Nedalo mi to a musím začít přesně jako před měsícem: Chtěli jsme už delší dobu vyrazit s Pivkem někam jinam než jen do hospody. Se snižujícími se teplotami a sychravým větrem ubylo možností sportovního vydovádění, situaci mi navíc trochu komplikovala pohotovost a tak přesně po měsíci vyrážíme na lehkou předvánoční tůrku. Hokejisté nám na Rosno cupu moc radosti neudělali (v prodloužení s Finskem prohráli 0:1 a o den později s Ruskem to bylo ještě horší - 1:3) a tak spoléháme na vykukující sluníčko a z jemně zasněženého Kopru (Kopřivnice) vyrážíme po příjemně křupajícím sněhu do kopce...
Tím kopcem není nic většího ani menšího než Bílá hora. Její výška není nijak úchvatná (555 metrů), ale s výhledem z jejího vrcholu je to podstatně lepší. O sluníčku jsem se už zmínil a tak doufáme, že příroda nám nějaká ta panorámata ukáže. Hned nad posledními domy města začíná chatová oblast a v jejím středu nad poměrně prudkou roklí nám vyráží dech neskutečně hloupá stavba chatky. O ní by tak ani nešlo, ale betonová deska, na které stojí, skoro z půlky trčí do hlubin rokle. Chybějící zábradlí nám zadává příčinu k myšlenkám, jak by asi majitel asi dopadl po několika pivech. Dopad by nebyl rozhodně příznivý. "Projektant" celého objektu má cit pro beton na vysoké úrovni a vše dorazil pro jistotu hutným ocelovým plotem a (!!!) kamerovým systémem u brány. Odborník asi žasne, my se královsky bavíme.
Kopec nám dává pořádně zabrat. Fyzička z našeho sedavého zaměstnání není kdovíjaká a časy, kdy jsem i v zimě jezdívával na kole jsou také už pryč. Nicméně za necelou hodinu si můžeme říct, že vrchol je dobyt! Překvapuje nás dvaceticentimetrová vrstva sněhu. Vyhlídka na věži je přes zimu (respektive od listopadu do konce dubna) uzavřená, ale díky opadanému listí můžeme koukat na okolní vrchy. Je vidět na Velký Javorník i Radhošť, jen Ostrava a její okolí je zahaleno a z mraků vystupují jen jednotlivé čmoudíky továrenských komínů. Vyšlapaných stop tady také není nejvíce, je zima a tak se dlouho nezdržujeme a pokračujeme dále. Z kopce a do Štramberku.
¨
Náměstí třikrát jinak
Cestou dolů, hned na konci lesa, procházíme kolem nejpěknějšího výhledu na Štramberk. Je nad bývalým lomem, kousek vedle je kaplička na rozmezí dvou měst a výhled je bohužel nechutně zadrátovaný. Poslední dobou zjišťuji, že je skutečně problém fotit otevřenou krajinu aniž by ji nerušily civilizační dráty. Tak aspoň takhle.
Docela profukuje, navíc ze sluníčka a jeho paprsků už také sešlo a tak se moc nezdržujeme a jdeme rovnou do Městského pivovaru. O tom jsem psal v Thájmsech už několikrát, jeho atmosféra mne dostává a tak nabízím pár fotek z jeho interiéru. Pivo ani jídlo nás tady opět nezklamalo a jak známo, pro klenbovní prostory mám velkou slabost. Proto raději za sebe nechám mluvit pouze fotky...
Městský pivovar
Sedělo se pod klenbami skvěle. Kolem vládl příjemný víkendový klídek, venku se mezitím sešeřelo a navíc začalo docela slušně sněžit. Víc piv si dovolit nemohu, tak platíme a jdeme ještě na chvíli kouknout na náměstí z ptačí perspektivy. Po schodech stoupáme k Trůbě. Zasněžený Štramberk vypadá opravdu kouzelně. Do toho noční pohled, který kazí jen kužely světel proti nám. Zase ale vypadají zajímavě na fotkách. Však také nahoře nic jiného dělat nemůžeme, protože je už všude zavřeno. Dolů do města se pak vracíme cestou kolem kostela, ještě jednou projdeme náměstí a už míříme zpátky do Kopru. Vzhledem ke tmě raději po cestě. U Pivků dáme ještě kafe na zahřátí a už mířím k domovu. Však už je večer a sobota utekla neskutečně rychle.
...ještě pár fotek z nočního Štrambu...
