|
Dne 27. července 2002 v 9 hodin a 30 minut si řekla  Blahopřejeme! Ano. To dává smysl. |
To jako fakt?
Jo, jo...
Vačkova Klenba Speciál
Onen pátek byl poměrně frišný. Dělali jsme v práci do večera a navíc se nedařilo. V době, kdy Vaček přijížděl do Ostravy, jsme stáli se Skoumalem na trati, poslali Vačkovi do vlaku SMS a čekali na jeho průjezd, abychom mu zamávali. Nestalo, neboť se Vačkovi nepodařilo otevřít neotevíratelné okno a tak nám prý mával aspoň za sklem... Se Skoumalem se teď vidíme poměrně často, protože u nás ve Sviňákově reguluje a práce je víc než dost. Na večer tedy i my opouštíme Sviňákov a míříme do Klenby. Já na kole a Skoumal využívá firemního taxíka.
Když takhle projíždím Polankou, přijde mi SMS od kolegyně Marcely, že sedí s bandou vysokoškoláků U Dluhošů, nudí se a až se naštve, přijede za námi. Měl jsem to jen kousek a tak jsem si ji u jejího manžela rovnou vyzvedl. Jak se tak domlouváme, koukám naproti, kde sedí člověk, kterého poznávám - Martin Hájek! No to je fakt úlet! A pak že svět není malý.
V Klenbě je už pěkně veselo! U našeho stolu sedí Vaček, Kufberek, Lukáš a vačkova esemesková známost Darina. Je z Háje a právě dnes se vidí poprvé v životě. Přisedáme si s Marcelou, objednáváme, vykládáme a v tom: "Prásk!" Láme se pode mnou židle a oba s židlí zcela nekontrolovatelně míříme k zemi. Po dopadu vyšla rána, která nutně pobavila celou Klenbu včetně místního blázna, který popíjel pivo na stojáka, neboť co si odskočil na záchod, zmizela pod dalším příchozím i poslední židle. Ta jeho.
Nevím proč, ale po zbytek pobytu jsem na druhé židli seděl už jako na trní. I tak se zábavka táhla k půlnoci. To už jsem vyrazil domů (chtěl jsem se ještě zastavit na chvíli U Dluhošů, ale banda vysokoškoláků byla už dávno pryč). Ostatní spolustolovníci pak stíhali bus v jednu ráno. Ještě před mým odjezdem jsme si domluvili předání zapůjčených fotek v Proskovicích ale to už je zase úplně jiný článek...
-md-
Ostrava 2002 poprvé
V pátek jsem měl odjezd V 15:10. Až do Jistebníku jsme jeli na čas, ale do Svinova jsme ještě stihli nějaké to zpoždění nabrat. V Polance mi přišla SMS, že mám mávat Medvědovi u odbočky. Bohužel okna nebyla otvírací tak jsem jen vyhlížel a uviděl, Medvěd + Skoumal v oranžových džízkách marně hledí k vlaku. Ve Svinově čekal Kufjorek. Čekání na autobus do Klimkovic nám ukrátila cykloatrakce na zastávce. Kluk jezdil kolem zastávky a vždy když dojel k hloučku bezdomovců, zastavil, ale neslezl jak by se dalo čekat, a složil se na zem. Za tu chvilku co jsme tam stáli se mu to povedlo 3x. Do Klenby postupně dorazili Skoumal, Darina, Lukáš, Marcela a Medvěd. Nálada rostla až Medvědův smích neunesla stolička a společně se poroučeli k zemi. O půlnoci jsme se zbylí já, Kufjorek, Skoumal a Lukáš vydali dom. S Kufjorkem jsme jeli autobusem do Polanky kde jsme se stavili na jedno, ani mi už nejelo a pak jsme se vydali pěšky do Staré Bělé, kam kvůli rekonstrukci přejezdu je z této strany přerušena doprava. Na balkóně jsme ještě ochutnali slivovici.
