chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

bez komentáře...

Editorial No.169

Jupííí, uvolnil jsem si ruce! Mám toho moc, jsem na to sám - chce se mi citovat jistého klasika. Pracovní závar hlavy v posledních týdnech byl obrovský, takže jsem neměl ani troštičku náladu pracovat na nových Thájmsech. Pokusil jsem se v dobrém rozpoložení vždy rozpracovat hned několik článků. A žádný z nich jsem nedokončil! Při pohledu do adresáře webu mne pomalu jímalo dokonce i zoufalství. Dvanáct rozpracovaných a zdaleka nedokončených stránek. A to se nebavím o několikrát slibovanému a vždy odloženému Norsku 1997. Sakra, zvládnu někdy všechno dopsat? Vždyť s klokotajícím časoběhem postupně zešednou všechny vzpomínky. Kolikrát jsem se o tom již přesvědčil...

      Až NATO víkend mi pomohl. Sobotu jsem dal slušně pyžamkovou a jen koukal do TV bedny. Neuvěřitelný restart! Nad domem občas zaburácela nějaká ta B52 či jiný bojovník, počasí ven nijak nelákalo a vlastně na ČT24 zřejmě bylo vidět více než na samotném mošnovském letišti. Na zkoušku jsem zkusil napsat jednu Cestu z města. Máte ji tady. A co znamená fotka s divnou poštovní schránkou u tohoto odstavce? Tak trochu šťouchnutí do naší vlastní blbosti. Vláda pokouší, co ji ještě projde. Jenže mně je tenhle týden zákaz úplně volný. Především tvrdé nepiju, kdyby jo, tak zásoby mám dostatečné a navíc mám týden placeného detoxu. Vrtěti psem mne však nadmíru rozčiluje. O čemž je Expost ve spodní části Thájmsů.
      Thájmsy jsou především Trutnovské! V neděli jsem se konečně rozjel a Trutnov dorazil. Uvažoval jsem, zda jej celý nepřepsat. Skáču v něm z tématu na téma tak, jak jsem stránku v čase psal. Ale nechce se mi. Chlácholím se omluvou, že přece jen je záznam - díky Vám kamarádům - Trutnova celkově povedený a výstižný. Hromadu fotek najdete na další stránce. Jste šikovní a určitě ji najdete:-)
      Zhruba před půl rokem jsem založil profil Freedlandu na facebooku. Na zkoušku. Nevěděl jsem, co tam nasadit. Až v posledních dnech jsem došel k závěru, že pro uzavřenou skupinu budu zveřejňovat odkazy na stránky, které vzniknou. V předstihu a dříve než se objeví Thájmsech. A pak mne napadlo, že dodám zpětně fotky z jednotlivých Frýdlantů. Zkusmo jsem tam natlačil dva a hysterická reakce přišla v zápětí. Fünf si nepřeje zveřejňování starých fotek se svou maličkostí. Prý velký bratr na vše bedlivě dohlíží. Nechtěl jsem reagovat hned. Jednak jsem chtěl spát a pak znáte Fünfa. Tudíž jsem se zasmál, jednou odpověděl a zavřel víka. Dodnes však nechápu, jaký rozdíl je mezi webem, který frčí dvanáct let a kde jsou všechny fotky i s popisem k dispozici a facebookem. Nebo že by Google byl jenom malý bratr? Třeba mi to někdy někdo v klidu vysvětlí:-)
      Takže si užijte další Thájmsy. A nenechávejte to na dlouho. Mám tušení, že se zkracujícími se dny bude čas i nálada na další psaní. Nevylučuji, že další Thájmsy vyjdou záhy! A obeslané žádám o brzké zaslání odpovědí na Deset otázek. Díky!

Mějte se fajn.  medvěd:-)

Novinka

OAMF TRUTNOV 87-12
v noci ze středy 15. na pondělí 20. srpna

OAMF Trutnov 87-12? Jednoznačně nejkontroverznější Trutnov, který jsme všichni (skutečně zřejmě všichni) zažili. Teď se nebavím o tom, že Konvi se "jen" stavil na chvíli k benzince na Bojišti a dovnitř vlastně ani nešel. To jsme se spolu "jen" nepotkali, což se běžně stávalo jiným i jindy. Kontroverzní nebyl fesťák rozhodně ani programem. Naopak! Tady se držela základní sněhová lajna, na které si mohl letět každý podle svých momentálních potřeb. Dokonce i znatelné omladění účastníků (především účastnic:-) mne těšilo. Bylo totiž na co koukat i mimo dění na pódiích:-) Jediným problémem byl Věchet. Spíš jeho ego. Že by nový "chef"? Vyhnusil jsem se již dříve v jiných odstavcích. Hledej, šmudlo:-) A teď bych rád popisoval především všechny znovu neuvěřitelné zážitky, kterými jsem na trutnovském fesťáku vždy tolik "trpěl" :-)))

      Vemte si třeba už jen samotný příjezd. Vlakem! Z Města Omezených Možností až tady v podstatě pod Černou horu. Takže jsem si letos konečně po letech užil (jinak přece jen kultivovanější) nádaróžoje, most přes řeku Úpu spojující vlaky s vlastním městem, místní PAKUL i vlastní centrum krakonošského CITY. Na prodloužený víkend i našeho city, které dostáváme darem na pár dní. Obvykle mne v Trutnově přepadala sentinelní nálada, která ve mně vyvolává typický neustálý daleko viditelný usměvavý pohled "donikam." Nebo jen úsměv samotný, vyberte si. Mě se neptejte, já se neviděl. Jen jsem si v CITY zaskočil pro nový zelený stan Coleman za 600 neboť ten z Tesca za polovic jsem zapomněl už dávno předtím v pendolínu. A jestliže si na něj vzpomenete až při výstupu v Trutnově (z Pardubic trvá cesta stejně dlouho od MOM jako do Trutnova...), myšlenky na jeho znovunalezení jsou zhola zbytečné. Jdete jednoduše koupit nový. V pendolinu se zkrátka zázraky nikdy nedějí:-)
      A pak ti trutnovští Kopečtí! Náš přirozený záchod, naše téměř dokonalá koupelna, naše ničím jiným nenahraditelná jídelna. Blondýna se ke mně dneska (pozor, dneska je teprve středa!) ještě nezná. Změna přijde pochopitelně až zítra. Tatar Radim je na tom ovšem zcela jinak. Sedím uvnitř lokálu u "našeho" stolu, nasávám stále stejnou atmosféru a Krákoru12 za 17. A je mi fajn. Zahrádka mne dneska vinou vedra neláká. Její čas teprve přijde stejně jako na Otevřený dopis poslaneckému klubu KáeSČéeM. Krákora 12 za 17 a má současná váha dělají pochopitelně dříve nezažité "zázraky," takže na sraziště docházím snad až ne-patřičně po trutnovsky "upraven." S Vendelínem vyhlížíme všechny ostatní kamarády. A vlatně taky tak trošku Dudáka. Tradice se na Trutnově naštěstí vždy ctily! Byť musíme přiznat, že Vendelín nemůže tušit:-)

