Potěmkin by se divil
aneb: Máme nové nádraží v Ostravě!
Mikuláš 6. prosinec

      Na konci listopadu měla být po rekonstrukci otevřena první část nádražní budovy ve Sviňákově. Nestihlo se a nakonec vše mělo dopadnout jako mikulášský dárek o šest dnů později. O nic by celkem nešlo, ale týden před dalším termínem byla rozpracovanost tak vysoká, že jsem tomu termínu stejně nevěřil. Jenže na akci mělo přijet přeslavné pendolino a v něm měli přijet takoví ti divní pánové a ještě divnější dámy, které si platíme ze svých daní, aby nám za to dobře sloužili. A protože česká povaha je v tomto velmi podivná, tak jsme k nim paradoxně velmi servilní my a vytvořili jsme pro ně téměř dokonalý Matrix. Tedy alespoň někteří z nás.

      Svinovské nádraží je jedno z nejstarších u nás a během předminulého století byly postaveny hned dvě budovy. Ta starší s bývalou odbavovací halou se začala rekonstruovat první. A původní projekt (spíš sen šíleného architekta) byl velmi smělý: dva podchody propojené mezi sebou před budovami a spojené velkou podzemní garáží, nová skleněná odbavovací hala, přes kterou by stará budova měla být vidět, jezdící schody, chodníky a kryté spojení na vzdálené zastávky MHD na "mostech". První "STOP" provedly peníze a voda. Někdo vypočítal, že vzhledem ke spodní vodě, které je kolem hojnost (ještě pamatujeme památný první výkop a pětimetrový gejzír, pod kterým se bagrista Fanda i se svým strojem schoval jako nic;-) by se podzemní garáže chovaly jako obrovská vana a spodní voda by je vyzvedla nad zem. Místo nich se postavily unikátní kruhové garáže, které nám otevřel také ve stejný den náš poněkud přetloustlý primátor. Další neznámá vzniká nyní vinou nedostatků peněz a nevyřešenými pozemkovými problémy. A tak mosty budou asi ještě dlouho hnít, až nám spadnou na hlavu. Vraťme se ale k Mikuláši.

Matrix

      Tolik servilních kravaťáků a podržtašků ve Svinově asi ještě nebylo. V prosklené hale vznikl provizorní a i vkusný restaurant (možná že by někdo mohl zauvažovat přesně nad takovým využitím), snad stovka dlaždičů spíchla narychlo poslední kusy dlažby, vlněných plechem rychle zakryli nedodělky a rozbili kusy ledu na chodnících, zakryli všechna okna ve většině místnostech, aby náhodou někdo neviděl, že vevnitř je rozpracovanost stále značná, aby vše bylo košer. Před polednem už všichni vyhlíželi moudivláček. Ten přijel o deset minut dříve než měl (z Holešovic tak přijel za slušných 3 hodiny a 20 minut) a hostesky a dvě tutálky (!!!) se už mohly vítat. Nějak mi chyběl jen ten rudý koberec. Následující raut už byl typickou zkouškou voličské trpělivosti a mnozí jsme konečně ocenili průhlednost nové budovy. Stará budova sice přes ni vidět není, ale na honoraci bylo vidět dostatešně. Platící cestující zajisté rádi ve svých vlacích nějaké to zpoždění překousli (neschválená souprava pendolina měla před vším přednost a volno už 20 minut před jízdou) a ti, co chtěli někam ze Svinova jet a čekali na svůj zpožděný vlak určitě tu hodinu rádi mokli za skly budovy. Prostě klasika. Raut skončil před třetí hodinou odpolední, usměvaví lidé nastoupili zase do moudivláčku a přesně v celou odjeli do MNM. Určitě si ještě dlouho povídali o tom, jak to v té Ostravě zase dobře zvládli. Jak symbolický okamžik! Přesně při odjezdu vlaku vypnuli na většině nádraží proud. Ještě nějakou hodinu se uklízelo a k večeru už byli do haly pustěni první platící cestující...

Pojďte na exkurzi!

      Proč si budovu pořádně neprohlédnout dříve než napíšu tento článek? Řekl jsem si a vyrazil jsem. Jak už jsem napsal, je otevřena jen starší část budovy, ale i to je eufemismus. Otevřena je totiž pouze stará odbavovací hala, ze které se stala celkem vkusná čekárna a v bývalých pokladnách je nové WC. Zatím plně funkční a použitelné. A to je vše. Nic víc už normální cestující neuvidí. My máme protekci a tak jsme se prošli služebním točitým schodištěm (kopie starého) do prvního patra. Co nevidí cestující, to nebolí. Všude se použilo větší než malé množstí sádrokartonu, vše je spíchnuto horkou jehlou nebo jednoduše odbyto. Tak pojďme raději zpátky dolů.

      Nová hala. Sen architektův. Vevnitř spojení staré budovy s novou vypadá celkem dobře. Vše je pečlivě přibetonováno (jsme v Ostravě) a pokladny mají vlastní prostory v meziprostoru. Dojmy z masivní konstrukce smíšené. Na efekt skvělé, na údržbu katastrofa. Toho skla! Zatím je přes něj vidět. Zatím. Ve stropě (respektive na střeše) jsou zavěšené obrovské výbojky, obložení stropu už teď působí značně "jetým" dojmem. Opravdu těžko se mi hledá něco pozitivního, uvidíme, jak to tady bude vypadat až se začne budova používat.

      Pojďme na nástupiště. S výjimkou prvního, ze kterého nic nejezdí, poáč je utopené a nejsou tady koleje, a opavského to se střechou nad hlavou nepůjde. Jestli zatím, to nevím. Východ z bývalé haly - dnes čekárny - působí bestiálně. Dodnes vzpomínám na jednání s dotyčným architektem, jak nepovolil na nástupiště nic postavit a nyní bestie zvítězila. Skleník se dveřma působí skutečně bestiálně. Abych nezapomněl, teď to na opavské nástupiště stejně nejde, poáč druhá budova je už také rozestavěná. Podchody jsou k budovám připojeny hodně brutálně a u jižního vše razí ještě traverzy překrývající historizující (nikoli historický) nápis Schönbrunn - Svinow. Tady si také všimnete, jak je ve své podstatě stará hala neskutečně křivá. Rovné křivky nových traverz tento fakt parádně zvýrazňují.

      Opravdu těžko se mi hledá něco pozitivního na novém nádraží. Dokud se totiž nedostaví druhá budova, bude nová cestujícím spíš na obtíž. Naprostá většina cestujících totiž přichází pěšky od mostů a pokladny jsou nyní vlastně dále než byly. Ale lidi si zvyknou. Důležité je, že tvz. důležití mají pocit z dobře vykonané práce...

      P.S.: Článek možná působí hodně hanlivě, jenomže jak jsem včera slyšel a viděl všechnu tu slávu, hodnocení úspěchů a hlavně naprostou závislost (možná pouze hloupost a jednoduchost novinářů), nedalo mi to. Kritiku totiž nikdo nenapsal.