| Hlavní stránka | <<< | 2003 | >>> | Náš diář |
|---|
"Čau, hele tak jsme tady u vás v Ostravě," povídá mi ve čtvrtek na Prvního máje Pan Roman do mobilu a já koukám jako blázen. Tradiční domluvou - nedomluvou našich drahých rodičů jsem totiž spíš předpokládal, že z návštěvy nakonec dojde. Ale zřejmě šťastnou konstelací hvězd mezi Merkurem a Venuší k dohodě došlo. Já se však nacházím na pohotovosti a než se dostanu ze Studénky zpátky domů, je osm večer. Dnes jen lehce pokecáme a zbytek, jsa oba pořádně unaveni, necháváme na další dny a jdeme relativně brzy spát. Nemáme tak šanci dosledovat totalitní vysílání Československé televize až k jejímu zrodu, ale co se dá dělat.
Druhého dne má dopoledne šanci Pan Roman shlédnout mé nové pracoviště a po práci už míříme za prvním programem. Tím jsou pochopitelně tvarůžky na Mexiku, protože dnes už snad každý ví, že Pan Roman nejezdí do MOM za námi, ale na Mexiko za tvarůžky. Tvrdí, že toto faux-pas bude mít na talířku nadosmrti, tak tento fakt musím i tentokrát zmínit. K Mexiku nás přiblížil Pivrnec svým rollsroycem Š105L. Je nádherné počasí, vedro a tak rádi usedáme na lavičky před hospodou. Tvarůžky mají dnes tu správnou konzistenci a Radegast správný říz. Dlouho se však nezdržíme, protože ve tři začíná první hokej a na ten musíme dojít do Klenby. Půl hodina pěšky nám udělá dobře.
Výkon Slovenských hokejistů byl opět vynikající a protože Finové nastoupili se stejnou útočnou taktikou na Slováky jako na nás, sousedům nečinilo problém přijít s řešením, jež příjemně zapříčinilo výsledek takový, jaký nakonec byl. Spokojeni jsme pak mohli zaplatit a začít se přemísťovat v prostoru a čase na další hokej do Futura. O tom už pak jeden článek existuje, takže jej můžu uvést i tady:
Branky:23:40 CZE Martin Straka, 27:18 Petr Kadlec, 27:39 a 32:08 CZE Milan Hejduk, 35:18 UKR Bobrovnikov, 57:27 UKR Šachrajčuk, 59:17 CZE Jaroslav Hlinka.
První den kvalifikační části Mistrovství světa byl pro nás velmi příjemný. Příjemný v tom, že jsme mužstvo Ukrajiny porazili, o čemž však začátek zápasu rozhodně neodpovídal. Poté, co jsme zhlédli přímo vynikající výkon Slováků s Finy s Panem Romanem v Klenbě, přesunuli jsme se do Planet Bowling v tušení dobré podívané velkoplošného plátna: "Pivko ale není jméno, to si ze mne děláte srandu, že?" Povídá místní obsluha a mne strašně mrzí, že jeho dres nemám s sebou. Jen Pan Roman zachovává relativní stres, žádá dotyčnou obsluhující slečnu o shovívavost a po příchodu slečny Pivkové s Pivkem, jej žádá o občanku. Občanka obsluhující se pak trochu zastydí a má velmi velký problém s objednávkou dalšího pivka, ale to už je její problém...
Naším problémem zůstává pouze vstup do utkání. Oťukávačka se stále více mění ve výhodu soupeře a my můžeme být rádi, že místo brankáře máme před klecí Vokouna. Otráveni čekáme, co bude dále. Nástup do české druhé třetiny však nemá chybu a v polovině utkání po řadě příležitostí vedeme zásluhou Martina Straky a Petra Kadlece o dva góly, ke kterým v zápětí Milan Hejduk přidává další dva. Zásluhou Bobrovnikova sice Ukrajinci snižují náskok o gól, přesně podle panromanového předchozího typu. Jestliže v první třetině tempo hry určovali Ukrajinci, ve druhé pak s námi drželi krok, tak ve třetí již naši hráči měli jednoznačnou převahu, nicméně přes velké množství gólových příležitostí přichází k posledním dvěma gólům až v hektickém závěru utkání a to na každé straně. Po zápase okamžitě pohasíná velkoplošná obrazovka, my dopíjíme své nápoje, kteréžto zde při českém utkání v rámci MS mají pro nás zdarma (překvapivě dobrý Ostravar). Jdemež se vrhnout do víru oslav. Kam? Samozřejmě na Stodolní, jejíž atmosféra Pana Romana mimořádně strhává. Sám druhý den přiznává, že něco takového jako tady, ještě nikdy nikde nezažil...
-md-03.05.03
Ano, ano. Z Futura se k nelibosti Pivrnce i Pana Romana přesunujeme pěšky, ale myslím si, že trochu chůze neuškodí. První instancí, kam zacházíme, je tradičně vyžierák na vstupním konci ulice. Tentokrát však grilované křidélka nelákají a raději volíme steaky venku. Posilněni vyrážíme poprvé do Helax klubu na tuc - tuc. Tam zprvu posedíme kousek bokem, vzápětí se však zvedáme a jdeme do tuctuc kotle. A tady mé vyprávění končí, protože jak už je zvykem, hokej je náročný a já mám dost. Unaven mizím pryč směrem k domovu a zanechávám oba svému osudu, za což sklízím patřičnou agresivní odezvu a příslib rozbití držky Pivrncem hned zčerstva v pondělí - však už znáte medvědovy tajné útěky;-))) Pan Roman s Pivrncem se pak propaří kamsi k druhé hodině a odcházejí každý svým směrem.
Dalšího dne si se vstáváním dáváme poněkud načas. Spěchat není kam, venku se nečekaně rozpršelo a tak můžeme v klidu relaxovat doma. Sojový pes, Rok ďábla, kafíčko, pohoda. Až odpoledne si nás vyzvedávají obojí rodičové a odvážejí si nás k sobě. Po fotbale Žižkova se Spartou pak můžeme vyrazit směrem na Mex. A vlastně proč ne?
Setkání s naší širší rodinou, které si vymysleli naši rodičové, jsme přivítali s neskrývaným nadšením. Rozladěná rodina byla již po několika letech schopna zapomenout na šrámy a křivdy spáchané tou či onou stranou a posezení u tvarůžků přišlo jako dobrá záminka k normalizaci. Ještě teď večer, po příjezdu domů, se s Panem Romanem popadáme za pupky a jen nám ohromně líto vynaložených sil. Ale co, taky budeme jednou pošetilí;-)
A tady náš příběh může končit. Každý z nás odjíždíme svým směrem, loučíme a slibujeme další setkání. To naše přijde již brzy na akci Smolnice 2003, což je vlastně za chvíli...
md:-))) 04.05.2003