s odstupem několika dní

... a dal jsem si pauzu. Zaplaťpámbů za ty dary! Vyhnusil jsem se chvíli po OAMF, byť jeden článek na Věcheta mne ještě přeci jen napadl. Ale nechám si jej zatím pro sebe. Není kam spěchat:-) Předchozí odstavec končí mým a Vendelínovým očekáváním všech ostatních kamarádů, kteří přijdou. Jen bych poupravil, že já už jsem byl spíše v očekávání mého brzkého "hají". Ukázalo se, že královská "dieta" a moje kila dolů způsobili, že jindy má naprostá kontrola nad stavem těla a množství alkoholu v něm mne naprosto opustila. Ne, zapomeňte rovnou na N.T.A.K. (Nohavicovu Teorii Alkoholického Kopce). Přece jen si myslím, že stále šlapu nahoru. Spolehlivě, furt nahoru. Jen jsem si hubnutím způsobil jistý problém, kdy stabilita se mění nečekaně v astabilní stav. Leč dobře naladěn, v očekávání (ale to snad ne!) příchozích kamarádek a kamarádů jsem byl happy. Stále happy. Přesto mám dokonalé okno. Windows, které tady ještě nebylo...

      Fufu, dobré ráno, takže mi dovolte ještě znovu zasednout ke kompu, promnout oči i vzpomínky, zahloubat se dozadu a pokusit vzpomenout na vše dobré (poáč toho bylo jednoznačně nejvíc!) a popsat, co vše se odehrálo v neuvěřitelně rychlé noci ze středy na pondělí. Ano, vážně asi nejhustší noc, kterou jsme kdy zažili. Vlastně jenom já, protože Vendelín měl sice také tah na rekord, leč v neděli odpadl:-)
      Noc, která mne sice nutí popřemýšlet nad tím, že vzhledem k počtu nepřízpůsobivých smažek a bubeníků příště přeci jen nebydlet daleko od benzinky a Dudáků v polích, kde nás snad dostihnou jen (mimochodem jinak vynikající!) Korni. Ale především vlastně hloubám nad tím, že Trutnov se opět vinou relativity festivalového času neskutečně zkrátil.
      Už jsem psal, že ne se všemi jsem se stačil "potkat." Přátelé, kamarádi, volové, přibýváme! Také proto, že čas vážně frčel naprosto nekontrolovatelně. Takový frkot mezi "sunsetem" a "darksidem" jsem snad v životě nezažil. I Kopečtí za všechno můžou!!! Byli jsme tam každý den na snídani a oběd zároveň. Byli tam Tatar Radim i Blondýna, kteří taky logicky mají svou část "viny" za neskutečný časový posun. A pak samozřejmě Bojiště. Samozřejmě? Ale ano! Přes všechna příkoří a potřebu vzdálit se na pivo kdekoli jinde, patří bojištní amfík do našeho rozpisu.
      Letos se mi po dlouhé době nepřihodilo Blízké setkání jiného druhu. Sváděl jsem původně chybu na chybějící "náhodný" špek. Letos totiž dodal matriál Vendelín a byť byl jiný (ten matroš), waw-efekt se přeci jen nedostavil. Poáč to zřejmě není o špeku. Mé poznání. A kecy o prdu. Nic víc nic míň. To aby bylo jasno. Naopak jsem si ve svém virtuálu byl jistý, že nic špatného se vlastně nemůže nic stát. Chtěl by snad Vendelín slyšet ještě něco jiného? Pak má smůlu:-)
      Takže Trutnov. Středa až pondělí. Howgh!

Trutnovské zázraky?
Hovnajs! To se medvěd jenom ožral...

Trutnovské zázraky? Ale jo! Radim Tatar! Až Věchet ze svého indiánského ega (cítíte ten protimluv?) definitivně zblbne, bude muset HOSPODA U Kopeckých pro nás udělat OAMF. Třeba 13-13. Tam je to stále nálož, naprosto neskutečná. A Radim Tatar si za má slova může sám. Ano, přirozená prostořekost:-) A moc moc Nejvyššímu děkuji, že podobní Tataři i dneska existují. Můj názor byl zcela náhodou stvrzen místními bazénovými "plavčíky." Logicky i s nimi jsme se potkávali každý den. Zatímco oni dva si šli odpočinout a poobědvat, my jsme chodili ke Kopeckým poobědvat a odpočinout. Plavčíci však měli pocit, že jsme tady zaparkováni nonstop:-)

      I město jsem už v rámci sentinelnění začal vnímat trošku jinak než kdykoli předtím. Draka na radniční věži budeme probírat určitě ještě velmi dlouho. Myslím ještě mnoho trutnovských ročníků. UFFO, které si vybudovali místní radní coby památník blbosti je sympatický snad jen šelmami kolem. Medvěd se Vendelínovi nepoved, ale Vendelín se svým novým Jaguárem je celkem výstižný stejně jako pomíjivost Venedelínových Jaguárů. Jaguárem je obvykle na začátku každá kára, která jej potká a říká mu "Pane!" :-)
      Jinak jsem vnímal i pomník generála Gablenze na vrchu nad Bojištěm. Do jeho špice jsem se podíval letos hned několikrát. Přiznávám, občas jsou němým svědkem mé špičkové návštěvy pro mou paměť právě fotky:-) Ale jinak jsem nahoru na kopec vytáhl snad každého odvážlivce, který omylem zkřížil své kroky s mými, přičemž třeba jen trochu variantu výstupu na Sněžku připustil. V pátek nám od Gablenze byl velkou odměnou výhled na Sněžku. A vlastně všechny hory kolem. Vždyť na špičku vysílače na Černé hoře dalo sáhnout. Tak byla blízko. I obsluha vrcholového stanku přiznala, že podobný zážitek se vidí jen málokdy. Hodně mytické místo, které velmi rád navštěvuji, kdykoli je aspoň minimální vůle.

