chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

bez komentáře...

Editorial No.171

      Když jsem prvního listopadu navečer přijel domu, hledal jsem aplikaci, ve které bych mohl psát kdekoli a kdykoli, přičemž by mé výpotky byly k dispozici všude. V počítači i mobilu či tabletu. Ano, vlože. A tak jsem nainstaloval evernote. Neměl jsem ani páru, zda se mi vůbec bude ke psaní hodit. Hledal jsem nějaký čas prográmek, který by mi v mém psaní pomohl. Jak víte, jsem psavec obrovský a teprve teď po mnoha letech mne napadlo, že vlastně už nepotřebuji s sebou stále tahat počítač. Během roku má přece člověk potažmo medvěd vstřebávat krásy světa a teprve v čase Nečase začít dělat všechny ty lumpárny, na které jinak není správná doba. A sem by měl patřit i web. Prostor, který mnohé obšťastňuje medvědovými výpotky. Nemyslete si, v mém případě jde o zásadní změnu v uvažování. Větší než by se zdálo. Proč to? Abych se naučil psát všude bez potřeby vytáhnout komp z batohu a startovat jej. K tématu se vrátím za pár měsíců. Jsem zvědav, zda se zvýšená kadence psaní projeví i v Thájmsech.
      Jak jste mnozí zřejmě zaznamenali, došlo v posledních měsících k nebývalé aktivitě i z jiných než obvyklych luhů a hájů. V podstatě jde o logické pokračování mého zivota. Z časů starých dobrých freedlandů nezbylo nic než vzpomínky a tenhle web. Valná většina lidí se rozprchla do bezpečí rodinného zázemí a buď si namlouvá nebo je to i pravda, že nemají pro samý fofr na nic jiného než na sebe čas. To je samozřejmě každého věc. A já mám o takovém počínání mnohých z vás svůj jasný názor. S dovolením si jej nechám pro sebe. Nejde o mne.
      Naopak nikdo z vás mne nemůže nutit žít jenom ze vzpomínek. Bydlet v poměrně vzdáleném MOM byla má volba stejně jako množství sakra přespolních kamarádů. Mnoho indikací, které mne nutí starat se sám o sebe. Ze své podstaty nemám chuť jít se správným (aspoň podle představ naší vlády) směrem a zakládat rodinu základ státu. Správný čas pro podobné pitomosti už s věkem a, ehm, "moudrostí" nedávno (?) odešel. Přesto nejsem ze své povahy medvěd sobecky zašitý v noře, ale naopak člověk společenský. Ba co dím, medvěd společnost doslova vyhledávající. A snad i proto přišla obrovská náhoda a každou volnou chvíli jezdím do Olomouce.
      Aha, říkáte si, že neopustíš staré známé pro nové. Ale copak to dělám? Vždyť čas si nenajdete predevším vy z druhé - rodinné strany břehu. Tak jste se nechali sesmažit vyšším společenským principem za zachování hmoty:-) To říkám opět bez výčitek. A o totéž žádám všechny vás, co máte pocit, že vám Thájmsy - Vaše Thájmsy - někdo krade. Nekrade. Nikdy vaše nebyly. Navíc vzhledem k mému dobrovolně samotářskému životu taky občas potřebuji být užitečný. A když se našla banda lidí, kterých si vážím a oni mne mezi sebe přijali, jsem maximálně spokojen...

Tak hodně zdaru do dalších Thajmsů.
medvěd:-)

Novinka!

Olomouc 3xD a to stereo!
propršená noc z pátku 26. na neděli 28. října

Dr.Ápal a Depo aneb dvě mouchy jednou ranou

Náš víkendový a zároveň i tak trochu sváteční plán byl původně úplně jiný. Především jsme chtěli sportovat. Podle jedněch (ehm, jednoho, totiž běžáka Vítka) jsme měli osedlat své oře a vyrazit k Rešovským pádovodům pěkně v sedle. Stejný nápad s místem pobytu jsem měl i já. Leč místo ořů jsem navrhoval případně vyrazit jen s Mulou. A jinak pěšky, vlakem nebo antabusem. S přicházejícím víkendem se však počasí neuvěřitelně zhoršovalo a zhoršovalo. Intenzivní déšť byl vystřídán sněhem. Ano, brutálně se ochladilo. Nakonec padl i původní "náhradní" plán na výlov rybníka u Šumvaldu. Tím pádem nám Bára vypadla z programu. Ne, do takového Nečase nás přece nikdo nemůže hnát:-)

