Akce roku 2004

Náš diář

Letem rokem...

2004 Na hovno - pro mne hodně špatný rok. Změnil jsem sice rodnou dráhu za AŽD, což byla změna veskrze pozitivní, ale pak jen marně vzpomínám na zásadní pozitiva. Hodně tady musím poděkovat Pivkovi, který mne "z tých sračiek" nejednou vytahoval. Asi ta třicítka, která mne právě letos potkala, je hodně lomící záležitost. Nazval bych jej rokem útlumu. Nástup byl slušný - hned komorní Peckou, následující Roháče, ale pak dlouho, neskutečně dlouho nic. Až v květnu Pecka, po které čekáme až na červenec, kdy si Dana se Zippem řeknou své předmarocké "YES". O prázdninách si užiju další dvě svatby a na závěr prázdnin pak Trutnov. Konec roku je pak završen listopadovým devátým Svojanovem a nezbytnou Silvestrovskou Peckou, kterou ovšem vynechávám z jasných důvodů. Ale abych netvrdil, že tak úplně špatný ten rok byl. Ve Zlíně na přelomu dubna a května propuklo "žluté peklo" a bylo velmi příjemné se na jeho atmosféře nechat unášet.

Měsíc za měsícem...

      Rok 2004 začal pro mne zásadně jinak. Změnil jsem zaměstnání a hned na začátku jsem vytvářel sídlo nové filiálky firmy v MOM. Na chvíli jsem si odpočinul a oslavil narozeniny na Roháčích a pak se až do května věnoval zásadně skvělé zlaté hokejové sezóně ve Zlíně. Z těchto slov je jasné, že čas na aktualizaci stránek a vysmýčení starých duchů přichází až nyní, začátkem června. Pojďme k jednotlivým měsícům pěkně popořádku.

      Leden jsem celkem popsal v první větě. Začal však koncem komorní Silvestrovské Pecky, která byla takovou tichou vzpomínkou za něčím, co skončilo a už nebude. Po ní jsme s Pivrncem pořádně po hokeji ve Zlíně potáhli ve Stodolní a na to už jsem rychle jel sepisovat pracovní smlouvu do MNM. Následovalo již popsané rychlé budování nového zázemí a hned po něm Lyžovačka na Roháčích alias zimní filmový festival, která byla na můj vkus až nepříjemně rychlé. Na oslavě narozenin jsem se zbořil stejně rychle a nebýt jednoho kreténa, neměl by lyžák chybu. V závěru měsíce jedu hned nadvakrát relaxovat do Zlína a Tlumačova.

      Přijde mi, že jsem celý únor prostál na tribuně zimních stadionů. Skvělá sezóna ve Zlíně vyvrcholila postupem do play-off. 6. konečně poprvé sedám letos na kolo. 20. vyrážíme na nezbytný hokej do Třince a zakončujeme úspěšný den ve Stodolní. Žádná velká společná akce se nekoná. Jak tak zpětně pročítám své zápisky, byl celý měsíc jedna deprese za druhou, no paráda;-)

      Březen, koukám, prostojím na tribuně snad úplně celý (v únoru osmkrát, teď jedenáctkrát!). Začíná zlatá éra zlínského hokeje, kterou si patřičně užívám. Nejprve infarktový Třinec, lehce kousavá Plzeň a posledního první zápas finále se Slávií. Lístky sháníme jak to jen jde a atmosféra žlutého pekla ve Zlíně je úchvatná. V klubu (Klenbě) oslavil Nadporučík Lukáš 5. své třicáté narozeniny ve velkém stylu a tím vlastně můžu měsíc ukončit. Kolo? No comment;-)

      Jejda, duben: MISTŘI!!!! Osmého na popáté ukončujeme slávistické trápení s úpornou zlínskou obranou a jdeme slavit. 19. vyrážím služebně do Bystřice nad Pernštejnem a cestou zpátky (20.) samozřejmě nemohu minout Svojanov. Koncem měsíce (přesně 24.) došlo na předem oznámenou svatbu Zippa s Danou, která byla skvělá. Pár věcí tam bylo zakázaných a já už tomu rozumím. Zakázané ovoce přece jen nejvíce chutná. O den později se dorážíme koleny v Lučicích, 26. v Kandaháru a 27. já školením v MNM. Jo, konečně se mi přece jen rozjelo kolo;-)

      Květen začíná končícími čarodějnicemi. V mém případě konkrétně v Tlumačově. Propuká mistrovství světa v hokeji a jeho atmosféru se snažíme nasát jak v Práglu, tak (já s Pivkem) tady v Ostravě. Vítkovická hala jednoznačně svou atmoškou vítězí nad odporným Hušákovým obývákem. O týden později nám svou návštěvu zlíňáci oplácejí a 8. vyrážíme na Bílou horu a Štramberk. Konečně Pecka! Pecka neměla chybu - nejprve jsme to 14. s Vendelínem vzali přes Zvičinu pěškobusem, abychom se s ostatními podíleli do neděle na likvidaci zásob všeho, co bylo na Pecce k jídlu a pití. Na konci měsíce (26.) ještě znovu navštěvuji MNM, školení a Kandahár;-)