Hudba na fesťáku - základní surovina naší spokojenosti!
Ujo Braňo aneb klasická návštěva ze Slovenska

      Karpatské chrbáty letos na Trutnově nebyly. Ujo Braňo přijel se svým iPodem a rozprávkami. Only. Only? Jistě! Zatímco vedle burácel na hlavní stagi Boron, já si dal mnohem raději Uja Braňa. A to, prosím, nemám děti. Leč jsem s radostí smekl svůj klobouk, sklonil chrbát a poslouchal. Na povídky vlastně nedošlo. Nebo došlo? Braňo, čo to také ty rozprávky? Kua, šak sa hľadám! Ne, tohle byla bomba a nářez. Nikdo jiný z kamarádů, kteří spolu mluvíme, Braňa nemohl slyšet. Chce to náladu a "něco," co vtáhne. Braňo, luxus v trutnovském bordelu. Díky za něj!

Kórni

Jako obvykle jsem je neviděl, jen v náznacích a matných vzpomínkách slyšel. Charlie povídal, že výborně zahráli Floydy a: "Kámo vole, jak hodili naprosto luxusně Metliku, byli moji!" A to beru! Největší rachot nad krakonošovými pokličkami, jejichž drnčení doléhalo široko daleko. Luxusní zvuk a jak říkají ostatní - i obraz! Jasný TOP of OAMF 87-12. A to beru, šéfe! I ve stanu dobrý. Dobrý? Vynikající! Jen uvažuji, že s mý nápadem "napříště" v místech vzdálených od benzinky nebudou zřejmě přinášet stejný poslechový luxus. Byl jsem rád, že Korni mne nenechali usnout. A to je fajn.

"Ostatní" hudba

      Kategorie, za jejíž název se vážně stydím. Poáč jsme zabékali ještě na mnoha dalších koncertech. Třeba J.A.Ř.i mne napadají na prvním místě. Hráli standardně a berte za jistotu, že standard mají sakra vysoko. Těšilo mne, že Dlouhohrající děcka se nám široko daleko už stačily vypálit. Pochopitelně myslím hlavy všech okolobékajících:-)
      Kubiška. Další trutnovský standard. Navíc standard, kdy z Modlitby pro Martu stále běží mráz po zádech a Marta se vážně hodně snaží. Pocit, že lidé různých vyznání se mohou sejít na koncertu, který je od nich všech naprosto vzdálen. Tady se zázraky vždy dějí a zapalovače plajou. Inu, Marta.
      Melody Makers a Havelka. Nástup frajerů v kvádru s potřebou zničit nás swingem a sebe všudypřítomných prachem. A že jej letos máme luxusní nadílku! Za límečky musí nechutně škrábat. Přesto jsou tady doma a principál přidává i své tradiční suché frky. Prt proti tomu, když nastoupila slovácká kapela jejíž název bohužel nemám, poáč vystoupili coby překvapení. Když si s nimi Ondřej Havelka občas zabékal (a především stál vedle coby přísná souška učitelka s občas - skutečně občas - spokojeným výrazem:-), pánové hoblovali sebe i své nástroje neuvěřitelným způsobem. A byli pochopitelně úplně hotoví z atmosféry a stále plného hlediště. Zvládli to, byť si myslím, že dodnes neví, co to bylo, kua, za mejdlo. Eva a Vašek tohle nikdy naštěstí nepoznají...:-)
      A co ještě? Totální nasazení? Bez debat! Nebo snad Švihadlo? Garage a Muchomůrky Bílé slyšené z vrcholku u Gablenze? Nebo Hare Krishna, což jsem tentokrát dal s Vendelínem, abych zjistil, že refrén se fakt nezměnil a některé lidi lze považovat mezi harekrishňáky za slušné parazity? Ale ne, to bych končil špatně, poáč zvuk byl dokonalý stejně jako péří v Magorově stanu, kde byli pro změnu Sklepáci se svou dokonalou tesilovou Show MTO. Mimochodem marně uvažuji, kdy jsem Souměrnou slyšel v tak nezvykle dokonalém podání. Ovšem s gestem "zpěváčky," že tohle jedu na půl plynu, poáč mám rozhodně navíc než zpívat takový odpad:-) Nene, tohle byl naprostý luxus!

Neoficiální scény

      Neoficiální scénou byla letos i ochranka, jejíž scény byly jasně na udělení jednoznačného NeverMore. Ale o tom jinde. Jinou neoficiální scénou jsou tradičně Kopečtí. A pak se "objevily" Svijany se stankem na kopečku u křížku cestou z Bojiště do City. Nejenže byla obsluha sympaticky vyzývavá, ale občas se tady dalo zažít i něco jinak mimořádného. To když hoblovali na střídačku dva mlaďoši kytaru. Jeden navíc s dost hustým hlasem. Zaujal nás na začátku Závišem:: Já to mrdáááám!!! Jak se ukázalo, byl lepší než v nedělním odpoledni trapný originál (dali jsme jej za plotem...). A když pak začal (mlaďoch, nikoli Záviš, ten byl zralý na "Dobrou s kobrou") evidentně fungovat coby placený jukebox. Jen místo peněz se do něj házely piva. I Zipp přes svou vyhlášenou spořivost do jukeboxu přihodil. Atmosférou vyvolané jesusovské fotky jsou jen logickým vyvrcholením prožitého. Skvělé!

Končíme aneb Návratová sekvence.

A pak tady mám už jen jedinou věc. Loučíme se po poslední probdělé noci u benzinky. Smažky byly obzvláště "chutné" a vlastně jsme rádi, že Bojiště opouštíme. Smradlaví, vykalení, spokojení. Oproti ostatním neodjíždím hned. Mám plán. Chci dojít do Dolců, kde jsou rybníky, kemp, pohoda. Potřeba aspoň částečně se odmsmradit před nástupem do České Díry je pro mne momentálně nejdůležitější. Navíc má být dneska (v pondělí) největší vedro v historii. Navzdory tomu je cesta do Dolců parádní, chladivá pohodová. Leč místo živého kempu nachází "closed." Údržbáři kosí pažit, ale jinak mrtvo. A sinice vytvořily na rybnících takový "pažit," že si na koupel vážně netroufám. Poněkud rozladěn se vracím zpátky. Nad rybníky nacházím místo s výtokem chladivého pramene, kde přeci jen základní hyenu páši. Díky za ty dary! Jenže, co teď? Kopečtí? Kdepak! Slíbili jsme si včera, že až zase napřesrok. Takže jdu na nádraží jen co noha nohu mine. A sám sobě jsem stínem. Kua, proč po mně všichni tak koukají?