      A tak ani na páteční kvalifikaci u Dr. Ápala jsme se nesešli všichni. V podstatě se vytvořily dvě zcela rozdílné skupiny, jejichž účastníci ani neměli nijak valnou chuť spojit své síly. Kdepak, averzi nehledejte tam, kde není. Jedněm vonělo vínko, jiné byste těžko odstavili od plzničkové pupeční, pardon, dr.Ápalí tankové šňůry:-)
      V sobotu logicky vyvstal problém: "Co si počít s načatým večerem?" Večer berte přinejmenším dost obrazně. Nikoli pod obraz:-) Počasí, ze kterého by měl děda Komárek opravdu radost, v nás naopak vyvolávalo nekončící chmury. U Dr.Ápala jsme se na oběd sešli ve třech a s plným žaludkem vynikajícího Flant steaku se přeci jen lépe vymýšlí náhradní plán náhradního plánu. Zavčas opouštíme Dr.Ápalí základnu a necháváme se pozvolna unášet olomouckou tramvají jejím neopakovatelným i v týdnu běžným víkendovým tempem. A to téměř celým slotově pochmuřelým městem.

      Pravda, vystoupili jsme na nádraží, ale jen proto, abychom využili podchodu pod kolejemi a z něj na druhé straně vlezli, ehm, jak jinak - do vlaku: "Jedete s námi? Tak pojďte! Zaplatíte až po návratu!" Nasedáme do příjemně vytopeného parního vláčku, který by za slunečného počasí určitě přilákal mnohem více lidí. Kór, když jde o letos poslední možnost svezení. Kam asi pojedeme? Nevíme. A není to vlastně jedno? Uděláme si výlet s překvapením! Parním vláčkem s dvěma vagóny jsme zajeli ale jen za most, po kterém vede starý průtah celým městem, a pak zase vraceli zpátky ke kruhové remíze. Symbolické svezení. Ale rozhodně milé svezení! Žádná Praha, žádný Prostějov, Brno či Nezamyslice, jak z nás postupně cestou pod most vypadávalo:-)
      Jasan, že jsme po návratu na točnu zašli zaplatit požadované vstupné. A když už vlezete do kulaté remízy, nedá vám to, a juknete i na ostatní pod střechou zaparkované stroje. Ano, pod pořádně starou dřevěnou střechou (... a možná ještě dál...:-) s krovy, do které neutuchajícím tempem stále buší kapky deště, na olejem kluzké ale vyčištěné podlaze ve všudypřítomném olejovém ovzduší, jsme prošli kolem parních mašinek, bobiny, krokodýla a dalších železničních laskomin. Kolik nás uvnitř mohlo dohromady být? Osm? Parádní a zcela nečekaná příležitost!
      Samozřejmě, že má zrcadlovka zůstala zaparkovaná v batohu na druhém konci města a já si zoufal nad vlastní blbostí, špatným světlem a především nad ještě horším mobilem než jsme mysleli. Respektive nad jeho foťákem s opravdu majinkou čočkou...
      S postupně do tmy mizejícím podolednem i zima byla stále vlezlejší. Bylo nám jasné, že k dalším velkým akcím pod širým nebem dneska rozhodně nedojde. Vracíme se zpátky do centra. Ne, ne, žádný Dr.Ápal! V Olomouci jsou i jiné příjemné a nekuřácké prostory. A v jednom z nich už na nás čekal Řezi s překvapením u banánového piva. Teda, na jeho konzumaci jsme odvahu nikdo neměl. Ale bylo tam přítomno jako speciál. A speciál se hodí zmínit:-)

1.11.2012
medvěd:-)

Svatováclavské deskové hry

Jedna z mých zálib je hraní her v hospodě. Bude to asi tím, že už od mládí si rád zajdu s kamarády na pár dobrých točených piv do hospody. Rád se bavím a hraju různé společenské hry. Takže pouze kombinuji věci, které mám rád v jeden příjemný celek. Jistě, tento druh zábavy není pro každého. Člověk musí mít v sobě určitou dávku exhibicionismu, protože hraní her přitahuje pozornost ostatních návštěvníků restaurace, kteří Vás mohou se zájmem pozorovat. Také to vyžaduje určitou výdrž konzumovat větší množství alkoholu a přitom ještě zvládnout přemýšlet nad taktikou dané hry. Tedy alespoň být schopen přemýšlet lépe, než-li podobně připití protihráči.:-)

