezených možností mám však tu obrovskou výhodu, že vrozená lenost je okamžitě odhalena. Totiž mou skvělou sestrou. Nechtělo se mi, přesto jsem vyrazil. "Co tak dneska dát?" Říkám si a stejně jako obvykle přes hlavní obchodní ulici mířím ke zdi. O té píšu jinde. Zkontroloval jsem jen letmo její stav (příliv/odliv) a kolem území, kde žijí lvi (pláž, kterou si buzny drsně uzurpovaly a osamělým heterákům neradno vstupovati), jedu dále směrem na mořskou pláž Herring Cove...

Zeď

Jedním z míst, která se mi snad nemohou nikdy "ochodit," je hráz, která spojuje západní cíp P-townu s úplným koncem poloostrova, kde stojí maják. Nebýt zdi, o jejímž osudu se teď nesmyslně vedou diskuze (je tady sto let...), dostat se k majáku by bylo téměř nemožné, protože cesta pískem je pomalá a i tak trvá tři hodiny. Zeď tvoří velké kameny (metr až dva veliké), které nejsou nijak utěšněny a otvory mezi nimi mořská voda přirozeně protéká. Zátočina v dunách je rozsáhlá a příliv s odlivem jsou tady neuvěřitelně patrné! Řekli byste, že náklon zeměkoule nepoznáte? Tady je to pořádný hukot a voda protéká zdí s pěkným hukotem! U přílivu je sice akčnější, ale nejlepší ze všeho je, když vychytáte stav, kdy se hladny srovnají. Trvá snad jen deset minut a pak se s hukotem voda začne valit zpátky. Už jsem to zažil a jde o jeden z nejfantastičtějších zážitků. Světoběžníci, znáte jiné takové místo na světě???

110913, 120101
Medvěd:-)

Cesta z Města

Brušperská přehrada
závěr sezony, neděle 25. prosince

Den před Silvestrem už si mohu dovolit napsat tuto větu: Výběh po Štědrém dni byl poslední Cestou z Města letošního roku. Je jasné, že po silné náloži kaprů a bramborového salátu v kombinaci se sladkým útokem vánočního cukroví mi dali jednoznačný příkaz: Vypadni na vzduch! Už od půlky listopadu jsem se těšil na příchod zimy a ani vánoce nenadělily žádný sníh. Běžky tedy stále odpočívají na skříni a protože jsem potřeboval i z jiných důvodů vyvětrat hlavu, neváhal jsem a využil příjemného jarního počasí. Ano, teď na vánoce...

Povánoční výběh: Zábřeh - Stará Bělá - Nová Bělá - Oprechtice - Důl Staříč - přehrada Brušperk - Stará Ves nad Ondřejnicí - Košatka - Jistebník - Hraničky - DP - Zábřeh, 42km

      Sakra, dalo to přemlouvání, ale když před polednem dokonce vysvitlo slunce, neměl jsem nadále nad čím hloubat. Do žádných velkých akcí jsem se pouštět nechtěl. Přece jen břuch byl vyvalen a na svém biku jsem seděl naposledy před měsícem. Což o to, zadek posez nějak zvládne. Ale co nohy? Kdepak! Dám si osvědčenou trasu do Brušperka a dál uvidím. Třeba skončím v místní hospůdce u přehrady, kde je u krbu tak fajn. Posílen vírou v blížící se hřejivé teplo plamínků ohně jsem ignoroval břečku ze zbytků sněhu, která zatím ještě vévodí Bělskému lesu. Jsem rád, že mne nic nenutí spěchat. Spíš se kochám a užívám paprsků tak slabého slunce. Stíny jsou o vánocích v poledne tak dlouhé...
      A skutečně jsem zastavil až u přehrady. Kecám! Fotopauz jsem cestou už přece jen pár měl. Totiž: Od nedalekého dolu Staříč (respektive od jeho odkalovací nádrže) vede skvělá silnička a výhledy na její okolí jednoduše berou dech. Fotím tady poměrně často. Z jejího začátku (u křížku) ještě není vidět za lesem schovaný Důl Staříč, ale stačí pár okamžiků (a metrů) a důl se objeví v plné své brutálnosti. Za dobrého počasí se dá zkombinovat jeho věž s lysohorským vysílačem.
      Vždy než zastavím v oblíbené hospůdce, mám takový svůj malý rituál, který se mi obvykle vyplácí: Nejprve objedu dokola přehradu a teprve pak fijá na pivo. Málokdy na okruhu nezastavím, protože přehrada a potažmo okolí nezřídka dokáže vykouzlit parádní fotoatmošku. A jak je vidět, ani dnes tomu není jinak. Díky za letos vyasfaltované břehy, jež lákají nejen cyklisty, ale i bruslaře.
      Beru za kliku, těším se na posezení jiné než na sedle a nic. Vše marno, dneska nepremávajú. Sakra! Zima leze docela za nehty. Nezbývá než jet kamkoli dál. Jenže kam? Napadá mne, že jistotou by dnes mohl být jistebnický Matěj. Neváhám ani chvilku a přehodnocuji plán.
      Vida, nebyl jsem sám, kdo potřeboval pohyb. Lépe řečeno: cyklistu jsem žádného nepotkal, ale tady U Matěje, kam jsem dojel už "jen co noha nohu mine" nebyl jsem jen sám sobě stínem. Turistů tady bylo více a když Bohdanka navíc překvapila Plzničkou, bylo mi jasno, že dokud se nezvetím, nikdo mne odsud jen tak nedostane:-)
      Až nebezpečně rychle se blížící tma mne nakonec vyhnala ven a na zpáteční cestu. V hospodě se mi totiž občas líbí taková ona příjemná atmosféra, kdy kolem sedí pár lidí, jen potichu, slyšet je tikot nedalekých hodin a "řev" vzdálenější pípy. Stav jakoby v hospodě po ránu. Jen nerad ji opouštím. Byl jsem dneska spokojen a vlastně už za tmy jsem přes Polanku dojel domů. Závěr cyklistické sezony se mi nadmíru povedl.