      Překvapilo mne množství lidí, kteří jedou z Trutnova až teď. Nečekal jsem to. Přeplněný vlak do Hradce řeším jedničkou, aby mne vzápětí dráha stejně potrestala neuvěřitelně rozpálenou a nevyvětratelnou Honeckerovou pomstou do Pardubic. Pak pomohla Plznička v nádražce, byť i pendolíno se ukázalo kdesi mezi Chocní a Brandejsem jako kurevsky rychle se rozpalující se pec. To když chcípne klíma. Naštěstí se po patnácti minutách vše dalo do normálu.
      A tak jsem vystoupil skoro po týdnu ve Svňákově, v podchodu znovu pozdravil trutnovský plakát, abych se vydal na cestu k domovu. Pěšky a kolem hospody U Vlka, abych pozřel první dnešní jídlo. Hurá! Smažky, které jsem později potkal (a které se ke mně hlásily jako ke starému známému), jsem raději zapomněl ještě dříve než jsem došel domů. Toho vyřvávajícího debila jsem si bohužel znovu vybavil...

Jenže to nebyl Trutnov! Trutnov byl znovu v podstatě pohodový. Uvažuji, zda se nás vlastně někdy tolik sešlo? Asi jo, jen člověk vážně časem zapomíná. Tak snad napíšu poslední větu: Trutnov byl dobrý, rozhodně nejdelší, ale nebyl nejlepší. Fakt i po třech týdnech mi přijde, že máme za sebou i lepší ročníky. A já chci příště znovu ročník, kdy se budou dít zázraky! Já vím, jsem skromný:-) Snad i proto chci požádat nějakého odvážlivce, který by o Trutnově 87-12 něco napsal. Měsíc utekl jako nic a přijde mi, že jsem jej nevystihl. Chybí mi tady úplně setkávání s vámi. Díky předem!

16.8., 30.8., 23.9.
medvěd:-)

btw...

Bakala a Trutnov

Cítím jistou dlužobu vůči Zippovi. Ptal se mne už na Trutnově, co si myslím o Bakalovi a OAMF? Už nevím, co přesně jsem říkal z fleku. Věc spotřebovala jistého zamyšlení: Osobně si myslím, že Bakala neměl vůbec kdy existovat. Minimálně pro dobro naší české společnosti. Jenže to by nesměl existovat Václav Klaus (ano, náš hradní kradák, kterým těm pohunkům pomohl), Tykač, Babiš... Prý jsou ještě další dva TOP kmotři, ale pro naše potřeby jejich jmen netřeba. Pak, pravda, existují kmotříci, ale ti Janoušci jsou v podstatě pro společnost téměř neškodní. Snad jen, že kradou. U Bakaly můžu říct, že včas "vystíhal" Havlovo odcházení a chytil se něčeho, na co vsadil vše. Ani ne tak vše, jako své drobné a především intuici, kde v brzké době vydělat. Havel měl tu luxusní vlastnost, že hyenám nikdy nedokázal (nebo nechtěl?) odporovat. Vlastnost (slušnost), které plně rozumím. Takže Bakala se chytil ve vidění ostatních "outsidera" Havla a vsadil na něj.

      Že nerozumíte? Aha, tak třeba jednodušeji: Bakala si koupil OAMF Trutnov (Věcheta a Havla) a třeba Babiš zase zacáloval CzechHause v Londýně na Olympijských hrách. Musel. Bakala ukázal směr miliardářů: Mrzký lid potřebuje chléb a hry. To první jsem mu sice mnohde tipl, ale hry lid dostane a zbytek rád odpustí! To samé Babiš. Uvědomte si, že zaplatit Korny a dělat dobrotivého (a v mnohých očích dokonce frajera) je stejná investice, jako když já udělám narozeniny. Rozdíl? Nemám tak úplně jistotu, že přijede Zipp:-)
      Takže tihle šmejdi nám dávají hry. Nemrzí mne tolik (když se budu bavit o Věchetovi) smrt Havla, jako spíše Magora. Ten totiž Věcheta dokázal včas varovat respektive usměrnit. Takže vlastně vyfuckovat. A když by ani to ne, vylil by klidně Bakalovi na hlavu pivo. V lepším případě. Inu, Magor:-)
      Mně osobně nezbývá, než doufat ve švejkovstí českého národa, na které naši kmotři přeci jen poněkud zapomněli. Oproti politikům, kteří jsou sice blbí, ale ne natolik, aby nevěděli, co si myslíme a čím se pro jistotu obklopit. Takže, jak říká Matonoha v Otevřeném dopisu poslneckému klubu ÚV KSČM: "Je třeba stupňovat, stupňovat, stupňovat!" Pak ty šmejdy časem zcela určitě přestane bavit dělat za prachy "show." Třeba jim to (konečně!!!) začne lézt do peněz a zjistí, že lidi si o nich pořád myslí furt totéž. Kdybych uměl pohrdat, měl bych to jednodušší. Takhle jsem švejkovsky ochoten poděkovat Bakalovi za Trutnov a požádat jej, aby přece jen přitlačil. Doba je zlá.
      Já vím, doba je zlá, ale proč by Trutnov nemohl stát pro nás smrtelníky pětikilo, když komerce na Coloursech je za dvojku? Pak mu rád zatleskám. Švejkovsky. A s radostí jej nechám žít v jeho pocitu nenahraditelnosti. Poáč boží mlejny melou a ty nezasponzoruje (a neschová se před nimi ani na Šumavské Kvildě) ani on. Tolik Bakala.

Je třeba snad říci ještě něco?
medvěd:-)

WTF!?