      Jen si to vezměte. Při průměrné hře, která většinou trvá kolem 45 minut, vypijete 2 až 3 piva. Můžu vám zaručit, že netrénovaní jedinci si více než takovéto 2 hry nikdy nezahrají. Mezi další předpoklady této záliby patří: Najít si volný čas, mít nějakou tu stokorunu na pivo a hlavně mít dobré kamarády. Ti jsou velmi důležití! Osobně si nedokážu představit něco takového hrát s člověkem, který nerad prohrává a po pivu je agresivní. Naštěstí takové kamarády já nemám a ani je nevyhledávám.
      Můj poslední zážitek, který mám v čerstvé paměti, je hra Česko. Na této hře se mi líbí, že má jednoduché pravidla, není náročná na prostor a rozvíjí Váš všeobecný přehled. No, mě mimo jiné zároveň ukazuje, jaký jsem ignorant na sport a české dějiny, ale to jsem sem psát nechtěl:-) Moji známý, se kterými jsem tuhle hru hrál, netušili, že ji budou hrát v hospodě. Původně jsme byli domluvení, že se sejdeme ve Svatováclavském pivovaru v Olomouci na pár výborných piv. Měli jsme si sice něco zahrát, ale až potom a u mě doma. No, jenomže já jsem jim chtěl ukázat svoji zálibu v čisté podobě, tedy s pohostinstvím číšníků, točeným pivem a v malebném prostředí provoněným vařícím se sladem.
      Zabalil jsem si tedy ze tři hry do batohu a vyrazil jsem na domluvenou schůzku. Dorazil jsem jako první. To bylo dobře, protože jsem si mohl vybrat dostatečně velký stůl pro hru. Pak už jsem si pouze objednal pivo a čekal jsem na mé známé. Byli tam coby dup. Nálada byla dobrá a tak jsem u druhého piva šel s pravdou ven. Všichni byli sice mírně zaskočeni, když jsem z batohu začal vyskládávat hry na stůl, nicméně nikdo nebyl proti. Jak už jsem psal, vybrali jsme hru Česko. Hra zaujala. Kolem našeho stolu občas postávali hosté, ale i personál z pivovaru a nakukovali, co že to tam vlastně hrajeme. Hráčům šrotovali mozkové závity, kde Žižka přišel o druhé oko a u toho popíjeli desetistupňového Václava. Nikdo netušil, že tam vydržíme tak dlouho. Abych byl přesný od 16:00 do 24:00, tedy do zavíračky. :D Někdy to prostě takhle vyjde. Pro velký úspěch si tam příště prý zahrajeme aktivity. To jsem teprve zvědav, jak se na Nás budou lidi koukat.

Není důležité, kdo kolikrát vyhrál. Důležité bylo, že všichni se celou dobu dobře bavili. Nikdo se nehádal a čas se zase jednou stal nepodstatnou veličinou v našich krátkých životech.

řezi

Nedělní dočesná u Dr.Ápala

V neděli jsem neplánoval vůbec nic. Absolutně vůbec nic. Snad jen skenování množství větší než malé objevených fotek. Ale především jsem si jednoduše chtěl zajít k Dr. Ápalovi na nedělní oběd. Ten flant steak byl přece jen moc moc lákavý. A později se, tak ve dvě podoledne, žlutou tramvají odpravit zpátky do doupěte v MOM. Vše nasvědčovalo, že můj plán/neplán nemůže vůbec nic zhatit. Ostatně steak byl stejně vynikající jako včera. Jenže to by nesměl existovat pan Google se svým Latitude. Byl jsem kamarády vystíhán a také hojně navštěvován. Sakra, neměl bych si otevřít u dr.Ápala něco jako poslaneckou kancelář?