Pošetilé hry na první a poslední zahrádku či otevírání a zavírání letní plavecké sezóny, kdy jsme se s Kufberkem či Nadporučíkem snažili oba termíny posunout co nejblíže přelomu roků, již dávno nehrajeme. Ale když teď koukám na výsledné číslo své nadmíru povedené cyklistické sezóny jsem spokojen. Nadmíru spokojen. 8296km? Takový vysoký údaj u mne už pěkně dlouho nebyl. Příčin bylo několik: Počasí, Klenba, chuť, zdraví...

medvěd:-)

letem prosincem

      Velmi přesně a velmi rád si vzpomínám na to, co jsem dělal na Štědrý den před rokem: Nezvykle poloprázdným ale příjemně prosluněným Provincetownem jsem došel až do přístavu. Ruch, který jsem tady znal z konce léta dávno utichl a jen vzácné kupky rychle odtávajícího sněhu mi naznačovalo, že je nyní skutečně zimní čas. Jasně, šortky jsem musel nahradit zimní bundou, ale jinak bylo více než příjemně, byť mi přišlo poněkud absurdní trávit vánoční čas u moře či oceánu. Svět ovšem je bizardní a já tenkrát moc rád pobýval u sestřiny rodiny. Ale posuňme se o rok dále a zkusme se mrknout na to, co se kolem odehrálo za poslední měsíc roku 2011...