      Červen pokračuje v "akcinicnedělání" aneb žádnou velkou akci nečekejte. Každý si užíváme volného času doma nebo na tom místě, kterému domov říkáme. Já koukám do diáře a zaznamenal jsem, že 6. se stal Libor Pivko s Milwaukee Admirals mistrem AHL (farma Nashvillu), 11. jsme vyjeli na Pivní slavnosti do Zlína, které se ale vůbec nekonají na stadionu, nýbrž soukromě u Suseda na zahradě. 26. si užívám zahrady v Janovicích, o den později pak Pusteven na kole, abych zjistil, že už to nějak nejde...;-)

      V červenci začínají prázdniny a na stejný režim jsme přešli asi všichni. 3. přijíždí na návštěvu do MOM Pan Roman a jak koukám, domů už jsem na kole z Klenby nedojel. 9. začínají COLOURS (Kufberek má tento den mnohem těžší), kam jdu nakonec sám, abych si užíval nejen hudby, ale i nově postaveného ostravského hradu. 12. sbíráme s Pivkem třešně a 13. zahajuji své první životní kvašení. V sobotu 17. máme přece jen společnou akci. Pod heslem "Rozloučení s Evropou" pořádají Zippovci doma nonkomformní večírek, na jehož konci druhý den objevuji pro sebe jistou Ditu. Týden na to v sobotu 24. jsem pověřen zodpovědnou funkcí svatebního řidiče na Liborově svatbě, kterou si i tak užívám (až na nešťastný únos nevěsty ke Stanley cupu do Janovic) ve společnosti zlínských Mistrů.

      Druhá půlka prázdnin, tedy srpen, je na události přece jen bohatší. Významným datem je pro mne 4.8., kdy mám vypálenu první Medvědovici 55%, která však mizí doslova před očima. V sobotu 7. se scházíme v Tlumačově na Susedově svíci, abych se o týden později celkem hrubým způsobem vetřel na jeho svatbu coby kameraman, foťák a píč. Opět o týden později propuká další akce, kterou je starý známý a dobrý Trutnov 2004, jenž začíná 19. tradiční kvalifikací v Lučicích u kolen. No a poslední víkend si soukromě užívám v Lichnově, kde se mi moc líbilo...;-)

      V září nás opět nečekala žádná "velká" společná akce, tudíž vemte za vděk citací mých zážitků: 4. jedeme s kolegou uzavřít cyklosezónu poslední horskou tůrou z Bystřičky do Bystřice pod Hostýnem. Pěkné a slunečné počasí končí až 17. září, kdy přijíždí na návštěvu do Ostravy Pan Roman s Roudničáky a zůstavají až do neděle. V sobotu samozřejmě stíháme i Mexiko, jehož úroveň však začíná upadat. V úterý 28. pak s Pivkem a zlíňáky míříme na zápas do Pardubic, kde potkáváme i Charlieho a kde vyhráváme 3:1, což oslavíme dlouhým posezením v podchodu.

      Babí léto je na začátku října poměrně krátké, ale kolo přece jen stačím provětrat. Když pak 11. odjíždíme na školení a poradu na Seč, je už chladnější podzimní počasí, i když výlet na hrad Oheb o den později byl ještě skvělý. V sobotu 16. vyrážíme na letošní první zápas v Pardubicích Babí léto se pak ještě na týden 23. vrací, kdy vyrážím na tuc-tuc do Kopru a den na to se léčíme sběrem jablek. Konec měsíce pro mne pak znamená přípravu na rekonstrukci oken v našem domě...

      ...která propuká hned na začátku listopadu. Dva týdny žiji v provizóriu, následuje rekonstrukce elektřiny v bytě a 20. začínám malovat, což mi bere větší než malé množství sil. Vše si pak vynahrazuji o týden později, kdy 26. odjíždím na oslavu Kačenkořehákovských narozenin, které se Kačenka rozhodla uspořádat na Svojanově, kde se koná akce po téměř neuvěřitelných třech letech a většina z nás tam nostalgicky vzpomínala na staré časy, které jsou již dávno pryč.

      A jsme téměř na konci roku. V první polovině prosince se nic mimořádného neděje. 10. odjíždím na školení řidičů do Olomouce a následně pokračuji do MNM Nad rozhlas s "pražáky". Druhý den jedeme do Chlumce na krátkou akci, v rámci které ještě jedeme na velmi dobrý koncertík Support Lesbiens do Dvora Králové, abychom následnou neděli téměř celou prospali. Po akci přichází sváteční čas a na mne snad nejhorší deprese, které se lepší až po vánocích. 26. podnikám tradiční Tour de Lysá hora, která mi dává pořádně zabrat a 30. s Pivkama pak ještě pěšárnu na Velký Javorník. Na Silvestra nehodlám nikoho prudit a tak odhlašuji účast na Silvestrovské Pecce, která samozřejmě běží. Fuj, to byl rok.

md;-)))