Tablo všech výtečníků:

      Průvod kamarádů začal "deskový" Pavel. Kvůli němu (kvůli, nikoli vinou:-) jsem poprvé musel přebookovat lístek na žlutou tramvaj o dvě hodiny později. Dokonce mi i Plznička začala chutnat a tak jsem si říkal, že je správný čas začít psát. To samozřejmě až po Pavlově odchodu, kdy jsem s díky odmítl nabídnuté druhé kolo (nebo pokračování?) deskových her. Tušil jsem, že můj odjezd by se znovu nezadržitelně posunul.
      Sotva jsem však po Pavlově odchodu nastartoval počítač a uvažoval, co dále psát, objevili se další výtečníci - Mula s Páníšškem. Neuvěřitelné! Sice Mula protestoval proti mnou zaujaté nekuřácké sekci, ale Páníšek byl spokojen. Navíc i Mula nakonec došel spravedlivosti, to když jej časem přišel morálně podpořit Aleš. Ano, další pohunek v sbírce. A nakonec i Peťan s Filipem. Ahá, pánové, takže my se nemůžeme u Dr.Ápala sejít normálně podle dohody v pátek navečer, co? Takhle jsem musel přebookovat ještě jednou svůj lístek. Vlastně dvakrát, poáč ani v osm mi na nádraží nevyšel krok. Kua, enádrdéj:-)

Zcela spravedlivě však musím přiznat, že jsem se ze své nové "kanceláře" vlastně ani urvat nechtěl. Bylo fajn. A takových chvil se člověk potažmo medvěd jen velmi nerad vzdává...

Tablo všech výtečníků:

6.11.2012
medvěd:-)

Deset otázek:-)

Deset otázek pro Pavla Řeháka

Další doposud neznámá figurka ve freedlandském orloji. A mluvím - li o orloji, napadá mne samozřejmě ten Olomoucký. Pod ním Pavel (v podstatě nedaleko:-) pracuje. Chodí do nejmenované továrny na náměstí republiky. Sám však pochází z Brna, což však při běžné konverzaci nijak nepoznáte. Jeho svéráz nespočívá totiž v brněnském původu, jako spíš v břitkosti jazyka, čímž vlastně v Thájmsech dokonale zapadne. Leč s břitem se teprve učí:-) Na svůj věk je až neuvěřitelný mudrlant:-) Na čem se s Pavlem shodneme stoprocentně? Na smažáku a pivu! Ten první máme oba stejně "rádi." Mimochodem, stane-li se pravidlem, že ten, kdo napíše do thájmsů článek zároveň, se zároveň také musí desetkrát zodpovífat, máme se na co těšit...:-)

1. Z čeho máš teď největší radost?
Teď mám největší radost z dobrého poobědového kafé. Pěkně voní po celé pracovně a já cítím, jak se mi vlévá do žaludku, kde se smíchává s jemně upečeným králíčkem na zelenince. Je mi příjemně. Jsem sice stále v pyžamu, ale to mně vůbec nevadí, vždyť mám přece dovolenou. Koukám, že i Osmáci v teráriu mají svoji poobědovou siestu a líně se choulí k sobě. Otočím hlavu na druhou stranu z okna. Na to že je konec října, svítí polední slunce a nebe je bez mráčků. Počasí mě úplně přemlouvá, abych se šel někam projít, ale já zatím odolávám. Zatím jen tak rozjímám, jak je na světě krásně.
      Odpoledne se půjdu projít, abych cítil vůni podzimu. Uvidím, jak zelená barva ze stromů pomalu předává svou nadvládu barvě žluté a červené. Na cestě bude poletovat listí a než se té krásy nabažím, ocitnu se u dveří Svatováclavského pivovaru. Za nimi to příjemně voní. Otevřu je tedy a vejdu dovnitř. Tváře mě zalije světlo z lustrů, zvuk cinkajících půllitrů a teplo z právě vařeného sladu. Opět se na chvíli zasním. Udělám ze tři kroky jen tak na slepo a nechám na sebe všechny ty vjemy působit. Do reality mě přivolá nějaký známý zvuk. Pomalu otevřu oči a uvidím, jak od jednoho ze stolů na mě volají mí dobří kamarádi. Přijdu k nim. Oni mi podají ruce a řeknou: "Všechno nejlepší k narozeninám chlape!" Dobré poobědové kafe mám prostě rád! :)

3. Chystáš teď něco velkého?
Chystám spolu s mým kamarádem cestu do bavorského Bambergu. Budeme tam sice pouze tři noci, ale při pomyšlení, že v samotném Bambergu je 10 pivovarů a v okolí několik desítek, tak je to opravdu veliký logistický oříšek. Předpokládám, že těch 10 obejdeme už v průběhu druhého dne. Tedy snídaně, svačiny, obědy a večeře budou pokaždé někde jinde. Všechny památky musí být naplánovány po cestě mezi jednotlivými pivovary, abychom neztratili moc času zbytečným zacházením. Tak trochu si budu připadat jako Japonci při poznávacích výletech do Evropy, ale čas je nekompromisní. Stejně jako Japonci i my bude hodně fotit, protože tolik zážitků, co my v krátkém časovém úseku prožijeme, určitě nebude schopni plně strávit.