Věchet bez Magora

... a když už jsem tak "chytrej," musím se opřít i do Věcheta. Už v bakalově článku jsem psal, že k dobru věci více chybí Věchetovi Magor než Havel. Mně teda chybí určitě oba. Hot a čehý. Jenže Věchetovi chybí především Magor. Guru. Ten, který by jej včas vyfuckoval do zmizela. To když Věchet hrdě přichází na pódium se svými psíky, přičemž nám ostatním jasně řekl: No dogs! Neměl by náhodou právě Věchet jako první respektovat svá vlastní nařízení??? Magor by, věřím, jasně řekl: "Neser masy a dogs ti tady vzadu pohlídám. Nebo se aspoň pokusím. A nebo je sežeru:-)"

      Věchet podle mne prostě zblbnul. Sere na ekologii a pro své pohodlí (jak jinak si vysvětlit?) zruší povedenou pivní kelímkovou kukuřici (samozřejmě pro pleps, poáč v koších kolem backstage se i tak objevilo nemalé množství kukuřice, to aby zřejmě "uvnitř" vypadal stále spořivě vůči přírodě!) a nás nechá pít z nepitelných a trapně zálohovaných (loni 1 kačka, letos 1 libra) plastových nezničitelných neumyvatelných a vůbec všeobecně nasíracích kelímků. WTF???
      Jasan, zůstal tady Věchet na světě evidentně sám. I se svým mnohdy nesmyslným indiánským bojem s bílými tvářemi. Plastovým kelímkům navzdory? Kde byla Pilarka, když podepsala protest k odsouzení PUSSY RIOT, když máme v zákonech némlich to samé, co rusáci? A řidiče Svobodu navrch!? Jednoduše nezvládá Věchet sám sebe (a především své ego) a posouvá nám náš festival postupně pěkně do hajzlu. Letos nebyla šance jej potkat. Jinak bych mu to pivo za Magora do xichtu mrskl já. Jsem magor.

Ochranka OAMF 87-12

To máme luxusní kelímky za třicet (tam Věchetovi rozbijou nejspíš držku nasmlouvaní prodejci) a pak především ochranka. Ochranka, jejíž tolerance byla TM celého festivalu a která si zakládala k ráznému chování pouze k debilům. Letos jsme byli debilové všichni. Nepřál bych nikomu tu buzerující mužatku, která dělala kápo všem "černým" a která jim ukazovala, jak vypadá pořádek. Příšernost sama. Obvykle mluvím o ženských v superlativech, ale tahle příšera si ohled nezaslouží. Kdybych záměrně nezapomněl název "ochranky," klidně bych ji tady šópl a s tou mužatkou (po dvaceti pivech) si to šel vyříkat.
      Měl jsem na Trutnově mít asi vážně "štěstí." Ochranná "mužatka" se obnvykle přesunovala tam, kde jsem zrovna chtěl vstoupit do areálu. A když si jdu čistit zuby dovnitř, vždy ocením deset čůráků s mužatkou v čele, záměrně stažené čtyři vchody na jeden a před nimi třicet metrů kartáčků s pastou se stejným pocitem. Ne, skutečně se pořád bavím o Trutnově 87-12! Proč!?
      Na závěr mého kydání humusu mne napadá "super" zážitek. Stojíme mimo areál, za plotem nedaleko nad "naší" pumpou a posloucháme šíleně nekvalitního Záviše. Vážně originál. Jsme schováni ve stínu oproti zbytku areálu (diváků a posluchačů) a vlastně jsme i rádi, že jsme tady. Po chvilce začne za plotem na druhé straně plotu couvat auto a vedle něj vidíme exkluzivně vystresovaného ochranného čůráka, jak říká: "Kurva, nevidíte, že chce projet? Uhněte!!!" A jak tak stojíme za plotem, který by vlastně "černej" sám zřejmě chránil do zničení vlastního těla, rád si zazpívám s ostatními: "Jarmilo, ty kurvóóó!!!" Věchete, tohle si si vážně posral! A pak ty plastové kelímky!!! Ty možná ještě více.

medvěd:-)

... už to nepij!

Sloni v řece
Sním či bdím? Někde v Africe nebo v ZOO budiž. Ale znáte nějakou zoologickou zahradu na břehu řeky Ostravice? Konkrétně ve Frýdku Místku? Že ne? Sakra, tak co to je??? Asi budu muset vysadit...:-)

Leten srpencem

Vychytaná druhá půlka prázdnin! I s instagramem.

Aha, už se mi dlouho nestalo, abych musel předchozí měsíc komentovat téměř na konci měsíce aktuálního. Kór takhle v září, kdy léto definitivně odešlo, tma začíná nadmíru ovládat větší část dne a vzpomínky na prázdniny jsou dobrým ohřejváčkem k přiložení do pomyslného krbu. Jestliže jsem v první prázdninový den ukončoval ve Staříči na zahrádce místního kulturního domu schvácen vedrem svou parádní dvoutýdenní dovolenou, povedl se mi na stejném místě ten samý kousek i s jejich ukončením. Jen bylo o něco příjemněji. Alespoň vzhledem k prvnímu červenci, kdy bylo fakt neskutečné vedro, bylo o poznání příjemněji. A tak na stejném místě rekapituluji znovu...