      Popisovat dění prosince 2011 je mnohem jednodušší a příjemnější na jeho začátku než k jeho konci. Vždyť jsem si snad ani nemohl dokázat lepší start do měsíce než víkendový pobyt v Chlumci nad Cidlinou a NjůBí. Nejenže jsme jej díky organizátorům pojali kulturně koncertem skupin Medvěd009 a Wohnoutů, ale i sportovně (hokej v Pardubicích) a také užitečně. To když jsme pekli cukroví, jasný to důkaz blížících se vánočních svátků. Bylo více než prima:-)
      Hned z Chlumce jsem vyrazil do Kolína na pilotní zkoušky F-06 a odtud na vyvedenou předvánoční párty v MNM. Ze známých se jí účastnil pouze Skoumal, ale Stará Pošta nedaleko hlavního nádraží by už mohla vykládat. Stejně jako jeden z jejích výčepáků ne nepodobný Kalouskovi. Stará Pošta je dobrým místem, kam se vždy rád vracím. Vždyť i Plznička je zde excelentní a Kalousek až příliš podobný Kalouskovi:-)
      Týden emcy uplynul jako voda a já se tak těšil, že budu dopisovat zážitky z NjůBí. Plánoval jsem vydání Thájmsů, ale mé myšlenky se začaly směřovat zcela jiným směrem. Totiž v následujícím týdnu mne čekalo školení. Ne, že bych jej dělal poprvé, ale poprvé jsem na něj pozval naši učitelku z železniční průmky ("...vždyť je jaro...":-), která jako jediná drží prapor hynoucího oboru drážního zabezpečováctva. Chtěl jsem, aby si něco nového z oboru odnesla a i proto jsem se snažil na celou akci připravit. Zřejmě jsem i uspěl, neboť maturitní list jsem na konci školení nemusel odevzdávat:-)
      Školení pro dráhu si se Skoumalem plánujeme záměrně na čas předvánoční, protože si jednoduše zasloužíme onen báječný předvánoční čas uprostřed historické Olomouce. A jak jsem slyšel od kolegyně, ten pražský vánoční rej se může před tím olomouckým jednoznačně schovat. Vždy nakonec bývává oněch pár dní až nemile krátkých, aby člověk nasál všechny chutě, kterými se Olomouc pyšní. Tolik druhů punče snad jinde nedostanete a navíc tady je vše vkusné a pohodové. K tomu připočítejte všudypřítomné šumné vysokoškolačky a je jasné, že jedině tady můžete zcela náhodou potkat Večerníčka:-)
      Víkend po olomouckém školení začal parádně. Už někdy v říjnu jsem Pivka varoval, že mám nadmíru nabitý pracovní program a naše tradiční vánoční besídka může být problém. Tudíž na sobotu 17.12. jsem byl pozván na návštěvu do Kopru. Potřeboval jsem se zároveň i vyvětrat, takže už ráno jsem vyjel do Štramberka. Pochopitelně jsem si stihl "zastřílet," byť zimního počasí jsem se nedočkal. V pivovaru jsem skvěle poobědval a na Trúbě nakoupil i pár dárků. Včetně postavičky se známým véčkem na prstech. Ještě jsem neměl potuchy, co se stane o den později.
      Naopak jsem nadšen a spokojen vyrazil ke Kopřivnici zadem okolo Bílé hory a koukal na nebe nad Příborem, jak se mračí. Zřejmě v předtuše blížící se vánice, která se nekonala. Pivkovci mne již očekávali a návštěva to byla příjemná, pro mnohé zřejmě i překvapivá, neb netušili, že tradiční zámořský dril u mne spočívá i v opečovávání "divé zvěře." Nedivu, že se mi z Kopru jen těžko odjíždělo. Bylo fajn:-)
      V neděli 18. prosince jsme zrovna koukali na velmi slušný hokej s Rusama, měli jsme jemně navrh a vše skončilo nájezdy a výhrou pro nás. Kdesi v druhé třetině vyběhla naše máma od počítače se zprávou, která mne totálně dostala: "Víte, kdo zemřel? Havel!" Přiznám se, že se mi udělalo šoufl. Krutě šoufl. Hokej mne už netěšil a jediné, na co jsem myslel, že se potřebuji jít rychle vyvětrat ven a nějak tuhle informaci pomalu a jistě vstřebat. Však někteří z vás ví, poáč jsem psal. Začal týden plný absurdit.
      V pondělí Olomouc, úterý MNM, středa Olomouc, čtvrtek poslední předvánoční shon a pátek státní pohřeb. I když nebylo mnoho času, na přemýšlení jsem si jej našel. Ale psát se mi z toho nechtělo. Snad až po vánocích, říkal jsem si a koukal, jak parádní absurdní divadlo se v pátek dělo. Státním pohřbem počínaje a koncertem v Lucerně konče. Smrt severokorejského tyrana a kondolence našich komoušů onen obraz absurdnosti jenom mírně doplnil:-)
      ... a přišly vánoce. Vše, co jsem slíbil, jsem udělal, vše klaplo a stejně se podařilo mým drahým rodičům vydusit Štědrý večer tak dokonale, že vím, že to byl můj poslední. Myšleno v jejich společnosti. Už vloni jsem nechápal, že se fotr mohl chovat tak hnusně a letos se situace opakovala úplně stejně. A dost! Sebral mi sil, odjel jsem z toho pekla večera a těšil se klidu ve svém doupěti. Ještěže aspoň počasí dovoluje jezdit na kole. Postupně během tří dnů jsem se vzpamatoval a konečně mohl začít psát. Tolik odkládané Thájmsy konečně vyšly a já byl uspokojen.

Co Silvestrovská Pecka? Samozřejmě, že bude, ale soráč, tentokrát beze mne, poáč mám emcy. Přejdu si z roku na rok pěkně střízliv a těším se, co nového přinese. O jedné akci bych věděl (a taky se na ni zatraceně těším!) už teď: Alpáče! Bude to dobrý rok:-)

111227
Medvěd:-)