4. Tvůj největší kůň?
Můj největší kůň jsou moji kamarádi, protože s nimi provozuji celé stádo větších či menších koníčků. Je to hlavně cestování, sport, počítače a pivo. Značka ideál je, když jedeme někam do minipivovaru, kde se ubytujeme, někam si jdeme zasportovat a pak u piva se bavíme o počítačích. S tím povídání o PC se to nesmí moc přehánět. Vzhledem k tomu, že téměř všichni mí kamarádi pracují v odvětví IT, tak si nechceme tahat práci do hospody. Tahle kombinace se nám povede asi 2x do roka. V létě jsme byli v Polsku a za pár dní si to frčíme do bavorského Bambergu, ale o tom už jsem se zmiňoval v předchozí otázce.

6. Tvůj velký sen?
Můj velký sem si otevřít svůj vlastní minipivovar. Vařit dobré pivo, vymyslet zajímavý interiér hospody a zařídit všechno tak, aby to klapalo. Vše sladit do nejmenších detailů. Od názvu pivovaru, přes názvy jednotlivých piv. Vlastní sklenice, podtácky, zajímavý tematický výčep. Pro číšníky slušný plat. Pro hosty spokojený usměvaví personál a solidní ceny. Pro mě spokojenou klientelu, která se tam bude ráda vracet. Mám kamaráda, který by se mnou do toho šel. Teď už sehnat usmolených pár miliónů na prostory a počáteční náklady. :) Tam bych se opravdu kreativně i fyzicky vyřádil. Tak snad až budu jednou ten rentiér, tak se mi to povede.

7. Jaká hudba a film Ti zrovna frčí hlavou?
Předchozí otázka byla tak krásně utopická, až mi vehnala do hlavy hudbu a film Starci na chmelu. Né, že by to byl zrovna můj krýgl piva, ale rodiče mě naučili poslouchat hlavně českou hudbu a tak se mi občas do hlavy dostane nějaký ten starý český šlágr.

8. Tvoje oblíbená hračka?
S oblibou tvrdím, že když jsem byl malý, tak moji rodiče byli velice chudí lidé. Byli dokonce tak chudí, že kdybych nebyl kluk, tak bych si neměl ani s čím hrát. :-) Ve skutečnosti, zase tak chudí nebyli a já měl hraček spousty. Mé oblíbené hračky se s přibývajícím věkem měnily. Pamatuji si na obrázkové kostky, auto tatra, merkur, pájka, videohry a počítač. Momentálně si asi nejvíce hraji s mobilem.

9. Jídlo a pití, po kterém se můžeš utlouct a co naopak zrovna nemusíš?
S jídlem asi moc nevybočuju od středního proudu. Miluji svíčkovou a následuje série typických českých jídel. Pití nejspíše nepřekvapí. Je to pivo z nějakých dobrých minipivovarů, např. Václav, Marvan, Pirát a nebo Kohout. Nemusím slazené minerálky a z jídel smažák.

11. otázka, je otázka, která nikdy otázkou nebyla, a každý si tady mohl říct bez cenzury co chtěl! Tak se do toho s vervou pusť:
No to je asi ta nejtěžší otázka. Mám v hlavě prázdno, jak somálci ve špajzu. Rád bych řekl nějaké moudro, ale nic mě nenapadá. Můj intelektuální příděl byl dneska už vyčerpán. Tedy přeji všem příjemné odpoledne. Já se jdu projít. :-)

A propos, právě Pavel je vášnivým vyznavačem deskových her. Ale to už vlastně víte, protože v novinkové akci se sám dobrovolně práskl. Deset otázek bylo jeho druhým úkolem. Tím třetím bude popis Bambergu. Doufám, že si poctivě dělal poznámky...:-)

---

Paštikář a jeho amatérská akce

Tak jsme měli mít na kolejích mezi MNM a MOM třetího dopravce. Po těžkodrážním momentálně žaludovském tzv. státním dopravci a žlutém jančurově osvědčeném expresu, kteří se od zavedení nikterak nezměnili (plus pro druhého, křeč pro žaluda), měl vyrazit černožlutý Paštikář. Nevyrazil. Paroubek (pozor, nikoli známý předseda kdysivlády) paradoxně spojuje všechny tři mužstva. U prvního se tzv. "udělal," druhému měl pomoct a třetího dorazil. Coby odborník měl vědět, že Průkaz způsobilosti není nepotřebný a zbytečný hadr. Nevěděl to a Paštikář nevyjel...