      Pamatujete začátek srpna? Kufberek rozhodně, poáč hned v pátek třetího jsme zasedli na hodžovu zahrádku a pustili se do oslav jeho nedávno nastalého čtvrtého křížku. Samozřejmě ve velkém stylu, neboť do klubu důchodců a podobných paznechtů se přeci jen za život tak často nevstupuje:-) Jen mi pořád nejde do hlavy, jak je možné, že nepřišel Brekoun? Neříkejte mi, že jej nikdo nepozval!? Tohle se dobrým kamarádům přece nedělá! A tak nebyl nikdo s kapesníkem, nebylo nikoho, kdo by ozvláštnil oslavu svým tradičním brekotem. Naopak se zahrál bowling (kromě mně) a když jsme kdesi za půlnocí jako poslední (jako obvykle...) opouštěli Hodžův pivovar, bylo mi v celku jasné, že jsem hodžových Mamb stretol až přespříliš...
      Tím u mne bylo celkem jasně dáno, že zamýšlený brzký ranní vlak jednoduše nedám. A kamže jsem se to měl protrápit? Až do Šumné. Kdeže to je? Nad Vranovskou přehradou. Ano, údolní nádrž, která celkem bez úhony již před rokem přežila nájezd pruhovaných inženýrů a zcela určitě i letos, kde se otřásal lanový most ve svých základech v okamžicích, kdy přes něj kráčeli čerstvě nakrmeni Zatáčkou smrti účastníci akce B´12 Vranov. Ano, tam jsem měl namířeno. Jak se dalo celkem očekávat, dodnes nikdo nezapracoval na zhodnocení akce, nikdo neposlal žádné fotografické pozdravy a tudíž po několika letech Bystřička v Thájmsech nebude zaznamenána. Škoda. Vždyť i "kronikář" má přece právo čas od času vysadit. A jak jsem si před chvílí všiml, dvojkové roky vlastně vysazuji pravidelně:-)
      Po celkem slušně nabitém víkendu přišel čas na sklidnění. A také čas na přípravu na přípravu, protože již za necelé dva týdny měla propuknout ústřední akce měsíce. Ale než se rozepíšu o OAMF, je třeba zmínit, že v odpočinkové části jsem nejen docela úspěšně jezdil na kole, ale především objevoval instagram. Ten už dnes asi zná každý. Dnes mohu říci, že jej s oblibou používám, protože z něj lze celkem pohotově vytáhnout zajímavé snímky. Škoda jen, že propojení z facebookem zatraceně hapruje.
      Ano, OAMF Trutnov 87-12! Festival všech festivalů nebo také pravý český woodstock. Přináší radost ze života a potěchu duše. Tohle platí doslova a vždy. Letos dokonce doplul se svou bárkou na trutnovské Bojiště i Vendelín. Leč zaznamenali jsme letos i vysoce nepříznivý vývoj. Ne, nemyslím bagry natruc rozrytou louku za amfíkem. To byl jen fyzický znak nově přicházející doby. Věchetovi totiž evidentně chybí Havel a Magor. Jeho dva šéfové, kteří jeho snažení vždy usměrnili do patřičných mezí, bohužel odešli. Nafurt. A Martin se nezvládá. Brutální ochranka plná tupých lidí byla jedna věc a povýšené chování Geronima pak věc druhá. Plastové kelímky pak jako dorážka "ekologie." Však mrkněte na článek o Trutnově. Od fesťáku utekl celý měsíc a jistá pachuť na hrdle u mne stále zůstává. Na jedničku byli pochopitelně přátelé a diváci všude kolem. A třeba také nečekaný stanek u křížku, či klasika U Kopeckých.
      A propos, Trutnov trval v noci od středy do pondělí a dali jsme jej skutečně celý! Vlastně jsem jej celý dal z naší bandy jenom já, neb Vendelín sice začal se mnou, ale prchl v neděli. Žádné zásluhy si tímto rozhodně neberu. A upřímně, byla to šílená nálož. Naštěstí letos nikdo neodjížděl rovnou na pohřeb, byť koupaliště v Dolcích svou pondělní atmosférou mi tak trochu připadalo. Ve vzpomínkách jsem jej měl úplně někde jinde a plánovaná koupačka se nekonala. Mezi sinice se mi nechtělo a v kempu evidentně měli po sezóně.
      Takže jen pár dní - vlastně tři - jsem měl na rehabilitaci, protože o dalším víkendu jsem se byl kulturizovat zcela něčím jiným: Drápalem, vynikající plzničkou a především centrem města Olomouce se všemi jeho památkami. Vyhlídková věž kostela Svatého Mořice už musí znát snad každý hltač Thájmsů, protože tu nevynechám nikdy. K tomu přibyly pro mne zcela nové, úzké, malebné a křivolaké uličky. Jedním slovem nádhera a další dobrý víkend:-)
      A jsme na konci. A taky vlastně na začátku hodnocení:-) Prožil jsem naprosto luxusní měsíc. Ne všude jsem byl, ale kde jsem ve frkotu prázdnínových dní došel, bylo všude fajn. Najel jsem si na kole i přes dlouhé pobyty jinde parádních 1185 kilometrů a celoroční tachometr se zastavil na čísle 7366. Bude na konci roku snad pětimístná cifra? Uvidíme:-)

21.9.2012
medvěd:-)

A co jsme vymýšleli před deseti lety?

      Prázdniny se nám zlomily na začátku srpna do své druhé poloviny. Někteří z nás se hned na začátku měsíce sešli na Bystřičce, kde probíhal již kdovíkolikátý ročník pravidelné vodní taškařice. Charlie a Medvěd si naproti tomu dali sraz v Krkonoších, kde okolí Špindlerova Mlýna projeli na kolech doslova křížem krážem, na což mají oba báječné vzpomínky, stejně jako na závěrečný dojezd za totálního krupobití na třetí Neplánovanou Pecku.
      Na druhý víkend v srpnu naplánoval již drahnou dobu dopředu Kufberek druhé pokračování akce Soběslav, kam jsme s sebou vzali kola tentokrát všichni. Dnes už se jeví jako zcela neuvěřitelné, že jsme se dokázali trefit mezi dvě povodňové vlny, které tak otřesně zpustošily jižní Čechy. 9. jsme vyrazili přes Českou Kanadu do Stráže nad Nežárkou, 10. si užili dozvuků prvních povodní kolem Třeboně a 11. se už vše chystalo ke svému drtivému zásahu. A my jsme na konci - dojeli do Kardašovy Řečice.
      Týden po tisícročných povodních, kdy pražáci zjistili, že krtek má více děr než tušili, se pak 15. scházíme s Konvískem, Jelim, Manťasem, Charliem, Fünfem a Zippem na kvalifikaci v Lučicích před naším třetím Trutnovem, který jsme si opět pořádně užili, a který se zároveň stal prvním, na kterém jsme fotili o sto šest.

11.9.2002
medvěd:-)

Cesta z Města

Z Gorolie přes Slavíč až na Valalašsko:-)

Nejdrsnější a nejdelší jednodenní výlet za několik mnoho minulých let. Tuším, že hodnota 148 kilometrů opentlená navíc výstupem k chatě na Slavíči u mne asi jen tak brzy nepadne. Důvod takového cyklistického šílenství? Spíš drzost. Za všechno mohl vlastně letošní trutnovský festival. Dalo by se říct, že jsem celý týden hnil a nehýbal se:-) Dennodenní výplazy ke Kopeckým a zpátky na Bojiště fakt nepočítám. Proto, když jsem jen tak na rozjezd zkusil nasednout na kolo, připadal jsem si dokonale připraven na pořádný výkon. Odpočinout pár dní před mega-výletem se mi letos vyplatilo hned několikrát. A tím jsem vlastně potvrdil starou pravdu, že před takovým výkonem se má - odpočívat...

itinerář trasy: Ostrava - Stará i Nová Bělá - Paskov - Řepiště - Sedliště - Bruzovice - Pazderna - Lučina - Vidíkov - Dolní Domaslavice - Horní Tošanovice - Třanovice - Horní Žukov - Svibice - Třinec - Sosna - Vendryně - Bystřice - Milíkov - Košařiska - chata Kamenitý - Kolářova chata na Slavíči - Morávka - Pražmo - Krásná - Bystré - Lubno - kemp - Frýdlant nad Ostravicí - Metylovice - Lhotka - Kozlovice - Dolní Sklenov - Rychaltice - Fryčovice - Brušperk - Stará Ves nad Ondřejnicí - Krmelín (Hodža) - Palések - Stará Bělá - Ostrava, 148,50km