Ráno jsem se probudil před 10, Marcela byla v Polsku pro nábytek, my že půjdeme na vyprošťovací k Matějovi, bylo zavřeno, tak do obchodu na lahváč. Moc se mi do něj nechtělo, ale když to pomáhá. Bylo mi však čím dál hůř, nevím jak mohl Pavel vypít 2. Pavel měl doma čekat na dodávku koberce. Před obchodem jsme viděli podezřelé auto zabočovat k nim do ulice, tak Pavel běžel vyřídit převzetí. Místo oběda jsem se snažil usnout, ale nepovedlo se mi to. Mezitím Pavel položil koberec, Marcela dojela s nábytkem, nanosili jsme skříňky do 1. patra a zašli jsme k Matějovi jakoby na oběd. Marcela šla domů a my vyrazili do Proskovic, kde jsme se měli sejít v Italském složení. Petr se vymluvil, že to má z Havířova z ruky, Martin, že malují, tak přijel jen Karel na kole ze sousedního Krmelína. Po čase dorazili na kole i Medvěd s Lukášem. Pár piv, utopenec a bylo mi kupodivu dobře. Kolem 19h jsme vyrazili do Stodloní s kratičkou zastávkou v Bělé. Pavel měl smluveno, že se tam sejdeme s Dodem a Petrem ve 21:15. Dorazili jsme o něco později, už tam na nás čekali ještě s Pepkem a Lenkou. Základ jsme dali v Targetu(teď se to jmenuje jinak,ale nikdo tomu jinak neřekl, takže nevím jak) a pak mi šli ukázat co tam všechno za kluby je. viz Stodolní. Ve Španělskémh Desperadu bylo narváno, s pauzou na 1 Plzeň v naopak úplně prázdném klubu, jsme skončili ve Sky. Lenka chtěla tancovat, ale nikdo s ní nechtěl jít. Tak jsme stáli v patře a přes zábradlí sledovali rej na parketě. Lenka smutně my zálibně, těch bab... Kluk tam na stole vysvlíkl holku, což Kufjórek zaspal a pak zpytoval. Ve 4h to končilo, Petr s Dodem byli kdoví kde, Lenka s Pepkem ještě někam šli a my jeli do Bělé. Na cestu jsme si koupili lahváč, doma dali housku a šli spát.
Ráno, kolem 12h jsem se probudil, Marcela chystala oběd a čekali jsme až se Pavel probudí. Kolem 14h jsme vyrazili na procházku do Polanky kolem koňských stájí. Bylo šílené horko, dali jsme si limču. U Matěje jsem si dal ještě pivo, koukl na čapí rodinku hnízdící na sloupu před hospodou (rodiče + 3 mladé) a vyrazili jsme na vlak. Zpoždění, lahváč a ahoj Ostravo.
Vaczek
Rezon a Ty Syčáci
Pamatuji si, že kdysi dávno v roce 1994 jsem byl na hradě Helfštýně na festivalu Folky-nefolky a po skončení produkce někdy kolem druhé hodiny ráno jsem se rozhodl, že sednu na kolo a dojedu domů. Až na výjimku obcí a měst byla po cestě tma jako v pytli a domů jsem tenkrát dojel až za svítání. Něco velmi podobného se nám v posledním červencovém víkendu s Lukášem také podařilo.
Jak už víte z jiného článku, navštívil Kufberka v Ótravě Vaček. V sobotu navečer jsem se s nimi domluvil na hospodu v Proskovicích, kam jsem přivezl zapůjčené fotky. Jenže se mi vůbec nechtělo posedávat a tak jsem se domluvil se Sporťákem Lukášem, aby mne v Proskovicích U Lesa, jak se ta hospoda jmenovala, vyzvedl. Po sedmé hodině se tak skutečně stalo a my vyrazili na kole společně ještě s jistým Karlem na Krmelín. Tam jsme si prohlédli krmelínský Stonechenge a popojeli cestou necestou, přes louky, pole a kus lesa do Staré Vsi, kde jsme dali jedno cestovní pivko U mlýna.(
Po osmé večerní jsme pak vyrazili ještě kvalitnější necestou ke koupališti za Trnávkou. Vedla nás jedině chuť mocné přitažlivosti Gé, kterou tam ve stánku mají, protože jsme si potřebovali spravit chuť po Maestru. Dobrá věc se podařila a v okamžiku, kdy se hudba z reproduktorů počala linout již pěkně hlasitě, jsme zvedli kotvy a za tmy se začali přesouvat směrem k domovům. Cestu přes Petřvald znám jen ve dne a tak bylo celkem zajímavé z jejího vrcholu sledovat okolí. Támhle svítil věnec lamp v Kopřivnici, na druhé straně lázně na Hýlově a kdesi na jihovýchod svítila nejvyšší červená lampa na Lysé hoře. Prostě nádhera!