A hádanka na konec pro Charlieho: Kde bys hledal tuto hospodu?
info z Thájmsů
ŠTRAMBERK
Několikrát na závěr prázdnin
Pamatujete ještě na tuhle rubriku? V dobách, kdy jsem neměl co dělat a Thájmsy vycházely v neuvěřitelné velikosti, jsem na tomhle místě popisoval své cestování na kole. Tentokrát to nebude ani tak o kole, jako spíš o jednom místě, o Štramberku. Ten najdete mezi Novým Jičínem a Kopřivnicí (ta je vyhlášená svým muzeem tatrovek - o výrobě asi netřeba mluvit). Městečko se rozkládá mezi Bílou horou (kam také doporučuji vylézt už kvůli báječnému rozhledu do širokého okolí z rozhledny) a vrchem Kotouč, který je znám velkým kamenolomem a hlavně jeskyní Šipka, kde byla nalezena dětská neandrtálská čelist. Městečko samotné je nádhernou městskou památkovou rezervací plnou dřevěnic. Nad ním se pak tyčí ještě "Trůba", což je věž, která jako jediná zůstala z bývalého hradu.
Jak vidíte, na místo o rozloze několika kilometrů čtverečních historie spousta a k tomu ještě musím přidat arboretum pod Bílou horou, kde bylo sice původně hřiště, ale rozumní radní jej přestěhovali k nádraží a na unikátním místě, které bývavalo kdysi kamenolomem, našlo útočiště spousty vzácných rostlin a živočichů. Kdyby i to snad bylo málo, na protějším Kotouči se nachází Národní sad, ve kterém si každý najde určitě najde své klidné místo a navštíví již zmíněnou volně přístupnou jeskyni Šipku.
Genia loci tady nemusíte hledat dlouho. Doslova dýchá z každého místa. Staré dřevěnky jsou citlivě rekonstruovány, komunistická zvěrstva se Štramberku vyhla a městečko dýchá navíc dokonalou provinční atmosférou. V mnoha dřevěnkách najdete malebné obchůdky, kavárničky i hospůdky a všude kolem vám chutě "trápí" vůně lískového těsta, ze kterého zde vyrábějí proslulé Štramberské uši. V levém rohu náměstí při schodech k Trůbě vznikl letos na jaro městský pivovar a vaří zde pivo Trubač. K tomu jsem ochutnal jednu z místních specialit - medajlonky na pivě ve smetanové omáčce se šťouchanýma bramborama a už jsem našel své místo. Jak vidíte, je hodně důvodů, proč tady pobejt.
Z náměstí existují dvě možné cesty do areálu bývalého hradu. Tou první jsou schody vedoucí z levého horního rohu náměstí a druhá, řekněme cyklistická cesta, vede vpravo kolem kostela a nahoru. Minout nelze, cedulek je dost a navíc na vás kouká jako maják Trůba. Tahle cesta je samozřejmě příjemnější (nečekejte však žádnou pohodu!), protože respektuje "dávný" systém přístupu k hradu a v nejhorším případě i tady na vás čekají kavárničky v dřevěnkách. Z hradu zbyla jen Trůba a pohled z ní je fantastický. Je třeba vyzkoušet na vlastní kůži a překonat strach z řádně vrzajícího schodiště. Otevře se vám nejen nejkrásnější pohled na městečko, ale také netypický a úchvatný pohled na Radhošť a Velký Javorník. Za dobré viditelnosti dohlédnete i do Jeseníků. Je to skutečně strategické místo. Přímo na hradě najdete restauraci a turistickou útulnu, takže o kolaps se bát nemusíte.
Jak tam dojet?
Jak vidíte, oblíbit si tohle místo není žádný problém. Za poslední dva týdny jsem tady byl třikrát a pokaždé jsem se rád nechal unést zdejší atmosférou. Do Štramberka směřují cyklotrasy ze všech stran: od Kopřivnice, Příbora, Veřovic, Frenštátu i Jičína. Minout nelze, trasy jsou značeny kvalitně (žádná Polabská "trasa"!) a charakteristická rozhledna na Bílé hoře je vidět už z Ostravy. Trasy vedou klidnými cestami. Vlakem se dostanete ze Studénky (koridor) a Veřovic (trať Ostrava - Valmez) a na silnici I/48 u Příbora cedule Štramberk visí taky. Pro nadšence: na mošnovské letiště je to odtud 17km!