      Hustý, hustý, hustý! Hustý bylo už jen samotné vstávání do tmy. Pak brzký výjezd za kuropění (kua, prázdniny už vážně končí!) v šest hodin ráno. A taky prvních padesát kilometrů. V podstatě bez zastávky až do Třince za půl třetí hodiny. Takže jsem dal vlastně jen jeden skutečně krátký odpočinek na Lučině na břehu Žermanické přehrady. A to spíše z nostalgických důvodů neb právě tady jsem se učil zvládat klidnou vodu na kánoi kdysi v pubertě.
      A asi si říkáte, že cesta z Ostravy do Třince není nic světoborného. Kopec z Paskova do Řepiště si dáte po ránu ještě na zahřátí, ale třeba bruzovický kopec či stoupání v Dolních Domaslavicích už pěkně odfuníte. Stejně jako já:-) Odměnou je až teprve luxusní padák z Horního Žukova na Třinec. Začíná na nadjezdu nad dálnicí, který zná každý motorista se slabším motorem. Ale i dobití Žukova po staré silnici na Těšín je slušná dřina. Ne, ne, cesta do Třince je ohne sranda:-) Variantou pro horaly je vydat se od Domaslavic přes Komorní Lhotku a dále na Milíkov, kde se popisované trasy spojí. Druhá cesta je drsnější, ale vyhne se Třinci, což je určitě výhoda. Divné ocelové město pod horami není k bykerům nijak vlídné. Ovšem cesta pod Oldřichovickým vrchem také není žádná pohoda. Graf EKG je proti ní téměř přímka. Tak si vyberte:-)
      Já však do Třince musel. Ohnivé plameny, syčení a dusot jsem si užil dosytosti. Je vlastně zázrak, že známá nemocnice Sosna je odsud jen pár kilometrů a okolí je zcela jiné. Když už musím přes Třinec, tahle cesta je sice taky provozem vytížená, ale to je pořád lepší proti hlavní silnici I/11. Té se musí vyhnout každý, kdo se má aspoň trochu rád. Jezdí tudy pouze vewerky před šichtou a po ní:-)
      Do Bystřice jsem taky musel. Až moc jsem spoléhal na cyklistické značení, což byla chyba. I když... Zase bych nevěděl o skutečně nejkratší spojnici Bystřice s Třincem. Sic drsným padákem, lávkou přes potok a nejetelným stoupákem zpátky mezi domky tentokrát již Bystřice. Podhorský ráz obce je cítit všude. Za vstup do GONAPu (Gorolski Park Narodowy) jsem ji vždy považoval a tak to i napříště zůstane. Ze zdejšího nádraží se byker může drápat jak do Slezských Beskyd, tak směrem k nám zpátky na Moravu. Slezské Beskydy snad odpustí. Někdy příště. Tady je značení už o poznání spolehlivější!
      Z Bystřice neohroženě stoupám na Milíkov. Ještě musím přežít křížení s hlavní silnicí I/11 a pak už jen nekonečné stoupání. Jak ještě daleko? Milíkov je naprosto v pohodě. Luxusní asfaltík a snesitelný náklon. Do Košařisek už je cesta o poznání horší a prudší. Dám snad ještě tady dole nějakou pauzičku? Kdepak! Z nejhoršího jsem teprve uvnitř:-) Raději hledám odbočku modré značky doleva. A začíná peklo. Pravé cyklistické peklo. Modrá značka míří k chatě na Kamenitém a její první dvaapůltý kilometr je drsný. Drsný makadam a drsné stoupání. Nemám na něj a zbaběle volím indiánský běh. Nebo tak nějak:-)
      O to raději vidím rozcestí mezi Kozubovou a Kamenitou. Snad už odtud budu jen lavírovat po hřebenu až na Slavíč. Chyba lávky! Nicméně k chatě Kamenitý tomu tak je. A tady už si, kua, občerstvení snad zasloužím, ne? Po chvíli zjišťuji, že jsem právě objevil nový kus světa. Samozřejmě pro sebe:-)
      Půllitr alofoku a pivka je má již roky ověřená kombinace, která je lepší než jakýkoli jonťák. Konzumováno samozřejmě postupně za sebou:-) A když už si tak sedím na fantastické zahrádce s ještě nádhernějším výhledem na Dolní Lomnou a hřeben Velkého Polomu, přistihuji se se svou sentinelností. Kdepak, člověk (potažmo medvěd) skutečně svět s přibývajícím věkem vnímá jinak:-) Tak snad ještě jedno pivko, ne? Kór, když je první po sedmdesáti kilometrech:-)
      Z Kamenitého se nerad zvedám, ale musím. Hlavní "atrakci" mám před sebou. Kolářova chata na Slavíči. Ano, tady jsem na pšici svého dnešního snažení a kopec na jeho hřeben mi to dává jasně najevo. Přesto potěší hodnocení manželů nad mým výkonem. Asi jsem přece jen hustej byker. Ale to, že šlapání do kopce mám už plné brejle, jim říkat nebudu...:-)
      A znovu zahrádka a znovu parádní panorámata. Kolářova chata je stále stejná, oproti Kamenitému pořádně zajetá a ošuntělá, ale taky plná ubytovaných. Kdybych měl volit mezi dvěma místy, dám raději první "Kamenitou" variantu. Tady si však užívám pohody. Navíc doporučuji jednomu staršímu cyklistovi cestu dolů na Morávku. Chudák má už za sebou celý hřeben od Mostů u Jablunkova přes Velký Polom až sem a chápu jej, že je drsná. Plná vyvrácených polomů a byker je tam spíše za kamzíka. Už několik dlouhých let. Jakpak hřeben asi vypadá v zimě. Kdysi jsme jej rádi dávali na běžkách. Ale v tomhle?
      Cyklistický orgáč! Jak jinak nazvat cestu ze Slavíče do údolí Morávky? Deset kilometrů zadarmo, občas parádní vracečka a občas i adrenalin. To když tušíte, že naproti se klidně může objevit rozfofrovaný nakladač, poáč lesaři jsou neuvěřitelní dobytci. Jenže když ta skála v sešupu dolů a vpravo za rohem je fantastická...:-)
      Příjezd k hlavní cestě kolem Slavíčského potoka končí stejně jako v Masarykově údolí. Jenže tady jsem vážně o přehradu vedle. Objíždím údolí a samodeci musím zastavit i u hráze. Tady se stejně jako na ˇsanci koupat nesmí. Takže jen pár ilustračních fotek a fijá dále do údolí.
      Obec Morávka je vyhlášenou rekreační oblastí a léto stále frčí. Takže lidí kolem jako sviní. A já ještě neobědval! Jenže tady mne nic neláká. Sjíždím stále dolů z kopce do Pražma a rychle uvažuji, zda to vzít domů dolů z kopce. Na tacháči skoro devadesátka, ale sil je pořád nějak podezřele moc. Ne! žádné rovně, ale prudce doleva a znovu do kopce Mamulovou silnicí na Frýdlant nad Ostravicí. Ne, vážně, Lysou horu už dneska nedám. Mířím dále a v Krásné u hospody odstavuji vozidlo. Je nejvyšší čas doplnit tekutiny. Alofok a pivko. Jak jinak:-)
      Z Krásné - mimochodem opět s krásným výhledem - traverzuji cestou na Bystré a z něj šest kiláků padám do Frýdlantu nad Ostravicí. Pěkně zkratkou kolem kempu, přes město, kolem Letohrádku a znovu do kopce. Věříte, že jsem chvíli uvažoval i o výšlapu na Ondřejník? Ne, takový šílenec nejsem. Dostatečně jsem se spokojil s přejezdem přes Metylovice a Lhotku do Kozlovic. A tady přestávám bejčit a začínám si užívat. Mám důvod. Musím, přišla krize a sil se nedostává. A pak už jsem se doloudal do Kozlovic. Na fojtství je místní pivovar a světlé i tmavé pivo je vyhlášené. Dneska navíc borůvkové, kterým kompenzuji tradiční alofok. A taky obědvám. Konečně!
      Kozlovice mají ještě jednu obrovskou výhodu. Odtud do Ostravy cesta v podstatě jenom klesá kolem řeky Ondřejnice. Malebným údolím, dokonce i se soutěskou. Pro fajnšmekry doporučím Oboru na Hukvaldech. Je kousek vedle a teď na podzim bude nádherná. Cyklotrasa ondřejnickým údolím je elegantně vedena mimo silnici a nebýt rozestavěné dálnice přes Rychaltice, jelo by se jako s partesu. Přesto vynechávám Hukvaldský pivovar a valím dále až do Krmelína k Hodžovi. Kolo snad jede úplně samo. Krize kolem stého kilometru je dávno pryč a já jedu znovu jako utržený z řetězu.