      Aha. Měl bych vysvětlit pojmy. Proč Paštikář? Inu, Leoš Novotný je mladý a rozhodně velmi ambiciózní člověk. Tatínek vlastní HAMÉ a zřejmě odjakživa podporoval svého synátora. Vše s úspěchem. Ovšem jen do chvíle, kdy si Leošek koupil žlutočerné vagónky a chtěl vyjet na velké koleje. Nevyjel. Po fatálním selhání se dokonce schoval za svou tiskovou mluvku, který vzal na sebe všechno včetně viny za rozhodnutí o náhlém (ne)vyjetí vláčků. Znám díky svému vzděláni a praxi poměrně dobře celou situaci a musím říct, že prodávat na trh vlaky s helvétským křížem za spolehlivý švýcarský produkt, byla typická lidská blbost. Švýcarská kvalita z Polska? Frisco taky není Pilsner Urquell. Obojí je silný polský biznys na velmi vachrlatých typicky polských nohách. Rozčilujte se, jak chcete, ale je to tak.
      Taky jsem naletěl a předem nakoupil. Poprvé. Účet u paštikářů mi vznikl automaticky. Žel se do něj dodnes nedostanu, poáč mi nikdy nedošla zpátky data o jeho registraci a infolinka se tváří, jak to říct? Paštikářsky. Veselá Pastýřka už vzala za své. Už samá koupě jízdenek byl nekonečný boj s trpělivostí. Robustnost, pardon, křehkost internetových stránek se ihned projevila. Opět švýcarská kvalita? To už si samozřejmě na tiskovce sám mladý Paštikář Leošek koupil jízdenku jako demonstraci fungující firmy. Dále už byla jen korespondence s infolinkou. A to jen proto, abych pochopil, že infolinka neví nic. A už vůbec nic o tom, jak je všechno založeno nalehko. Se švýcarskou kvalitou s polským nádechem na zádech.
      Po dvou dnech od storna mi Paštikář prostřednictvím infolinky oznámil, že ani v pátek nevyjede. Jasan, chyba v navigaci. Omluva žádná. Mám pocit, že Leošek Paštikář Novotný je rozmazlený fracek bez potřebného pocitu přinání vlastní chyby. Naopak mi oznámil, že od dalšího úterka fakt vyjede a já to vím první. Super! A co s tím jako? Koukám na neodolatelnou nabídku, která však trvá jen od úterka do pátku. A pak už nic. Aha. Takže zase jenom provizorka a paštikářův trapný pocit, že mu snad věřím? Ne! Leošku, nejdříve nech změnit definitivní jízdní řád a svou flotilu přejmenuj ze "ŠVÝCARSKÉ KVALITY" třeba na zmíněnou "VESELOU PASTÝŘKU" a pak se vzpamatuj a srovnej. I když musím říct, že sranda je s tvými vláčky už dneska. Ovšem já už od tebe nic neobjednám nic dříve, než ty tvoje paštiky uvidím fyzicky podle jízdního řádu jezdit pod okny naší továrny.

P.S. Před rokem na začátku "lyžby" žlutých vlaků těžkodrážní Žaluda vyskakoval, že žádné žluté vlaky nevidí. Pak zavřel svou nevymáchanou hubu a dodnes nepochopil, jak mají služby na kolejích vypadat. Byl s Jančurou (a naopak) v ostrém sporu. Kdežto Paštikář Leošek se v Žaludovi shlédl a na lecčems se s ním dopředu i domluvil. Našel si svůj vzor a zřejmě i pocit, že Žaluda dokáže řídit firmu. Státní určitě. Podobných pitomců ke státu beznadějně přisátých máme bohužel více. Leč Paštikář jede na vlastní triko. Nedokáže pochopit, že ztráta budovaného kreditu je pro něj a jeho firmu smrtelná. Naopak Žaluda se ze své teplé sesle musí na nábřeží jenom chechtat. Start třetího dopravce se prostě nepovedl. Bohužel pro nás zákazníky.

medvěd:-)