Po vykoukání jsme opět sedli na svá kola a dojeli k fotbalovému hřišti za Petřvaldem, kde zrovna začal koncert místní kapely Rezon, což nám nedalo a aspoň chvíli sledovali výkon kapely, abychom konstatovali, že ten Elán zní přece jen v originále lépe. Ale i tak nás kapela celkem naladila a odsouhlasili jsme si nápad, že bychom se mohli vydat na rockovou Horní Lhotu, kam se stejně jako my chystal i Kufberek s Vačkem. Ještě musím zmínit, jak bylo zvláštní, že lidé, kteří sem na Rezon přicházeli za zábavou, byli už slušně sťatí. My ovšem nikoli a tak sedáme na kola, začínáme šetřit světlem a přes Petřvaldík a Košatku jedeme dále.
V Jistebníku U Bernarda jsme už museli zastavit. Žízeň byla veliká a i přesto, že vevnitř vládla uzavřená hasičská zábava, dostali jsme dva kousky. Sedli jsme na zápraží a vykládání nám jen občas přerušil kilometr vzdálený přejezd. Funglovka, která je v provozu teprve druhý den, má elektronické zvonce a ty se fakt večerem kvalitně nesou. Vracíme sklo a vyjíždíme dále. To ještě netušíme, že na další pivo si ještě pěkně počkáme!
Z Jistebníku se cesta začíná zvedat do Opičích hor. Z Olbramic, tedy na jejich konci na vrcholu drsného kopce, se nám otvírá další nový pohled na města kolem a také se zezadu začíná drát na svou dnešní pouť lehce couvající měsíc. Hospoda ve Zbyslavicích nás ještě neláká. Je tam sice pořádně rušno, ale Radegast nechceme. Jedeme dále a zapomínáme, že už je téměř půlnoc. Cesta se proklikatila Kyjovicemi, odkud pořádně padáme do Zátiší, ve kterém už zcela jasně rozlišujeme, že nahoře nad námi je Horní Lhota a hrají Ty syčáci. Čekal nás tedy opětovný výjezd do kopce.
K rockové Horní Lhotě máme slabost. Zažili jsme její úspěchy i pády a i přes slušný program je tady dnes poměrně málo lidí. Snažíme se kontaktovat Kufberka i Vačka; zcela marně. Doposloucháme tedy aspoň za plotem Ty syčáky a rozhodujeme se k odjezdu. Vždyť kousek odtud je Dolní Lhota, hospoda Pod kaštany a v ní Budvar!
Pivo možná v hospodě bylo, ale také tam byla tma a naprosté ticho. Tady dneska už fakt nic nedostaneme! Sedáme rychle na kola, protože v údolí Porubky je na červenec a můj vkus příliš chladno, a pokračujeme dále. Kam? Zkusíme Mexiko! Přes Vřesinu jsme si opět šlápli do kopce, pak jedno sedlo a ... a zavřené Mexiko. Je fakt, že půl jedné je už dost pozdě a tak se rozhodujeme k poslednímu zoufalému kroku: "Doufám, že nám Věrka nalije!"
Nalila! V Klenbě to vřelo, poháry přetékaly pivem a jeden putovní dokonce šampusem, Věrka fungovala a my konečně dostali tolik vytoužený mok. A pak ještě jeden. Časem zima dorazila i sem a tak jsme se ve dvě hodiny po půlnoci rozloučili a každý jsme sivyjeli svým směrem. To už byl měsíc pořádně vysoko, nebe vymetené a vesnice po cestě překvapivě rozsvícené. Jezdění v noci nebylo dneska vůbec špatné!
Jo, abych nezapomněl: najeli jsme nějakých osmdesát kilometrů, z nich převážnou část za tmy a stálo to za to! Někdy to také vyzkoušejte!
-md- 28.07.2002