Pivovar U Hodže v Krmelíně mám už jen deset kilometrů od doupěte. Na tacháči svítí 138 kiláků a já vím, že mám před sebou rekord za mnoho posledních let. Nespěchám, užívám přívětivosti pivovárku a doplňuji ionťáky, které jsem přeci jen celý den zanedbával...

21.9.2012
medvěd:-)

ex-post

Představ si, takhle měl původně vypadat editorial! Vztek polevil a sám jsem se zasmál, jak zbytečně nechávám cloumat svým majestátem. V naštvání má blbost soupeří z velikosti zvonice Salašárského kostela ve Vyšních Vlkodlakách. A když tady cituji film napadá mne k dalším řádkům ještě jeden: "Ten pán mne nudí. Zutro, zlikviduj je. Ale civilizovaně!" (A propos, přiložené fotky mi přijdou k tématu docela vhodné...:-)

Chce se mi zvracet. A mám hned několik důvodů. Především vrchní policajt Červíček (taky cítíte jistou ambivaljenci už jen v jeho jméně?) jmenoval svým náměstkem jistého Tomáše Kůžela. Tahle estébácká kurva dobrovolně vstoupila do sboru podobných hajzlů ve 24 letech. Dnes má prověrku na úrovni Tajné. Policie (firma Polehávat - Chrápat) u mne tím ztrácí jakýkoli respekt. Tenhle lidský póvl měl být zmizelej do konce světa na úrovni příšerné letošní trutnovské ochranky. Ale toto? Zavolejte generála Lorence, však nás už taky může rovnou zmastit.
      Chce se mi zvracet podruhé. Z Nečase. Tragéd z úrovní cvičeného mopslíka ztratil kredit dávno. Ale když jsem jej viděl (asi dvacet minut, na víc jsem neměl) v jedněch z posledních Otázek Václava Hlodavce, mám chuť také svádět vlastní slabosti a neschopnost na Evropskou unii. Sorry za to velké e, nechci se k tomudále vracet. Představte si, že Nečas (po slovensky Slota) nedělá nic z vlastního přesvědčení, poáč on dělá jen to, co musí a co je dneska středním proudem eu. Taky vám to smrdí stejně jsko Radiožurnál Abbou, božským Karlem, Helenkou a podobnými?
      Chce se mi zvracet potřetí. Sódruh Kalousek nevybírá DPH podle představ. Kdy už konečně mrdky mediální na něj vytáhnou výjimku (které sódruh Kalousek přece tak zduše nenávidí), kterou sám vymyslel, poáč chtěl státu tzv. "ušetřit" nesmyslné placení DPH mezi prostředníky, čímž sám popřel její smysl, aby stát už tak pozdě nemusel platit nikomu. Výsledek? Výjimku využívá dneska každý chytrý člověk i bez ohledu na to, zda "kšeftuje" (o čemž je právě ta výjimka) se státem či nikoli. Tuhle výjimku totiž ustojí u soudu každý.
      Počtvrté zvracet nebudu. Mám kolem sebe naštěstí kamarády, se kterými rád sdílím svůj čas. Třeba "jen" proto, že nikdy nepovažuji ten čas za profláknutý. Ba naopak. Tyhle Thájmsy jsou jasným důkazem, že existuje pořád zásadní smysl k žití. Nuly jako Červíček, Nečas či chemik Kalousek mne dokáží vytočit jen na pár chvil. Naopak kamarádi mi stále působí radost, se kterou se znovu a znovu vrhám neochvějně dále do života.
      Přiznávám, že blahodárně na mne působí i pobyt v Zálouží. Odtamaď se rázem stanou jmenovaní šmejdi naprosto titěrnými. A člověk (potažmo medvěd) získává fantastický nadhled. I proto mi Amíkov letos chybí. Ale jen částečně. Zrovna sedím ve Žlutém expresu a valím do MNM, kde za pár hodin dosedne na rodnou hroudu má skvělá sestra. A poprvé i její dvojčata. Děcka, jak já se na ně obrovsky těším!!!!!!!!!!!!!!

10.9.2012
medvěd:-)