---

kratce

      Napadá mne, zda si přece jen nežijeme špatně? Nežijeme! Mám stále v očích nulu Nečase, který radostí po svém znovuzvolení málem proskočil stropem brněnského sjezdového paláce. Vždyť je nuda! Pak jsem tam taky viděl Topolánka a uvažoval jsem, zda jsem byl při smyslech, když jsem ODS s touto figurkou v čele poměrně nedávno volil. Snad jen stará dobrá filmová citace: "No ta ženská je pod drogama...:-)"
      Pak další tragéd - takzvaný proti kandidát. Co slovo, to perla. Nerad to přiznávám, ale jediný, kdo na sjezdu modrých ptáků mluvil rozumně, byl Kubera. A možná ještě novopečený místopředseda Blažek s jedním z nejotřesnějších brněnských hanteců jaké zám. Že by kandidát na pohunka, který nakonec Nečasovi zasune kudlu do zad? To aby se přestal trápit. Berte to jako můj soukromý tip.
      Kalousek už zatřásl řetězy a osekal návrh rozpočtu tak, aby mohl i nadále vrtěti Nečasem. Přitom je o jasné poškození státu a jeho zájmů. Měl by jít bručet. Slyšel jsem, že dr.Áth se na jeho společnost v Litoměřicích moc těší. A propos, pamatujete ještě vůbec tu obskurní figurku na našem politickém orloji?
      Ne, vážně, je mi smutno, že komunisti dokonale s fašisty zlikvidovali elitu národa. Decimace se nyní projevila naplno. A nevidím světlo na konci tunelu. Mýlím se? Tak jo. Na chvíli se zamyslete a řekněte mi, kterého politika určíte jako skutečným státníkem? Dejte mi vědět. Marně přemýšlím. Už deset minut...

---

Letem říjnem

Babí léto i první sníh. Nejdříve jedno, pak druhé...

Říjen? Ovšem! Vážně mám psát o všem? Vlastně proč ne. Leč, protože už je skoro konec listopádu, vzal jsem si na pomoc svůj milý deníček. Řeknu vám, ještěže jej píšu včetně malých poznámek ke každému dni. Jinak bych asi jen těžko dal dohromady tak "starou" historii, jakým je až příliš vzdálený měsíc. Aspoň teď na začátku...

      Aha, tak třeba hnedka začátek. Celý týden od pondělka do čtvrtka lítám na kole jako o duši. Pod sedmdesátku jsem neklesl jediný den. Přitom žádné výkony jsem neplánoval a nijak daleko od rodné hroudy nejezdil. Koukám, že v pondělí Hodža, v úterý u Rašků, ve středu přehrada u Brušperka a ve čtvrtek opět U Rašků. Podzim byl v plné své barevnosti a nedivím se, kolik fotek jsem nastřílel.
      O víkendu jsem nepopojel ani o metr. Po práci jsem vystartoval k Dr.Ápalovi, kde jsem si konečně nechal pořádně vysvětlit tu prokletou dírkovanou matematiku. Pravda, leccos mi došlo ještě v přípravě na přípravu, tedy dříve než došel "velký" učitel. Drápalova Plznička je i v učení a chápání evidentně vysoce inspirativní. Dokonce až kamsi k půlnoci a to přesto, že sobota měla být úplně na beton:-)
      Taky že byla! Pepču Blaťáka jsem viděl naposledy kdesi před sedmnácti lety. A až nyní, kdy bráchu Peťana požádal o pomoc, se naskytla příležitost znovu se setkat. Vida, nezměnil se, jak jsem zjistil hned před peťanovým domem, kam si pro nás přijel. U něj na baráku se o kousek později vesele betonovalo. Celý den. Celý krásný den! A jak tak koukám, poslední krásný den roku 2012. Kolečka se nejprve prohýbala pod množstvím štěrku, aby se po pár minutách (a padesáti metrech...) prohýbaly na cestě zpátky pod nutnou vrstvou betonu. Tu řidkou, tu hustou, obvykle tak akorát. Místy jsem se bavil představou, že by mne mohl z práce někdo zahlédnout. Vždyť v montérkách jsem nebyl hodně dlouho:-)
      Rantl kolem baráku na kačírek se nám nakonec málem podařilo dokončit. Chyběly poslední dva metry, se kterými si Pepča poradil možná už v neděli. To už bez nás. Materiál měl spočítán naprosto přesně. Asi ta dírkovaná matematika, ne? Nás dva unavené dělníky navečer odvezl zpátky do Olmíku, abychom později došli do domu Kpt. Nálevky 777, kde bydlí Dušan. Dušana možná vzpomenete z minulého měsíce, kdy jsme byli v Bořeticích. Byt v oblacích si zřídil zcela podle svých představ a já byl přímo nadšen. Jen uvažuji, zda už není diagnóza, když člověk odchází zpátky domů o půl páté ráno s tím, že hladomor v Somálsku i nadále zůstává beznadějně nevyřešeným problémem:-)
      Beton mne zklátil a věčně odkrytá záda zřejmě společně s podzimními větry udělali své. Ulehl jsem. A musel jsem se pořádně vypotit, poáč pracovní plán byl neúprosný: simulace. Ve středu mi k všeobecnému smutku odjíždí po měsíci naši Amíci zpátky do Zálouží. Kua, nějak moc rychle nám ten čas utekl. Vlastně se ani nestihli zastavit ke mně do medvědova doupěte. Sakafaka...
      O dalším víkendu jsem nezaznamenal vůbec nic. Jen jsem se snažil kurýrovat. Ovšem hned v pondělí jsem sedl na kolo a dorazil devítitisícovku. Jupíí! Přece jen ve mně začala hlodat naděje a troufalý plán, že tu desítku letos vážně dorazím. A hloubání přešlo v intezivní trénink, kdy za dva týdny jsem ujel šest set kilometrů. Na říjen naprosto nevídané! Přece jen se počasí majinko vylepšilo a já se s nepředstíraným nadšením stihl zajet o víkend později podívat třeba na ostravické Peřeje či k Holubům v Podolánkách. Druhá zastávka však nevyšla, poáč měli privátní akci, tak jsem si za odměnu dal Ondřejník. A další stovka byla na světě.
      Zmínit musím také úterý 16. října. Proč? Protože jsme byli s Pivkem na Dolní Polance na pivku. Ano, je to velmi smutné, ale na pivko s Pivkem se dostávám stále méně. Upřímně, tohle je úspěšný pokus po více než čtvrt roce. Katastrofa. Navíc se sešel především proto, aby plánoval Tour de koridor, která proběhla až o další měsíc později. Ano, o měsíc později. Achjo.
      A jestliže první říjnový víkend byl olomoucký, i poslední nebyl výjimkou. Leč počasí bylo zcela rozdílné. Babí léto bylo nahrazeno slotou (nečasem?), prvním sněhem a neutuchajícím chcaním, ze kterého by měl radost snad jen děda Komárek. Takže náš původní plán vystoupat kolem Rešovských vodopádů zcela padl. Dokonce i záložní výlov rybníka u Šumvaldu se stal nereálným. Rešovskými pádovody jsme se chtěli pokusit o logické pokračování Štvanice na Králíka. Leč ani na přípravě na přípravu jsme se u Dr.Ápala nakonec vůbec nesešli. Až o den později. Nejprve jsme zašli do olomouckého železničního depa, teprve potom do Svatováclavského pivovaru. Deskového pivovaru. Ano, jednou na tento den budeme třeba vzpomínat, až budeme vzpomínat, kdy jsme začali hrát deskové hry v hospodě. Ano, bylo to právě tady v sobotu 27. října roku 2012. Paráda:-)
      I neděle se olomoucky - tedy klasicky - povedla. Původně zamýšlený oběd u Dr.Ápala se mi poněkud prodloužil. O jeden, druhý i třetí žluťák. Ano, až po deváté večer jsem Olomouc opustil. A u Dr.Ápala jsme se nakonec potkali úplně všichni. Teda řeknu vám, úplně jsem se teď při psaní onu klasickou Dr.Ápalí atmošku vybavil. Neskutečnou říjnovou atmošku. Tam jsem dopsal a navíc poprvé vydal Thájmsy:-)

25.11.2012
medvěd:-)

A co jsme vymýšleli zhruba přesně před deseti lety?

      Hned prvního října jsem si sice vyjel se svým bývalým parťákem z Kundic Pavlem Smejkalem na bikeCestu z města (společné repete do Hostýnských vrchů,) jenže tahle akce sem jaksi nepatří. A když pak koukám na zbytek měsíce, tak na žádnou jinou společnou akci nenarážím. Říjen byl totiž velmi pošmourný a tak se vlastně ani nikam moc nikomu nechtělo. Zůstali jsme holt doma ve svých klubových hospůdkách.

1.11.2012
medvěd:-)